Zprávy z bojiště: Rusko u Bachmutu využilo příchodu ukrajinských „nováčků“

Pohled na mapu, ale také do zpráv ruského ministerstva obrany (které má jasnou motivaci neděsit příbuzné mobilizovaných) vzbuzuje dojem, že situace na frontách na Ukrajině je víceméně stabilizovaná. Mohlo by se zdát, že nedochází k větším bojům, pouze k raketovým úderům a dělostřeleckým soubojům.

V případě ruských zpráv samozřejmě prokládaných ruskými úspěchy v několika oblastech. Válka ovšem ve skutečnosti nadále pokračuje s velkou intenzitou a ztrátami na obou stranách.

A to i přesto, že počasí v určitých ohledech bojovým operacím příliš nepřeje. Po relativně chladném začátku prosince se na Ukrajině znatelně otepluje (a v příštích dnech zřejmě ještě oteplí). I tam, kde podzimní bahno stačilo zamrznout, terén znovu povoluje, zákopy se znovu plní vodou a pohyb především těžké techniky mimo zpevněné cesty bude obtížný. To ovlivňuje, jak se válčí, ale jak bylo již řečeno, boje počasí nepřerušilo.

Na severní frontě je nadále aktivita především na straně ukrajinské armády. Ruští velitelé ovšem nemyslí pouze na obranu. Podle některých informací z ruské strany velitelé ruských jednotek nevěří stále nepříliš dobře připraveným obranným pozicím a pokouší se o aktivní obranu s mnoha protiútoky.

V posledních dnech došlo k takovému pokusu například u Červonopopivky. V této oblasti ukrajinské jednotky postupně vytlačovaly ruské síly ze severojižním směrem vedoucího hřebene, který poskytuje výhodné pozice pro obranu i případný rozvoj ofenzivy směrem na východ.

Ruské velení tu ovšem na poměrně široké frontě nasadilo motorizované jednotky doplněné o mobilizované muže. Ty během jediného dne dokázaly zatlačit ukrajinské jednotky o několik kilometrů zpět a připravit je o pozice, které dobývaly v některých případech týdny.

Úspěch dlouho nevydržel. Ruské jednotky se nedokázaly v pozicích opevnit a udržet a během několika dní o všechny své úspěchy přišly. Ukrajinské jednotky tedy podle posledních zpráv znovu rozvíjejí své operace přímo z Červonopopivky a přilehlých kopců, byť není zcela jasné, zda vesnici skutečně ovládají, nebo jde o „území nikoho“ (alespoň to tedy není jasné autorovi těchto řádků na základě údajů, které viděl a četl).

Podobná „přetahovaná“ probíhala v posledních týdnech na řadě míst tohoto úseku fronty. Ani jedna strana nemá v oblasti dobře připravené pozice. Proto se jednotky drží pouze tam, kde mají k dispozici nějakou míru ochrany proti dělostřelectvu; tedy body jako vesnice, lesy, vyvýšené body. Ale ani tam nejsou pozice nejpevnější, a tak v případě silnějšího útoku nezbývá často nic jiného než je opustit.

Rusko v oblasti buduje opevněné pozice, ale řada z nich se připravuje za současnou linií fronty, zřejmě jako pojistka proti případnému ukrajinskému průlomu. Ten by ovšem podle pozorovatelů a analytiků nebyl vůbec jednoduchý. Vzhledem k příchodu nově mobilizovaných i jednotek od Chersonu je ruská obrana obsazena relativně hustě.

Dosavadní ukrajinské snahy v oblasti také spočívají spíše v hledání slabých míst v ruské obraně a malých útocích. Podle některých (samozřejmě anonymních a nepotvrzených) informací z ukrajinské armády je právě to v současné chvíli hlavním cílem ukrajinské snahy a velký útok se (zatím) nechystá. Ztráty by údajně byly patrně příliš velké.

Právě v oblasti kolem Červonopopivky a ještě dále na jih ovšem pomalu nabývá pevnějších obrysů ukrajinský obchvat města Kreminna. Tato obec je pro ruské síly velmi výhodnou obrannou pozicí, kterou se ukrajinské velení pravděpodobně nepokusí dobýt přímo. Cílem bude nejspíše donutit ruské síly ke stažení narušením jejich zásobování po obchvatu města ze severu (to by mohlo být právě od Červonopopivky na východ) a současně zřejmě od jihu, přes rozsáhlou zalesněnou oblast jihozápadně od Kreminny.

Hlavním cílem úsilí ruských ozbrojených sil nadále zůstává město Bachmut. Připomeňme, že ruské jednotky se pokusily o průnik do města už několikrát. Stejně jako na severu se tu fronta posunuje jedním i druhým směrem.

Na podzim tak například ruské jednotky musely po sérii ukrajinských protiútoků opustit své pozice přímo v Bachmutu. V posledních dnech se ovšem do města zase pokoušejí vrátit a v jeho části se zřejmě uchytily (o tom dále).

Hlavním charakterem vývoje v oblasti je především vytrvalá a zarputilá ruská snaha o postup. Ruské síly metodicky ničí ukrajinské obranné pozice primárně s použitím dělostřelectva tak dlouho, dokud je z velké části nesrovnají se zemí. Obráncům pak obvykle nezbývá nic jiného než se stáhnout. Pomalý postup Ruska zachycuje následující mapka, která ukazuje jejich situaci od 1. srpna (fialově) až do 12. prosince (tmavě červená).

Vidět z ní je i to, že Rusové se pokoušejí vytvořit silnější výchozí pozici na jihu (a méně úspěšně i na severu), aby mohli ohrozit zásobování obránců města. Zatím tyto snahy nevedly k úspěchu, ale ruské úsilí zatím nepolevuje. Rusku se zřejmě například nepodařilo obsadit vesnici Jakovlivku severovýchodně od města, o které jsme nedávno psali a která představuje důležitou součást severní obrany Bachmutu.

V posledních dnech úsilí okupantů naopak zesílilo. Možná to souviselo s tím, že v oblasti došlo na pravidelné a nezbytné střídání (rotaci) ukrajinských jednotek. Z fronty se stáhla 93. brigáda, jež se řadí mezi nejlepší útvary pravidelné ukrajinské armády. Oddíly, které ji vystřídaly, kolem 12. a 13. prosince nedokázaly udržet obranu.

Ruské síly tak na poměry fronty postoupily poměrně výrazně vpřed a mimo jiné se znovu dostaly na východě města až do oblasti s bytovou zástavbou. Podle posledních zpráv obsadily pouze několik bloků, ale i ty ruští vojenští blogeři radostně přivítali.

V souvislosti s tímto ruským úspěchem a možná i rotací 93. brigády se mluvilo o možné ukrajinské evakuaci Bachmutu, nebo alespoň jeho části. Může to samozřejmě být pravda, tvrzení ovšem alespoň zatím nebylo ničím potvrzeno.

Což vůbec neznamená, že situace není pro ukrajinské síly v oblasti nebezpečná. Rusko nedává ukrajinským obráncům čas na odpočinek a střídání a provádí několik útoků denně. Také má podle dostupných svědectví u Bachmutu stále dělostřeleckou převahu.

V oblasti probíhají pouze pěchotní a dělostřelecké boje. Ruské jednotky postupují v malých skupinách po 15–20 mužích podle shora předem připravených map a plánů. Pokud narazí na protivníka a odhalí tak jeho pozice, následuje dělostřelecká palba. Těžká vojenská technika slouží především jako magnet pro dělostřelectvo; ostatně ve velmi rozbahněném a granáty zjizveném terénu bude její pohyb také obtížný.

Nic nenasvědčuje také tomu, že by „ukrajinský Verdun“ měl v brzké době skončit. Naopak podle oficiálně nepotvrzených informací z ruské strany se do oblasti přesunuly další posily. Pokud je to pravda, tak i přes podle všech zdrojů vysoké ztráty na ruské straně (a značné i na straně ukrajinské) budou boje kolem Bachmutu s velkou pravděpodobností pokračovat i na přelomu roku s podobnou intenzitou jako doposud.

Ve zbytku Doněcké oblasti docházelo také k bojům, byť méně intenzivním, které žádnou změnu v linii fronty nepřinesly. Hlavní roli hrálo na tomto úseku ovšem dělostřelectvo a na ruské straně také letectvo. A tak například ruská snaha o obklíčení Avdijivky u Doněcku nijak nepostoupila.

V posledních dnech se ovšem zastavila ofenziva u Pavlivky a Vuhledaru, jejichž podzimní fázi jsme popisovali před několika týdny.

V Záporožské oblasti se ruské síly připravují na některými pozorovateli dlouho předpovídanou ukrajinskou ofenzivu směrem na Melitopol. Ta by mohla dostat Kerčský most na dostřel systémů HIMARS, a tím nadále zkomplikovat zásobování poloostrova pro ruskou stranu. Rusové proto v oblasti budují obranné pozice, které by případný ukrajinský útok měly zastavit.

Ukrajinské velení v oblasti podle dostupných informací shromáždilo nové jednotky. Nemáme ovšem přesnou představu, jak velké toto uskupení je a zda by skutečně mohlo na takový úkol stačit. Může také jít prozatím pouze o snahu „odlákat“ část ruských sil z jiných částí fronty.

I vzhledem k tomu, že se očekává v příštích týdnech poměrně teplé počasí (a tedy bláto), nedá se nejspíše ofenziva očekávat v nejbližší době. Terén je v oblasti velmi otevřený a rovinatý, a útok by tedy musel patrně spoléhat na nasazení mechanizovaných jednotek, kterým právě takové podmínky nesvědčí.

V oblasti ovšem stále probíhají také raketové a dělostřelecké útoky na ruská velitelská stanoviště, zásoby munice a další cíle. V ruském týlu také působí speciální jednotky, případně partyzáni.

V Chersonské oblasti panuje relativní klid. V oblastech zřejmě došlo k vylodění malých oddílů jedné i druhé strany na protivníkově břehu či ostrovech na Dněpru, ale nešlo o vojensky významnější akce.