Zprávy z bojiště: Rusové si v boji o ukrajinské nebe připsali cenný bod

V minulém týdnu ukrajinské síly neosvobodily žádné nové území, zatímco Rusové se zmocnili asi 50 kilometrů čtverečních. Většina ruských zisků, přibližně 44 kilometrů čtverečních, připadá na oblast západně od Avdijivky, uvádí analytická společnost Rochan Consulting.

Většinu uplynulého týdne byla intenzita bojů velmi vysoká, na jeho konci poněkud opadla a ruské síly využívaly ve větší míře své dělostřelecké a letecké převahy k ostřelování ukrajinských pozic. Což ovšem stále znamenalo, že obě armády i každý „klidnější“ den podle dostupných údajů zaznamenaly přes tisíc mrtvých a raněných.

V Luhanské oblasti nebyly nahlášeny žádné větší změny drženého území. Ruské síly tu stále útočily, podle pozorovatelů ovšem nelze říci, že by byly nějak mimořádně intenzivní. Útoky v této oblasti měly podle některých analytiků spíše pomocný charakter – měly za cíl zabránit ukrajinskému velení, aby přesunovalo síly či materiál do oblastí, kde ruské síly útočily nejintenzivněji.

Přesto i na kupjanském či lymanském úseku probíhaly intenzivní boje a ostřelování, byť bez potvrzených změn v průběhu fronty. Ukrajinské miny, drony a dělostřelectvo odváděly hlavní díl práce, takže většina útoků byla rozbita ještě předtím, než dosáhla cíle.

Dostupné zprávy se také zmiňují o tom, že ukrajinské síly nadále prováděly místní protiútoky ve snaze získat zpět pozice, které se Rusům během útoků podaří získat. Obránci se tedy obecně řečeno snaží Rusy nejen vyčerpat, ale také jim nenechat žádné nové území.

To podle obav některých komentátorů může být v současné situaci pro ukrajinskou armádu nebezpečná taktika, byť nejde v kontextu této války o nic nového. Stejný přístup Rusové používali například během ukrajinské letní ofenzivy. Jeho úspěšná realizace však vyžaduje soustavné nasazování operačních záloh k udržení tlaku na protivníkovy síly.

Moskva mohla celé měsíce vrhat jednotky do protiútoků díky tomu, že se jí v roce 2023 podařilo doplnit stavy úspěšnou mobilizací. Ukrajina ovšem otázku mobilizace nemá vyřešenou a má stále nedostatek munice pro těžké zbraně, takže se nebude schopna tímto způsobem bránit tak dlouhou dobu jako ruská armáda, míní například polský analytik Konrad Muzyka. Krátkodobě se problém dá řešit například přesunem personálu z podpůrných jednotek na frontu, jak se to dělo například u Avdijivky, ale takové řešení pochopitelně má své nevýhody.

Na druhou stranu, možná i díky tomuto aktivnímu přístupu je zatím ruská ofenziva tuto zimu tak málo úspěšná a ukrajinské ztráty území velmi malé, což má pro Ukrajinu psychologický a politický význam. Ruské síly stále nedokázaly obsadit velkou část Doněcké oblasti, kterou si Rusko nárokuje. A i kdyby neustále postupovaly tímto tempem, budou schopny tohoto minimálního ruského válečného cíle dosáhnout spíše během let než měsíců.

Zároveň se zdá stále pravděpodobnější, že minimálně ukrajinské problémy s municí v příštích měsících už nebudou tak vážné (a to i bez odblokování americké pomoci). Zatím ovšem ukrajinská nouze trvá: velitel jedné baterie pro The Economist uvedl, že pro svých 12 děl by si přál mít alespoň 150 granátů denně, mívá ovšem jen kolem 20 až 30.

Vraťme se ovšem k dění na frontě. Jednou z oblastí, na kterou se ruské síly soustředily, byl zjevně Bachmut, především část fronty jižně od města. Ruské ostřelování prakticky zcela srovnalo se zemí vesnici Ivanivske, takže se v ní už podle jednoho ukrajinského zdroje nedal prakticky najít úkryt.

Zdá se, že ruská armáda by brzy mohla být v pozici, aby zaútočila na ukrajinský opěrný bod Časiv Jar západně od Bachmutu. Ruské letectvo a dělostřelectvo dlouhodobě město ostřelují, aby pozice obránců co nejvíce poničily, ovšem útok na vyvýšenou pozici nebude určitě jednoduchý a Ukrajina tu měla možnost připravovat pozice dlouhou dobu. Uvidíme, zda se to v tomto sektoru povedlo lépe než západně od Avdijivky.

To byla další oblast, kde ruské útoky pokračovaly s vysokým nasazením. Postup ruských sil v oblasti byl hodně zpomalen, ale nebyl stále zcela zastaven. Rusové v posledních dnech postoupili například do vesnice Tonenke.

Jak Ukrajinci budují opevnění?

Nelze tak říci, že by se linie zcela stabilizovala a boje se změnily na zákopové. Stále probíhají v poměrně otevřeném terénu, kde útok střídá protiútok, zatímco budoucí hlavní ukrajinské obranné linie se stále ještě chystají západně od místa současných bojů.

V dalším epicentru bojů posledních měsíců, vesnici Novomichajlivka ležící zhruba 40 kilometrů jihozápadně od Avdijivky, byla intenzita bojů v uplynulém týdnu také relativně nižší. Rusové se snaží vesnici, která má být branou k městu Vuhledar, obsadit už několik měsíců, zatím neúspěšně. Ruské útočné jednotky se pravidelně dostávají až do vesnice, zatím ovšem není potvrzeno, že by se v ní dokázaly udržet.

Něco velmi podobného lze říci i o bojích kolem Robotyneho, tedy oblasti ukrajinské letní ofenzivy. Tady ruské síly v únoru spustily sérii útoků, které zatím nikam nevedly. Ruské jednotky opakovaně vstoupily do vesnice, útočné skupiny však zřejmě byly zatím vždy zničeny či alespoň donuceny k ústupu, i přes ruskou převahu v dělostřelectvu a letectvu.

Ukrajinci také stále drží předmostí ve vesnici Krynky v Chersonské oblasti. Rusové mají v oblasti nepochybně několikanásobnou převahu, ale po několika málo přehledných přístupových cestách nemohou postupovat do vesnice, aniž by je neodhalily ukrajinské drony a nezačalo decimovat dělostřelectvo a v ještě větší míře kamikadze drony.

Vzdušná válka nad Ukrajinou se v posledních několika týdnech zřejmě vyvíjí. Jak jsme už informovali, Ukrajina na konci února uváděla, že sestřelila nezvykle vysoký počet ruských letadel, ovšem bez jasných dokladů. Ruské zdroje zase v posledních několika týdnech tvrdí, že se jim podařilo zničit větší počty ukrajinských protivzdušných systémů.

V posledních několika dnech pak ruské zdroje oznámily zničení dvou dalších prostředků protivzdušné obrany. Nejprve zničení radarové stanice (typ AN/MPQ-64 Sentinel) pro baterii střel NASAMS. V tomto případě nelze s určitostí říci, zda nejde o maketu, protože radary neobsahují žádný výbušný materiál (platí pro ruské i ukrajinské ztráty, pochopitelně).

Ovšem v případě ztráty části baterie střel Patriot nelze mít pochybnosti. A to i přesto, že ruské ministerstvo obrany původně oznámilo, že šlo o systém S-300 sovětského původu. Zásah následovala silná exploze munice v zařízení a trosky odpovídají systému Patriot.

Není zcela jasné, kolik přesně částí baterie bylo zničeno, rozhodně jde o velmi vážnou ztrátu. Došlo k ní podle dostupných informací nejméně zhruba 50 kilometrů za frontou, zřejmě v důsledku ruské řízené střely (nejspíše typu Iskander). To by mohlo stejně jako předchozí ztráty naznačovat, že ukrajinská protivzdušná obrana v posledních týdnech riskuje více než v minulosti. Zdá se pravděpodobné, že vysunuje bojové systémy do blízkosti fronty.

Hlavním důvodem zřejmě může být hrozba klouzavých bomb, které ruské letouny vypouštějí proti ukrajinským jednotkám na frontě ještě z hloubi vlastního území. Ukrajinské radary a střely tak musejí být dost blízko frontě, aby mohly doletět ještě nad okupované nebo ruské teritorium.

Podle některých analytiků (například CIT) by tak úspěchy ruských střel a dronů mohly být do jisté míry důsledkem nedostatku protivzdušných střel na ukrajinské straně i pro starší systémy. To by totiž mohlo otevírat cestu ruským průzkumným dronům hlouběji do ukrajinského týlu.

Zatím se v každém případě nezdá, že by změna ukrajinské taktiky vedla k výraznému omezení ruských leteckých operací. Počet nahlášených ruských leteckých útoků v posledním týdnu klesl, ale jen mírně – a navíc z rekordních hodnot. Ruská letadla stále podnikají podle ukrajinských hlášení kolem 90 úderů denně. Od 4. března si také Ukrajina nenárokuje sestřel žádného letounu protivníka.

S leteckou válkou souvisí i útok ukrajinských dronů z 9. března. Napadly podnik ve městě Taganrog, ve kterém probíhají renovace a opravy ruských radarových letounů A-50. Tedy vzácných strojů, které umožňují ruskému letectvu radarem dohlédnout hlouběji do ukrajinského týlu. Satelitní snímky ovšem neprokazují, že by došlo k vážnému poškození závodu či nějakých strojů. Ukrajinské síly ovšem A-50 zjevně považují za klíčový cíl, jak nasvědčují cílevědomé a poměrně úspěšné snahy o redukci jejich počtu.