Zprávy z bojiště: Rusové obsadili Lysyčansk. Past však zřejmě zůstala prázdná

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Jednoznačně největší změnou na frontě za posledních několik dní byl vývoj v nyní již bývalém „severodoněckém výběžku“ donbaské fronty. Ruské jednotky v tomto nejvýchodnějším úseku linie doteku výrazně postoupily.

Obsadily město Lysyčansk a obce západně od něj, čímž dosáhly hranic luhanské oblasti (a tedy tzv. Luhanské demokratické republiky). Moskva tak dosáhla jednoho z hlavních cílů tzv. „druhé fáze“ své invaze na Ukrajinu. Situaci v oblasti se budeme věnovat podrobněji, ale začneme jako obvykle popisem situace na frontě od jejího severního okraje.

V oblasti kolem Charkova probíhá ostřelování i boje pozemních jednotek, ale tato část fronty je oběma stranami stále „polozapomenutá“. Ani jedna ze stran tu nesoustředila větší síly, naopak byly některé jednotky z tohoto úseku převeleny v posledních týdnech jinam, tedy především na Donbas.

Iniciativa je v posledních dnech v každém případě na straně Rusů. Ti obsadili několik obcí ve východní i západní části charkovské fronty. I podle ukrajinských zdrojů se jim podařilo dobýt například obec Rubižne na východním konci tohoto úseku.

Ruské velení se obsazením obcí zřejmě snaží zamezit možnosti, že by ukrajinské jednotky mohly překročit řeku Siverskij Doněc a pokusit se narušit zásobovací trasy v jižnějším úseku fronty. Ne, že by taková možnost v brzké době reálně hrozila; ukrajinské velení tu nemá k dispozici dost jednotek na tak veliký útok.

Dále na jihu, v oblasti kolem města Izjum, byly změny na frontě menší. Docházelo k ostřelování z obou stran. Ruské jednotky se také pokoušely o útok jihovýchodním směrem, na město Slovjansk, ovšem nic nenasvědčuje, že by dosáhly nějakého úspěchu.

Ostatně útoky byly alespoň podle ukrajinských zdrojů poměrně slabé. Část ruských jednotek působících u Izjumu byla podle řady dokladů převelena do dalšího úseku fronty, tedy do oblasti kolem Lysyčansku.

V této oblasti se odehrávaly v poslední době nejtvrdší boje a fronta se změnila nejvýrazněji.

Na začátek krátká rekapitulace dní posledních týdnů. Poté, co se obránci Severodoněcku stáhli kolem 24. června za řeku Siverskij Doněc, v severní části vyznačovala frontu právě řeka. V jižní části byla situace pro obránce složitější.

Od začátku války ukrajinská armáda dlouho držela obranou linii podél hřebene, který se táhne od Lysyčansku zhruba jihozápadním směrem k městu Popasna. Ovšem na začátku května Popasna padla, a tím vzniklý průlom invazní jednotky pomalu rozšiřovaly.

Opravdu vážnou se pak situace obránců v Lysyčansku stala zhruba ke konci června. Ruským jednotkám se totiž podařilo také postoupit i jihovýchodně od Lysyčansku. Invazní jednotky útočily směrem od městečka Toškivka na „satelity“ Lysyčansku, například obec Mirna Dolina. Vznikl tak velký výběžek kolem městečka Zolote, ze kterého se obránci tvář v tvář hrozbě obklíčení k 23. červnu stáhli.

Oficiální ruské zdroje tehdy tvrdily, že se jim podařilo obklíčit ve městečku Zolote a okolí zhruba 2000 ukrajinských obránců, ale toto tvrzení ničím nedoložily. Na základě dostupných informací se zdá pravděpodobné, že byly zajaty řádově nejspíše desítky vojáků. Ukrajina nepochybně přišla i o cennou techniku, její množství je ovšem těžké odhadnout.

Po úniku ze Zoloteho se ovšem ukrajinské obranné pozice nepodařilo nijak stabilizovat. Neznáme plány ukrajinského velení, takže nevíme, do jaké míry šlo o předem připravený ústup, v každém případě ovšem ukrajinské jednotky od té chvíle v lysyčanském výběžku téměř výhradně ustupovaly. Došlo i k několika protiútokům, ale i když byly třeba lokálně úspěšné, základní obraz se nezměnil: ruské jednotky pomalu – často jen o stovky metrů denně – postupovaly.

Hlavním cílem postupu přitom nebyl zřejmě samotný Lysyčansk. Invazní jednotky tlačily v první řadě v oblasti západně od města, kudy postupovaly směrem k severu zjevně s cílem odříznout ukrajinské zásobování Lysyčansku a případně i ústupové cesty. Na konci června už byla situace zjevně kritická, protože ukrajinský koridor na západ od Lysyčansku byl široký méně než 10 kilometrů, a byl tedy velmi zranitelný ruskou dělostřeleckou palbou.

Navíc se ruským jednotkám, nejprve zřejmě malé speciální jednotce, pak i pravidelným jednotkám podařilo překročit Siverskij Doněc na severovýchodní části výběžku. Ruští ženisté pak v této oblasti někdy v prvních červencových dnech postavili i pontonový most.

Ukrajinské velení zřejmě stahovalo jednotky z Lysyčansku již v minulém a zřejmě i předminulém týdnu, v noci z 1. na 2. července padl zjevně rozkaz k úplnému vyklizení města i pozic v jeho okolí. Ač spojení se zbytkem ukrajinského území zajišťovala v podstatě jediná silnice a několik polních cest vedoucích zmíněným úzkým koridorem na západ, ústup kupodivu zřejmě nebyl spojený s vysokými ztrátami.

Nepochybně se neobešel beze ztrát. Ale i přes ruskou dělostřeleckou převahu se velké části jednotek, které v „kotli“ zbyly, podařilo stáhnout. I tak určitě v oblasti zůstaly izolované malé jednotky, které například neměly vhodný „odvoz“, nebo nebyly vybaveny moderní rádiovou techniku a rozkaz se k nim tedy nedostal.

Špatná komunikační technika je problém nejen ruský; jejím nedostatkem trpí i ukrajinská armáda, především jednotky domobrany, které jsou obecně hůře vybavené než pravidelné jednotky ukrajinské armády (dobrý přehled připravili reportéři NY Times na Ukrajině).

Uvidíme v příštích dnech, kolik válečných zajatců invazní jednotky ohlásí (a doloží, protože jak jsme viděli na příkladu Zoloteho, samotná čísla bez dokladů nemají veliký význam).

Ukrajinský ústup se v době psaní článku zřejmě nezastavil. Ruské jednotky dále pronikají západním směrem v severní části fronty směrem na město Siversk. Obsadily už vesnici Bilohorivka (té, v jejíž blízkosti se ruské síly pokusily v květnu o překročení řeky, ale nechaly se zaskočit ukrajinským dělostřelectvem – psali jsme zde). To znamená, že obsadily celé území Luhanské oblasti, a tedy i hranice takzvané „Luhanské lidové republiky“.

Její obsazení bylo jedním z cílů „druhé fáze“ války, kterou Moskva zahájila zhruba v polovině dubna. To je rozhodně politický úspěch, který ruské vedení dobře prodá. Viz pondělní gratulace Vladimira Putina zapojeným jednotkám a apel na „odpočinek a následné zvýšení bojeschopnosti“.

Z vojenského pohledu bude ovšem pro další průběh bojů rozhodující něco jiného než to, zda se jeden úsek fronty posunul o několik desítek kilometrů tam či zpátky.

„Rozhodující nebude nutně to, kolik území Rusko obsadí, ale kolik ukrajinských vojáků by obklíčilo a kolik techniky a vybavení by Ukrajina ztratila,“ řekl ještě před ústupem Ukrajiny z Lysyčansku v rozhovoru pro Seznam Zprávy bezpečnostní analytik Vojtěch Bahenský. V tomto ohledu se Ukrajina zřejmě dokázala vyhnout nejhoršímu. Jak už jsme sice říkali, zatím se zdá pravděpodobné, že ukrajinské jednotky dokázaly z hrozícího obklíčení z velké části uniknout.

Zároveň je ovšem jasné, že i když se ukrajinské síly na Donbase vyhnuly obklíčení a zničení, ztráty měly v posledních týdnech významné. A totéž určitě platí i na ruské straně, která však z velké části využívala pro nejriskantnější operace odvedence z jednotek obou „lidových“ republik, a snažila se šetřit si své zbylé kvalitnější jednotky (třeba oddíly námořní pěchoty, Vágnerovce atp.).

Jak se týdny „opotřebovávacích“ bojů na Donbase na bojeschopnosti obou armáda podepsaly, nedokáže v tuto chvíli nikdo spolehlivě říci. Zveřejněné údaje o vysokých ztrátách na ukrajinské straně i zprávy z fronty o nasazování jednotek domobrany, které neměly čas dokončit základní výcvik, však spíše naznačují, že obránci spíše nebudou schopni rychle přejít do protiofenzívy.

Vraťme se k situaci na frontě. Jak jsme již uváděli, nová linie fronty na Donbase se zatím neustálila. Zdá se tak nejpravděpodobnější, že ukrajinské jednotky ustoupí postupně až na linii mezi Siverskem a Bachmutem, tedy zhruba o 10 kilometrů západním směrem.

Tento úsek fronty údajně minimálně v posledních týdnech obránci poměrně mohutně opevňovali, tak se celkem logicky nabízí možnost, že se stáhnou právě na tuto linii. Její nevýhodou ovšem je, že obě města leží v údolí (viz např. tato mapka), takže ruské dělostřelectvo bude mít na ukrajinské pozice dobrý výhled. Což se v situaci, kdy útočníci mají stále v této zbrani převahu, jeví jako velmi problematické. Ale to už předbíháme událostem.

Na dalších úsecích linie doteku byla situace méně vypjatá než v oblasti Lysyčansku. V doněcké oblasti, kterou proruské síly ovládají z necelých 60 procent, byla bojová aktivita velmi nízká. Asi nejvýznamnější událostí posledního týdne byla ukrajinská kampaň útoků na logistická centra a sklady ruské armády.

S použitím jak systému HIMARS, tak původně sovětských raket Točka-U ukrajinské dělostřelectvo zničilo v posledních týdnech několik velkých skladů munice. Některé z nich se nacházely i 60 kilometrů od linie fronty. S příchodem těchto systému se ruská armáda evidentně bude muset přizpůsobit situaci a změnit svůj systém zásobování. I při tom, jak rozsáhlé zásoby munice ruská strana má, budou takové ztráty těžko únosné.

Dále na západ v oblasti kolem Záporoží probíhalo ostřelování a také menší taktické střety, při kterých se obě strany pokoušely vylepšit svou pozici. Nic z toho nebude mít zřejmě vliv na další průběh války.

Podobná situace panuje i kolem Chersonu, tedy nejzápadnějším úseku fronty. V poslední době se pravidelně objevují informace o tom, že ukrajinská strana v této oblasti postupuje vpřed. Některé ukrajinské armádní zdroje tvrdí (například pro zpravodaje Economistu), že předsunuté ukrajinské jednotky jsou jen pár kilometrů od Chersonu.

Ukrajinské jednotky ovšem zjevně nemají v této oblasti dostatečné síly na velkou ofenzívu a nedokázaly se vypořádat s ruskou dělostřeleckou převahou. Otevřená krajina ovšem přeje útočným operacím, a tak řada analytiků předpokládá, že po Donbase by se právě Cherson mohl stát místem dalšího velkého střetu.

Relativní klid na této části fronty je tedy nejspíše dočasný.