Zprávy z bojiště: Rusko rozšiřuje průlom. Možná donutí Ukrajinu k ústupu

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

V dnešním textu se budeme stejně jako posledně věnovat téměř výhradně vývoji situace na relativně malém úseku fronty kolem města Popasna. Taktická situace v této oblasti je i nadále pro ukrajinskou stranu velmi nepříznivá. V krajním případě by mohla skončit obklíčením zřejmě více než desítky tisíc mužů v oblasti v samém severovýchodním cípu fronty, kde leží i město Severodoněck.

Připomeňme, že situace se začala zhoršovat zhruba od začátku druhého květnového týdne, kdy ruské síly donutily ukrajinské jednotky stáhnout se z Popasné. Toto město bylo nejen dobře opevněné a připravené na útok, také má velmi příhodnou polohu, protože leží na výšině, která poskytuje dobrý rozhled směrem dále na západ a sever, tedy do ukrajinského týlu.

V oblasti působí dlouhodobě to nejlepší, co má ruská armáda k dispozici: „vagnerovci“ (tedy příslušníci soukromé armády nasazené v Sýrii nebo Libyi), jednotky námořní pěchoty (40. brigáda) a výsadkové jednotky (zřejmě minimálně část 76. divize, patrně i další jednotky). Všechny tyto jednotky bychom mohli označit za „lehkou pěchotu“. K útoku potřebné tanky, děla či raketomety tedy dodávají ještě další jednotky, například specializované dělostřelecké brigády.

Z Popasné ruské síly postupně zkoušely ukrajinskou obranu prakticky ve všech směrech a podařilo se jim průlom rozšířit na sever, západ i jih zhruba o 10–20 kilometrů. Postup ruských jednotek tedy není rychlý, nejde o žádný „blitzkrieg“, ale metodický postup za využití ruské převahy v těžké technice, tedy především v dělostřelectvu.

Připomeňme, že Ukrajina měla na začátku války zhruba 1 800 kusů dělostřelectva, Rusko zhruba 5 tisíc. Dodávky zhruba stovky kusů západního dělostřelectva tedy nerovnováhu nemohou zvrátit, pouze jen zmírňují ukrajinskou nevýhodu.

Ruský postup spoléhá především právě na tuto výhodu v těžkých zbraních. Zdroje z místa příliš nenasvědčují tomu, že by si Rusko v místě vytvořilo významnou převahu v počtu mužů (i když Kyjev tvrdí něco jiného), v tomto ohledu jsou síly zřejmě víceméně vyrovnané.

Právě dělostřelectvo velmi pravděpodobně bude hlavní důvod, proč podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ztrácí Ukrajina denně na Donbase kolem 50–100 můžu. Nezanedbatelná část z nich bude z nejzkušenějších jednotek, které právě na Donbase působí. Kolem Popasne bude situace pro ukrajinskou pěchotu extrémně nepříznivá i proto, že byla vytlačena z nejlépe chráněných pozic, a je tedy zranitelnější dělostřeleckou palbou.

Boje v oblasti se tedy soustředí na vesnice a další body v krajině, které poskytují alespoň nějakou ochranu před dělostřelectvem. Jde například o železniční náspy, které jsou v tomto ohledu až překvapivě účinné. Když se pěchota zakope přímo u strany náspu odvrácené od nepřítele, je obtížné její pozice přímo zasáhnout a násep je přitom dostatečně pevný, aby ho přímá střelba těžko mohla zničit.

Ruským silám se zřejmě v průběhu 25. května podařilo dostat až přímo na silnici T1302, která spojuje nedaleké město Bachmut z Lysyčanskem a s ním téměř přímo spojeným Severodoněckem, který ovšem leží na opačné straně řeky Severní Doněc. Bylo to shodou okolností u obce, která nese název Bilohorivka, tedy stejný jako vesnice zhruba o necelých 30 kilometrů severně vzdušnou čarou, kde ukrajinské dělostřelectvo rozbilo ruský pokus o překročení Severního Doňce.

Ukrajinské síly Rusy od silnice zřejmě v dalších hodinách zatlačily, ale to vcelku nehraje velkou roli. Tato důležitá silnice je v každém případě pro ukrajinské zásobování či evakuace (ať už civilistů, nebo vojáků) nepoužitelná, protože ruské dělostřelectvo a zřejmě i pěchota ji mají velmi pohodlně na dostřel. Jízda po ní byla už v posledních dnech nervydrásající zážitek.

Hlavní otázkou nyní je, kterým směrem se ruské jednotky mohou pokusit dále prorazit. Nabízí se jim několik možností, z nichž tou asi nejlákavější pro ruské velení je průlom přímo na sever, tedy zhruba směrem k druhé zmíněné Bilohorivce.

Ruské síly by například mohly postupovat podél zmíněné silnice T1302, která vede stále vyvýšeným terénem a dává jim výhodu rozhledu. Pokud by se jim postup tímto směrem zdařil a dostali se až k řece Severní Doněc, mohlo by v nejhorším případě dojít k odříznutí všech obránců Severodoněcku a dalších částí fronty.

V oblasti jsou podle odhadů až čtyři ukrajinské brigády, což „papírově“ je zhruba 16–18 tisíc mužů. Dá se předpokládat, že ukrajinské velení se pokusí tomu z jeho hlediska nejhoršímu možnému vývoji situace zabránit.

Do oblasti kolem Popasné tak obě strany v současné době stahují zřejmě všechny dostupné jednotky. Na ruské straně se tu v posledních dnech objevily oddíly, které se před několika týdny pokoušely prodrat ukrajinskou obranou u Izjumu. Evidentně velmi oslabenou ukrajinskou 24. brigádu také posílily některé oddíly z izjumské oblasti, kde již ruský tlak není tak silný (14. brigáda), a také další jednotky z jiných částí fronty.

Ani to samozřejmě nemusí stačit. Rozhodující bude nasazení těžké techniky, ve které Ukrajina stále zaostává. Nebylo by úplným překvapením, kdyby se Ukrajina pokusila stáhnout obránce z východnějších částí fronty a vytvořit novou obrannou linii.

V posledních dnech už to ukrajinské velení udělalo. Ruský úspěch u Popasné totiž přinutil k ústupu ukrajinské jednotky jižně od tohoto města. Ukrajinské pozice tu tvořily malý výběžek východním směrem, kterému po postupu ruských sil hrozilo obklíčení od severu. Obránci proto své pozice vyklidili a stáhli se z města Svitlodarsk a přilehlých obcí za nedalekou přehradu na řece Luhan.

V každém případě v posledních dnech probíhá intenzivní opevňování města Bachmut a podle nepotvrzených zpráv ukrajinské velení neposílá nové jednotky do východní části severodoněckého výběžku. Ústup za těchto podmínek by byl však rozhodně komplikovaný a snadno by mohl vést ke ztrátě jak řady vojáků, tak především množství techniky (ze Severodoněcka nevede už žádný pevný most), které se Ukrajině obecně nedostává. Kyjevské velení tedy před sebou má nezáviděníhodné rozhodování.

Rozhodnutí bude ale záviset i na informacích o stavu ukrajinských jednotek, které na rozdíl od kyjevského vedení nemáme k dispozici. Je ovšem zjevné, že ruská „opotřebovávací válka“ minimálně v této části fronty nakonec obránce oslabila natolik, že se nedokázali (zjevně také dobře vedenému) následnému útoku ubránit.

Na jiných úsecích fronty k větším změnám nedošlo. Nejintenzivnější boje probíhaly zřejmě okolo města Lyman, které leží v severní části donbaské fronty. Ukrajinské síly tu dlouhodobě držely pozice na druhém břehu řeky Severní Doněc, které se ruské velení rozhodlo před časem zjevně zlikvidovat. Ukrajinci tady vedou ústupové boje, které se přenesly až do samotného Lymanu. Ten už je zřejmě z velké části, možná celý, pod ruskou kontrolou.

Pokud ukrajinské síly o předmostí přijdou, z jejich pohledu to nebude žádná veliká ztráta, řeka tvoří lepší obrannou linii. Otázkou je, jak ukrajinské síly zvládnou předpokládaný ústup přes řeku, protože jediný most z Lymanu byl před časem zničen a nemáme k dispozici informace o tom, že by byl opraven. Zatím se ovšem nezdá, že by ústup byl chaotický.

V jiných oblastech fronty je situace ještě statičtější. Ruské síly tlačily na řadě dalších míst fronty, například u Izjumu či Severodoněcku. Ovšem hlavním cílem těchto útoků bylo spíš udržet ukrajinské obránce na jejich pozicích, aby nemohli posílit přetíženou ukrajinskou obranu v oblasti Popasne.

V některých částech fronty pak probíhalo výhradně vzájemné ostřelování, vzhledem k převaze v dělostřelectvu obvykle intenzivnější z ruské strany. To byl příklad celého úseku fronty u Chersonu, kde se ruské jednotky nadále pouze zakopávaly a připravovaly obranu území, jenž chce Moskva zjevně v brzké době připojit k Rusku.