Zprávy z bojiště: Rusku se nabízí možnost zavřít obří „kapsu“

Než se přesuneme k popisu tentokrát poměrně významných změn na frontě, krátce se zastavme ještě u dalších událostí ohledně války.

Tou nejsledovanější je nasazení severokorejských vojáků, kteří už jsou podle prakticky všech západních rozvědných služeb na území západního Ruska.

Korejská pěchota se na bojišti ovšem stále neobjevila. Na otázku, jak Kreml bude chtít spojenecké oddíly z tajnůstkářského totalitního státu využít, tedy stále nemáme jasnou odpověď. Ovšem pravděpodobnost, že jde skutečně o bojové jednotky, které se zapojí do války, s přibývajícími informacemi spíše roste. Pokud si chcete přečíst poučenější úvahy na toto téma, doporučujeme rozhovor s odborníkem na KLDR Brucem Bennettem.

Ukrajina a Rusko také podle Financial Times měly zahájit předběžná jednání o zastavení vzájemných útoků na energetickou infrastrukturu. Jednání, zprostředkovávaná Katarem, byla v předchozím případně podle kuloárních informací zastavena po ukrajinském útoku na ruské území.

Ačkoli intenzita útoků na energetická zařízení z obou stran v poslední době poklesla, Moskva údajně vylučuje možnost nějaké dohody, dokud Ukrajina nadále ovládá část Kurské oblasti.

Financial Times také na základě anonymních zdrojů uvádí, že obě strany už v loňském roce měly neformální dohodu o omezení úderů na podobné cíle. Když Kyjev začátkem roku obnovil nálety na ruské rafinerie, Moskva to interpretovala jako porušení dohody a následně vystupňovala útoky na ukrajinskou energetickou síť. A její kampaň byla velmi efektivní.

Není celkem pochyb o tom, že Ukrajina zatím byla, co se týče strategických úderů, slabší stranou. S blížící se zimou čelí zásadnímu nedostatku energií a je závislá na jaderných elektrárnách a dovozu z Evropy.

Na druhou stranu je ovšem stále zjevnější, že v tomto ohledu schopnosti obou stran v průběhu konfliktu rostou. Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud nedojde k dohodě, situace by mohla eskalovat.

Útoků dálkovými kamikadze drony přibývá z ruské i ukrajinské strany. Kyjev přitom na podzim ukázal, že může úspěšně útočit na ruské elektrárny poměrně daleko v týlu. A to Ukrajina zatím v podstatě neútočila na některé citlivé cíle, například velké rozvodny elektrického proudu na ruském území, které je proti útokům dronů těžké ubránit a jejichž zničení by mohlo způsobit ruské ekonomice značné škody.

Na začátek dovolte krátké shrnutí situace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba pro ty, kdo nemají čas číst text do konce. Ruská armáda je výrazně aktivnější a v tuto chvíli má na bojišti několik jasných výhod.

Svou snahu soustředí do několika pro ni důležitých směrů a na většině z nich v posledním týdnu dosáhla úspěchů, na několika místech dokonce až nečekaně velkých. Na zbytku fronty nemá ukrajinská obrana velké problémy udržet své pozice a podniká i úspěšné místní protiútoky.

To se stalo například v Charkovské oblasti či ve městě Toreck. Toreck měl být podle řady odhadů už dávno obsazený, ovšem ruské síly zde v posledním týdnech dokonce ztrácí pozice. Kyjev na místo nasadil jednu ze svých nejkvalitnějších jednotek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 12. brigádu.

Situace na různých místech fronty je tedy v řadě ohledů velmi odlišná. Je ovšem zjevné, že Kreml má k dispozici dostatek záloh, které může nasazovat na (pro něj) důležitá místa fronty a kyjevské velení jen těžko vznikající problémy hasí. A často s určitým zpožděním, jak dnes uvidíme.

Jako obvykle popis začneme v severní části bojiště, tedy v Kurské oblasti. Vojenská situace tu bývá sice občas nepřehledná, jak jsme zmiňovali v předchozím textu, ale celkový obrázek uplynulého týdne se zdá být poměrně zřejmý.

Ruské útoky v oblasti se prozatím zřejmě vyčerpaly. Ukrajinské jednotky tedy v posledním týdnu udržely své pozice a Rusové nezaznamenali žádný potvrzený postup. Do určité míry to byl důsledek ztrát na ruské straně a součást pravidelného rytmu války: tedy střídání období tvrdých bojů a shromažďování sil, kdy dochází hlavně k ostřelování, průzkumu a přípravám.

Roli mohlo sehrát i to, že se ukrajinské jednotky na některých místech stáhly do poměrně příhodných obranných pozic v lesnatém terénu. A také špatné počasí, které komplikuje nasazení dronů a snižuje přesnost leteckých úderů, na něž ruská strana v této oblasti hodně spoléhá.

Je ovšem extrémně pravděpodobné, že se kremelské síly „nadechují“ k dalšímu útoku a není to konec pokusů o vytlačení ukrajinských jednotek z ruského území.

Relativně stabilní byla také situace na frontě severně od Charkova, kterou Rusové otevřeli znovu v květnu. Ruské velení tomuto úseku nadále nevěnuje velkou pozornost a ruské jednotky tu zřejmě vyklidily některé oblasti, přičemž nezaznamenaly žádný postup.

Na východní frontě pokračuje ruský tlak směrem na Kupjansk, tedy na pomezí Charkovské a Luhanské oblasti. Postup ruských sil je ovšem pomalý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejspíše proto, že v tomto směru jsou slabší než na těch nejexponovanějších místech bojů.

Situace ovšem spěje k tomu, že se Rusům v dohledné době podaří definitivně obsadit a držet vesničku Synkivku, která brání přístup k samotnému Kupjansku ze severovýchodu. O těch doslova několik domů se bojuje už od roku 2022. Rusové se při útocích několikrát dostali až do ní, ale vždy jen na krátkou dobu.

Současná taktická situace naznačuje, že se okupační síly obce nakonec zmocní „pomalým obchvatem“. Ohrozí ji z několika směrů, až se stane pro obránce neudržitelnou a budou ji muset definitivně opustit.

Což je scénář, který ruská armáda používá na Ukrajině zcela pravidelně, jak ještě uvidíme.

Největší změny – a v obou případech nepříznivé pro Ukrajinu – se odehrály na dvou místech Doněcké oblasti.

Začněme znovu od severu, tedy v oblasti kolem Pokrovsku. Tam ruské síly obešly ze dvou stran městečko Selydove, které ukrajinské jednotky zdatně bránily. V průběhu minulého týdne donutily obránce k rychlému vyklizení města.

Městečko není tak veliké, aby ho Ukrajina mohla změnit v „pevnost“, ale i tak je jeho ztráta nepochybně nevýhodná. Snadné dobytí obce, která zůstávala relativně nedotčena (tedy na obvyklé poměry ruského způsobu vedení války), dává invazním silám dobrou příležitost využít zástavbu ke shromažďování sil a zásob pro další pokračování ofenzivy v tomto směru.

S pádem Selydoveho se uzavírá i „kapsa“ dále na jih, kolem Kurachivky. Ukrajinská armáda toto území, které jí umožnilo ostřelovat logistické ruské trasy od Doněcku, už vyklízí a brzy ho nepochybně opustí úplně. Jednotky, které by zůstaly, by byly zničeny.

Pád Selydoveho, po kterém se ruský postup na západ nezastavil, komplikuje i zatím úspěšnou obranu Kurachoveho. Toto město leží na jižním břehu stejnojmenné nádrže, takže je z jedné strany dobře kryto. Nyní se ovšem zdá, že ruské síly budou moci nádrž obejít a v dohledné době zaútočit ze severozápadu. Tím pádem bude přehrada ukrajinským obráncům spíše ke škodě.

Situace je o to horší, že městu Kurachove v posledních dnech začalo hrozit akutní nebezpečí z jihu.

Ruské síly totiž po obsazení Vuhledaru v jižní části Doněcku nejprve zhruba dva týdny připravovaly síly, v uplynulém týdnu pak zahájily útok severním směrem právě na cca 30 km vzdálené Kurachove.

Samotný útok tedy nebyl nečekaný, o to překvapivější je, jakého úspěchu Rusové dosáhli. V podstatě během jediného dne postoupili o několik kilometrů po dvou silnicích směrem na Novoukrajinku a Bohojavlenku.

I pohled na mapu ukazuje, že šlo o naprosto zjevný další krok v ruském postupu. Přesto obrana zjevně nebyla připravena, i když se dá říci, že měla na přípravu více než dva roky.

Nejen, že oblast byla podle všeho obsazena jen řídce slabými jednotkami „domobrany“, které nejsou vyzbrojeny tak kvalitně a nemají takové zkušenosti jako jednotky pravidelné armády. Zároveň ovšem také dostupné záběry jasně ukazují, že přístupové cesty nebyly zaminovány, nebyly na nich připravené zátarasy či překážky, které by postup útočníků zpomalily a daly obraně čas zareagovat.

Invazní síly tedy v podstatě ani tak nedobyly nové území, jako spíše obsadily nechráněnou oblast.

Ruský postup poněkud zpomalil poté, co měly být na místo povolány posily. Rychlé zhroucení minimálně první linie obrany znamená, že Rusko má k výše zmíněnému Kurachove už pouze zhruba 15 kilometrů.

V jižním Doněcku se tak rýsuje možnost velké ruského úspěchu v podobě obsazení rozsáhlé oblasti. Její obrysy jsou dobře vidět na následující mapce, která zeleně vyznačuje ruské zisky od října 2023, kdy byl zahájen útok na Avdijivku.