Zprávy z bojiště: Rusové umírají ve velkém, ale předvedli, že to umí i jinak

Poslední týdny ruské agrese vůči Ukrajině jsou velmi krvavé. Mezi 10 dny s nejvyšším počtem ruských ztrát evidovaných ukrajinským generálním štábem jsou dva dny z letošního října a tři dny z letošního listopadu. Vůbec nejvyšší číslo – 1380 mrtvých a raněných – kyjevské velení nahlásilo 20. října.

Boje se soustředily především v Doněcké oblasti, především u města Avdijivka, které se ruské síly snaží obklíčit. Na tuto část fronty připadají podle ukrajinského velení zhruba dvě třetiny ruských ztrát.

Jako obvykle ovšem začneme s popisem situace na frontě od severu.

Na severní části fronty, tedy primárně v Luhanské oblasti, pokračovaly v uplynulém týdnu ruské útoky na několika místech. Dosáhly menších potvrzených zisků, které nijak zásadně nemění pozici a rozložení obou sil. Ukrajinským silám se podařilo také dosáhnout malých potvrzených zisků v jiných částech fronty. Situace se zdá být v tuto chvíli poměrně stabilní.

V Doněcké oblasti pokračovala ruská ofenziva, byť v menším měřítku než na začátku října. Ruské síly se tlačily na ukrajinské pozice například u Bachmutu, kde se v posledním týdnu pokusily vytlačit ukrajinské jednotky z pozic osvobozených v předchozích týdnech a měsících jižně od města.

Jde pravděpodobně o oportunistické drobné útoky, které mají využít údajného odsunu některých ukrajinských jednotek z Bachmutu. Intenzita ukrajinské dělostřelecké palby i útoku v okolí Bachmutu v posledních dnech poklesla, částečně snad proto, že část tam nasazených jednotek se má přesouvat na jiná místa fronty.

Hlavní těžiště bojů nejen v Doněcké oblasti se v uplynulém týdnu ovšem nacházelo znovu u Avdijivky. Ruské velení tu pokračovalo v taktice poměrně rozsáhlých pěchotních útoků proti ukrajinským pozicím. Nadále pokračovaly útoky ve dvou hlavních směrech – ze severu a jihu – s cílem vzít toto město do kleští, a vynutit si tedy ústup obránců, nebo je obklíčit.

Na severní části fronty ruské jednotky velmi pomalu postupují vpřed. Zjevně se pevně uchytily na železničním náspu trati vedoucí do Avdijivky. Pokrok v podstatě spočívá v postupném ničení ukrajinských pozic v oblasti opakovanými útoky a dělostřelbou, k průlomu obrany nedošlo. Rusové také rozšiřují své „kleště“ severním směrem, aby se mohli lépe bránit ukrajinským pokusům o útok z boku.

Z pozice u železniční trati se Rusové pokoušejí o další útoky západním směrem, především na malinkou obec Stepove, která už je prakticky srovnána se zemí. Z výchozích pozic tak od začátku října postoupili zhruba o dva kilometry. Zatím se jim ovšem nepodařilo za železnicí získat dostatečné pevné pozice.

Na jižní straně ofenzivy se ruským jednotkám nepodařilo nijak postoupit. Pozice Avdijivky je tak obtížná, zásobování města ale zatím není zásadně ohroženo. Koridor pro dopravu do města je v tuto chvíli v nejužším místě zhruba sedm kilometrů široký. Situace se ale bude zhoršovat s dalšími dešti, které ještě zkomplikují pohyb techniky mimo zpevněné cesty a silnice.

Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by ruské síly svou ofenzivu chtěly v dohledné době ukončit a podle některých analytiků mají v záloze na její další pokračování síly v počtu nejméně několika brigád (tj. řádově nejméně jednotky tisíc mužů). I při dosavadním vysokém tempu ztrát tedy patrně ruská ofenziva bude ještě nejméně několik týdnů pokračovat.

Ruské velení se v posledním týdnu nesoustředilo výhradně na Avdijivku. V oblasti východně od města Vuhledar došlo nejméně ke dvěma pokusům o větší mechanizovaný útok kolonami, ve kterých byly vždy zhruba dvě desítky obrněných vozidel, a k dalším menším.

Minimálně oba zmíněné větší útoky skončily naprostým neúspěchem a ztrátou většiny nasazené techniky a nejméně desítek mužů. Ale i to dokládá, že ruské velení je ochotné hledat slabá místa v ukrajinské obraně v Doněcké oblasti i za cenu dosti vysokých ztrát.

Ukrajinské síly pokračovaly v ofenzivních operacích v západní Záporožské oblasti a údajně mírně postoupily. V posledních dnech například ruští vojenští blogeři a komentátoři tvrdili, že ukrajinské síly zaznamenaly drobný pokrok u Novoprokopivky (jižně od Robotyneho) a získaly nové pozice severozápadně od Verboveho, tedy dvou sídel, kolem kterých se bojuje už od léta.

Podle některých zdrojů se Ukrajincům podařilo západně od Robotyneho vytlačit ruské jednotky z některých pozic na takticky zajímavých výšinách v oblasti.

Ruské síly šly v oblasti také do protiútoku a dosáhly potvrzených okrajových úspěchů, například znovu obsadily už dříve ztracené zákopy mezi Robotynem a Novoprokopivkou. Změny byly tedy obecně na obou stranách malé, což mimo jiné souvisí i s tím, že bojiště se v mnoha ohledech stává stále nebezpečnějším.

To dokládá nedávno zachycený příklad z této části bojiště. Ukrajinský projekt DeepState totiž přinesl další podrobnosti o nové taktice ruských jednotek využívající drony, poprvé zachycené na kameru. Jde o záběry z oblasti mezi Staromajorskem a Pryiutnem, které jsme zmínili už v předchozím dílu našeho pravidelného zpravodajství. Konečně máme k dispozici přesnější informace. Jde zároveň o ilustraci hodnoty dronů na bojišti: záběry totiž zachycují úspěšný útok pouhých čtyř ruských pěšáků na ukrajinské pozice, které bránilo celkem 13 mužů.

Již dříve obě strany aktivně využívaly bezpilotní letouny k útokům na nepřátelskou vojenskou techniku a soustředění živé síly za frontovou linií nebo využívaly bezpilotní letouny ke shazování bomb před zahájením útoků na pozice. V tomto případě jsou však kamikadze drony přímo integrální součástí útoků, navzájem se s pěchotou podporují (i když operátoři sedí nejspíše kilometry daleko).

Rusové nejprve provedli úspěšný útok jedním kamikadze dronem na ukrajinský zákop a zabili kulometčíka a tři další vojáky. To připraveným pěšákům umožnilo překonat nebezpečný terén a přiblížit se k druhému zákopu, který byl mezitím cílem náletů dalších dronů. Z pěti vojáků ukrajinské armády byli tři zabiti. Další dva se zachránili, spolu se skupinou čtyř mužů, kteří se skryli v zesíleném krytu, ale nemohli se účinně bránit.

V šachu je držela kombinace palby granátometů ruských sil, FPV dronů a zmíněných čtyřech mužů. Obráncům tak nezbylo nic než ustoupit, aby zachránili alespoň životy. Ruským silám se tak podařilo beze ztrát obsadit pozici za cenu celkem osmi relativně jednoduchých kamikadze dronů, zatímco ukrajinská strana přišla o několik set metrů terénu, a především sedm vojáků.

Na příkladu je vidět nejen, jak důležité je dobré opevnění v ukrajinské válce, ale i jak nezbytná je spolupráce různých složek a specialistů. Útok mohla zastavit ukrajinská děla, minomety nebo možná i prostředky elektronického boje, ale samotní muži v zákopech bez pomoci jiných jednotek či specialistů na své straně měli proti tomuto útoku pramalou šanci. Byli v podstatě bezmocní.

Událost také, zdá se, potvrzuje to, co o ruské armádě říká řada analytiků: že má nemalé množství specialistů s vysokou mírou dovedností a zkušeností. Ale tuto „vojenskou expertízu“ se nedaří šířit i do dalších jednotek. Většinu ruských sil tak tvoří špatně vycvičení (ne vždy úplně špatně vybavení) muži, kteří složitější činnosti v boji nezvládnou.

V případě dronů jde přitom zjevně o zbraň zcela zásadního významu. „Kamikadze“ stroje, jaké použily ruské síly při této operaci, je dnes poměrně těžké zastavit. Jednou možností je zasáhnout jejich obsluhu, a tak jsou prioritním cílem pro obě strany operátoři dronů. Jejich výcvik totiž není úplně jednoduchý a ani jedna strana jich nemá dostatek.

Ukrajinci během listopadu například provedli útok na budovu v Doněcku, která měla být sídlem školy pro operátory dronů. Další ruský operátor pak alespoň podle ruských blogerů zahynul v léčce, kterou mu připravily jeho protějšky na ukrajinské straně.

Ukrajinci nejprve v blízkosti předpokládané pozice nepřátelského týmu přistáli nebo nechali spadnout jeden ze svých dronů. Pozici pak sledovali s pomocí jiného stroje z takové vzdálenosti, aby nemohl být odhalen. Když se jeden z členů ruského týmu – údajně pilot dronů známý pod přezdívkou „Vědec“ – vydal dron prozkoumat, ukrajinský pilot znovu zapnul motory a zaútočil.

Jak říkají zkušenosti vojáků z ukrajinské války, před dronem pohybujícím se 150kilometrovou rychlostí se zkušeným operátorem se dá uniknout jenom buď s velkou dávkou štěstí, či do připraveného krytu. Údajný ruský operátor ani jedno neměl. Boj s drony je a zřejmě bude stále důležitější součástí života vojáků na frontě a nadále bude přispívat ke statickému charakteru bojů. V přímé konfrontaci totiž vojáci s největší pravděpodobností dopadnou stejně jako „Vědec“.

Velké pozornosti se v posledních týdnech dostává bojům v Chersonské oblasti. Připomeňme, že tady se ukrajinské jednotky už týdny úspěšně drží v obtížném terénu na Ruskem okupovaném levém, tedy jižním, břehu Dněpru a ruské síly je z něj zatím nedokázaly vytlačit.

Roli v tom hraje zřejmě několik faktorů. Podle ruských i ukrajinských zdrojů v oblasti byly spíše méně kvalitní ruské jednotky, jejichž velitelé navíc údajně nadsazovali a přeháněli počty (alespoň podle neoficiálních ruských zdrojů). Terén je také velmi nepřehledný, bažinatý a lesnatý, a tak nahrává do určité míry „partyzánské“ taktice s využitím lehké pěchoty.

Ukrajincům se také zřejmě podařilo si v této oblasti vytvořit dobrou pozici v letecké válce. Nemohou ruskému letectvu zabránit ve vypouštění zbraní s větším doletem, tedy hlavně klouzavých pum z hloubi okupovaného území. Ale ukrajinské zdroje tvrdí, že v oblasti mají být v blízkosti fronty moderní západní protivzdušné systémy, které ruské stroje udržují ve větší vzdálenosti od fronty. Ukrajinské jednotky také mají podporu dělostřelectva, dronů a dalších prostředků ze svého břehu.

Možnosti ukrajinských sil jsou ovšem stále dosti omezené, i přes po sítích se rychle šířící záběry z údajně přepravy ukrajinské těžké techniky na jižní břeh. Doprava materiálu přes řeku v lodích je neefektivní, pomalá a nebezpečná. Případné pontonové mosty by se nepochybně staly terčem útoků ruských děl, pum a střel a je těžké si představit, že by vydržely dlouho. Ruské linie jsou příliš blízko.

Ukrajinské předmostí nelze také příliš „vyztužit“ polním opevněním. V bažinaté půdě jednoduše není možné kopat zákopy, ty se hned zalijí vodou a blátem.

Ukrajinské úspěchy jsou tedy alespoň do jisté míry také odrazem ruské taktiky. Ta je podle dostupných informací ve srovnání s jinými částmi fronty poměrně pasivní, jak tvrdí ukrajinští vojáci bojující v oblasti. Ruské síly nepřevzaly iniciativu, ale zůstávají v defenzivě.

Situace tedy pro okupanty rozhodně není příhodná, představuje „taktickou obtíž“, jak říkají někteří analytici, nepředstavuje ovšem alespoň zatím vážný problém z hlediska celkového průběhu války.

Pokud ovšem ukrajinský tlak bude i nadále tak účinný, moskevskému velení nezbude asi nic jiného než do regionu povolat posily z jiných částí fronty, například Doněcké oblasti. Což by pochopitelně ulevilo ukrajinským obráncům v dané oblasti a z hlediska Kyjeva by to bylo samo o sobě úspěchem.

Na situaci v Chersonské oblasti velmi citlivě reaguje ruská vojenská blogosféra. Think-tank ISW k tomu ovšem trefně poznamenává, že v tomto případě není ani tak důvodem bezprostřední hrozba nějaké vojenské katastrofy, ale dlouhodobá kritika poměrů v ruské armádě a její zkostnatělosti.

Ruské síly podnikaly v posledním týdnu spíše malé, byť téměř každodenní údery proti cílům v ukrajinském zázemí. Hlavní zbraní jsou nadále kamikadze drony íránského původu. Jistou výjimkou z tohoto trendu byl útok z 10. na 11. listopadu, kdy Rusko po téměř dvou měsících zaútočilo na Kyjev (a to balistickou raketou, kterou podle ukrajinské strany zničil systém protivzdušné obrany Patriot).

Obecně se předpokládá, že tato snížená aktivita v posledním měsíci předchází očekávané rozsáhlé zimní kampani, za jejíž nejpravděpodobnější cíl se považuje znovu ukrajinská energetická infrastruktura.

Podle některých ruských vojenských blogerů ale nejde jen o to. Ruské síly údajně hodlají synchronizovat novou vlnu intenzivních úderů se zahájením budoucích rozsáhlých pozemních operací. Vše tedy nasvědčuje tomu, že obě strany se v současnosti intenzivně připravují na další intenzivní kolo letecké války. Ruské síly patrně šetří municí, ukrajinská strana se snaží maximálně, a to i dosti nezvyklými zbraněmi, posílit svou protivzdušnou obranu.