Zprávy z bojiště: Rusové dosáhli vítězství. Otázkou je, za jakou cenu

Na začátku se jako obvykle zastavme u krátkého přehledu situace mimo frontu. V posledních dnech nedošlo k větším útokům na ukrajinskou energetickou soustavu. Ta ovšem stále funguje pouze částečně.

S poklesem teploty se zvýšila spotřeba elektřiny. Protože není k dispozici dost kapacit pro výrobu a především přenos elektřiny, zvýšil se počet nucených výpadků v některých oblastech.

Nízké teploty, na mnoha místech i pod –10 °C, ovšem v příštích dnech skončí. Během následujícího týdne by měly vystoupat poměrně vysoko nad nulu, a na bojiště by se tak mohlo vrátit bahno.

Za zmínku stojí i výměna velení ruské armády. Na místo vrchního velitele ukrajinské operace se vrátil náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov, který nahradil Sergeje Surovikina. Ten je nově jeho zástupcem. Co to přesně znamená pro vedení operace, zda jde o „trest“ pro Surovikina, či nikoliv, ovšem stále není jasné. Bude lepší si počkat na další vývoj a nepředpokládat, že by se ve vedení války něco významného změnilo.

Pozornost se v posledních dnech soustředila na rychle se vyvíjející bitvu o město Soledar v Doněcké oblasti a bylo to znát i na práci blogerů a vojenských zpravodajů. Z jiných částí bojiště máme méně zpráv než obvykle, přestože boje neprobíhaly zdaleka pouze u Soledaru.

V severní části fronty, v Luhanské oblasti, se ruské síly patrně zcela neúspěšně pokusily zatlačit ukrajinské jednotky z pozic, jež postupně získávaly v posledních týdnech. Minimum podrobností máme o dalším vývoji v okolí Kreminny, kterou se ukrajinské síly snaží vzít do kleští. Ukrajinský tlak zřejmě stále pokračuje, zda ovšem došlo k nějakému posunu, případně k jakému, to není jasné.

Rovnou se nyní přesuňme k Soledaru, který do tohoto týdne tvořil hlavní opěrný bod v severní části obrany výrazně většího města Bachmut. Právě to je hlavním cílem ruské ofenzivy v této oblasti.

Dostupné informace jsou jednostrannější než obvykle, protože ukrajinská armáda požádala o embargo na zprávy z této části fronty, takže informační prostor zaplňují především zprávy z ruských zdrojů.

Přesto je celkem jasné, že ruským silám se během útoku, jenž z velké části probíhal za hlubokých mrazů, podařilo dosáhnout největšího úspěchu v této oblasti za několik měsíců.

V tuto chvíli máme totiž celkem jasné doklady o tom, že ruské jednotky se minimálně ve středu nerušeně pohybovaly v prostřední části Soledaru. Jde o záběry, které není těžké lokalizovat do blízkosti solných dolů v centrální části města, a ruští vojáci se na nich pohybují beze spěchu a zjevně bez obav o své životy (situaci dobře vysvětluje například toto vlákno v angličtině).

Nemáme informace o celém městě. Ale protože Soledar není až tak velký, je velmi pravděpodobné, že ukrajinské jednotky už ve městě prakticky nejsou, nebo alespoň nekladou organizovaný odpor.

Většina z nich se zřejmě během 11. ledna z prostřední, tedy největší a nejhustěji zastavěné části města stáhla. Ukrajinská armáda má patrně ještě pod kontrolu malou, nejzápadnější část Soledaru, která je od zbytku města oddělena železničním náspem, teče tudy i malá říčka a tvoří ji z velké části průmyslový areál. Jde tedy alespoň na první pohled o poměrně dobrou obrannou pozici.

Ústup z centra města podle dostupných informací neproběhl hladce. Mimo jiné i proto, že ruské síly ovládají výšiny kolem města a i bez dronů či jiného leteckého průzkumu měly dobrý přehled, co se na ukrajinských pozicích děje.

Podle některých ukrajinských komentátorů Ukrajina nejspíše přišla minimálně o část jednotek, které kryly ústup hlavních sil. Výše jejich ztrát není jasná, podle některých zdrojů ukrajinské síly přišly při operaci zhruba o sto mužů.

Město tedy nebylo zřejmě dobyto frontálním útokem, ale znovu kvůli hrozbě obklíčení. Ukrajinské jednotky nedokázaly udržet pozice severně a jižně od Soledaru. Pevné obranné pozice ve městě využívající i důlních chodeb tak ztratily na významu. Ruské zdroje také tvrdí, že výhodné palebné pozice jim umožnily zabránit příchodu ukrajinských posil do města, a ani to se nezdá být nemožné.

Ruský úspěch je zjevně důsledkem několika faktorů. Ruské velení v oblasti například patrně dokázalo dobře využít výměny ukrajinských jednotek na frontě a příchodu méně zkušených oddílů, které ještě tak dobře neznaly terén a nedokázaly se v něm „zabydlet“ (velmi zajímavé vlákno o tomto aspektu má český účet Válka.online).

Tlak na Soledar také trval několik měsíců a ruské síly v něm pokračovaly velmi cílevědomě, až bezohledně. Když neměly k dispozici takovou dělostřeleckou sílu jako v prvních měsících války a Ukrajina jim úspěšně ničila těžkou techniku, přešly na taktiku založenou na využití pěchoty, dronů a samozřejmě také dělostřelectva (byť ve větší míře třeba minometů).

Z taktického hlediska rozhodujícím momentem zřejmě bylo, že se Rusům podařilo na sklonku roku pevně ovládnout výšiny nad Bachmutem, které jim umožnily ostřelovat město z relativního bezpečí a mít neustále dobrý přehled o pohybech na ukrajinské linii.

Co se bude dít, není jasné. I přes ukrajinské ujišťování, že situace je pod kontrolou, nic takového není jasné. Je možné, že obranu se nepodaří stabilizovat a ruský průlom bude pokračovat. Invazní jednotky v posledních dnech minimálně testují síly posádek ve vesnicích kolem Soledaru, které by měly zřejmě tvořit pilíře nové ukrajinské linie, například v Krasne Hore.

Ruská pozice ale není jednoduchá, a to mimo jiné i proto, že terén už jim v dalším postupu tolik nepřeje. K Soledaru okupanti sestupovali z kopců, které měli pod kontrolou, při případném postupu západním směrem by ovšem zase museli začít stoupat na vyvýšeniny, které poskytují dobrou pozici a rozhled ukrajinským zbraním. (Dobrý základní přehled situace lze najít v příspěvku ruského analytika Jana Matvejeva, kterým byla inspirována i následující ilustrace geografické situace v oblasti s vyznačením ukrajinských obranných pozic na vyvýšeninách západně od Soledaru.)

Pokud by se průlom podařil, jako nejvhodnější obranná pozice pro Ukrajinu se jeví výšiny s hlavním hřebenem zhruba deset kilometrů západně od Soledaru. To by byl pro Kyjev nepříjemný neúspěch, byť válku nic takového samozřejmě nerozhodne.

Druhou možností je, že se ruský útok vyčerpal. Případně že oznámený příchod ukrajinských posil a posílení těchto pozic obránci staženými ze Soledaru další postup Rusů zastaví. V takovém případě ztráta Soledaru bude pro obránce úseku více či méně pouze nepříjemnou komplikací.

Zásobování Bachmutu může prozatím zůstat zachováno, na všechny přístupové cesty ruské síly ze Soledaru nedosáhnou. Ale ubude jich, a ty zbylé tak budou zranitelnější a důležitější. Ruský postup také nepochybně zkomplikuje možnost rychlého přesunu ukrajinských záloh a posil podél fronty. Přímo na dostřel totiž budou mít severojižní silnici, která byla nejrychlejší spojnicí s Bachmutem, potažmo Soledarem a městem Siversk dále na severu.

Nového směru také vagnerovci a další ruské jednotky nejspíše využijí, aby zvýšili tlak na Bachmut od severu. Jak jsme uváděli, situace není taková, aby město bylo bezprostředně ohroženo, ale pozice obránců se zhorší. A vítězství také velmi pravděpodobně pomůže ruské morálce.

Na asi nejdůležitější otázku kolem bojů u Bachmutu odpověď stále neznáme: kolik vlastně obě strany bitva zatím „stála“? Ukrajinská strana tvrdí – a dokládá to řada opravdu těžko snesitelných záběrů –, že ruské jednotky zaznamenaly v poslední době v oblasti značné ztráty. Ale ruské kanály také zveřejňují podobné materiály o ukrajinských ztrátách, byť ne v takovém množství.

Usuzovat pouze z takovýchto záběrů a zpráv z frontové linie o výši skutečných ztrát obou stran je sice lákavé, ovšem velmi ošemetné, upozorňují zkušení analytici. Neměli bychom nikdy zapomínat, že obě strany nám ve velké míře ukazují pouze to, co chtějí, nikoliv objektivní obrázek situace (ten ostatně přímí účastníci bojů ani většinou nemají).

Objevují se tak všemožné názory. Od těch, že Ukrajina úspěšně vyčerpává ruské síly a její ztráty jsou několikanásobně nižší, až po ty přesně opačné. Netroufáme si rozhodnout, na které straně je pravda, byť obecně platí, že ztráty útočící strany bývají vyšší než obránců.

Je možné, že Rusko skutečně na dobytí Soledaru a Bachmutu – tedy měst, která nemají strategický význam pro vojenskou porážku Ukrajiny – plýtvá silami, které mu budou chybět jinde.

To se zřejmě stalo během loňského léta, kdy za cenu zničení velké části zbývajících zkušených jednotek a vyprázdnění munice ruská armáda postoupila o pár desítek kilometrů v Doněcku. Ale jen proto, aby pak musela ustoupit o více než 100 kilometrů v Charkovské oblasti, protože jí došly síly.

Ale možná to tak tentokrát není. I v ukrajinské armádě se ozývají hlasy, které tvrdí, že držet Soledar a Bachmut za cenu stávajících ztrát je nesmyslné, protože nejde o nejvhodnější obrannou linii. Reportérům deníku The Wall Street Journal se v Bachmutu jeden ukrajinský velitel svěřil, že „zatím je poměr ztrát výhodný pro Rusy“. „Jestli to takhle půjde dál, může se stát, že nám [lidé] dojdou,“ dodal.

Na klíčovou otázku, které straně nepochybně krvavé boje o malé město s velkým solným dolem mohou poskytnout výhodu v dalším průběhu války, jejíž konec bohužel stále není na dohled, tedy dobrou odpověď dát nedokážeme.

V jiných částech Doněcké oblasti údajně ruské síly zahájily po určité přestávce další útok v oblasti Avdijivky, kterou se snaží postupně obklíčit prakticky od začátku invaze v únoru loňského roku. Už poněkolikáté ruské síly údajně zaútočily ve směru na vesnici Pervomajske.

V dalších částech fronty není kromě ostřelování z obou stran hlášen výraznější pohyb či bojová aktivita.