Zprávy z bojiště: Moskva buduje zásoby na mohutnou zimní kampaň

Poněkud netradičně tentokrát začneme krátkým přehledem posledního vývoje ve vzdušné válce. V noci z 24. na 25. listopadu totiž Rusko provedlo úder, který se v podstatě očekával. Vyslalo na Ukrajinu první velkou vlnu dronů za poslední měsíce.

Do vzdušného prostoru Ukrajiny jich vstoupilo 75. Plných 74 bylo údajně sestřeleno protivzdušnou obranou. Podle některých ukrajinských zdrojů velkou část – zhruba polovinu – ruských dronů sestřelily během velkého útoku z 24. listopadu mobilní týmy protivzdušné obrany.

Jedná se o malé skupinky rozmístěné v okolí možných cílů či na příletových trasách dronů a vyzbrojené lehkými zbraněmi, jako jsou přenosné střely odpalované z ramen, či dokonce jen ručně ovládané kulomety a lehké kanony. Příkladem jsou například českou veřejností zakoupené systémy Viktor. Především proti dronům může vycvičená obsluha i s těmito relativně levnými zbraněmi dosáhnout zajímavých výsledků.

Ukrajina bude podobné úspěchy patrně potřebovat. Do ruských skladů pochopitelně nevidíme, ale obecně se předpokládá, že nižší tempo ruských úderů a útoků v posledních měsících znamená jediné: Že si Moskva buduje zásoby na mohutnou zimní kampaň.

Počasí na Ukrajině se přitom změnilo na zimní a poptávka po energiích roste. Z tohoto pohledu bylo v souladu s ruskou strategií zahájit brzy větší vzdušnou ofenzivu proti zařízením, která zajišťují Ukrajině teplo a elektřinu.

Zda byl útok z 24.–25. listopadu prvním úderem této kampaně, je těžké říci, ale zdá se to pravděpodobné.

Ruské síly se soustředily především na Kyjev, nikoliv primárně na vojenské cíle. Na druhou stranu pochopitelně nevíme přesně, které budovy a objekty ve městě byly cílem dronů. Zvláště když drtivá většina zřejmě skutečně byla sestřelena, protože i nezávislými pozorovateli nahlášené škody byly minimální.

Je tedy velmi dobře možné, že se jednalo stále o „přípravný“ útok. Je možné, že Rusové chtěli drony Šáhid donutit ukrajinskou protivzdušnou obranu, aby zapnula radary a odhalila své pozice. Podle některých analytiků a specialistů na letectví lze tedy očekávat, že Rusové provedou ještě několik dalších podobných operací, než rozpoutají hlavní ofenzivu – či počkají ještě na nižší teploty.

Ukrajina odpověděla vlastním bezpilotním útokem na Rusko v ranních hodinách 26. listopadu, podle ukrajinských zdrojů se ho účastnily více než tři desítky bezpilotních letounů, které zasáhly cíle v Moskvě a Moskevské oblasti, v okolí Tuly a Smolensku. Oficiální ruská místa uvedla, že v Moskvě a okolí bylo sestřeleno 24 ukrajinských bezpilotních letounů.

Cílem úderů jsou podle ukrajinských zdrojů výhradně legitimní vojenské cíle (kam ovšem obecně energetická infrastruktura patří). Není jasné, jak výrazně mohou ovlivnit chod ruského průmyslu; je spíše nepravděpodobné, že by Ukrajina měla tolik dronů, aby dokázala výrazně narušit ruskou válečnou výrobu, která navíc z velké části probíhá (nebo může probíhat) i daleko od ukrajinských hranic.

Jak jsme psali v posledním díle Zpráv z bojiště, je ale také již jasné, že ruské velení na hrozbu ukrajinských úderů reagovalo předem. Stáhlo do vnitrozemí Ruska větší počet systémů protivzdušné obrany z jejich původního postavení například v Kaliningradské oblasti, své nejzápadnější výspy. Ukazuje to, jak (ne)vážně Rusko i přes rétoriku některých svých představitelů ve skutečnosti bere možnost útoku ze strany NATO.

Na samotné frontě hraje poměrně velkou roli počasí. Bláto a špatná viditelnost, která v posledních dnech v některých oblastech znemožnila nasazení většiny dronů, vedly k omezení bojů v řadě oblastí. Obě strany se navíc přeskupují a doplňují síly po dlouhých a intenzivních letních bojích.

Neplatilo to všude a na některých částech fronty pokračovaly velmi krvavé boje.

Přesto nepřinesl uplynulý týden na Ukrajině žádné významné události ani změny na frontě. Listopad podle všeho bude měsícem s nejmenší zaznamenanou změnou v rozloze držených či okupovaných území.

Pro představu: Ukrajinci podle dostupných informací osvobodili přibližně šest kilometrů čtverečních, zatímco Rusové obsadili 7,1 kilometru čtverečního, z toho většinu (kolem pěti kilometrů čtverečních) v oblasti Avdijivky, uvádí týdenní přehled společnosti Rochan Consulting. Z hlediska celé války jde o změny marginální.

Na většině míst jsou aktivnější ruské jednotky, které se častěji pouštějí do útoků. Díky nepřízni počasí jde ovšem – v ještě větší míře než kdykoliv předtím – o útoky velmi malého rozsahu, obvykle v počtu nižších desítek mužů (četami, někdy dokonce jen družstvy).

V severní části fronty, tedy v Luhanské oblasti, se situace zdá poměrně stabilní. I tady jsou ruské jednotky aktivnější, tempo jejich útoků ovšem není vysoké. Podle ukrajinských zdrojů tu Kreml připravuje síly pro další útoky, ale to jsou pochopitelně nepotvrzené informace.

Obecně platí, že kvalitativní stav ruské armády je špatný a útoky tak z velké části nejsou příliš efektivní. Ruské armádě se podařilo zmobilizovat dobrovolníky a také vězeňskou populaci (takže mobilizace není zatím zapotřebí), ale jejich výcvik je krátký a nepříliš kvalitní.

Kompenzuje ho především převaha v dělostřelectvu, kterou Rusko v posledních týdnech znovu získalo (kvůli snížení dodávek pro Ukrajinu ze Západu, vlastní vyšší výrobě a také významným dodávkám ze Severní Koreje). Moskva také minimálně eliminovala ukrajinskou převahu v počtu kamikadze FPV dronů na frontě a podle některých pozorovatelů (a některých ukrajinských vojáků) má i v tomto segmentu de facto „frontového dělostřelectva“ převahu.

Ruské útoky tedy nejsou obvykle dobře prováděné (i když pochopitelně to neplatí vždy) a nejsou obecně příliš nápadité. Zato jsou vytrvalé a ukrajinské obraně nedají odpočinout, a to nejen v Luhanské oblasti.

Přesuňme se po frontě dále na jih. Stabilizovaná, ale „obtížná“ je situace prakticky na celém úseku od Kupjansku přes Kreminnu a Bachmut až k oblasti kolem města Doněck (které je celé v ruských rukou). V ukrajinském výběžku kolem Avdijivky totiž stále probíhají nejtěžší boje z celé fronty.

Ani v tomto úseku nebyly v poslední době změny veliké, ruský tlak ovšem přináší určité výsledky. Ve čtvrtek 23. listopadu prohlásil generál Oleksandr Tarnavskij, velitel operačně-strategické skupiny Tavrija, že Rusové zahájili třetí vlnu své útočné operace na obsazení Avdijivky.

Podle zprávy z fronty i oficiálních ukrajinských prohlášení pak skutečně ruská aktivita stoupla. A vedla k tomu, že Rusové údajně dosáhli určitých zisků na jihovýchodních přístupech k městu (tedy ve směru přímo na Avdijivku, ne ve snaze ji obklíčit a obránce donutit ke stažení z města).

Hlavní změnou v tomto případě bylo, že ukrajinské jednotky po ruském útoku nepřešly do protiútoku. Není jasné, jaký to mělo důvod. Mohlo to být dané nedostatkem rezerv, možná byla ukrajinská strana zaskočena a nedokázala rychle reagovat, možná se rozhodla, že obranné pozice jsou tak poničené a neudržitelné, že je lepší je opustit a přenechat Rusům.

Ukrajinští blogeři pochopitelně vyzdvihují poslední důvod, Rusové spíše ty předchozí, pravdu ovšem neznáme.

Přímý postup na město by byl pro Rusy nepochybně velmi nákladný. Ukrajinská obrana má řadu linií a dobytí každé z nich bude nejspíše – i přes ruskou převahu v dělech či bombách – bolet. Z pohledu Moskvy by ideální scénář představovalo zřejmě dobytí obce Stepove na sever od Avdijivky a přerušení zásobovacích tras Avdijivky, protože to by pravděpodobně přinutilo Ukrajince opustit kvůli hrozbě obklíčení město.

Zatímco ruské síly slaví určité úspěchy na jihu, postup na severu se zdá být velmi pomalý či žádný. Zatím ovšem nemáme žádné jasné signály svědčící o tom, že by Rusové svou útočnou operaci chtěli či museli ukončit.

Stále přitom platí, že Rusové z velké části opustili taktiku mechanizovaných útoků – velmi podobně jako ukrajinské síly během své ofenzivy přešli k taktice útoků malých jednotek pěchoty (které na pozici mohou dovézt obrněná vozidla a palbou podporovat i tanky, dodejme).

Hlavní rozdíl mezi ruskou a ukrajinskou armádou ovšem spočívá v tom, že Rusům méně záleží na ztrátách. Opakovaně se objevují svědectví, že ruské jednotky někdy postupují „jako zombie“ a jejich ztráty v útoku jsou extrémně vysoké.

Moskva si takový postup může dovolit, protože má dostatek personálu a nasazení muži pro ni nepředstavují cenný zdroj (viz nasazování vězeňských oddílů).

Je jasné, že ukrajinská obrana není v jednoduché situaci. Z oblasti máme v poslední době několik zpráv (například článek The Wall Street Journal či poznámky západních analytiků, kteří oblast navštívili), jež poskytují poměrně vzácný náhled do stavu ukrajinské armády.

Pozorovatelé se shodují, že ukrajinští vojáci jsou obecně stále velmi motivovaní, ale také vyčerpaní. U Avdijivky jsou i muži, kteří tu bojují od jara 2022 (tedy 18 měsíců) prakticky nepřetržitě. Stejná situace je i v jiných oblastech (Bachmut).

Oblast brání mimo jiné i část ukrajinské 47. mechanizované brigády, kterou lze snadno poznat podle vybavení: Disponuje totiž americkými vozidly Bradley a německými tanky Leopard. Jednotka tvořila první sled ukrajinské ofenzivy v červnu 2023 v Záporoží.

Tehdy mužstvo tvořili pouze vysoce motivovaní dobrovolníci, nyní se podle pozorovatelů a zpravodajů spoléhá především na brance s krátkým výcvikem. Pro ilustraci: Na začátku léta měla jedna z rot 47. mechanizované brigády 120 mužů; nyní jich má 20. Zbytek je mrtvý, zraněný nebo působí v jiné roli než jako pěšáci.

Ukrajinský přístup je „aktivní obrana“. V tomto ohledu Ukrajinci postupují podobně, jako fungovala ruská obrana v Záporoží běhen ukrajinské ofenzivy. Když přijdou o pozici, Ukrajinci se obvykle pokusí o protiútok, což je „příkaz shora“, jak řekl jeden voják polskému analytikovi Konradu Muzykovi. Protiútoky probíhají často čelně, přímo proti nepříteli, což s sebou nese pochopitelně riziko značných ztrát.

Další voják Muzykovi řekl, že jeho jednotka dostala rozkaz znovu dobýt stromořadí. Považoval ovšem útok za příliš riskantní, protože Rusové drželi i vedlejší stromořadí, a ukrajinský oddíl by byl pod silnou palbou ze dvou stran. Velitel odmítl útoku provést, což ho stálo měsíční plat. Navíc k útoku přesto došlo a o život přišlo 17 vojáků (pravděpodobně z počtu 36, protože to je velikost odpovídající ukrajinské jednotce).

Ruská aktivní obrana na jižní frontě během léta znamenala, že ukrajinské síly postoupily minimálně. Zároveň ovšem vedla k tomu, že ruské ztráty (minimálně co do vybavení) v průběhu ukrajinské ofenzivy byly v poměru zhruba 1 : 1. Obránce by přitom měl mít značnou výhodu, zvláště pokud budování obrany věnuje tolik péče jako ruské síly.

Ruské velení tak nakonec muselo do oblasti povolat zálohy z jiných částí fronty, když jednotky bránící daný úsek ztratily velkou část svého mužstva. Kyjev zřejmě podobnou možnost ve stejném rozsahu nemá, odhaduje (nejen) Muzyka.

Řada analytiků tak očekává, že ukrajinská armáda bude muset tento přístup změnit, aby snížila množství ztrát. Očekávají, že se Kyjev stáhne více do obrany, bude se věnovat budování opevnění a obranných linií – a Rusové zřejmě budou naopak pokračovat v útocích, i když pro ně budou velmi nákladné.

Jen velmi krátce se zastavme ještě u situace na jižní části fronty. Ani tady nedošlo k velkým změnám, podobu bojů navíc velmi ovlivnilo nepříznivé počasí.

V oblasti ukrajinské ofenzivy byl pohyb fronty minimální. Ukrajinské síly v této oblasti nejsou zjevně tak silné, aby ruské linie nějak výrazně ohrozily. Naopak Rusové se pokoušejí o malé, lokální protiútoky.

V Chersonské oblasti nadále pokračuje ukrajinský výpad přes Dněpr. Ukrajinská námořní pěchota a další jednotky nadále drží – a zřejmě i mírně rozšiřují – pozice na okupovaném břehu díky podpoře dělostřelectva a operátorů dronů na druhém břehu. Přechod přes řeku však zřejmě nadále probíhá na malých plavidlech, takže pravděpodobnost dalšího většího rozvoje útoku v tomto směru se zdá minimální.