Zprávy z bojiště: Rusové provedli největší tankový útok posledních měsíců

Strategická část vzdušné války byla ve znamení pokračujících ruských úderů proti ukrajinské energetické infrastruktuře. Útoky poškodily nebo zničily prakticky polovinu ukrajinských výrobních kapacit a způsobily výpadky elektřiny milionům lidí. Podrobnosti jsme popsali v samostatném článku.

Jen dodejme, že opravy některých zasažených elektráren budou i podle ukrajinských představitelů trvat roky. Rozsah škod způsobených nedávným ruským bombardováním naznačuje i skutečnost, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nařídil předčasné ukončení topné sezony v zemi.

Ukrajinská strana se v posledním týdnu, jak řekl Zelenskyj, nevzdala úderů proti ruským rafineriím. Uskutečnila také jeden útok na rafinerii ve městě Nižněkamsk v Tatarstánu, které leží zhruba 1200 kilometrů od ukrajinských hranic. Ve stejné ruské oblasti také ukrajinské drony zaútočily na továrnu, kde se licenčně vyrábí íránské drony Šáhid, které Rusko používá k útokům na Ukrajinu. Ze záběrů se zdá, že k útoku byly alespoň použity (i) upravené běžná malá sportovní letadla.

Jaké škody útok napáchal, není zatím jasné. Začínáme také mít alespoň jasnější představu, co způsobily předchozí útoky na ruský průmysl zpracování ropy. Kapacita ruských rafinerií klesla zhruba o sedminu, tedy o 14 procent, uvádí výpočet agentury Reuters.

Informace o odstávkách také naznačují, že opravy budou trvat delší dobu, minimálně v některých případech. Přesné informace Rusko nezveřejňuje. I to, co víme, spolu s faktem, že země spolku OPEC+ slibují další omezení těžby, a dalšími faktory vedlo k růstu cen ropy a ropných produktů na světovém trhu.

Ukrajinská kampaň tedy zřejmě může mít vliv na ruský vývoz, zatím stále není jasné, jak velký bude a na jak dlouho. A také to, jak se k ní budou nadále stavět západní spojenci, jejichž ekonomiky se s vyšší cenou ropy budou muset vyrovnat.

Když jsme u letecké války, Rusko také pokračovalo v intenzivním využívání bombardérů přímo na frontě a v jejím okolí. Těžké klouzavé bomby o hmotnosti 500 kilogramů a také už 1500 kilogramů s dlouhým doletem jsou dnes klíčovou zbraní pro ničení ukrajinských frontových opevnění. Denně jich v druhé polovině března Rusové nasazovali zhruba stovku, uvádí ukrajinské zdroje (například ministr obrany).

Bomby putují na bojiště ze vzdálenosti kolem 70 kilometrů. Ruské síly mají také v neznámém počtu k dispozici nový typ, který by měl být vybaven přídavným motorem a jehož dolet by tak mohl být ještě vyšší, a to přes 100 kilometrů. Ten použili nedávno k bombardování Charkova, tedy města, které bylo zatím útoků klouzavými pumami ušetřeno díky vzdálenosti od ruské hranice.

I podle ukrajinských představitelů se tak ruské letectvo, které dlouho hrálo okrajovou roli, stalo hlavní výhodou Kremlu. Bombardování se přitom soustředí na místa, která jsou pro Rusy na frontě klíčová. V únoru to byla Avdijivka, dnes je to třeba okolí Bachmutu.

Přímo na bojišti stále platí, že ruské síly jsou jednoznačně aktivnější. Útočí na řadě míst fronty, byť ne všude. V některých částech naopak budují další opevnění, minová pole a další překážky, aby zkomplikovaly případný ukrajinský pokus o útok.

Ruské útoky nevedly k výrazným změnám, či dokonce proražení ukrajinské obranné linie, ale vedou k postupným ztrátám území na ukrajinské straně. A samozřejmě také ke ztrátám na obou stranách, které si ovšem z čistě matematického hlediska ruská armáda může dovolit vyšší.

Otázka mobilizace dalších mužů totiž na Ukrajině stále není politicky vyřešena (návrh zákona stále nebyl schválen). Ukrajinské jednotky tak v horizontu několika měsíců nedostanou výraznější posily. Naopak ruská armáda rekrutuje zhruba stále stejný počet mužů, i přes značné ztráty tak může posílat do útoku nové muže. Otázkou je, jak účinně dokáže stavět další rezervy či nové jednotky. Ovšem to je přísně střežené vojenské tajemství, o kterém nám nejvíce prozradí další vývoj bojů.

Zatím jsou tedy ruské útoky sice vedeny s převahou, ovšem nikoliv rozhodnou. Na většině míst, kde Rusové vedou útočné operace, tak došlo jen k malým nebo žádným změnám v průběhu linie.

Ovšem například analytici z polské společnosti Rochan Consulting odmítají situaci označit za „stabilizovanou“. Mimo jiného například proto, že ruské síly alespoň v omezené míře (mírně) postoupily na několika místech Doněcké oblasti, byť i podle ukrajinských zdrojů podnikly méně útoků než třeba před týdnem. Což by mohlo naznačovat, že ukrajinská obrana je nadále velmi napjatá.

V severní části fronty přitom došlo jen k malým nebo žádným posunům. Ruské síly ale například u Lymanu údajně podnikají 10–20 útoků denně, obvykle s pomocí malých pěchotních oddílů.

Nejen z této oblasti byly i v posledních dnech hlášeny poměrně velké pokusy o útok mechanizovanými jednotkami. Ruská armáda tak má zjevně stále k dispozici dost techniky, což ilustruje i událost popsaná níže.

Zajímavostí, jejíž význam není zatím jasný, je, že se v březnu 2024 poprvé od začátku války znatelně změnil poměr ztrát bojových vozidel pěchoty k tankům. A to ze zhruba 2 : 1 na 3 : 1 „ve prospěch“ obrněných vozidel pěchoty. Zda jde o změnu taktiky, nějakou přechodnou anomálii, či něco jiného, to uvidíme.

Ohniskem těžkých bojů bylo také okolí Bachmutu. Tam se ruské jednotky snaží postoupit k městu Časiv Jar, kde ukrajinské síly už měsíce připravují obranu. Město je ovšem cílem velmi intenzivního leteckého bombardování, proti kterému Ukrajina nemá žádnou protizbraň.

Je otevřenou otázkou, jak budovaná obrana proti takovému náporu obstojí. V Avdijivce se ukázalo, že letecké bombardování – spolu s nedostatkem munice na ukrajinské straně – dokáže narušit i velmi pevné pozice.

V oblasti kolem Avdijivky ruské síly pokračovaly v tlaku a mírně postoupily západním směrem. Podle některých údajů už se dostaly za linii vodních děl a vyvýšenin, které se zdály být nejvhodnějším místem pro obranu v blízkosti dobytého města. Pokud to tak opravdu je, dá se očekávat, že fronta se bude nadále posouvat i západním směrem, a to nejméně o několik kilometrů k další vhodné obranné linii.

V oblasti došlo na sklonku března také k mimořádné a (zatím jen částečně) zdokumentované události, která ukazuje, že ruské oddíly nespoléhají zdaleka jen na zmíněné malé pěchotní útoky. Ruské jednotky shromáždily k jedinému útoku téměř pět desítek kusů obrněných vozidel: 36 tanků a 12 bojových vozidel pěchoty.

Útok byl podle všeho odražen nebo alespoň nevedl k žádnému průlomu, přičemž ruské síly podle ukrajinských zdrojů přišly zhruba o polovinu nasazených vozidel. Událost však ukazuje, že Rusko má stále poměrně velké rezervy bojové techniky, byť třeba ne často příliš moderní.

Pro srovnání – česká armáda má v současnosti ve svém stavu zhruba 80 tanků, tedy jen zhruba dvakrát tolik, než kolik ruské síly nasadily v tomto jediném útoku. I to ukazuje, že minimálně v některých ohledech ochotu pomoci Ukrajině opravdu omezuje nedostatek „hardwaru“ ve skladech či přímo u jednotek. A to hlavně v případě právě evropských armád.

Ruské útoky pokračovaly i v dalších částech Doněcké oblasti, velký úspěch ovšem nezaznamenaly. Ruské jednotky mírně pokročily například u Novomichajlivky nebo Pervomajskeho. Vývoj situace na bojišti je tedy i v dalších částech fronty podobný jako třeba u Avdijivky či Bachmutu. Rusové postupují, byť s takovými ztrátami, že nemají možnost vybudovat si výraznější převahu.

V podstatě žádné změny linie dotyku nebyly přesvědčivě doloženy v místě ukrajinské letní ofenzivy kolem Robotyne v Záporožské oblasti (i tady se mimochodem ruské síly pokusily o větší mechanizovaný útok) či v případě ukrajinského předmostí na okupovaném břehu Dněpru u vesnice Krynky v Chersonské oblasti.