Zprávy z bojiště: Rusko zaútočilo v další části fronty

Od 14. ledna, kdy ruské střely poškodily mimo jiné i několik tepelných elektráren, nedošlo k žádnému velkému útoku na ukrajinskou infrastrukturu. Přesto zůstává zásobování elektřinou na Ukrajině ve špatném stavu.

Elektrárenská soustava je stejně velmi výrazně „v minusu“, a v řadě regionů (třeba Charkovské či Záporožské oblasti) je elektřina k dispozici pouze část dne. Armáda má samozřejmě přednost, třeba v dodávkách generátorů, ale nedostatek elektřiny například ovlivňuje provoz elektrifikované železnice, která do značné míry slouží k přepravě vojenského materiálu.

Výrobu se podařilo od útoku mírně navýšit, přichází ovšem chladnější počasí, které zvyšuje spotřebu. Teploty se postupně i během dne budou dostávat několik stupňů pod nulu.

Situace na frontě se hýbe relativně pomalu, ovšem určitý vývoj tu je. V severní části fronty ukrajinské jednotky už od minulého týdne stále mají pod kontrolou vesnici Novoselivske. Ta se nachází z taktického hlediska na příhodné vyvýšenině západně od města Svatove, které je nejvýznamnější aglomerací v oblasti.

Při jejím obsazení minulý týden se podle některých blogerů a zpravodajů pokusily hlavní ukrajinské síly čítající zhruba 100 mužů a několik různých obrněných vozidel obsadit i vesnici Kuzemivku. Ta se nachází jen pár kilometrů od Novoselivskeho a především zhruba o 60 výškových metrů níže, takže pro obránce to není nijak příznivá pozice.

K obsazení Kuzemivky nedošlo. Pokud se o to skutečně ukrajinské síly pokoušely, ukazuje to, že ruské síly v této oblasti mají dostatek rezerv. Podle posledních informací skutečně došlo k posílení tohoto úseku ze strany ruského velení. Pokud tedy chtějí ukrajinské síly postupovat dále východním směrem, čekají na ně zřejmě další dobře obsazené obranné pozice a musí počítat s aktivními ruskými protiútoky.

Nejasný je průběh bojů posledních dní v oblasti Kreminny. Jak si možná vzpomínáte, ukrajinské jednotky se pokoušejí toto město obklíčit, situace se zdá být ovšem patová. I v Kreminně je ruských vojáků dostatek na to, aby se nejen bránili, ale také podnikali agresivní protiútoky. Z hlediska geografického se tedy situace zřejmě téměř nezměnila.

Pokud jde o to, kdo má více ztrát a je tedy blíže vyčerpání a případnému zhroucení, to nelze posoudit. Zdá se ovšem, že obě strany mají relativně silné zálohy, a tak by nějaký rychlý vývoj byl překvapením.

Ukrajinské jednotky jsou v posledních dnech zřejmě také aktivnější jižně od Kreminny, na pravém (tedy v tomto místě jižním) břehu řeky Severní Doněc. Zatlačily údajně ruské jednotky východním směrem pravděpodobně proto, aby alespoň ohrozily jižní bok ruských sil bránících Kreminnu. Zatím ovšem, jak jsme říkali, to k velké změně na frontě nevedlo.

V Doněcké oblasti nejtěžší boje jako obvykle probíhaly kolem Bachmutu. Soledar je pevně v ruských rukou, jinak se situace ovšem příliš nemění. Ruské útoky pokračovaly, byť s menší intenzitou, ale důležité opěrné body, například Krasna Hora, zatím zůstávají v ukrajinských rukou. Ani přímo směrem do města ruské síly nijak nepostoupily.

Hrozivější je pro Ukrajinu situace na jihu, především kolem vesnice Kliščijivky. Tady se ruské jednotky v posledních týdnech draly směrem k silnici T0504. Jde v tuto chvíli o nejdůležitější zásobovací tepnu pro město. V některých místech už je ohrožen provoz ruskou palbou, celkově je ovšem použitelná.

Samotná Kliščijivka je v posledních dnech nejspíše částečně „šedou zónou“, částečně ji ovládají ruské jednotky. Důležité jsou ovšem vyvýšeniny západně od vesnice, kde postupně vznikla soustava ukrajinských zákopů a opěrných bodů.

Linie fronty se zřejmě v této oblasti přelévala, v době přípravy článku zřejmě ruské jednotky jsou pod svahy nad Kliščijivkou a pokoušejí se o útoky západním směrem, tedy do kopce. Geografii dobře popisuje toto (anglicky psané) vlákno na twitteru. (Je ovšem ukrajinské, takže je pochopitelně napsané tak, aby ukazovalo ukrajinský vojenský úspěch.)

Otázkou je, jak tato pozice obstojí. Jak jsme viděli například u Soledaru, ruská taktika spočívá v postupném vyčerpání protivníka. Nesnaží se o nějaké rozhodující průlomy s pomocí tanků a jiné techniky, samozřejmě s více či méně mohutnou podporou dělostřelectva. Něco takového se dělo v prvních měsících války.

Dnes ruské síly podnikají útoky malými skupinami vojáků, které nemají šanci proniknout obranou někam daleko, tedy do hloubky. V kombinaci s dělostřelectvem (někdy třeba pouze lehčím, jako jsou minomety) ale postupně mohou vyčerpat ukrajinské protivníky natolik, že je donutí opustit pozice. Zvláště pokud obranu tvoří jako v tomto případě pouze polní opevnění, a ne síť železobetonových bunkrů a jiného „těžkého opevnění“.

Ve zbytku doněcké fronty nedošlo k větším změnám. V přímých bojích, a ještě mnohem častěji při ostřelování se ovšem umíralo na mnoha místech fronty, třeba ve známé Marince.

Nezvykle aktivní byla i fronta v Záporožské oblasti. V několika posledních dnech tam ruské jednotky podnikly celou řadu útoků na vesnice a ukrajinské opěrné body na zhruba 15kilometrovém úseku fronty.

I když některé ruské zdroje a zpravodajské kanály (především ty ryze propagandistické, pochopitelně) hovořily o velkých úspěších prvního úderu, nic takového není doloženo. Zato z několika míst máme záběry útoků ruské pěchoty, které zastavilo ukrajinské dělostřelectvo.

Pokud ovšem skutečně půjde o nějakou soustavnější snahu postoupit k důležitému městu Záporoží, dá se očekávat, že jde pouze o začátek ofenzivy. Ruské velení se nejspíše s jejich pomocí snaží najít slabé body v obraně a vybrat nejlepší směr útoku. Na zraněných a mrtvých zjevně v tuto chvíli ruským důstojníkům nezáleží tolik jako na začátku války, snad proto, že mají díky mobilizaci k dispozici dostatek „lidského materiálu“.

Dá se očekávat, že ruské útoky se postupně stanou propracovanějšími a nebezpečnějšími. Něco takového už naznačuje poslední vývoj u městečka Kamjanske. Tam se ruská armáda podle ukrajinských zdrojů pokouší nejprve „zafixovat“ obranu ostřelováním a hrozbou přímého útoku, a pak se k ukrajinským pozicím dostat z boku. Uvidíme, jak se bude situace nadále vyvíjet.

V Chersonské oblasti nedošlo k žádným větším bojům, nadále ovšem pokračovala dělostřelecká bitva kolem města. Ruské dělostřelectvo využívalo pozic v okolí Dněpru a na ostrovech uprostřed řeky k ostřelování města a ukrajinských pozic kolem nich.

Při ústupu ze západního břehu Dněpru si Rusové udrželi kontrolu nad většinou ostrovů, včetně velkého ostrovu Velký Poťjomkin. Jde o lidnatý ostrov v deltě řeky Dněpr, který poskytuje řadu vhodných úkrytů a leží velmi blízko ukrajinských pozic. Ze severního konce ostrova je to vzdušnou čarou do centra Chersonu pouze zhruba 7 kilometrů.

Ostrov je přitom minimálně z velké části pod ruskou kontrolou. Podle hlášení ukrajinského generálního štábu z poloviny prosince 2022 začala ruská armáda deportovat z ostrova civilisty, aby měla takříkajíc volnější ruce. Na začátku ledna sice některé ukrajinské zdroje uváděly, že Ukrajina část nebo celý ostrov dobyla zpět, ale mnohem spíše šlo o nějakou operaci zvláštní jednotek či jiných oddílů, které na ostrově působí přechodně – možná prakticky nepřetržitě, možná jen občas.

V tomto týdnu se údajně podařilo ukrajinským jednotkám, zřejmě právě těm operujícím na ostrově, odhalit ruskou dělostřeleckou baterii v palebném postavení a rychle na ni navést ukrajinskou palbu. Rusové přišli údajně o několik kusů dělostřelecké techniky a zaznamenali i ztráty mezi dělostřelci.

Pokud je to pravda, a ruskou artilérii se podařilo umlčet, tak patrně pouze částečně a na kratší dobu. Cherson je prostě příliš blízko frontě, než aby ho ukrajinské síly dokázaly ubránit před podobným ostřelováním úplně. Těžká ruská děla na něj mohou dostřelit i z pozic daleko na levém (tedy jižním) břehu, kde jsou v bezpečí.

Pokud ovšem Ukrajinci dokážou znepříjemnit život ruským silám na ostrovech na Dněpru, Cherson by se alespoň mohl vyhnout ostřelování lehčími zbraněmi (třeba minomety) s kratším dostřelem. Ty sice nemají takovou ničivou sílu, ale zato munice do nich bývá levná a široce dostupná.