Zprávy z bojiště: Rusové tlačí, obránci odpovídají „smrtícím deštěm“

Poslední text Zpráv z bojiště vyšel už před 14 dny, změny na frontě byly ovšem za tu dobu jen velmi malé. Nezměnila se ani základní rozpoložení obou armád: ruská je neustále v ofenzívě, ukrajinská se prakticky po celé frontě věnuje obraně.

Ruský tlak se přitom nesoustředí na jednu či dvě oblasti, ale dochází k němu na celé řadě míst fronty. Intenzita není všude stejná: například u Avdijivky počet útoku proti předchozím měsícům poklesl, ovšem například v části Luhanské oblasti, tedy na severní části fronty, hlásil ukrajinský generální štáb nejvyšší počet ruských útoků od jara 2023.

Nezávislí analytici zatím nezaznamenali důkazy o tom, že by Rusko někde na frontě shromáždilo síly k nějaké mohutné, soustředěné ofenzívě. V tomto ohledu se tedy situace podobá loňské zimě, kdy tlak ruských sil také byl „rozdrobený“ do řady menších útoků v různých směrech.

Situace na frontě je však stále statická. Ukrajinské síly mají k dispozici výrazně méně dělostřelecké munice než ještě v průběhu léta a počet vypálených kusů za klesl podle ukrajinských vojáků z nějakých 8000 tisíc denně na 2000. Čísla nemusí být zcela přesná, ale zdroje z obou stran se shodují, že kyjevské síly pálí několikanásobně méně střel než ještě před zhruba půl rokem.

Nad frontou ovšem stále přibývá dronů, které nedostatek munice z vojenského hlediska kompenzují. Asi je to nutné brát jako výjimku spíše než jako běžnou situaci, ale podle jednoho ruského zdroje na frontě na jedno vozidlo může zaútočit tucet dronů a na jednoho jediného vojáka 2 až 3 (citováno zde). Za tento „smrtící déšť“ však Rusové každopádně platí vysokou cenu.

Situace se pochopitelně může lišit úsek od úseku podle úrovně elektronické obrany a dalších okolností. Na exponovaných místech fronty tedy probíhá zásobování jen s obtížemi a výhradně v noci malými skupinkami (dokonce třeba pouhými dvojicemi) vojáků, aby představovaly málo lákavý cíl.

Na severní frontě kolem Kupjansku ruský tlak prakticky poprvé po několika měsících přinesl výsledek v podobě obsazení nového území. Ruské síly znovu okupují vesničku Krochmalne jihovýchodně od Kupjansku spolu s pár kilometry čtverečních přilehlých území.

Ruský úspěch byl výsledkem úporné snahy. Ukrajinské zdroje v posledním týdnu opakovaně uváděly, že situace v tomto severním sektoru byla „velmi složitá“. Ruské útoky tu probíhaly opakovaně a ukrajinské pozice byly pod takovým tlakem, že byla často nemožná i evakuace raněných.

Ale nezdá se, že by obsazení Krochmalneho mělo vést k nějaké změně situace, či že by bylo příznakem nějakého zhroucení ukrajinské obrany. Vesnice nemá žádnou zvláště příhodnou polohu a linie obrany zůstává zachována.

Je možné, že jde o projev nového přístupu ukrajinského velení. Představitelé Kyjeva už v posledních týdnech ohlásili změnu strategie: v roce 2024 se má ukrajinská armáda soustředit na „aktivní obranu“ a snahu způsobit invazním silám co nejvyšší ztráty s co nejnižšími ztrátami vlastními.

Ovšem pro to, abychom mohli přímo spojovat tuto událost na frontě s prohlášeními vrcholných představitelů země, nemáme dost přesných informací. Jen pokud podobných ruských úspěchů s minimální strategickou hodnotou bude v následujících týdnech přibývat, bude čas názor změnit.

Zatím se na jiných částech fronty nezdá, že by byla viditelná nějaká větší ukrajinská ochota ustupovat. Ruské síly zaznamenaly malé územní zisky, které ovšem rozsahem nevybočovaly ze změn předcházejících týdnů a měsíců.

Ruské jednotky také pokračovaly v útocích na město Avdijivka v Doněcké oblasti, které je centrem ukrajinského výběžku v ruské frontě u Doněcku, hlavního města takzvané Doněcké lidové republiky.

Útok, který začal jako snaha prorazit s pomocí velkých mechanizovaných formací, se změnil ve vyčerpávající válku, ve které váha bojů leží hlavně na malých pěchotních formacích s podporou několika málo kusů těžší techniky. Roli v tom hraje pochopitelně jak neúspěch prvních útoků, tak i změna počasí a příchod sezony bahna.

Ruské síly se od října pokoušejí odříznout město od západu a východu (respektive severovýchodu a jihozápadu), ale v těchto směrech za poslední dva týdny nijak výrazně nepostoupily. A to ani na severní, ani na jižní části „kleští“.

Koridor do města je ovšem pod tlakem a široký v nejužších místech zhruba 7 kilometrů. Doprava zásob je obtížná a množství dováženého materiálu s největší pravděpodobností omezuje i maximální velikost posádky ve městě.

Protože počet obránců je limitovaný (řádově se údajně jedná o vyšší stovky mužů), podnikají ruské jednotky dlouhodobě útoky nejen na obou křídlech obchvatu, ale také přímo směrem na Avdijivku.

V minulých dnech se objevily zprávy, že v tomto směru ruské jednotky zaznamenaly poměrně velký úspěch a obsadily ukrajinskou opevněnou pozici v bývalé základně sovětské protivzdušné obrany Zenit. To by pro obránce Avdijivky byl značný neúspěch, který by znamenal, že se boje přesunují z polí a lesů před městem už přímo do zástavby. Tato zpráva se ovšem nepotvrdila a zdá se, že ukrajinské síly tuto klíčovou lokalitu stále drží.

Situace je ovšem stále nejasná. I ukrajinské zdroje uvádí, že obránci přišli o některé pozice před Avdijivkou a obecně se situace pro ně v oblasti zhoršila. Souvisí to s tím, že v této části fronty se obránci nemohou skrýt v bytelných průmyslových komplexech (i s podzemními bunkry) jako například na severu Avdijivky. Jde o rezidenční oblast, kde ruské dělostřelectvo a drony postupně srovnávají se zemí vhodné obranné pozice.

Některé ukrajinské zdroje tvrdí, že většinu ztraceného území se podařilo obráncům znovu získat zpět. Mimo jiné díky i masivnímu nasazení dronů, které učinily situaci pro ruské pěšáky nesnesitelnou a donutily je z velké části k ústupu. Ale ruská převaha v dělostřelectvu a počtu mužů znamená, že i kdyby to tak skutečně bylo, pomalý (vlastně velmi pomlaý) postup Ruska vpřed je pravděpodobný.

Ruské síly pokračovaly v útocích i na dalších vybraných místech fronty v Doněcké i Záporožské oblasti, významné úspěchy ovšem nezaznamenaly (nebo alespoň nebyly potvrzeny). Stejně jako i u Avdijivky, v řadě oblastí operace komplikovalo počasí a všudypřítomné bahno.

Ukrajinské síly stále drží předmostí na okupovaném břehu Dněpru u vesnice Krynky. Obranná posádka je zřejmě poměrně malá, možná jen několik desítek mužů. Ruské síly se ve vesnici přesto nedokáží uchytit a na několika málo možných přístupech k obci se stávají terčem děl a dronů.

Na druhou stranu, ukrajinské zásobování je stále velmi obtížné. A v chladných dnech v lednu ještě zrádnější než obvykle, protože na řece se začaly objevovat kusy ledu, které komplikovaly pohyb zásobovacích lodí a člunů. Ukrajina přitom už zřejmě přichází o několik takových plavidel týdně, především po útocích ruských dronů.

Rusko kromě pozemních operací pokračovalo v útocích na cíle v ukrajinském týlu. Nadále používá kombinaci dronů a řízených střel různých druhů.

Například ráno v úterý 23. ledna, několik hodin předtím, než slovenský premiér Robert Fico uvedl, že v Kyjevě je „normální život“, zasáhla město vlna ruských střel. Opět šlo o kombinaci pomalejších proudových střel v kombinaci s výrazně rychlejšími a hůře zachytitelnými střelami balistickými.

Útok byl načasovaný tak, aby obě vlny zasáhly město současně a zahltily obranu. PVO sestřelila zhruba polovinu z přibližně 40 střel a jen 5 ze 24 balistických střel, které vstoupily do vzdušného prostoru Ukrajiny.

Nadále se také potvrzuje, že ruské údery nejsou tak soustředěné na energetiku jako během minulé zimy. Energetické objekty jsou stále mezi cíli, ve větší míře je ovšem v ruském hledáčku obranný průmysl. Jak jsme ovšem již uváděli, následky úderů je těžké hodnotit. Rozhodně došlo k zásahu několika podniků vyrábějících vojenská zařízení, nemáme ovšem žádné informace o tom, do jaké míry byl jejich provoz narušen.

Ukrajina odpovídá ve stále větší míře útoky dronů domácí výroby – jejichž existence je nejspíše i jeden z důvodů, proč se Rusko rozhodlo zaměřit na ukrajinské závody na výrobu vojenské techniky.

V noci na neděli 21. ledna tak došlo k útoku na terminál Usť-Luga, který leží při Baltském moři nedaleko od hranic s Estonskem, patřící plynárenské společnosti Novatek, tedy druhému největšímu ruskému vývozci plynu. Stojí poblíž Petrohradu u Baltského moře, drony tedy zřejmě přelétly více než 800 kilometrů přes ruské území.

Zařízení není určeno pro vývoz LNG, tedy zkapalněného zemního plynu, drony ovšem zřejmě zasáhly zařízení pro výrobu různých produktů z ropy. Pokud jsou škody vážné, výsledkem by mohly být doslova miliardové ztráty pro Novatek. Ale stejně jako v případě ukrajinských cílů je těžké spekulovat, jak velké poškození podnik skutečně utrpěl.