Článek
Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.
Poslední dny nepřinesly na bojišti veliké změny. Byť boje byly velmi intenzivní pouze na některých místech fronty, ostřelování pokračovalo po téměř celé její délce. O život tak na obou stranách denně přichází podle odhadů desítky, někdy stovky vojáků.
Nezměnila se ani základní strategická situace: Rusko nemá dost sil na to, aby válku v dohledné době rozhodně ukončilo. Konvenční vojenská teorie říká, že útočníci potřebují k prolomení obranných linií převahu tři ku jedné nad obránci (poměr ovlivňuje kvalita sil obou stran i samotného opevnění, samozřejmě). Takové převahy Rusko zdaleka nedosahuje, a tak mu nezbývá než se pokusit soustředit útoky do malých úseků fronty, kde si může vybudovat lokální převahu.
Přesně toho jsme byli svědky v posledních dnech, kdy se ruské velení stále více soustřeďuje na malé úseky bojiště. A byť je to ukázka celkové ruské slabosti na bojišti, i ukrajinské velení musí mít obavy, jak se bude situace vyvíjet.
Na většině fronty klid
Začneme velmi telegrafickým přehledem celé fronty. V oblasti Charkova ruské síly zatím stále drží předmostí na ukrajinském území. Jde o malou část původně obsazeného území severně a severovýchodně od Charkova, které na pohled nemá žádný strategický význam. Ukrajinská armáda v této oblasti na Rusy „tlačí“ spíše mírně, boje nejsou příliš intenzivní.
Objevily se také zprávy, že ukrajinská armáda provádí východně od Charkova ofenzívu přes řeku Severní Doněc a chystá se přetnout zásobovací trasy z Ruska směrem k Izjumu. K překročení řeky došlo podle řady zdrojů, ovšem máloco nasvědčuje tomu, že by šlo o skutečně rozsáhlý útok. Alespoň zatím se zdá, že jde spíše o průzkumnou a diverzní akci.
Dění na Ukrajině sledujeme v on-line reportáži:
Dále na jih, v oblasti „izjumského výběžku“, kde ruská armáda zaútočila na konci dubna, je situace statická. Pokračuje ostřelování, ruské síly ovšem v této oblasti nijak výrazně nepostoupily. Provedly několik neúspěšných útoků, ovšem nezaznamenaly žádné úspěchy.
O něco lépe si vedou východně od Izjumu. V okolí městečka Lyman tam ukrajinské síly mají předmostí na severním břehu řeky Severní Doněc, který je jinak téměř celý pod ruskou kontrolou. Invazní jednotky se ho pokouší již několik týdnů zlikvidovat a v posledních dnech se jim podařilo rozdělit ukrajinské síly do dvou menších oblastí.
V poněkud horší situaci je asi 79. brigáda, která brání zmíněný Lyman. Most v jejím týlu je poničený, navíc se ruské síly snaží obsadit silnici, která k němu vede. Předpokládaný ústup za řeku by tedy mohl být pro jednotku poměrně komplikovaný.
Jinak ovšem aktivita ruských jednotek v této oblasti poněkud opadla, a to zejména po katastrofickém neúspěchu jednoho pokusu o překročení Severního Donce u obce Bilohorivka. Ani v oblasti samotného Severodoněcku nedošlo k výraznějšímu posunu. To není překvapivé, přímý útok na dobře připravené obránce by ruskou stranu vyšel velmi draho.
Dostáváme se tak k místu, kde byly boje v posledních dnech nejintenzivnější: k městečku Popasna. To Rusko obsadilo v prvních květnových dnech a nyní z města provádí útok na další linie ukrajinské obrany. Rusům se podařilo postupně zatlačit ukrajinské síly od Popasné na sever, východ i jih – jinak řečeno, Rusové postupně rozšiřují vytvořenou „díru“ v ukrajinské obraně.
Terminátor, tedy tank bez nejtypičtějšího znaku
Zjevně chtějí úspěchu v Popasne co nejlépe využít. Na místo směřují další jednotky, které mimo jiné zahrnují i jednu ruskou „Wunder Waffe“. Jde o „bojové vozidlo podpory tanků“ (ruskou zkratkou BMPT) nazvané Terminátor.
Ruská armáda je objednala v roce 2017, výrobce jí je předtím neúspěšně nabízel dlouhé roky. Tyto stroje jsou postavené na podvozku tanků T-72, kterých má Rusko přehršel, ale přišly o to pro tanky nejcharakterističtější: tedy kanón a věž.
Místo původní věže má nástavbu, na které je dvojice automatických kanónů ráže 30 milimetrů (tedy proti lehce obrněným cílům), 7,62mm kulometem (čistě proti pěchotě), čtveřicí protitankových řízených střel (Ataka-T) a dvojicí granátometů (proti pěšákům v krytech). Terminátory tedy nejsou určeny proti jiným tankům, ale proti pěchotě v opevněných pozicích či pro boj ve městech. Má mít proti T-72 ještě zesílené pancéřování, podrobnosti ovšem neznáme.
Přestože ruská propaganda využila možnosti, aby pěla chválu na novou zbraň, není jasné, jaký bude mít vliv na průběh bojů v této oblasti. Ruská armáda má omezený počet kusů, patrně kolem 20. Na Donbasu bylo viděno zřejmě méně než 10 z nich, těžko tedy od nich očekávat zásadní zvrat situace.
Ta je ovšem v této oblasti pro Rusko poměrně slibná. Ukrajinští obránci, konkrétně především 24. brigáda, zatím nedokázali ruský postup u Popasné zarazit a jeho jednotky musely ustoupit za první a nejpevnější linii obrany. Zatím se zdá, že bez této opory odolávají ruským útokům znatelně hůře. Kyjevské velení situaci nepochybně bude řešit, uvidíme, jak se to na frontě projeví.
Když se posuneme dále po linii doteku, změny už jsou minimální. Ruské síly útočily i v okolí Doněcku, dále na jih, zaznamenaly tam ovšem jen malé úspěchy. V oblasti Záporoží a Chersonu pak byli Rusové vysloveně pasivní a prováděli pouze opevňovací práce a ostřelovali ukrajinské pozice.
Co bude dál?
Je možné, že postup u Popasné je jeden z posledních okamžiků ruské „druhé fáze“, tedy velké ofenzívy na Donbasu. V neděli britské obranné zpravodajství uvedlo, že ruské ozbrojené síly ztratily třetinu bojové síly, která byla původně určena k invazi na Ukrajinu.
Ruské jednotky mají „podstavy“, některé z nich velmi výrazné, a to i přesto, že Moskva slibuje bývalým vojákům vysoké platy, pokud se vrátí do služby. Naopak na Ukrajině se přihlásilo tolik dobrovolníků, že je ozbrojené síly už nepřijímají: nemají je čím vybavit. Přesto Ukrajina pravděpodobně „směřuje“ k vytvoření milionové armády.
Rusové také ztrácejí v průměru třikrát více techniky než Ukrajinci. Kteří se navíc na rozdíl od nich mohou spolehnout na stálý a rychlý přísun zbraňových systémů z NATO (nebo ukořistěných od Rusů) a dalších zemí.
Čas tedy pracuje ve prospěch Ukrajiny. Pokud Rusko neprovede mobilizaci (všeobecnou nebo částečnou), jeho ozbrojené síly se v příštích týdnech téměř jistě zastaví. Pokud bude pokračovat příliv západní pomoci, ukrajinské zálohy, které z velké části nemají k dispozici vhodnou výzbroj a výstroj, budou moci být nasazeny do boje. A je možné, že budou moci zatlačit ruské jednotky zpět minimálně z části dobytých území.
Někteří ukrajinští generálové proto slibují velké úspěchy: „Zlom přijde ve druhé polovině srpna,“ prohlásil o víkendu v rozhovoru pro Sky News generálmajor Kyrylo Budanov, šéf ukrajinské vojenské rozvědky. „Většina aktivních bojových akcí skončí do konce tohoto roku […] Nakonec obnovíme ukrajinskou svrchovanost na všech našich územích, která jsme ztratili, včetně Donbasu a Krymu.“
Toto prohlášení má samozřejmě především povzbudit veřejnost, ukrajinskou i západní, ale k jeho realizaci je ještě daleko. Ukrajina zatím neprokázala, že by dokázala provádět větší útočné operace. V těch nejexponovanějších částech fronty (na Donbase) se mohou ukrajinští vojáci spoléhat na velmi dobře vybudované obranné pozice, které je sice ochrání před nebezpečím ruských raket a granátů, ale zároveň je připoutají na místo.
Ukrajinské síly jsou zcela evidentně schopny „taktického postupu“, jako byly operace po ústupu ruských sil od Kyjeva a Charkova. Ale zaútočit na připravené pozice nepřítele, který nechce ustoupit, je něco jiného. Jak ukázal vývoj posledních měsíců, ve válce mívají výhodu obránci. Pokud by Ukrajina zaútočila na zakopané ruské pozice, měla by to těžší. Přesně proto ruské síly v jižní části fronty (u Chersonu či Záporoží) kopou zákopy a budují betonová opevnění.
