Zprávy z bojiště: Rusové obchází ukrajinskou obranu, jak se jen dá

Bojové operace na frontě probíhaly v poměrně pomalém tempu. Obě strany do velké míry bojují ze svých pevných pozic v „opotřebovávací“ válce, ve které hrají prim drony a dělostřelectvo. Výše nahlášených ztrát na mužstvu i materiálu byla v posledních dnech téměř o třetinu nižší než během velkých ruských útoků na začátku a v druhé polovině prosince.

K detailům se ještě dostaneme, věnujme se nejprve nadále probíhající vzdušné válce, jejímž nejdramatičtějším projevem jsou velké ruské údery do ukrajinského týlu.

Největší v posledních dnech proběhl ráno 9. ledna, kdy ruské síly vyslaly na 59 střel a dronů. Ukrajinské síly podle oficiálních prohlášení sestřelily všechny drony Šáhid, kterých bylo osm, a jenom 18 ze zbylých 51 střel různých typů.

Velmi nízká úspěšnost (zhruba 30 procent) má zřejmě několik důvodů. Jedním je, že ruské síly ve velké míře použily rychlé balistické střely (Ch-22, Iskander), které se obecně obtížně sestřelují. Navíc zvolené cíle ležely obecně řečeno spíše v místech, která zjevně nejsou tak dobře pokryta protivzdušnou obranou jako Kyjev.

Ani v tomto případě zjevně nešlo o systematický útok na energetickou infrastrukturu, ale přesný charakter zadaných a zasažených cílů neznáme. Jasné je, že alespoň část střel zasáhla civilní cíle, není ovšem zřejmé, do jaké míry to byl záměr, do jaké nedostatek ohledů ruské strany a do jaké omyl či technická chyba. V každém případě civilisté při náletech umírali i tentokrát.

Jen to ilustruje, že i když má Ukrajina v tuto chvíli i na poměry zemí NATO velmi pokročilý a propracovaný systém protivzdušné obrany, proti soustavným a opakovaným útokům nestačí. Protivník měl možnost dlouho hledat jeho slabá místa, a především je Ukrajina jednoduše velká země, která nemá dost odpalovacích zařízení a střel, aby ochránila celé své území.

V tomto ohledu by na tom většina evropských zemí v případě konfliktu nebyla o nic lépe, možná dokonce ještě výrazně hůře. Ale státy NATO prostě nepočítají s tím, že by byly cílem dlouhodobého ostřelování už proto, že jejich letectva (tedy primárně americké letectvo) by odpalovací zařízení protivníka zničilo.

Schopnosti Kyjeva zasáhnout ruské bombardéry či jiná odpalovací zařízení na ruském území jsou velmi omezené. K tomu je ještě zmenšují spojenci vynucená omezení, že západní zbraně se smí vypouštět pouze na okupovaná území.

Rusové nepochybně i do budoucna budou hledat způsob, jak ukrajinskou obranu ošálit a obejít. Zda ale další útoky budou vypadat podobně jako tento – tedy s využitím vysokého podílu rychlejších střel na cíle primárně mimo Kyjev –, nebo se jejich podoba změní, to se nedá předvídat.

Ukrajina zatím pokračovala v úderech drony a střelami na Krym. Jejich cílem je zřejmě v souladu s veřejně stanovenými ukrajinskými cíli „minimálně“ zvýšit cenu, kterou Rusko za okupaci platí, a někdy v budoucnosti zřejmě učinit poloostrov pro Moskvu zcela neudržitelným. K tomu je ovšem zatím velmi daleko.

Intenzita pozemních bojů je v prvních dnech nového roku spíše nižší. I na Ukrajině teploty v posledních dnech výrazněji klesly, potíže s bahnem tak vystřídaly problémy s mrazem. Ale ani tato změna, která zjednodušuje pohyb techniky, zatím nevedla ke zvýšení tempa bojů.

Ruské síly jsou nadále výrazně aktivnější a útočí na několika místech fronty. Díky rozběhu ruské výroby munice od začátku války a také dodávkám severokorejské munice mají značnou, zřejmě několikanásobnou převahu v množství vypálené munice.

V severní části fronty ruské síly pokračovaly ve snaze postoupit směrem na Kupjansk, ovšem počet útoků v této oblasti byl zřejmě nižší než v předcházejících týdnech a měsících. Každopádně nevedly k žádným významným potvrzeným změnám fronty. V tomto místě se ale podle některých analýz soustředilo poměrně velké množství čerstvých ruských jednotek, takže útoky nejspíše budou do budoucna sílit.

Ve střední části fronty, kterou zhruba můžeme ztotožnit s Doněckou oblastí, se nejintenzivněji bojovalo v několika již „tradičních“ regionech. Tím nejsevernějším je Bachmut, kde se ruské síly pokoušejí vytvořit jakýsi „nárazník“ severně i jižně od města. Z velké části, a to především na jihu, jde o pozice, o které Rusové přišli po dobytí Bachmutu.

V posledních dnech přicházejí pro Ukrajinu nepříliš dobré zprávy z okolí obce Chromove, což je vlastně severní předměstí Bachmutu. Rusové se snaží postoupit západním směrem na Časiv Jar, který představuje klíčovou část ukrajinské obrany v tomto sektoru. Situace je prý nesmírně vážná a ruský tlak velmi silný.

V jižní části bachmutské fronty nedošlo k žádným významnějším změnám, byť ruský tlak i tady pokračoval.

Intenzivní boje probíhaly také kolem Avdijivky, ale bez výraznějších změn v průběhu frontové linie. Ani severní ani jižní část ruských „kleští“ kolem města se výrazně nerozšířila, zároveň se však Ukrajina zjevně soustředí na obranu a nepokouší se vrátit frontu do stejné podoby, v jaké byla před zahájením ruských útoků v tomto sektoru v říjnu 2023.

Dalším směrem, ve kterém se ruské síly snaží postoupit, je Vuhledar (číslo 1 na mapě níže) – tedy město známé z neúspěšné ruské ofenzívy předcházející zimy. Obsazení města by pomohlo Moskvě bezpečně používat železnici vedoucí z Doněcku na jih Ukrajiny a získat tak další výhodnou logistickou trasu.

Protože ovšem předchozí ruská snaha o útok přímo na Vuhledar dopadla katastrofálně, ruské velení zkouší jiný přístup. Snaží se obránce odříznout od zásobování a tím donutit k ústupu. Rusové proto intenzivně útočí v oblastech severovýchodně od města, u obcí Marjinka (číslo 3 na mapě níže) a Novomichajlivka (číslo 2).

Marjinku ruské síly na sklonku roku po bojích, které trvaly od začátku invaze, obsadily. Novomichajlivka je cílem velmi intenzivního ostřelování, bombardování a útoků.

Na jižní frontě byla situace poměrně klidná. Podle ruských zdrojů v oblasti hlavní ukrajinské ofenzívy z léta, tedy kolem Robotyneho, ukrajinské síly budují další obrannou pozici a po intenzivních bojích se chystají ustoupit z dobytých pozic. Což možná není pravda, ale ukrajinské velení tam zjevně nemá v tuto chvíli síly na nic jiného než na obranu.

Boje pokračovaly i kolem ukrajinského předmostí za Dněprem, tedy především kolem vesnice Krynky. Ruské síly město ostřelují děly i drony, bombardují z letadel (byť zřejmě stále v menší míře než před časem) a snaží se Ukrajince vytlačit i pozemními útoky.

Ovšem terén obráncům přeje. Městečko je přístupné primárně po dlouhých, rovných a přehledných šotolinových cestách v okolních lesích, kde se útočící jednotky nemají příliš kde skrýt. I přes ruskou snahu a převahu v dělostřelectvu a letectvu tedy zatím předmostí drží.

Ovšem obrana má nepochybně svou cenu: doprava je v této oblasti pro ukrajinskou stranu ještě mnohem složitější než pro ruskou. K vojákům na předmostí je těžké dostat munici i potraviny a evakuace raněných je podle všeho extrémně náročnou a riskantní záležitostí. Řada zranění, která by na jiných částech fronty nebyla smrtelná, v této oblasti tedy nejspíše smrtí skončí.

Ukrajinské velení se v tuto chvíli snaží zřejmě využít ruské snahy o zničení předmostí k tomu, aby opotřebovalo a vyčerpalo ruské jednotky na tomto úseku. Zda to stojí za cenu, kterou ukrajinská armáda musí zaplatit, to ovšem nelze z naší pozice nijak posoudit. Rozhodně je v dohledné době nepředstavitelné, že by se předmostí nějak rozšiřovalo, spíše naopak.