Zprávy z bojiště: Rusko zaútočilo na místě, kde se od něho čekala obrana

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

K těžkým bojům během posledních dní docházelo téměř na všech částech ukrajinské fronty. Jednou z mála výjimek byla oblast kolem Charkova, kde bylo střetů poměrně málo a většinou se mělo jednat o boje malých oddílů.

I samotný Charkov zažil z neděle na pondělí 22. srpna klidnou noc bez ostřelování. Ovšem na válku se samozřejmě zapomenout nedalo: V troskách nedávno zasažené ubytovny objevili tři další oběti předchozího ruského ostřelování

Na izjumském předmostí pokračovaly primárně ruské snahy o „průzkum bojem“. V podstatě jde o pohyby průzkumných jednotek, které se snaží najít a odhalit postavení protivníka. Buď ho objeví první, nebo si jich všimne první on a začne po nich střílet. Taktika má tu nevýhodu, že bývá spojená s poměrně výraznými ztrátami, což se alespoň podle ukrajinských zdrojů v této oblasti ruským jednotkám stává.

Nebylo by to až překvapivé, v regionu jsou soustředěné poměrně zkušené ukrajinské síly. Navíc si zřejmě mohly trochu „odpočinout“ od ruské palby, protože se minimálně na tomto úseku fronty postupně údajně zlepšují výsledky „protibaterijní“ činnosti ukrajinských děl. To neznamená nic jiného, než že ukrajinští dělostřelci se tu z nějakého důvodu zlepšili v tom, jak rychle najít a umlčet protivníkovo dělostřelectvo.

Nevýhodou pro útočníky je také to, jak dlouho už se v této oblasti bojuje. Na jiných částech fronty se linie dotyku hnula (obvykle ve směru ruského postupu), v tomto úseku se bojovalo již v dubnu a od té doby invazní síly prakticky nepostoupily (přesněji řečeno mírně postoupily, ale pak znovu o všechny zisky přišly).

Po měsících střetů a ostřelování jsou vesnice v této oblasti údajně prakticky srovnané se zemí, takže v nich nelze najít úkryt před artilerií. Vzniklo tak poměrně rozsáhlé území nikoho, které obě strany bedlivě sledují. Pokud tedy protivníkovo dělostřelectvo pracuje, jak má, překonat toto pásmo bude velmi obtížné.

Na nejvýchodnějším úseku fronty, tedy na linii zhruba mezi městy Siversky a Bachmut, se linie prakticky nepohnula. Před několika dny některé informace i z ukrajinských zdrojů naznačovaly, že velmi vypjatá situace panuje ve městě Soledar.

Ovšem během víkendu ruské útoky na město poněkud polevily, byť se samozřejmě může jednat o přestávku dočasnou. Ruské síly ovšem město intenzivně bombardují, věrny své taktice zcela zničit obranu, než do oblasti nastoupí relativně slabá ruská pěchota.

Jinde se ovšem intenzivně bojovalo. Například v nedalekém městečku Bachmutskije působí oddíly „vagnerovců“, tedy spolu s námořní pěchotou asi to nejlepší, co dnes ruská armáda má, a bojuje se blok po bloku. Intenzivní boje se vedou i u obcí Zajceve a Kodema, které zatím Ukrajina drží. Zároveň ovšem pokračující palba obranné pozice postupně „degraduje“, řečeno vojenským eufemismem.

Dále pokračují ruské snahy o obchvat města Avdiivka, zatím ovšem neúspěšně. Severní kleště nepostoupily nikam, na jihu jednotky nepostoupily za obec Pisky (a podle některých zdrojů se stále bojuje i přímo v této obci).

O něco jižněji, u obce Marinka, se snaží ruské jednotky napodobit taktiku od Pisků. Ruské dělostřelectvo bombarduje od fronty odlehlejší část obce, aby v ní umístěné ukrajinské zálohy nemohly přispěchat na pomoc mužstvu přímo na bojové linii.

U Pisků se podařilo poměrně rychle prorazit patrně především díky tomu, že v oblasti citelně chybělo ukrajinské dělostřelectvo. Díky tomu mohli Rusové obec nerušeně bombardovat celé hodiny a tedy „dopravit na cíl“ ohromné množství munice. V této chvíli by ovšem obránci údajně neměli mít takový nedostatek vlastní artilerie. Tak rychlý průlom jako u Pisků je tedy spíše nepravděpodobný.

Na záporožském úseku fronty probíhalo především intenzivní ostřelování, případně malé, lokální střety. Ukrajinské raketové dělostřelectvo v této oblasti v posledních dnech zasáhlo několik důležitých cílů, například základny v Melitopolu, Berďjansku či Tokmaku.

K ukrajinským úspěchům podle některých zdrojů přispěla skutečnost, že ruské velení přesunulo velkou část mobilních systémů protivzdušné obrany na úsek u Chersonu. I když jak uvidíme dále, na první pohled se nezdá, že by i tak dokázalo klíčové cíle v této oblasti uchránit od pohromy.

Kyjev v podstatě celé léto mluví o spuštění rozsáhlé protiofenzivy v Chersonské oblasti, a tak je dění na tomto úseku fronty ostře sledované. Docházelo tam k poměrně intenzivním střetům. Ukrajina se pokusila o několik malých lokálních útoků (zřejmě tři), které ovšem všechny rozbilo ruské dělostřelectvo.

Ruské jednotky ale provedly relativně úspěšný útok od jihu směrem na městečko Pervomajske. V podstatě jde o útok z jiného směru na pozice, které se ruské jednotky neúspěšně pokusily dobýt minulý týden z východního směru, tedy ve směru od okupovaného města Snihurivka.

Na poměry ukrajinské fronty šlo o poměrně významný postup řádově o jednotky kilometrů. V této oblasti se dají relativně velké posuny očekávat, je velmi otevřená a dobré obranné body tvoří pouze vesnice a další sídla.

Co může být cílem tohoto ruského útoku na chersonském předmostí? Podle některých pozorovatelů se Rusko možná snaží vytvořit jakési „nárazníkové“ pásmo právě kolem Snihurivky.

V ní totiž leží v tuto chvíli jediný funkční, a tedy velmi důležitý most přes řeku Inhulec. Ta jinak rozděluje ruskou frontu u Chersonu na dvě od sebe oddělené oblasti. A protože ukrajinské raketové dělostřelectvo stále pokračuje v útocích na mosty v oblasti, tento konkrétní zatím nepoškozený přechod přes řeku by mohl zlepšit ruskou logistiku v oblasti.

Když jsme zmínili útoky na mosty. Podle zatím neověřených informací došlo v pondělí k dalšímu útoku na silniční Antonovský most u Chersonu. Zasáhlo ho několik střel, podle svědků až deset, a to údajně ve chvíli, kdy po provizorně opraveném mostě projížděla auta.

Protože most byl pro civilní dopravu uzavřen, patrně se jednalo o vojenská vozidla, podle síly exploze dost pravděpodobně s nákladem munice. Část mostu se údajně po tomto útoku zhroutila. Ovšem v době přípravy článku nebyly k dispozici záběry, které by tuto skutečnost potvrzovaly.

Během pondělí 22. srpna ovšem podle všeho proběhl také útok na most přes Dněpr u Nové Kachovky. Jak si možná vzpomínáte z předchozích textů, silnice tu probíhá po hrázi přehrady. Aby ji neponičila, Ukrajina útočí na několik desítek metrů dlouhý úsek v místě, kde vozovka nevede po hrázi nádrže. Jak těžké bylo poškození mostu, nelze v tuto chvíli určit, nemáme žádné záběry či svědectví z místa.

Pokračující ruské útoky na severu chersonského předmostí ovšem naznačují, že akutní nedostatek materiálu zatím ruské jednotky v této oblasti zřejmě nepociťují. Buď od dodávek nejsou plně odříznuty, nebo mají dostatečné zásoby, aby municí a palivem zatím příliš nešetřily. Ruská logistika se nové situaci na bojišti snaží všemožně přizpůsobovat, a i když zřejmě zásobování není tak plynulé jako před nástupem systémů HIMARS, ke zhroucení ruského zásobování zjevně také nedošlo.