Zprávy z bojiště: Rusko prý zničilo 210 % systémů HIMARS. Ty ovšem dál zabíjejí

Od 1. ledna, kdy jsme situaci na ukrajinské frontě rekapitulovali naposledy, nadále pokračovala ruská kampaň bombardování ukrajinské infrastruktury. Výsledky jsou jako obvykle nejasné, velká část Ukrajiny je ovšem v každém případě bez energií a často také bez vody. Zásadní vliv na bojeschopnost státu ovšem zatím ruská kampaň patrně nemá.

Rusko stále hledá nové způsoby jak obejít ukrajinskou protivzdušnou obranu. V poslední době údajně stále častěji využívá letové trasy nad hladinou Dněpru. Drony se mají pohybovat v minimální výšce, ideálně na úrovni, pod kterou je ukrajinské radary budou mít problém zachytit.

Přesto se výkony ukrajinské protivzdušné obrany alespoň podle oficiálních údajů zlepšují (pokud nešlo o náhodu).

Dlouhodobý výsledek této ofenzívy se podle analytiků dá těžko hodnotit. Sama o sobě zřejmě vůli Ukrajinců k obraně nezlomí. Kyjev rozhodně musí část svých cenných protivzdušných kapacit věnovat na ochranu týlu. Na druhou stranu, využívá přitom do značné míry zdrojů věnovaných západními spojenci, takže ztráty materiálu při obraně se nezdají být tak citelné.

Větší pozornost než ruské útoky proti ukrajinským rozvodnám a elektrárnám si ovšem v posledních dnech získaly naopak ukrajinské údery na ruské cíle. Jak se ukazuje, ruská armáda se sice naučila po příchodu systému HIMARS decentralizovat sklady střeliva, v případě mužstva ovšem zatím k podobné taktice nepřistoupila.

Ukrajina v posledních několika dnech provedla několik dělostřeleckých útoků na ruská kasárna v blízkosti fronty, které si na ruské straně podle tvrzení Kyjeva vyžádaly více než tisíc obětí (zraněných a mrtvých dohromady). Největší pozornost si získal úder v Makijivce ze silvestrovské noci, pak následovaly ovšem další údery v Chersonské a Záporožské oblasti.

Ruská armáda potvrdila pouze některé z těchto událostí a uvádí mnohem nižší počet obětí, než odhadují Ukrajinci. Například v Makijivce podle ruských údajů zemřelo 89 vojáků.

I když ukrajinské údaje rozhodně nelze považovat za spolehlivé, objevuje se celá řada dalších indicií (příspěvky příbuzných obětí na sociálních sítích, zprávy od místních obyvatel a ruských blogerů), které naznačují, že počet obětí bude rozhodně vyšší. V budově ale nejspíše nebylo více než 400–500 ruských vojáků a nepochybně část (snad více než polovina) z nich úder přežila.

Ukrajinští plánovači už využívají americké střely proti ruským vojákům delší dobu, v posledních týdnech ovšem stále s vyšší intenzitou. A protože na frontě stále přibývá nově mobilizovaných, informace o těchto úderech se stále častěji dostávají do povědomí ruské veřejnosti. Jaký to bude mít vliv na postoj Rusů k válce, nehodláme spekulovat.

Z vojenského hlediska ovšem podle analytiků jednotlivé útoky se stovkami obětí na ruské straně nepřinesou Ukrajincům žádnou výraznou výhodu. Rusko má stále k dispozici dostatek vojáků, aby poměrně hustě obsadilo frontovou linii (i když kvalita především nových jednotek nepochybně není nijak vysoká).

Ztráta několika set mužů může například zdržet výměnu jednotek na frontě a obrat tedy vojáky o odpočinek v týlu, ale nepovede ke zhroucení daného úseku fronty.

Přesto představují smrtící úspěchy ukrajinské artilérie pro ruskou armádu problém. Jak upozorňuje polský vojenský analytik Konrad Muyzka, ruské velení nemůže v tuto chvíli soustředit své síly na jednom místě v blízkosti fronty – tedy může, ale musí zároveň očekávat, že se brzy stanou terčem ukrajinského dělostřelectva.

Jde vlastně o opakování situace z loňského jara a počátku léta, ovšem v opačném gardu. Přesně podobný problém měli ukrajinští obránci během dubna, května a června loňského roku. Převaha ruského dělostřelectva byla taková, že jakmile ruští průzkumníci, či třeba drony, objevili nějaké soustředění ukrajinských sil, shromážděné ukrajinské vojáky zasypaly brzy ruské granáty a rakety.

Kyjevské velení tak například nemohlo účinně shromažďovat zálohy, které by mohly rychle pomoci v místech, kde Rusové vyvíjeli největší tlak. A pokud se ukrajinská armáda pokusila o protiútok, byla velká pravděpodobnost, že ruská děla rozbijí soustředěné formace ještě předtím, než se vůbec dostanou k frontě.

S příchodem moderního západního dělostřelectva se situace do jisté míry obrátila. Nejprve se ruská armáda musela naučit neshromažďovat munici ve velkých skladech v blízkosti fronty. To bylo sice velmi efektivní řešení otázky, jak rychle dostat k ruským vojákům hodně munice, ale zároveň to byly velmi vděčné cíle pro raketomety HIMARS a M270. V posledních dnech se jasně ukázalo, že podobné přizpůsobení bude zapotřebí i v případě koncentrace samotných vojáků.

Boj proti systémům HIMARS (a příbuzným M270, MARS či LRU) se zatím ruským silám příliš nedaří. I přes početná ruská tvrzení o zničení či alespoň poškození těchto systémů zatím neexistuje jediný nezávisle doložený případ jejich ztráty (na rozdíl třeba od moderních houfnic Krab či PzH 2000).

Twitterový komentátor a obecně uznávaný, byť jasně proukrajinský analytik známý jako DefMon v posledních dnech shromáždil ruská tvrzení o počtu zničených systémů. Podle jeho tabulky Rusko už ohlásilo zničení 42 kolových systémů HIMARS, tedy více než dvojnásobku na Ukrajinu oficiálně dodaných 20 kusů (dalších 18 má dorazit během jara).

Pásových variant tohoto dělostřeleckého systému Ukrajina podle ruských oficiálních informací ztratila zhruba polovinu (7 z 13 dodaných).

Střely z těchto systémů tedy budou pro ruské vojáky představovat nadále smrtelné nebezpečí. V případě Makijivky podle některých informací byla chyba horší než obvykle (v budově měla údajně dohromady s vojáky být i munice, proto bylo poškození tak rozsáhlé). Ale i tak situace odpovídá odhadům, podle kterých stále silnější ukrajinské dělostřelectvo v kombinaci se „zahuštěním“ ruské fronty po mobilizaci velmi pravděpodobně povede k nárůstu ruských ztrát.

Hlavní otázkou je, jak rychle a do jaké míry se ruská armáda dokáže situaci přizpůsobit. Stejně jako v případě dopravy munice na frontu bude nejspíše tento problém pro ni poměrně náročný. Kvalita ruských jednotek, především těch nově mobilizovaných, není vysoká, a tak velitelé pochopitelně chtějí mít muže pod „dohledem“.

Moskva také zřejmě stále systémově nevyřešila problém s komunikací v rámci armády: bezpečných prostředků pro komunikaci na bojišti je málo a u nově mobilizovaných jednotek údajně citelně chybí, stejně jako řada dalšího modernějšího vybavení (neplatí to ovšem vždy).

Nečinnost by ovšem zřejmě bolela příliš. Jak se ruská armáda s problémem vypořádá, bude ovšem důležité. V případě dopravy munice na frontu bylo nové řešení s menšími sklady patrně méně efektivní než řešení původní. Ve svém důsledku tedy příchod HIMARS systémů vedl ke snížení ruské dělostřelecké převahy, i když ruské muniční sklady přestaly ve velkém létat do vzduchu. Nucené rozptýlení ruských jednotek také může ruskou bojeschopnost omezit. Jak konkrétně, na to zatím jsme neviděli seriózní odhady.

Nyní se věnujme ovšem přímo vývoji na frontě, kde možná potenciálně významnou změnu připravuje počasí. Teploty na Ukrajině, především té severní, by měly v příštích dnech klesnout výrazně pod nulu – a vydržet tak i déle než týden, pokud lze věřit dosavadním předpovědím. Znamená to, že rozmáčený terén by měl zamrznout, a výrazně tak zjednodušit pohyb především kolových vozidel.

Tanky a specializovaná vojenská vozidla si s dosavadními podmínkami dokázaly do velké míry poradit, ale pevná půda by výrazně zjednodušila především pohyb zásobovacích kolon a dopravu zásob.

Pokud by se tedy některá strana pokusila v chladných podmínkách o průlom fronty, má mnohem větší naději, že její obrněnci nezůstanou stát na místě, až jim dojde palivo a střelivo. Minimálně meteorologické podmínky budou tedy v příštích dnech nahrávat nasazení těžké techniky i v útoku.

To ovšem předbíháme. Zatím poslední dny (a už i týdny) nepřinesly na Ukrajině žádné zásadní frontové posuny. Ze strategického a operačního hlediska se situace nezměnila. Obě strany omezují své operace na dělostřelecké údery s omezenými pozemními útoky. Ukrajinci se snaží zatlačit Rusy hlouběji do Luhanské oblasti, ale celkový pokrok je přinejlepším postupný.

Navzdory určitému postupu u Kreminny je frontová linie v Luhanské oblasti z velké části zablokována. V oblasti se zvýšil i počet ruských protiútoků, ale jejich vliv na frontě se nezdá veliký.

U Kreminny se podle dostupných informací podařilo ruské síly definitivně vytlačit z městečka Dibrove, které leží západně od Kreminny a bylo ruskou předsunutou obrannou pozicí. Obec ovšem zatím je zřejmě územím nikoho – především dělostřelecká palba brání, aby se v něm některá strana znovu uchytila. V každém případě to ale znamená, že se ruská taktická pozice na tomto úseku pomalu zhoršuje a Kreminna může být v dohledné době akutně ohrožena.

Rusko zřejmě proto tento úsek posiluje. Do oblasti zamířily údajně jak oddíly vagnerovců, tak třeba termobarické raketomety TOS-1, které představují jednu z nejúčinnějších zbraní v ruském arzenálu (nejen) pro boj ve městě. (Nejde ale ani tak úplně o dělostřelectvo, jako zbraň pro přímou podporu vojska na vzdálenost jednotek kilometrů, či dokonce pouze stovek metrů.)

Zdá se, že se tu schyluje k dalšímu potenciálně významnému střetu. Pokud by se totiž Ukrajině podařil průlom či obchvat Kreminny, výrazně by to znehodnotilo obrannou linii, kterou ruské síly v posledních měsících budovaly v Luhanské oblasti. Kyjevské jednotky by ji de facto mohly obejít – a to by velmi pravděpodobně donutilo ruské síly opustit obranu bez boje, aby se vyhnuly zničení. Případný úspěch o Kreminny tedy z ruského hlediska hrozí posunem linie doteku až třeba za hranici z doby těsně před invazí.

Po ztrátě Opytne u Bachmutu před dvěma týdny Rusové zahájili protiútok, který jim pravděpodobně umožnil získat zpět většinu osady. Přestože tu ruské síly v posledních dnech dosáhly určitých taktických zisků, obecně se situace kolem Bachmutu zdá pro Moskvu slepou uličkou. Vojenské operace v Doněcké oblasti charakterizují malé, lokální útoky, které nemají šanci zásadně změnit situaci na bojišti.

Z ukrajinského hlediska zřejmě vítanou změnou byl relativní klid v oblasti kolem Avdijivky. Tuto silně opevněnou pozici se snaží ruské síly obejít z jihu a severu, zatím ovšem nedosáhly výraznějších úspěchu.

Především severní část plánovaného obchvatu narazila na velmi výhodné ukrajinské postavení, přes které je těžké projít. V posledních dnech se zdá, že ruská snaha v tomto směru trochu polevila. Samozřejmě může jít jen o dočasnou přestávku, nebo jen neúplné zprávy z fronty.

Situace na záporožském a chersonském směru se rovněž nezměnila. Rusové posílili své obranné postavení vytvořením dalších opevnění na přístupech k velkým městům. Současně Ukrajinci prováděli vysoce přesné útoky na ruské oblasti soustředění a vysoce hodnotné cíle v týlu. Navzdory různým ukrajinským a ruským tvrzením na sociálních sítích v posledních několika měsících neexistovaly žádné informace, které by naznačovaly, že se některá ze stran připravuje na rozsáhlý útok v těchto směrech.

Na druhou stranu tyto trendy potvrzují, že ruský postoj je ze své podstaty obranný a Moskva se připravuje na možný ukrajinský útok, zejména ze Záporoží. Zároveň tím Kyjev pomalu ničí jak ruské zásobování v jižních částech Ukrajiny, tak i velitelské struktury a centra, která by měla umožnit ruské síly v oblasti účinně řídit.