Zprávy z bojiště: Ruský útok u Charkova je zastaven. Ale za jakou cenu?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na Ukrajině v uplynulém týdnu stále probíhaly prudké boje, přičemž Kyjevem hlášené ztráty protivníka se pohybovaly kolem maximálních hodnot, které byly během války zaznamenány.

Rusové podle ukrajinského generálního štábu přicházeli v posledním týdnu o zhruba 1400 mužů denně (mrtvých, zraněných i zajatých).

Znovu připomínáme, že byť je ukrajinská armáda dlouhodobě věrohodnější a její údaje obecně poměrně dobře odpovídají obrazové dokumentaci z bojiště, nelze tato čísla považovat za přesná (podle modelů bývají cca nejméně o destíky procent nadsazená).

Poměrně vysoké jsou také zaznamenané ztráty techniky, byť ne tak, jako na jaře roku 2022, kdy měla ruská armáda dostatek techniky, ale málo mužstva. Nyní se situace do značné míry obrátila. Dodejme, že vysoké jsou v posledních dnech (i videodokumentací potvrzené) ztráty ukrajinské techniky.

Celkově zveřejňované statistiky poměrně dobře odpovídají svědectvím z bojiště i publikovaným záběrům: rozšíření fronty po nové ruské ofenzivě do Charkovské oblasti neznamená, že by jinde zbraně utichly. V některých směrech jsou sice boje méně intenzivní, ale vynahrazuje to intenzita v ose nové ruské ofenzivy.

Válka v posledních týdnech eskalovala, v dnešním textu se proto budeme věnovat bojům v Charkovské oblasti. Zbytek fronty a vzdušnou válku popíšeme příště.

Na nové severní frontě ruské síly zaútočily zhruba ve dvou směrech: přímo severně od Charkova a pak východněji u Vovčansku.

Před válkou 18tisícové město je momentálně jedním z hlavních epicenter bojů a obě strany ho podle všeho ovládají zhruba půl na půl.

V druhém zmíněném směru, tedy přímo severně nad Charkovem, se ruské síly zatím dostaly zhruba 10 kilometrů na ukrajinské území k vesnicím Hlyboke a Lukjanci, a postupují směrem k obci Lipci.

Posun fronty se prakticky zastavil. Rusové v uplynulém týdnu pokročili místy o dva až tři kilometry, postup se ale zpomaluje. Zhruba 80 % území, které v Charkově okupují, zabrali v prvních třech dnech, jak poznamenal historik Phillips O’Brien.

Ruské jednotky mají určité problémy se zásobováním, protože zásobovací trasy už vedou přes ukrajinské území a vozidla se tak mnohem častěji stávají cílem dronů či dělostřelby. Navíc se dostávají k lépe opevněným ukrajinským pozicím, než byly ty u fronty.

Další rychlý ruský postup se tak zdá nepravděpodobný, což ale podle všeho ani nebylo hlavním cílem ofenzivy. Moskva by v takovém případě těžko mohla tolik spoléhat na (po vlastních nohou se pohybující) pěchotu. Důležitější bude, kolik sil bude boj obě strany stát.

Ruské velení zatím podle dostupných údajů nasazuje především jednotky zformované právě pro tento útok. Ukrajinské velení velké rezervy nemá, jak naznačují veřejně dostupné informace, a tak povolalo do boje části brigád, které byly v poslední době k vidění jinde na frontě. V danou chvíli se nemusí nutně jednat o oddíly, které zrovna byly v boji, spíš byly například v zázemí doplnit stavy a síly. Z velké části ale zřejmě jde o jednotky, které mohly být na jiných napjatých místech fronty.

V tomto ohledu tedy ruská ofenziva splnila předpokládaný cíl a donutila Kyjev převelet do Charkovské oblasti muže, kteří by mohli bránit například Kupjansk nebo pozice v okolí Avdijivky.

Dodejme, že cíle se pochopitelně mohou změnit. Pokud ruské velení bude mít pocit, že lze v sektoru uspět výrazněji, může povolat další jednotky a ofenzivu rozšířit. A pochopitelně – byť je to velmi nepravděpodobné – může útok zcela opustit a stáhnout síly za hranici.

V posledním týdnu se objevily zajímavé informace o začátku ofenzivy, která odstartovala v noci z 9. na 10. května 2024, kdy Rusové překročili hranici na několika místech.

Útok měl být údajně původně plánován na 15. či 16. května, ale z neznámých důvodů se uspíšil. Vyplývá to z informací, které od armádních zdrojů získal reportér časopisu The Economist.

Novinář rovněž tvrdí, že cílem Rusů bylo částečně obklíčit Charkov a zatlačit na ukrajinskou obranu východně od přehrady Pečenihy. Plán údajně počítal s tím, že invazní síly postoupí během 72 hodin tak, aby se Charkov ocitl na dostřel ruských děl.

Jak ovšem někteří (například analytik známý jako Tatarigami) upozorňují, Rusové do útoku nasadili především pěchotu a jen omezené množství techniky. Postoupit o 30 kilometrů s pěšími jednotkami je dost nereálný úkol. Ruskému velení to muselo být jasné, proto je na místě notná dávka skepse.

Jisté naopak je, že stav ukrajinského opevnění v místě útoku nebyl dostatečný. Nově dostupné detaily to jen potvrzují. Podle vyjádření velitele jednotky vojenské rozvědky ukrajinské armády Denyse Jaroslavského pro The Economist obrana Rusy „prostě nechala projít“.

Ukrajinci údajně na svých monitorech viděli ruské jednotky, když 9. května ve 23:00 překračovaly hraniční plot. Velitel svým mužům řekl, aby sledovali, jak se postupující Rusové dostanou do připravených minových polí. „Žádné výbuchy se neozvaly; prostě pokračovali dál,“ uvedl Jaroslavskyi pro The Economist.

Není divu, že se v takové situaci objevují dohady a spiklenecké teorie. Někteří vojáci pro The Economist kritizovali zpoždění západní pomoci, jiní měli podezření, že v tom hrála roli neschopnost nebo dokonce zrada.

Některé konspirační teorie dokonce naznačovaly, že politici v Kyjevě nebo Washingtonu možná obětují Charkov v rámci nějaké předem dohodnuté mírové smlouvy​. Stav opevnění výmluvně ilustrovaly hromady připravených protitankových překážek na hranici, které nikdy nebyly rozmístěny.

O nepřipravenosti ukrajinské obrany svědčí i poměrně vysoké ztráty techniky v oblasti, například několika samohybných houfnic Bohdana (ukrajinské výroby). Padly za oběť kamikadze dronům, podle všeho typu Lancet.

Nejlepší obranou proti dronům je podle vojáků na frontě maskování a dobře vybudovaný kryt se sítěmi či jinými opatřeními, která mohou bezpilotní letoun zastavit ještě před nárazem. Pohyb v otevřeném terénu je v současné situaci, kdy vzduch je plný „přesné poletující munice“, tedy dronů, nebezpečný.

Ovšem pro houfnici je zapotřebí jáma jako pro velký nákladní vůz, takže vybudování takové pozice vyžaduje hodně času nebo vhodnou techniku. A to se v Charkovské oblast zjevně v dostatečném objemu před ruským útokem nestalo.

Patrně jde o souhru několika věcí. Svou roli mohou hrát nedbalost a opomenutí. Dalším faktorem je, že ukrajinská armáda nemá vlastní ženijní jednotky. Neexistují tedy specializované oddíly, jejichž velitelé a mužstvo by měli za úkol přemýšlet, kde by se ještě mělo kopat.

Ženisté jsou součástí jednotlivých brigád, které jim zadávají pochopitelně práci jen ve svém sektoru a nenechají je budovat pozice v místech, kde se (zatím) nebojuje.

Do přípravy obrany měl „co mluvit“ i protivník. Hraniční oblast byla pod dohledem ruských sil, které údajně pečlivě sledovaly ukrajinské pokusy o opevnění hranice a hned na něj reagovaly dělostřelbou či jinými útoky. Připomínáme, že Rusko nikdy netrpělo tak velkým nedostatkem munice jako v posledních týdnech Ukrajina. Navíc Ukrajinci mají „silně doporučeno“ nepoužívat západní zbraně pro palbu na ruské území, takže mohli používat jen menší část svého arzenálu.

Hlavně nasazení těžké techniky, která zvládne mnohem více práce a v kratším čase než lidé, bylo za takových okolností obtížné. I proto hlavní obranná linie vznikla až zhruba 10 kilometrů od hranice. To mimo jiné znamená, že ruské síly se k ní ještě nedostaly.

V tuto chvíli je těžko říci, které z těchto faktorů měly jakou váhu. Víme jen, že už 13. května došlo k odvolání vojenského velitele Charkovské oblasti, který měl být za budování obrany odpovědný. Což pochopitelně může být úlitba veřejnému mínění.

Ofenzivu měl rovněž doprovázet intenzivní a efektivní ruský elektronický útok, který výrazně omezil schopnost ukrajinských sil reagovat. Některé jednotky kvůli němu přišly o spojení se všemi svými drony, tvrdí zdroje listu The Washington Post z ukrajinské armády.

Poprvé od začátku invaze v únoru 2022 bylo údajně v oblasti také úplně vyřazeno z provozu spojení prostřednictvím služby Starlink společnosti SpaceX, které se jinak ukázalo jako velmi robustní a ve stále větší míře se ho snaží využívat i ruské jednotky (obvykle na bázi nákupů terminálů v rámci nějakých sbírek nebo od dárců, nikoliv oficiálně od armády).

„Byli jsme v určitém okamžiku úplně slepí. Prostě jsme neviděli, jak se pohybují, pracovali jsme pouze prostřednictvím rádia nebo telefonů, kde ještě fungovaly,“ popsal situaci pro The Washington Post velitel dronové jednotky 125. brigády teritoriální obrany s přezdívkou Artist.

Obránci tak nemohli efektivně monitorovat pohyb ruských jednotek, což výrazně snížilo jejich schopnost reagovat. To je možná vysvětlení, proč se v prvních dnech ofenzivy pohybovaly v oblasti poměrně nerušeně velké skupiny ruské pěchoty v otevřeném terénu.

Tyto informace – byť nejsou ověřené a jasně doložené – naznačují, že ruská ofenziva byla dobře připravená a využívala technologické výhody, které výrazně omezily schopnost ukrajinské obrany efektivně reagovat na počáteční fázi útoku.

Informace: Z textu jsme odstranili informace, že ukrajinské údaje o ruských ztrátách „bývají podle srovnání o třetinu nadsazené“. Údaj vytváří falešný dojem přesnosti v situaci, kdy nejistota kolem nahlášených ztrát jsou ve skutečnosti výrazně větší.

Stále však zůstalo tvrzení, že ukrajinské oficiální zdroje jsou obecně přesnější. Ukazují to i srovnání s obrazově doloženými ztrátami techniky.

Srovnejme to kategorii techniky, kterou obě strany počítají podobně: letounů a vrtulníků. Podle ukrajinského generálního štábu Rusko přišlo o cca 680  pilotovaných letounů, včetně vrtulníků. Doloženy máme ztráty zhruba 360, takže 50 procent. Ruské ministerstvo uvádí, že ruské síly zničily cca 870 ukrajinských letadel a vrtulníků (V roce 2021 mělo ukr. letectvo 201 strojů, ale budiž). Doloženo máme zhruba 130.

Ani jedna tedy nepochybně neuvádí přesné údaje. Ale jedna z nich uvádí údaje mnohem vzdálenější skutečnosti než druhá.