Zprávy z bojiště: Cena za ruskou převahu roste

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dnešní přehled situace na bojišti začneme malým pohledem do statistik. Řada z nich naznačuje, jak intenzivní v tuto chvíli válka na Ukrajině vlastně je.

V září Rusko zaznamenalo největší územní zisky od března 2022. V září také ukrajinské velení nahlásilo den s nejvyšším počtem přímých střetů mezi oběma armádami (226, 19. září).

Září bylo také prvním měsícem od začátku války, kdy Rusko alespoň podle oficiálních údajů Kyjeva proti Ukrajině každou noc vyslalo alespoň jeden kamikadze dron s dlouhým doletem. Na Ukrajinu jich celkově vyslalo dvakrát více než byl dosavadní rekord: 1331 místo 790. To je přitom hodnota ze srpna letošního roku. Trend je tedy velmi silně růstový.

Ztráty jsou přitom pochopitelně značné: v Pokrovském sektoru od října 2023 máme obrazově doloženo 1830 různých kusů ruské techniky od tanků až po osobní vozy. Ukrajinskou stranou nahlášené ztráty protivníka jsou také stále na rekordní úrovni. S odhady ztrát na mužstvu je to složitější, ale i tady máme indicie, které naznačují, že Rusko musí sahat k novým opatřením.

Tamní úřady totiž nadále významně zvyšují bonusy za uzavření smlouvy s armádou. Nejnověji došlo v Bělgorodské oblasti k navýšení náborového příspěvku už na tři miliony rublů, tedy zhruba na nějakých 700 tisíc korun (při mechanickém převodu v dnešnímu kurzu a po sečtení všech dílčích odměn, tedy regionálních, federálních atp.). Změna navazuje na celonárodní trend rychlého zvyšování finančních pobídek pro nové vojáky v letošním roce.

Rusko má v tuto chvíli zjevně potíže se získáváním nových smluvních vojáků v rámci zaběhnutého systému vysokých odměn a platů. Kreml má ovšem ještě další možnosti, jako například další vlnu částečné mobilizace nebo větší využívání zahraničních bojovníků (byť to asi při současných ztrátách nebude samo stačit).

Zjevně dlouhodobě neudržitelné a velmi rychlé zvyšování odměn samo o sobě neznamená, že by byl ruský potenciál vyčerpán. Rusko ovšem zjevně v současné chvíli vrhá maximum sil do ofenzivy a chce využít své současné převahy. Invazní síly se krok po kroku přibližují jednomu z hlavních cílů, tedy obsazení Doněcké oblasti, dílčími ofenzivami, které ukrajují z ukrajinského území kolem desítky kilometrů čtverečních denně.

Ruské velení dále pokračuje v plánu, který v Kurské oblasti uskutečňuje už přes dva týdny. Od poloviny září útočí do boků ukrajinského „výběžku“ na ruské území a snaží se ho tak odříznout od ukrajinského území. Zároveň přitom vyvíjí tlak i na zbytek fronty v této části bojiště, aby se ukrajinské jednotky nemohly jednoduše přemisťovat a podporovat.

Úspěchy jsou na ruské straně zatím relativně malé a zřejmě poměrně draze vykoupené. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že kurské boje blokují nemalý počet ukrajinských oddílů. A je tedy otázkou, zda šlo ze strategického hlediska o úspěch, či zda operace vedla k rychlejšímu vyčerpávání zúčastněných ukrajinských jednotek.

Na důležitosti poněkud ztratila bitva ukrajinských dronů a dělostřelectva s ruskými ženisty o mosty přes řeku Sejm, která oblast na severu odděluje od zbytku ruského území. Rusové mají pod kontrolou totiž i silnici, po které je možné dodávat zásoby.

Ukrajinské protiútoky na sever přes mezinárodní hranici jsou nadále spíše sporadické a alespoň zatím nedošlo k žádnému vážně míněnému pokusu o obsazení dalšího ruského území.

Zdá se, že situace víceméně „vyhovuje“ oběma stranám a v prostoru se nechystají další velké změny či posilování. Pro Ukrajince je udržení části ruského území užitečným příslibem v době, kdy se mluví o diplomatických jednáních.

Z ruského hlediska možná není špatné velkou část ukrajinských sil s relativně malými náklady (tedy s pomocí relativně malé síly) udržet mimo oblast, která je zajímá nejvíce, a pokračovat v útocích právě tam – tedy především v Doněcké oblasti.

V Charkovské oblasti nedošlo z čistě analytického hlediska k žádným významným změnám. Pokračovaly drobné boje a především bombardování a útoky dronů v oblasti, která ještě na jaře byla relativně nedotčená a dnes se na mnoha místech změnila v pustinu plnou sutin a těl mrtvých vojáků, především ruských. Ruská armáda totiž i nadále evakuaci padlých obecně nevěnuje mnoho úsilí.

Na pomezí Charkovské a Luhanské oblasti ruské síly téměř dosáhly řeky Oskil, která protéká oblastí od severu k jihu. Přiblížily se totiž na dosah k vesnici Kruhlijakivka, která leží na jejím břehu. Průlom u Pišaneho Rusové postupně, za cenu větších či menších ztrát, rozšiřovali od počátku letošního léta.

Ukrajinské předmostí východně od řeky Oskil je tak rozdělené na dvě oblasti. Severojižní spojovací silnice je nyní pro ukrajinské síly téměř nepochybně příliš nebezpečná. Současná trajektorie bojů jednoznačně nasvědčuje, že ruské území se bude nadále rozšiřovat a novou hranicí se někdy v budoucnosti stane řeka Oskil.

Kdy se to stane, těžko odhadovat. Bude hodně záležet na rozhodnutí ukrajinského velení, jak předpokládané ústupové boje povede.

V Doněcké oblasti nebyly změny v posledním týdnu tak dramatické a velké jako v některých týdnech předcházejících, nadále ovšem platil základní obraz: Ruské síly na poměry této války relativně rychle postupují. Ty ukrajinské vedou na řadě míst spíše ústupový boj.

Podle analytiků z francouzského týmu La Vigie ovládly ruské síly za týden končící v neděli 6. října na Donbase zhruba 70 kilometrů čtverečních. Týden předtím to bylo zhruba 103 kilometrů čtverečních.

Velká část fronty v severním Donbasu zůstala přitom téměř beze změn. Například kolem Časiv Jaru se stále bojuje o kanál vedoucí městem. V případě města Toreck ruské síly po měsících pronikly až do jeho středu a pád aglomerace je velmi pravděpodobně otázkou dní nebo pár týdnů.

Na pokrovském úseku se ruské útoky soustředily do oblasti jižně od města. Došlo tu k postupu na několika místech a v době přípravy článku nasvědčovala dispozice ruských sil tomu, že by se mohly chystat k útoku na důležitou obec Selydove, kterou se pokoušejí obejít ze dvou stran. Znovu je možné, že ta během několika dní padne.

Ukrajinští ženisté začali poprvé připravovat obranné linie i za Pokrovskem, a to až na hranici Doněcké a Dněpropetrovské oblasti. Fronta je od ní sice několik desítek kilometrů daleko, ale po špatných zkušenostech s nekvalitně připravenou obranou západně od Avdijivky by mohlo jít o žádoucí změnu v ukrajinském přístupu.

Zároveň se ovšem už objevují diskuze o tom, zda postavení zaznamenaná na satelitních snímcích jsou vhodně postavená. Zákop na špatně zvoleném místě nemusí vůbec plnit svou funkci, někdy dokonce může pomoci protivníkovi.

Zatím ovšem ještě není dobojováno ani o samotný Pokrovsk. Jak bylo řečeno, ruské jednotky se zatím soustřeďují k útoku na Selydove. Obvykle přitom pro podobný větší útok sbírají v místě síly nejméně několik dní, spíše jeden až dva týdny, a pak následuje několik málo dní intenzivních útoků. Po případném pádu obce Selydove se může pozornost přenést i směrem na samotný Pokrovsk.

Největší změnou posledních týdnů byl ovšem pád města Vuhledar, který jsme popisovali v předchozím textu. Pád města je významnou událostí z hlediska doněcké fronty. Nejde tedy o strategickou prohru, která by rozhodla válku, ale zkomplikuje obranu na úseku dlouhém desítky kilometrů. V tomto ohledu ho lze srovnat například s pádem Avdijivky na začátku roku.

Invazní armádě se totiž nabízí možnost „zarovnat“ frontu v doněcké oblasti. Město sloužilo jako pevný bod obrany, který chránil přístup k logistickým centrům v jižní části Donbasu, například 25 kilometrů severně ležícího města Kurachove.

Na jižní, tedy záporožské frontě se bojovalo o něco méně intenzivněji než právě v Doněcké oblasti. I když i zde ruské síly podnikly několik útoků (a na další se údajně chystají), obecně šlo spíše o menší akce.

Zároveň máme z této oblasti nahlášeno ve větší než obvyklé míře, že ruské jednotky k útokům využívají lehkou techniku jako motocykly, malé terénní „buginy“ a další podobnou netradiční techniku. To může být jen dalším dokladem menší důležitosti úseku pro Kreml.