Zprávy z bojiště: Rusko možná na Donbasu vzdalo plán velkého obklíčení

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou uvedeny obvykle prokliky v textu. Tím nejvýznamnějším jsou pravidelné zprávy amerického Institute for the Study of War (ISW), což je spíše konzervativní nezisková organizace (více na Wikipedii), která publikuje pravidelné situační zprávy o stavu ukrajinského bojiště.

Konflikt na Ukrajině v posledních několika dnech výrazně zintenzivnil. V této již delší dobu očekávané „druhé fázi“ konfliktu se boje budou soustředit na východě Ukrajiny, především v oblasti Donbasu. Ruská armáda do nich jde s velmi pošramocenou pověstí a zřejmě i stále stejnými „nešvary“, pořád ovšem také s velkou převahou v počtu mužů i vybavení.

Již v prvních dnech se projevují i rozdíly. Ruské síly o velikonočním víkendu dále zvýšily počet leteckých a dělostřeleckých útoků na ukrajinské pozice, na některých místech probíhal „průzkum bojem“. Nezdá se ovšem, že by stejně jako na začátku války ruské velení posílalo do ukrajinského vnitrozemí zranitelné konvoje.

Ruské síly postupují metodičtěji s větším důrazem právě na využití dělostřelectva všeho druhu, a do jisté míry i leteckou podporu. Ruské letectvo stále nezničilo ukrajinskou protiletadlovou obranu, ale podniká podle odhadů amerických ozbrojených sil zhruba 200 letů denně.

Ostatně jiná možnost ani nezbývá. Ukrajinská strana „linie doteku“ dnes patří asi mezi nejlépe opevněná, či minimálně „zpevněná“ místa na světě. Rusko navíc zjevně stále přesouvá na frontu nové jednotky a posiluje ty, které už jsou na místě.

Do jisté míry to tak zatím vypadá na „intenzivnější přípravu“ na operaci, která ještě v plné míře nezačala. Podle analytiků z organizace ISW ruská armáda ještě není plně připravena. Na základě dostupných údajů usuzují, že Rusové paralelně se zahájením vojenských příprav útoku stále budují logistické sítě a velitelské struktury.

Oblíbenou hypotézou je, že tempo ruských operací naznačuje snahu dosáhnout hmatatelného úspěchu do „Dne vítězství“ 9. května. Ale to je v tuto chvíli jen svůdně působící dohad.

Začátek „nové fáze“ konfliktu je viditelný především na frontě Doněcké a Luhanské oblasti. V posledních dnech pokračovalo ruské ostřelování Popasna, Rubižna, Lysyčansku a Severodoněcku i dalších sídel a míst v oblasti. Ukrajinské ministerstvo obrany uvedlo, že jeho síly odrazily sedm útoků a zničily desítky kusů techniky, tvrzení ovšem nelze potvrdit. Intenzivní ostřelování z jedné i druhé strany probíhá na řadě míst této části fronty, k zásadní změně v oblasti ovšem nedošlo.

Žádného výrazného úspěchu nedosáhly ani jednotky postupující ze severu, tedy zhruba od oblasti kolem města Izjum, které ruské síly definitivně obsadily na začátku dubna. Odhady uvádějí, že v této oblasti ruské velení shromáždilo přes 20 „praporně taktických skupin“ (podle některých odhadů snad 22), tedy na bojišti společně působících uskupení tanků, pěchoty a s přiděleným dělostřelectvem.

Pokud by jednotky měly papírové stavy, jednalo by se zhruba o 20 tisíc mužů, možná až 800 tanků a 500 kusů hlavňového a raketového dělostřelectva. V jakém stavu jednotky ve skutečnosti jsou, to se z veřejných zdrojů nedozvíme.

Velení obou armád by mělo mít výrazně lepší přehled, protože bojiště je pro ně (pro Ukrajinu i díky rozsáhlé spolupráci se státy NATO) transparentní. Velká taktická překvapení, tedy třeba úder do té doby skrytých sil z nečekaného směru, analytici považují za prakticky vyloučený.

Spíše se tedy obecně očekává, že útoky ve všech směrech budou narážet na dobře připravenou, někde výborně připravenou, obranu. Rozložení sil a probíhající útoky podle některých odhadů naznačují, že Rusko se rozhodlo pro méně ambiciózní pokus a chce obklíčit a odříznout ukrajinské jednotky pouze v části donbaské fronty, konkrétně té severovýchodní části.

Nezdá se, že by se ruské síly pokusily vážně probíjet od Izjumu směrem přímo na jih, zhruba k městu Barvinkove a dále na jihu pak k Pokrovsku. To by jim sice umožnilo obklíčit větší část ukrajinských sil, snadno by se z toho ovšem pro ně mohlo stát příliš veliké sousto a obklíčení by nemusely udržet.

Snahy o průzkum bojem, dělostřelecké útoky i přímé útoky probíhaly v posledních dnech ovšem oběma směry, zatím je tedy předčasné možnost velkého obchvatu zcela zavrhnout. Ukrajinské síly však podle dostupných informací rozhodně věnují velikou péči přípravě obranných pozic u Slovjansku, považují tedy nejspíše „menší variantu“ za vysoce pravděpodobnou.

V nejsevernější části fronty, v oblasti kolem Charkova, se podle některých odhadů schyluje k poněkud jinému vývoji než v Donbasu. Ruských sil v oblasti patrně není dost na větší útočnou operaci, ale rozhodně tam zůstávají. Iniciativu ovšem přebírají především ukrajinské síly, které by se mohly pokusit zaútočit ve větším měřítku.

Pokud by se jim podařilo prolomit ruskou linii kolem Charkova, ukrajinské jednotky by v důsledku mohly narušit zásobování jednotek kolem Izjumu, či je přímo ohrozit z boku a zezadu. Ruský pokus o obklíčení ukrajinských jednotek by tak byl vážně narušen.

Ale i když ukrajinské síly v posledních dnech údajně osvobodily několik vesnic a sídel v oblasti kolem Charkova, zatím to vypadá, že mají k narušení ruských zásobovacích tras poměrně daleko.

Například veliký konvoj odhalený na satelitních snímcích z 8. dubna (zmiňovali jsme v tomto textu) z ruského Bělgorodu k Izjumu projížděl zhruba 50 kilometrů východně od současných ukrajinských pozic v Charkovské oblasti, než po několika dnech dorazil na frontovou linii u Izjumu. (Kam dojel navzdory ukrajinským tvrzením o jeho zničení.) Pokud se ruské síly nezhroutí, postup na takovou vzdálenost bude pro ukrajinské jednotky obtížný, a jde o otázku dnů, možná týdnů.

Ruské síly u Izjumu mohou navíc využívat i zásobovací trasy ještě východněji, konkrétně po železnici z ruského města Valujki do ukrajinského Kupjansku. To je ještě o několik desítek kilometrů dále na východ než zásobovací trasa z Bělgorodu. Odříznutí invazních jednotek dále na jihu by tedy vyžadovalo poměrně rozsáhlou a déletrvající ukrajinskou ofenzívu. Nebo již zmíněný kolaps ruských sil v oblasti, pro který ale není zjevný důvod.

V obleženém Mariupolu probíhá podle všeho vleklé poslední dějství krvavého dobývání města. Ještě 17. dubna ukrajinský generální štáb odmítl, že by invazní síly obsadily celý přístav v Mariupolu, informaci však lze v tuto chvíli považovat za potvrzenou.

Ve městě tedy patrně zůstávají pouze ojedinělé kapsy odporu a jednotky v závodě Azovstal. V hlubokých tunelech, které vznikly do značné míry jako protiatomové kryty pro desítky tisíc zaměstnanců závodu během studené války, se stále nachází řádově až tisícovky osob. Možná až 1500 vojáků – značná část z nich asi zraněných – a podle ukrajinských údajů také stovky civilistů.

Vůdce Doněcké lidové republiky Denis Pušilin uvedl, že podle jeho informací již začal útok na areál, a to za pomoci dělostřelectva i letectva. Ruské letectvo severní část areálu podle všeho skutečně mohutně bombardovalo. Ale přesné informace stále nejsou k dispozici a případné dobývání rozsáhlého podzemního areálu by bylo z vojenského hlediska velmi obtížné.

Nebylo by tedy velkým překvapením, kdyby ruské síly ohlásily vítězství a obsazení města ještě předtím, než budou mít areál závodu plně pod kontrolou. V každém případě jsou ovšem ukrajinské síly v podstatě izolovány na malém území a všechny klíčové oblasti města kontrolují ruské a proruské síly. Ve městě také přibývá prokremelských novinářů a reportérů, z čehož by se snad dalo usuzovat, že vyhlášení „vítězství“ ve městě se blíží.

Ve Mariupolu také v posledních dnech podle ukrajinského starosty města probíhají „čistky“, jejichž cílem je „vyfiltrovat“ muže podezřelé z účasti na odporu proti ruské invazi. Vzhledem k nedostatku informací z Mariupolu ovšem nedokážeme určit, jak přesně akce probíhá.

Dále na západ, v oblasti kolem Chersonu, se zdají být naopak aktivnější ukrajinské síly. V oblasti probíhají boje o několik vesnic a městeček. Ruské síly tam podle Ukrajinců položily značné množství min, což by naznačovalo, že budou pouze pokračovat v obraně dobytých území.

Ukrajina do oblasti přesunula 28. motorizovanou brigádu, kterou by mohla využít k dalším protiútokům či ohrožení samotného města. Otázkou ovšem je, zda na to ukrajinské jednotky mají dost mužů a vybavení, především těžkých zbraní. Neznámou v rovnici je pak i rozsah ozbrojeného odporu na okupovaném území.

Analytici z ISW připravili několik předpovědí vývoje v příštích hodinách a dnech: