Zprávy z bojiště: Rusové našli skulinu a potvrdili, kde má Ukrajina problém

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nedávný vývoj v Sýrii posloužil jako velmi cenná připomínka i pro hodnocení stavu války, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině. Sýrie ukázala, jak vypadá skutečný „kolaps fronty“ – a že na Ukrajině o něčem takovém nelze v tuto chvíli hovořit.

Je nepochybné, že ruská armáda je v danou chvíli v lepším postavení a stále postupuje. Ale přes zrychlení postupu v posledních měsících, jak ukazuje i následující graf, rozhodně není v situaci, kdy by měla na dosah podobné vítězství, jakého dosáhly opoziční síly v Sýrii.

Ke kolapsu jedné ze stran na Ukrajině pochopitelně dojít může, zatím ale o něčem takovém hovořit nemůžeme. Cena bojů je pro obě strany únosná, byť s obtížemi. Ale ztráty dál rostou a Rusko i Ukrajina budou muset na jejich navyšování reagovat.

K 6. prosinci 2024 nezávislé ruské médium Mediazona společně s ruskou redakcí BBC a týmem dobrovolníků identifikovalo jména více než 82 000 ruských vojáků zabitých během rozsáhlé invaze na Ukrajinu. To je počet známých obětí, neznámých bude pravděpodobně ještě o něco více.

I na základě údaje Mediazony se odhady počtu ruských obětí pohybují obvykle mezi 140 a 180 tisíci. Několik desítek tisíc zemřelých je i mezi milicemi z obou loutkových republik, které vznikly na ukrajinském území po roce 2014. Celkový počet by se tak mohl pohybovat zhruba kolem 200 tisíc.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj aktuálně uvedl, že od února 2022 bylo zabito 43 tisíc ukrajinských vojáků. Jeho údaj je velmi nevěrohodný a téměř určitě výrazně nižší než skutečnost. Ostatně jmenný seznam projektu UA Losses už zahrnuje více než 60 tisíc zabitých. A je železným pravidlem, že podobné veřejné seznamy nezohledňují všechny ztráty.

Jurij Butusov, šéfredaktor ukrajinského webu Censor.net, na začátku prosince uvedl, že podle jeho zdrojů z ukrajinského generálního štábu ukrajinské ozbrojené síly za poslední tři roky registrují 70 tisíc padlých a 35 tisíc nezvěstných, kteří budou prakticky všichni velmi pravděpodobně po smrti.

Oficiálně armáda tuto informaci nezveřejnila ani nepotvrdila, ale poměr zhruba 2 : 1 by vzhledem k průběhu bojů mohl odpovídat skutečnosti. Ověření se ovšem dočkáme nejspíše až po skončení války, a ne bezprostředně po jejím konci – alespoň ne od obou stran.

Objevují se zároveň v tomto kontextu zajímavé indicie, že současný systém náborů vojáků na ruské straně se možná vyčerpává. Novináři z jiné ruské nezávislé redakce Meduza si všimli, že podle zprávy o výdajích ruského státního rozpočtu se ve třetím čtvrtletí roku 2024 výrazně snížil počet dobrovolných bojovníků, kteří podepsali smlouvy s ruským ministerstvem obrany.

Zatímco ve druhém čtvrtletí podepsalo smlouvy více než 90 tisíc osob, ve třetím čtvrtletí to podle rozpočtu bylo zřejmě 50 až 60 tisíc lidí. K tomuto poklesu došlo navzdory tomu, že od srpna se federální odměna za podepsání smlouvy minimálně zdvojnásobila: ze 195 tisíc rublů (tj. 50 tisíc korun) na 400 tisíc rublů (tj. 100 tisíc korun).

Připomeňme, že tento federální „bonus“ pro nové účastníky „speciální vojenské operace“ je jen menší část vyplácené částky, kterou v Rusku noví branci dostanou. Ovšem zase na ni má nárok každý. Takže by měla být dobrou představou o tom, kolik lidí do války narukovalo.

To by znamenalo, že ruské ministerstvo obrany bude nabírat nějakých 600–700 lidí denně. Samotná Meduza v létě odhadovala počet zemřelých ruských vojáků na 200–250 denně. Vzhledem k tomu, že na jednoho mrtvého připadají obvykle zhruba dva vážně ranění (alespoň tedy v ruské armádě, jejíž zdravotnické standardy ovšem nejsou na nejvyšší úrovni), zdá se, že nábor v posledních měsících stačí zhruba na kompenzaci ztrát.

Což by byla pro Ukrajinu dobrá zpráva v tom ohledu, že ruská armáda patrně nebude mít kapacity na to, aby otevřela nějakou novou frontu. Zároveň jí ovšem nehrozí žádný personální kolaps, pokud nedojde ke zhroucení morálky. Ovšem jako v případě ztrát vycházíme z neúplných údajů, které se od skutečnosti nepochybně v nějaké míře liší.

Navíc ukrajinská situace se nijak zásadně nezlepšila: Na některých úsecích obráncům stále citelně chybí muži. Tam, kde je situace (a nejen personální) lepší, jsou lepší i výsledky.

Úspěšně například probíhá ukrajinská obrana zabraného území v Kurské oblasti. Ukrajinským jednotkám se daří v posledních týdnech velmi dobře držet obranné linie. Od listopadu tak Rusové i přes urputnou snahu nijak nepostoupili ve snaze získat obsazené území zpět.

Ukrajinští obránci snad využívají toho, že mají v místě zkušené a dobře vybavené jednotky, brání poměrně kompaktní území, na kterém za sebe mohou rychle „zaskočit“.

A také toho, že v oblasti je řada vhodných obranných pozic a opevněných bodů: Někdy je vytvořili přitom sami Ukrajinci, v jiných případech jde o ruské obranné linie, které ovšem během překvapivého ukrajinského vpádu nebyly dobře bráněny.

V posledním týdnu se dokonce objevily ojedinělé ukrajinské protiútoky, vždy jen malé s cílem získat drobnou výhodu nebo vyhnat útočníky z pozic, které čerstvě obsadili a ještě se v nich nestačili zakopat. Ruský postup je tak za poslední týden podle dostupných informací v podstatě nulový.

V Luhanské a Charkovské oblasti jsou hlášeny jen malé či žádné změny. Zajímavým detailem jsou ruské snahy o překročení řeky Oskil, která tvoří část linie v severní části východní válečné fronty, která leží právě v těchto dvou regionech.

Jde o úsek severně od města Kupjansk, kde panoval v poslední době klid a ani na jedné straně tu není mnoho vojáků. Rusové ovšem na konci listopadu (malou) řeku Oskil v jednom místě překročili a vytlačili místní jednotky z jejich pozic.

Ukrajinské velení by v ideálním případě mělo mít nějaké místní zálohy, které by provedly okamžitý protiútok dříve, než by Rusové dostali možnost se zakopat a upevnit pozice. Už nejméně od druhé světové války platí, že kdykoli Sověti, potažmo Rusové, objeví podobné slabé místo, kde útok uspěje, tak se na tento bod soustředí a pokusí se využít příležitosti.

Místní záloha ovšem patrně nebyla k dispozici. A ukrajinský generální štáb udělal to, co v takových situacích udělal mnohokrát (a byl za to také mockrát kritizován i na Ukrajině): Vydělil menší část jednotky z jiného místa fronty a poslal ji problém „uhasit“.

V daném případě dostal úkol údajně prapor z 10. horské útočné brigády, která jinak velmi úspěšně brání oblast kolem města Siversk v Doněcké oblasti (na severu Doněcké oblasti, kde Rusové nepostupují).

Ukrajinské posily zřejmě v oblasti strávily několik dní, aby se seznámily s terénem a nepřítelem a pak patrně využily vhodné příležitosti. Na začátku prosince pak ruské velení poslalo přes řeku další vojáky, kteří se měli pokusit předmostí rozšířit. Ukrajinci útok rozbili do značné míry s pomocí dronů a pak podnikli protiútok, který ruské předmostí vymazal.

To je z ukrajinského hlediska ideální průběh. Zároveň to znovu naznačuje, že ukrajinská obrana na velké části fronty je velmi napnutá a i při poměrně malém tlaku bez rychlého „žonglování“ s jednotkami neobstojí.

Ostatně Rusové ve stejných dnech řeku překročili i pár kilometrů jižněji – a znovu se jim povedlo vytvořit malé předmostí, které zatím zřejmě zničeno nebylo.

Jak zareaguje (či už zareagovalo) ukrajinské velení, zatím nevíme. Velmi pravděpodobně budou znovu muset vypomoci jednotky z jiné části fronty. V této části fronty se ale neočekávají velké změny, z pohledu velení obou stran je v tuto chvíli „na vedlejší koleji“.

Těžiště bojů nadále leží v Doněcké oblasti, kde se ukrajinským jednotkám zatím situace stále nedaří uspokojivě řešit. Snaží se v podstatě současně bránit tři důležitá místa – od severu to jsou Pokrovsk (1), Kurachove (2) a Velyka Novosilka (3).

Pokrovsk byl zdánlivým ruským cílem v této části fronty od jara letošního roku. Ovšem těžiště ruského postupu se z různých důvodů (hlavně asi kvůli slabosti obrany) nakonec stočilo spíše na jih, právě ke Kurachovu a po pádu Vuhledaru také k Velyke Novosilce.

V současnosti se ovšem ruské síly v této oblasti znovu pustily do aktivnějšího útoku. Spíše než útočit přímo na Pokrovsk se zřejmě snaží město obejít. Postupují západním směrem v oblasti jižně od města, snad proto, aby na něj pak mohly zaútočit z různých úhlů. Operace je ale zatím v relativně rané fázi.

Prakticky stejnou taktiku Rusové využívají také u Kurachove, kde naopak k jeho dobytí mají zřejmě relativně blízko (pokud se tedy bude situace vyvíjet nadále podobně jako doposud).

Už se jim prakticky podařilo obejít vodní nádrž, která tvoří severní okraj města. Zároveň se útočné jednotky od východu dostaly do panelákové zástavby ve středu města. Z jihu jde zatím postup nejpomaleji, ale zcela zastaven v posledních dnech nebyl.

V případě Velyke Novosilky invazní vojska v posledním týdnu zaznamenala neúspěch. Ukrajinský protiútok (na této frontě poměrně vzácná událost) je vyhnal z pro Rusy nadějné pozice ve vesnici Novij Komar severně od města. Ale nebezpečí pádu obce do ruských rukou tím rozhodně zažehnáno není.

Oprava: Text se na webu objevil původně s mapkou stavu fronty k 3. prosinci. Za nedopatření se omlouváme.