Zprávy z bojiště: Rusové na Donbase tlačí i za cenu dechberoucích ztrát

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Byť situace na ukrajinském bojišti je obecně řečeno velmi statická a stabilní, boje jsou stále intenzivní. A byť Rusko od posledního přehledu měřeno na kilometry čtvereční více půdy ztratilo, než získalo, jeho pozice v oblasti hlavního bojiště „druhé fáze“, tedy Donbasu, se v posledních dnech v některých ohledech vylepšila.

Ale začněme od severu, tedy z Charkovské oblasti. Tady pokračoval ukrajinský postup směrem k hranicím Ruska. Invazní síly se z velké části relativně „ochotně“ stahovaly směrem z obsazeného území. Ukrajinské síly obvykle postupovaly za nimi spíše opatrně, byť k bojům také docházelo. Konflikt v tomto regionu ovšem nedosahuje takové intenzity jako východněji, na donbaské frontě.

Ústup ruských sil ovšem umožnil, aby druhé největší ukrajinské město zažilo po dlouhé době velmi klidné dny. Oleh Syněhubov, gubernátor Charkovské oblasti, oznámil na Telegramu 12. května, že ruské dělostřelectvo zřejmě poprvé po dlouhé době na město vůbec neútočilo.

Část původních ruských sil je ovšem stále nepochybně na území Charkovské oblasti. V některých případech se podle zpráv na sociálních sítích (příklad) jedná o oddíly, které by rády překročily ruskou hranici, ale nemohou. Konkrétně v odkazovaném případě jde o muže bojující pod praporem samozvané Luhanské lidové republiky, které ruská strana údajně nechce pustit na území Ruské federace. Právě poměrně špatně vybavené jednotky obou separatistických republik podle zpráv z bojiště sloužily jako clona, která kryla ústup pravidelných ruských jednotek od Charkova.

Kam přesně ruské síly ustoupily či ještě ustoupí, samozřejmě nevíme. Jeden z ukrajinských průzkumných oddílů údajně postoupil přes ruské hranice do vesnice Murom a vrátil se zpět, aniž by narazil na ruské vojáky. Do jaké míry tedy hodlá Rusko skutečně vojensky bránit svou hranici, tedy kolik sil na ní hodlá zanechat, je v tuto chvíli tedy stále neznámou.

V oblasti Izjumu, odkud na začátku „druhé fáze“ války, tedy od 18. dubna, probíhal pokus o obchvat velké části ukrajinských sil na Donbase, dnes fronta v podstatě stojí. Ruské síly nepostupují, byť podle západních rozvědek vyvíjejí značnou snahu.

Hlavní těžiště ruských snah se přeneslo jinam, více na východ. Ruské jednotky se v posledních dnech pokusily několikrát překročit s pomocí pontonových mostů tok řeky Severní Doněc (či pouze Doněc), už v minulém díle jsme psali o pokusech u vesnice Bilohorivka.

Řeka je podle ukrajinského ženisty, který pravidelně zveřejňuje příspěvky na sociálních sítích, v těchto místech zhruba 80 metrů široká. Invazní síly zřejmě most dokončily pouze z části, nejméně jedna malá jednotka (zřejmě o velikosti roty, méně než 100 mužů) se dostala i tak až do samotné Bilohorivky.

Pak, zřejmě 10. května, ovšem most zasáhlo ukrajinské dělostřelectvo a zničilo ho. Invazní síly se podle dostupných informací pokusily postavit nový most (údajně proto, aby zachránily jednotky, které zůstaly po prvním útoku na druhé straně), ale i ten byl zničen.

Výsledkem byly v každém případě pro Rusko značné ztráty. Podle záběrů z místa to bylo ve chvíli, kdy u mostu – a patrně i na mostu – shromáždilo velké množství ruských vozidel. Podle jedné analýzy obrazové dokumentace bylo na místě přes 70 zničených ruských bojových vozidel, primárně obrněných vozidel pěchoty. Není jasné, které kusy připadají na jednotlivé pokusy o překročení řeky.

Nezdařená snaha byla pro ruskou stranu nepochybně velmi nákladná. Je jasné, že Rusko přišlo o velké množství techniky, ztráty na lidech mohou dosahovat řádově i stovek (včetně oné roty, která pronikla do Bilohorivky a byla podle všeho od té doby zničena).

To ovšem neznamená, že Rusko pokusy o překročení řeky vzdává. V tomto týdnu pokračovalo na několika místech. Po neúspěšném pokusu u Bilohorivky následoval podobný pokus o útok například o něco východněji, u vesnice Privilja. V době přípravy článku nebyly k dispozici ověřené informace o tom, zda byl i tento pokus definitivně zmařen.

Cíl těchto pokusů je zjevný: odříznout obránce východní části donbaského výběžku, tedy především města Severodoněck. Přímý útok na toto původně stotisícové město by byl velmi zdlouhavý a také nepochybně krvavý. Mnohem výhodnější by bylo obránce odříznout od zásobování nebo donutit je ke stažení, aby se tak vyhnuli obklíčení. Moskva by si tím v podstatě splnila důležitý cíl, totiž plně obsadit Doněckou a Luhanskou oblast, tedy území, která si nárokují loutkové republiky v regionu.

I kdyby ruské snahy o překročení řeky Severní Doněc nevyšly, obránci Severodoněcku rozhodně nejsou v jednoduché situaci. Ruské a proruské síly je tlačí ze severovýchodu, směrem od dnes již Rusy plně ovládaného Rubižneho. Ruské jednotky také obsadily obec Vojevodivka mezi Rubižnym a Severodoněckem. Již se také zřejmě dokázaly zachytit na samém severovýchodním okraji Severodoněcku, i když není samozřejmě jasné, zda své postavení udrží.

Problém pro ukrajinskou stranu se rýsuje i o něco jižněji, kolem ruskými silami zhruba před týdnem dobyté Popasne. Ruské síly (snad část brigády námořní pěchoty, která tu působí) podnikly úspěšný útok směrem na sever od Popasne.

Ruský úspěch u Popasne už nyní údajně komplikuje zásobování Severodoněcku a dalších ukrajinských pozic na „špici“ donbaského výběžku. Hlavní silnice T1302, která do města vede, je terčem častého ruského ostřelování, a ukrajinské zásoby tedy musí putovat po menších silnicích či polních cestách.

Ve zbylých částech fronty byly změny menší. V Mariupolu ruské síly dál tlačí na obránce, do podzemních prostorů pod závodem se ovšem nesnaží proniknout. Ruské síly se podle ukrajinských zdrojů soustředily například na to, aby zablokovaly východy z tunelů.

V dalších částech fronty ruské síly nebyly nijak aktivní. Probíhalo stále ostřelování a letecké útoky (s pomocí letadel či dronů), ne však pozemní útoky. V době přípravy článku se objevily nepotvrzené informace, že ukrajinské síly zatlačily ruské zhruba o deset kilometrů u obce Vysokopilja v Chersonské oblasti, ale to by byl případně jediný významnější posun za posledních několik dní.

V Černém moři se však zintenzivnil boj o Hadí ostrov, známý díky neslušné odpovědi ukrajinských obránců na výzvu dnes již potopeného křižníku Moskva, aby složili zbraně. Ostrov by mohl mít značný význam, pokud by se tam některé ze stran podařilo vybudovat základnu s protiletadlovými a protilodními střelami.

Iniciativu mají samozřejmě Rusové, kteří ovládají Černé moře. Jejich snahu o umístění odpalovacích zařízení na ostrově ovšem zatím Ukrajina blokuje s pomocí dronů i útoků pilotovanými letouny (video). Podle neověřených informací z proruských zdrojů se dokonce Ukrajina pokusila obsadit ostrov vlastními pozemními silami, ale utrpěla značné ztráty. Nic takového nelze vyloučit, ovšem vzhledem k absolutní převaze Ruska na moři nedává takový pokus veliký smysl; výsledek se zdá předem jasný.