Zprávy z bojiště: Rusové bojují s protivzdušnou obranou Ukrajiny cenou

Největší pozornost médií na ukrajinském bojišti v posledních dnech nadále budila ruská kampaň proti ukrajinské infrastruktuře a dalším cílům v týlu. Tím hlavním je i nadále ukrajinská energetická síť: elektrárny, rozvodny a další podobná zařízení.

Intenzita sice den ze dne kolísá, útoky ovšem vytrvale pokračují. A to jak s použitím různých řízených střel, tak i levných „kamikadze“ dronů. Cena íránských dronů Šáhid-136 se má pohybovat kolem 20 tisíc dolarů za kus (cca půl milionu korun). To je o řád méně, než činí cena naváděných střel výkonných systémů IRIS-T, které Ukrajina dostala v posledních dnech z Německa (a které už se zapojily do obrany ukrajinských měst).

Abychom udrželi tematickou linku našeho cyklu, nechejme stranou vliv těchto útoků na civilní obyvatele a život na Ukrajině – i když to je nepochybně jejich hlavním účelem. Vliv na ukrajinskou armádu se zatím nezdá příliš veliký, může ovšem rozhodně narůstat.

Ruské bombardování zatím nedokázalo příliš poničit klíčové dopravní cesty na Ukrajině (například mosty přes Dněpr), komplikuje ovšem používání elektrifikovaných železnic. Ukrajinské ozbrojené síly je samozřejmě používají k přepravě těžké techniky a zásob.

Útoky si také mohou vynutit přesun systémů protivzdušné obrany směrem do týlu. A to by mohlo samozřejmě oslabit protivzdušnou obranu bojových jednotek a zvýšit účinnost „kamikadze“ dronů přímo na frontě.

Neviděli jsme doklady, že by k tomu docházelo. Pouze chceme upozornit, že na tuto situaci bude muset ukrajinské velení nějak reagovat – a že má před sebou těžký úkol. Problém není ani tak kvalita ruských (potažmo iránských) zbraní, nýbrž jejich kvantita.

Většinu střel se daří zastavit, ovšem za poměrně vysokou cenu. Ukrajina 12. října při zásahu proti ruským vzdušným útokům přišla o stíhačku MiG-29, údajně snad proto, že stroj zasáhly trosky zničeného íránského dronu.

Ale na konkrétní příčině (mohla to být i porucha nebo chyba pilota) nezáleží. Zatímco nahradit stíhací stroj je pro Ukrajinu téměř nemožný úkol, Rusko může snadno hned další den poslat do útoku desítky dalších dronů, a postupně tak ukrajinskou obranu vyčerpávat. Z ruského hlediska tedy relativně nízká účinnost útoků nemusí být problém, pokud obrana proti nim je nákladnější než cena samotných útoků.

Ukrajina tak stojí v příštích měsících před otázkou, jak vybudovat protivzdušnou obranu, která může dostatečně efektivně (míněno i ekonomicky) zasáhnout jak proti dronům s motorem „od sekačky“, tak řízeným střelám s plochou dráhou letu, nebo i proti iránským balistickým střelám, které se Rusko podle dostupných informací chystá také nasadit.

Zhruba v polovině října se začaly objevovat informace, že nově mobilizovaní ruští vojáci mimo jiné zamířili také do Běloruska. Zároveň Bělorusko začalo přitvrzovat ve svých vyjádřeních směrem k Evropě, a tak začaly sílit spekulace, zda se Lukašenkův režim nechystá vstoupit do války s Ukrajinou.

Při pohledu na mapu se zdá, že jednotky útočící z Běloruska by byly v dobré pozici pro postup směrem na Kyjev. Zatím dostupné informace spíše nasvědčují tomu, že běloruské „strašení“ má prostě upoutat část ukrajinských jednotek na severní hranici a není předzvěstí útoku.

Indicií v tomto směru je celá řada. Za prvé: cesta z bělorusko-ukrajinských hranic je sice relativně krátká, ale vede velmi těžkým, často bažinatým terénem. Útočníci by se tedy museli pohybovat pouze po silnicích, na kterých ukrajinské síly vybudovaly sérii obranných postavení, včetně rozsáhlých minových polí.

Běloruské vojenské sklady také v poslední době opakovaně posloužily jako zásobárna ruské armády. Pokud by se Minsk chystal skutečně na válku, potřeboval by tento materiál sám. V zemi také neprobíhá ani částečná mobilizace, bez které by prostě běloruská armáda neměla dostatek mužů k provedení nějaké větší ofenzívy. Řada ruských jednotek také podle dostupných záběrů dorazila bez těžké techniky.

Na závěr ještě jeden malý detail, kterého si všiml běloruský novinář Tadeusz Giczan: zprávu o příjezdu nového kontingentu ruských vojáků do Běloruska Minsk „vytroubil“ do světa rusky, anglicky a španělsky.

Před únorovou invazí – která také proběhla částečně z běloruského území – přitom režim žádnou podobnou informaci nezveřejnil, natož v několika jazycích. Což nasvědčuje tomu, že zprávy o příjezdu dalších ruských vojáků na běloruské území jsou míněny jako signál mezinárodnímu publiku.

Ani tak samozřejmě útok z běloruského směru není zcela vyloučen. Na místo může doputovat nová technika a další posily. Ukrajinské velení s touto možností údajně dlouhodobě počítá a na severní hranici udržuje poměrně početné jednotky.

Přehled situace na frontě po tomto dlouhém úvodu začneme jako obvykle od severního konce, který leží v tuto chvíli v Luhanské oblasti. V regionu stále pokračují intenzivní boje, změny na frontě jsou ovšem malé.

Ukrajinská strana zřejmě oblast nadále považuje za prioritu a snad tam udržuje významnou část svých nejkvalitnějších jednotek. Ruská strana se v podstatě omezuje na obranu, i když „aktivní obranu“. V oblasti tedy sice podniká protiútoky (někdy i poměrně veliké), jejich cílem je ovšem hlavně udržovat silnou linii obrany zhruba mezi městy Kreminna a Svatove.

Na této linii vznikají obranné pozice a do oblasti stále přibývají nové jednotky (složené hlavně z nově mobilizovaných), které je mají držet. Jak jsme psali v minulých textech, zároveň si chce ruská strana vytvořit jakési předsunuté pozice západně od této linie. To by umožnilo případné ukrajinské útoky včas odhalit a zpomalit, aby na nich mohlo „pracovat“ dělostřelectvo.

Ukrajinské straně se zatím nepodařilo vytvořit si podmínky pro prolomení této obrany. Linie fronty v oblasti se mění pouze pomalu právě i proto, že ruské síly se snaží odpovídat na každou ukrajinskou snahu o postup vlastním protiútokem. Protože do oblasti byly převeleny značné počty nově mobilizovaných, nově k tomu mají k dispozici dostatek mužů. Je otázkou, zda vůbec ukrajinské síly budou mít dost času k postupu před příchodem obvyklého období podzimních dešťů a bahna.

Dále na jih, na úseku fronty v Doněcké oblasti, je situace spíše opačná. Stejně jako v minulých týdnech i tentokrát šlo o jedinou část fronty, kde ruské jednotky stále útočí. Vagnerovci nadále usilují o dobytí města Bachmut a Soledar, nadále bez většího úspěchu. V blízkosti samotného města Doněck se ruským jednotkám podařilo ovládnout část obce Pervomajske, o kterou se bojuje od léta.

Dále jihozápadním směrem, tedy na území Záporožské oblasti, byly změny na frontě malé. Ruská strana podle dostupných informací na tomto úseku také spíše posiluje obranu. A nepřišla už mnohokrát předpovídaná ukrajinská ofenzíva, byť na ni (a to už několikrát) podle ruských blogerů a některých médií ukrajinské velení shromáždilo možná i celé desítky tisíc vojáků.

Zajímavý, byť nejasný je vývoj v Chersonské oblasti. Ukrajinské velení tam vyhlásilo „mediální blackout“, který samozřejmě dodržují pouze (pro)ukrajinské zdroje, a tak pohled na dění posledních dní máme téměř výhradně z (pro)ruských zdrojů.

Na základním obrazu se ovšem shodují: ukrajinské jednotky zatím nijak výrazně nepostoupily. Proč, na tom shoda nepanuje. Zarytě proruské kanály mluví (jako obvykle) o velkých neúspěšných ukrajinských útocích s vysokými ztrátami vojáků i techniky, podle jiných velká ukrajinská ofenzíva zatím vlastně ani nezačala. Probíhá spíše „průzkum bojem“ a příprava podmínek pro zahájení většího útoku.

Nepochybné je, že v oblasti probíhají poměrně intenzivní boje a ruské síly zatím drží obranu zhruba ve stejných pozicích jako před týdnem. Což naznačuje, že ruské zásobování přes Dněpr skutečně není ochromeno tak, aby ruské jednotky nemohly účinně bojovat.

Obecně stále platí, že ruské předmostí na pravém (tj. severním) břehu Dněpru je příliš zranitelné a dlouhodobě těžko udržitelné. Nový vrchní velitel ruských sil na území Ukrajiny Sergej Surovikin ve svém prvním rozhovoru před několika dny varoval, že může dojít na opuštění tohoto předmostí. Z města se již evakuují civilisté.

Přibývá také informací, že ruské velení z regionu již několik týdnů stahuje cennou techniku a zřejmě i své muže. Podle jiných zdrojů se na chersonské předmostí přesouvají jednotky plné nově mobilizovaných, které mají krýt ústup ruských sil.

Jak už mnohokrát zaznělo od různých komentátorů a analytiků, rozhodnutí opustit Cherson by bylo nepochybně racionální. Nově k tomu přispěla i skutečnost, že oprava Kerčského mostu do původního stavu potrvá ještě poměrně dlouhou dobu, snad až do poloviny příštího roku. To by nadále komplikovalo už tak obtížné zásobování jednotek na druhém řeku Dněpru. Železnice přes Kerčský most byla tím nejbezpečnějším způsobem, jak k nim dostat velké množství nutné munice a dalšího materiálu.