Zprávy z bojiště: Rusko staví na severní frontě „Maginotovu linii“

Rusko i v posledních dvou dnech stále pokračuje v leteckých a raketových útocích na cíle v týlu Ukrajiny. Jejich intenzita po vypjatém prvním dni útoků 10. října citelně poklesla.

Už v úterý bylo vystřeleno místo více než 80 střel s plochou dráhou letu pouze 28. V tuto chvíli si netroufáme spekulovat, zda je to způsobeno nedostatkem střel v ruském arzenálu. Dobré odhady toho, kolik jich Rusko má k dispozici, veřejně k dispozici nejsou.

Údery sice způsobily značné škody (například opravy elektrické sítě budou trvat údajně týdny), ale stále platí, že zásadně neovlivnily schopnost Ukrajiny vést válku. Podle některých analytiků ovšem údery na jistou dobu mohly zpomalit ukrajinské vedení války.

Nebyly totiž vedeny pouze proti městům či elektrárnám, ale také vojenským cílům, jakou jsou například velitelská stanoviště. Ukrajinská armáda tak údajně (oficiálně to pochopitelně nepotvrdila) některá svá stanoviště přesouvala na nová místa, a tak se o něco méně bojovalo.

Na severním úseku fronty, tedy zhruba mezi městy Lyman a Svatove, došlo k události v posledních týdnech poměrně nezvyklé, totiž relativně velkému ruskému protiútoku. Konkrétně se soustředil od oblasti západně od města Kreminna, směrem k obcím Torske a Nevske.

Jeho cílem bylo patrně vytvořit předsunutou linii obrany před hlavní obrannou pozicí ruských jednotek v této oblasti. Ta leží mezi (pro obranu) velmi vhodnou Kreminnou a méně vhodným městem Svatove.

Ruské jednotky tu na řadě míst v posledních týdnech velmi horlivě připravují obranné pozice. Pomáhá přitom i jeden laikům málo známý kus techniky, tzv. „zákopová hlubidla“ (či také „rychloběžné zákopové stroje“) typu BTM-3. 

To jsou v podstatě taková malá rypadla na pásovém podvozku (původně z tanku T.54)

Na následujícím satelitním snímku je vidět, že linie obrany je tvořena několika pásy. První dva tvoří protitankové jehlany, které se označují (v angličtině, ale i němčině) často jako „dračí zuby“. Jejich účelem je donutit přibližující se jednotky nepřítele zpomalit, aby se s přepážkou nějak vypořádal, a pak se stal snazším cílem.

Dalším pásem obrany je hluboký příkop. Jeho tvar a velikost (je široký a rovný, takže nechrání dobře před dělostřelectvem) nemá sloužit jako úkryt či ochrana pro vlastní jednotky, nýbrž má znovu zpomalit tanky a další vozidla protivníka.

Za tímto hlubokým příkopem je vidět pak klikatý a menší příkop určený pro pěchotu a také připravené okopy pro vozidla.

Jedna linie ovšem nestačí, lepší je mít připravenou obranu „do hloubky“. A tak už před podobnou zpevněnou obranou linií je dobré mít připravené další síly, které mohou objevit nepřítele dříve, navádět dělostřelectvo, zdržet ho, a pak se stáhnout. Takovou úlohu zřejmě má mít i ruské předmostí západně od Kreminny.

Byť tedy ruské velení zavelelo v části luhanské fronty k útoku, stavba obranné linie mezi Svatovem a Kreminnou naznačuje, že hlavní prioritou je pro Moskvu v tuto chvíli obrana. Ofenziva byla jen snahou vytvořit „nárazník“ před očekávaným útokem ukrajinských jednotek, který se podle ruských zdrojů v oblasti soustředilo velmi mnoho (některé ruské kanály odvolávající se na armádní zdroje uváděly, že jde až o 40 tisíc mužů).

Na dlouhém úseku od řeky Severní Doněc až po Záporoží pokračují více či méně intenzivní boje na řadě míst (například kolem Bachmutu, Pisku a dalších). Průběh fronty se ovšem nijak nezměnil, a tentokrát se mu nebudeme věnovat.

Přesuňme se pak na další klíčové bojiště, tedy k Chersonu, kde stále pokračuje bitva mezi ruským zásobováním s ukrajinskou snahu o „opotřebení“ protivníka. Na začátek se zastavme u Kerčského mostu, který byl důležitou spojnicí pro dodávky materiálu pro chersonské předmostí.

Na mostě běží opravy; jeřáby dávají do pořádku vozovku na mostě, zároveň probíhá i oprava železniční tratě, ukazují mimo satelitní snímky i záběry z místa. Za mostem se tvoří dlouhé fronty nákladních vozů.

Z vojenského hlediska bude důležitější ovšem stav železnice, o kterém nemáme spolehlivé informace. Ruské úřady tvrdí, že most by mohl být průjezdný ke konci týdne, uvidíme.

V posledních dnech se také objevily satelitní snímky, které vrhají nové světlo na situaci se zásobování ruských jednotek na chersonském předmostí. Konkrétně jde o satelitní snímky města Nová Kachovka. To leží výše proti proudu od Chersonu, a v současné chvíli je od něj fronta podle posledních spolehlivých informací zhruba 40 kilometrů vzdálená (je tedy stále mimo dostřel běžného dělostřelectva s výjimkou systémů HIMARS).

Ve městě byl most vedoucí až na několika krátkých úseků po hrázi místní přehrady. Ovšem systémům HIMARS se podařilo minimálně jeden tento úsek zničit, a tak most je sám o sobě nepoužitelný. Úplně je přerušen provoz na železniční části mostu, silniční dopravu přes most se ovšem podařilo minimálně částečně opravit.

Jak ukazují satelitní snímky, (patrně) ruským ženistům se podařilo k 6. říjnu, ze kdy snímky pochází, v úseku vybudovat čtyři různé přechody. Nejsolidněji z nich se jeví sypaný přechod, který vznikl prostě nahrnutím štěrku, kamenů a jiného materiálu přes úzký plavební kanál.

Ze záběrů nehodláme vyvozovat dalekosáhlé závěry o tom, do jaké míry se podařilo obnovit zásobování invazních jednotek na chersonském předmostí. Je zjevné, že ruské síly trpně nečekají na konec a aktivně se pokouší obtížnou situaci řešit.

Na pohled se nezdá, že by tyto provizorní přechod měly dostatečnou nosnost pro velké množství těžké techniky, jde ovšem pouze o spekulaci. Rozhodně však mohou posloužit pro osobní přepravu.

Zajímavé je nejen to, že přechody stále stojí (tedy že stály k 6. říjnu), ale i to, že na snímcích nejsou vidět známky po ostřelování. Ukrajinským analytikům je jejich existence nepochybně lépe známá než nám. Pokud by vojenský význam těchto cílů považovali za významný, nic nebrání nasazení střel M31 (tedy ze systémů HIMARS či M270). Jsou v jejich pohodlném dostřelu, a Ukrajina se jich zdá mít dostatek.

Možných vysvětlení je víc. Ukrajinské velení možná vývoj přehlédlo (nepříliš pravděpodobné, ale chyby se stávají), možná čeká na vhodnou chvíli k úderu, třeba přechod vojenské kolony (možná některé či všechny zničily ve čtvrtek ráno při dalším raketovém útoku na Novou Kachovku?). A vyloučit nelze ani to, že ukrajinští generálové a politici považuje mosty za důležité pro zásobování civilistů na pravém břehu Dněpru, a tak jsou s jejich existencí do jisté míry smířeni.

Na chersonské frontě zatím byly v posledních dnech hlášeny poměrně malé změny. Ruské síly se podle dostupných informací pokusily začátkem týdne vytvořit předsunutou linii obrany a podnikly protiútok směrem k městu Davidyv Brid. Byly ovšem zatlačeny zpět, tato linie obrany údajně padla a ruské jednotky musely stáhnout o několik kilometrů zpět.

Zřejmě právě na neurčeném úseku chersonské fronty došlo 12. října k velmi nezvyklé prohře ruských leteckých sil: ukrajinské velení tvrdí, že jeho mužům se během 18 minut podařilo na jediném místě s pomocí malých přenosných raket zničit čtyři moderní ruské bojově vrtulníky (všechno Ka-52).

Pokud je to pravda, tak Rusko během pár desítek minut přišlo o stroje v celkové ceně vysoce přesahující miliardu korun (jeden Ka-52 vyšel údajně na 15 milionů dolarů, tedy cca 380 milionů korun).

Podrobnosti o útoku zatím nebyly zveřejněny, ovšem ukrajinští vojáci zřejmě připravili přepad někde na trase, po které vrtulníky směřovaly k útoku na ukrajinské pozice (nebo po cestě zpět). Jinak se totiž obecně na Ukrajině obě strany vyhýbají přímým útokům helikoptér na pozice nepřítele a místo toho „střílí do vzduchu“, tedy pálí do oblasti cíle obloukem.

Obě ruské prohry jsou ovšem z hlediska vývoje války pouze malé taktické neúspěchy. Další vývoj na předmostí bude záležet na vývoj „války o mosty“, o které jsme psali v předcházejících odstavcích.