Zprávy z bojiště: Rusové se drží taktiky pomalého postupu. A ničí úkryty

K oslavám ukrajinského Dne nezávislosti Spojené státy oznámily zatím největší balíček vojenské pomoci Kyjevu. „Balíček“ má hodnotu téměř tří miliard dolarů a obsahuje spoustu materiálu, který na pohled není určen pouze k „zalepení“ záplat v ukrajinské výbavě, ale má jí poskytnout nové vojenské schopnosti.

V dodávce bude především známé vybavení jako munice pro ukrajinská děla či drony (další má Ukrajina dostat i od evropských zemí). Na bojišti to nebude nepochybně cítit tak jako příchod systémů HIMARS.

Ovšem obyvatelé velkých ukrajinských měst by mohli ocenit dodávku zhruba desítky pokročilých systémů, které mají vyztužit ukrajinskou obranu například proti střelám s plochou dráhou letu. Ty na ukrajinská města stále dopadají, i když frekvence už naštěstí není taková jako v prvních měsících konfliktu.

Z hlediska vojáků na frontě obsahuje balíček velmi důležité dodávky pro ukrajinské dělostřelectvo. Naprosto zásadních je téměř čtvrt milionu kusů munice. Na frontě by mohlo pomoci i 24 speciálních, tzv. dělostřeleckých radarů. To jsou automatizované systémy, které určí, odkud létají na vlastní pozice dělostřelecké granáty. Podle toho „dopočítají“ polohu děl či raketometů protivníka a tím dají vlastním dělům možnost se zaměřit na baterie protivníka.

Zajímavou novinkou je i systém Vampire určený pro boj proti dronům. Jde o neověřenou novinku, uvidíme, jak si na frontě povede.

Na opačné straně došlo k oznámení na pohled veliké změny, když prezident Putin rozhodl o navýšení stavu ruské armády. Zatím ovšem není jasné, jaký vliv to bude na frontě. Dekret nevyhlašuje mobilizaci, jde spíše o vyhlášení záměru.

V Rusku už nyní přitom probíhá řada mobilizačních snah. Například všechny oblasti, kterých je celkem 85, mají postavit jeden prapor dobrovolníků. Dohromady by tak mělo jít zhruba o 50–60 tisíc mužů. Probíhají tolik zmiňované nábory ve věznicích i na řadě dalších míst. Přesto je zjevně na ruské straně stále zásadní nedostatek pěchoty.

Na nejsevernějším úseku fronty, tedy směrem od Charkova k ruským hranicím, se linie fronty příliš nepohnula. Ruské síly zřejmě dokázaly plně ovládnout vesnici Vesele, takže mírně (v podstatě o několik set metrů) rozšířily nárazníkové pásmo u ruských hranic. Jinak se invazní jednotky omezují na ostřelování a taktický průzkum, ukrajinské jednotky zase na obranu.

V našich přehledech jsme teď poněkud pomíjeli oblast jihovýchodně od Charkova. Fronta v této oblasti je poměrně klidná, v posledních týdnech tu ovšem byly ruské síly poměrně aktivní. Podařilo se jim tu ukrajinské síly zatlačit o několik kilometrů na západ, nejdále zřejmě až k vesnici Rtišivka.

Cíl byl pravděpodobně dvojí. Zaprvé „oživit“ frontu, aby tu přes ni nemohly přecházet ukrajinské sabotážní skupiny, které útočily na železniční tratě a další cíle. Zadruhé pak vytlačit ukrajinské jednotky tak, aby v oblasti působící houfnice M777 nemohly dosáhnout na důležité logistické centrum, město Kupjansk. V minulosti tu zásahy velmi poškodily klíčový železniční most, který ruské síly používají k zásobování jednotek dále na jihu.

Tam se vydáme i my, a to konkrétně k Izjumu, kde se situace vyvíjí mírně ve prospěch ukrajinské strany. Především ukrajinská 93. mechanizovaná brigáda má v této oblasti za sebou celou řadu úspěchů a spolu s dalšími oddíly drží úspěšně ruské jednotky na stále stejné linii. V posledních dnech se zdá, že invazní oddíly zcela vytlačila z vesnice Bohodorične, o kterou se bojuje celé léto.

Ve východní části fronty, u Lysyčansku v létě obsazeného Rusy, se fronta prakticky nepohnula. V severní části ruské jednotky provedly několik pokusů o útok, ale nejednalo se o velké akce a nevedly k žádnému postupu. Ani ve městech Soledar a Bachmut a jejich okolí ruské jednotky během posledních dní nezaznamenaly žádné úspěchy.

Těžké boje probíhaly o vesnici Kodema jižně od Bachmutu. Vesnice je obklíčena ze tří stran a ruské velení soustředilo v oblasti řadu svých nejlepších jednotek (vagnerovci, speciální jednotky), dělostřelectva a také letectva. Pozice je zřejmě dlouhodobě neudržitelná, pokud by nedošlo k narušení ruské schopnosti útočit, tedy především zničení či alespoň potlačení ruských děl a raketometů v oblasti.

Nové informace naznačují, že invazní jednotky zřejmě neobsadily celou vesnici Pisky, rozhodně ovšem ovládají jeho důležitou východní část. V posledních dnech díky tomu mohou připravovat útok severovýchodním směrem od Pisků, na obce Vodjane a Opitne. Především Vodjane bylo také cílem velmi intenzivního ostřelování.

Pokud se bude útok odvíjet podle scénáře posledních týdnů, v příštích dnech se k dělostřelbě přidá ještě „průzkum bojem“, kterým se budou ruské jednotky snažit najít nejslabší místa v obraně. Na to pak nasadí všechny dostupné síly, kterých je ovšem tak málo, že přímo střety se omezují obvykle na jedno jediné místo na frontě. Aby dané místo nemohli obránci příliš posílit oddíly odjinud, v jiných částech fronty bude pokračovat ostřelování a také menší průzkumné či bojové akce.

Rusko tak nadále pokračuje ve své taktice pomalého postupu primárně s pomocí dělostřelectva, který pomalu ničí jak ukrajinskou obranu, tak i prakticky vše, co by mohlo posloužit jako úkryt pro obránce. Vzhledem k nedostatku sil se ovšem boje koncentrují doslova na několik míst na frontě.

Což neznamená, že obě strany nemají značné ztráty. Jeden ukrajinský velitel jednotky od Bachmutu reportérovi New York Times řekl, že za několik posledních týdnů počet mužů v jednotce klesl z původních 120 na 55. Většina z nich utrpěla zranění v důsledku dělostřelecké či minometné palby.

Když se ho reportér v pozdním odpoledni ukrajinského Dne nezávislosti 24. srpna ptal, zda a jak budou slavit, dozvěděl se, že velké oslavy v plánu nejsou. Důležité bylo něco jiného: „Dneska nemáme žádné zraněné ani mrtvé. Už to je pro nás svátek.“

Pokud můžeme soudit, hlavním problémem je pro Ukrajinu stále nedostatek dělostřelectva v oblasti. Velká část moderních zbraní je na jiných částech fronty (především u Chersonu), a jednotky na Donbase se nezdají mít dostatek vybavení, aby mohly umlčet dalekonosné zbraně protivníka.

Pro úplnost dodejme, že ztráty jsou nepochybně značné i na ruské straně. Naznačuje to primárně klesající intenzita ruských útoků a snad i prohlášení ruského ministra obrany Sergeje Šojgua ze 24. srpna o tom, že ruské velení záměrně zpomaluje tempo speciální operace, aby „snížilo počet obětí mezi civilisty“.

V oblasti kolem Záporoží největší napětí nevyvolává ani tak situace na frontě, která je víceméně statická, ale především vývoj kolem Záporožské elektrárny. Střety jsou v této oblasti spíše menší a poměrně sporadické, z obou stran ovšem stále probíhá ostřelování.

Boje ovšem stále pokračovaly na několika místech chersonské fronty, kam obě strany soustředily poměrně velké množství sil. Ruské jednotky se snaží využít svého úspěchu při obsazení vesnice Blahodatne před několika dny, žádný další postup zatím nezaznamenaly.

Zatím nic nenasvědčuje, že ruské velení – alespoň zatím – chtělo pokračovat v útoku směrem k městu Mykolajiv přes silně opevněné Pervomajske. Soudě podle dosavadního průběhu operací se v tuto chvíli spíše snaží zajistit si pozice v oblasti a získat pro sebe i vesničku Partizanske, několik kilometrů severně od Blahodatneho.

Pokračující útoky ruských jednotek také naznačují, že ruská logistika v oblasti i přes ukrajinskou snahu stále funguje. Znovu byl zasažen most u Nové Kachovky. Zřejmě byl vážně poškozen, detaily neznáme.

Víme ovšem, že zvěsti o zřícení části Antonovského mostu, které jsme minule zmiňovali, se nepotvrdily. I po posledním ranním útoku ze 25. srpna byla na mostě k vidění kolona ruských vojenských vozů. I když se pohybovaly pomalu a s velkými rozestupy, opakovaně zasažený most je zjevně stále použitelný a ruským stavařům se ho daří rychle opravovat.

Není to úplně překvapivé. Jak upozorňují mnozí analytici, střely M31 z raketometů HIMARS nejsou ideální pro zničení tak odolného cíle, jako je železobetonový most. Lepší by byly například těžké letecké pumy.

Ovšem i když se ukrajinské letectvo soustředí prakticky výhradně právě na oblast Chersonu, útok na most zřejmě považuje ukrajinské velení i vzhledem ke koncentrované protivzdušné obraně za nepříliš slibný podnik.

Proti M31 se ovšem ruské baterie ukazují jako jen málo účinné, takže ukrajinské straně nezbude než tyto pokusy opakovat. A to znovu a znovu, protože protivník samozřejmě nebude jen trpně přihlížet, ale bude se snažit škody napravovat či hledat jiná řešení.

Invazní jednotky se zároveň budou patrně i nadále snažit tlačit ukrajinské síly směrem na sever, aby se tento a další mosty přes Dněpr ocitly mimo dosah ukrajinských střel. K tomu jim ovšem ještě přece jen pár desítek kilometrů chybí.