Zprávy z bojiště: Proč USA povolily údery do Ruska právě nyní

V dnešním textu ze série Zpráv z bojiště se zaměříme na dvě události vzdušné války. Ta v posledním týdnu nabyla znovu na intenzitě. Přehledu vývoje na frontě se budeme věnovat v dalším textu v průběhu týdne.

Rusko obnovilo velké útoky na kritickou infrastrukturu Ukrajiny. Každodenní nálety dronů se staly téměř rutinou, ale pondělí 18. listopadu přineslo výjimečně silný úder, který zasáhl místa prakticky po celé zemi.

Ukrajinské letectvo uvádí, že Rusko během noci vypustilo 120 řízených střel, včetně několika balistických střel a 90 dronů. Během náletů se zřejmě na obloze objevily i jinak málo viditelné ukrajinské F-16, které sestřelily zhruba desítku kusů ruské munice, tvrdí ukrajinská místa.

Úder byl podle Kyjeva zaměřený především na energetická zařízení a infrastrukturu. Vyžádal si nejméně tři oběti a způsobil výpadky elektřiny v mnoha oblastech. V městě Luck například dron zasáhl obytnou budovu, v Oděse byla poškozena elektrická rozvodna. Jedna řízená střela dopadla do přehrady na řece Dněpr severně od Kyjeva; cílem v tomto případě byla zřejmě přehrada samotná.

I když ukrajinské síly hlásí, že velkou část střel (85 %) se podařilo zničit či odklonit (tj. zasáhnout s pomocí prostředků elektronického boje), některé tedy zjevně zasáhly klíčová energetická zařízení.

Energetická společnost DTEK, největší soukromý výrobce energie na Ukrajině, uvedla, že útok byl zaměřen na tepelné elektrárny, které utrpěly vážné škody. Což může mít dopady na ukrajinskou energetiku i v příštích měsících a možná i letech.

Ministr energetiky Herman Haluščenko potvrdil, že byla zasažena „zařízení pro výrobu a přenos energie po celé Ukrajině“. Provozovatel přenosové soustavy byl nucený zavést nouzové odstávky, aby stabilizoval síť.

Historicky jde o pokračování kampaně, která začala v září 2022 první vlnou útoků na ukrajinskou infrastrukturu. Druhá vlna proběhla v zimě a na jaře letošního roku. Současné události mohou signalizovat začátek třetí fáze, jejímž cílem je oslabit ukrajinskou odolnost narušením základních služeb, jako je dodávka elektřiny.

Analytik Konrad Muzyka upozornil, že nedělní útok byl největší od 29. prosince 2023, kdy bylo vypuštěno 122 raket oproti současným 120. 

Ruské síly v posledních měsících používaly téměř výhradně kamikadze drony, a tak jejich zásoby řízených střel jsou patrně poměrně hluboké. Je velmi pravděpodobné, že Rusko má potenciál s útoky pokračovat, i když jejich intenzita a frekvence jsou nejisté.

Další velkou událostí byla zpráva, že Spojené státy americké povolily Ukrajině používat střely s krátkým doletem ATACMS k útokům na ruském území.

Krátce poté byly tyto střely zřejmě nasazeny proti muničnímu skladu u Bryjansku, který již dříve zasáhly ukrajinské drony.

Jaký význam rozhodnutí bude mít? Analytik Fabian Hoffmann v článku pro The Spectator upozorňuje, že skutečný dopad bude záviset na několika faktorech. Jedním z nich je počet střel, které Ukrajina v nadcházejících týdnech obdrží. Americké zásoby ATACMS nejsou neomezené, čítají podle odhadů kolem tří tisíc kusů.

Americké ozbrojené síly si ovšem chtějí patrně zachovat značné zásoby pro případ konfliktu s nějakým silným protivníkem (tj. Čínou). Na Ukrajinu zatím nejspíše byly dodány pouze desítky střel, patrně ve dvou dodávkách (na konci roku 2023 a na jaře 2024).

Dalším faktorem je typ střel ATACMS, které Ukrajina získá. Existuje několik variant s různým dosahem a typem hlavic. Varianta M39, známá také jako Block I, má dosah přibližně 165 km a je vybavena hlavicí, která rozptyluje malé nálože nad širší oblast. Což je velmi účinné proti málo odolným cílům nebo pochopitelně proti lidem v cílové oblasti. M39A1, neboli Block IA, může zasahovat cíle na zhruba 300 km, ale kvůli zvýšení doletu nese menší množství malých náloží (tzv. submunice). Víme, že Ukrajině obě tyto varianty získala.

Naopak nemáme přesné informace tom, zda má k dispozici nejnovější variantu M57 (označovanou také jako Block IA Unitary). Ta kombinuje 300kilometrový dolet s hlavicí určenou proti pevným a opevněným cílům.

Přesný počet dodaných střel nebyl nikdy zveřejněn. Existují však indicie, že Ukrajina obdržela i varianty s jednotnou hlavicí. To by jí mělo umožnit přesně zasahovat strategické cíle, jako jsou velitelská stanoviště, sklady munice či logistická centra. Tato schopnost by mohla významně ovlivnit schopnost ruských sil operovat v blízkosti ukrajinských hranic a představuje posun v možnostech ukrajinské armády provádět přesné údery na delší vzdálenosti.

Byť střely tohoto typu představují pro ruskou obranu (a nejen pro ni) obtížný problém, ta se postupně v jejich zastavování zlepšila. Relativní úspěšnost ruské obrany znamená, že k dosažení úspěchu je zapotřebí vypustit více střel na jeden cíl, což je v situaci, kdy jsou zásoby omezené, problematické. Pokud Ukrajina nedostane další dodávky těchto raket, bude muset pečlivě vybírat, jak a kdy je použije.

Proč se Washington rozhodl vydat povolení k nasazení ATACMS?

Analytik Jack Watling z think tanku RUSI se domnívá, že důvodem je nepříznivý vývoj na frontě. Ukrajina nedokáže nahrazovat ztráty (o tom jsme hovořili mnohokrát), což oslabuje schopnost držet obranné linie. Tento trend, patrný zejména během léta 2024, začal ohrožovat stabilitu fronty v Donbasu. Povolení k použití ATACMS tak představuje snahu Západu koupit čas – údery na klíčové vojenské cíle mohou snížit ruský tlak na frontě, což Ukrajině umožní zavést nutné reformy a posílit obranu.

Podle Watlingova názoru Ukrajina v předchozích případech nasazení západních zbraní s delším doletem „honila příliš mnoho zajíců“. Teď by se měla zaměřit na jednu specifickou část ruské válečné mašinérie - například sklady munice nebo letecké základny. Ve výsledku by pak efekt podle něj mohl být větší například v případě nasazení střel Storm Shadow a SCALP-EG.

Už víme, že první údajný útok ATACMS mířil na muniční sklady, bude zajímavé sledovat, jakou strategii nasazení těchto zbraní Kyjev nakonec zvolí.

Podle obou zmíněných odborníků bude také velmi záležet na tom, jak se podaří nasazení těchto střel zkoordinovat s využitím jiných západních zbraní s podobným doletem, jako jsou již zmíněné britské střely Storm Shadow nebo francouzské SCALP-EG. Jde o střely jiného typu, s jinou dráhou letu, takže při společném nasazení by pro ruskou obranu mohly oba typy zbraní představovat větší problém.

Pokud jde o možnou ruskou odvetu, nejen Hoffmann si myslí, že pravděpodobnost výrazné eskalace je nízká. Ruské vojenské a průmyslové kapacity jsou již nyní značně vytížené, a otevřený konflikt se Západem si nemůže dovolit.

Pravděpodobnější reakcí by mohly být intenzivnější raketové útoky na ukrajinskou kritickou infrastrukturu a civilní cíle. Což pro Ukrajinu není vlastně nic nového a může to také potenciálně jen zvýšit odhodlání Ukrajinců.

Rusko má i další možnosti. Jednou možností mohou být ruské dodávky moderních zbraní do „horkých zón“ jinde ve světě. Příkladem by mohlo být vyzbrojení jemenských bojůvek modernějšími protilodními střelami, které by jim umožnily ještě účinněji ohrožovat lodě v Rudém moři. Další možností je pak stupňování sabotáží v západní Evropě (jako pašování náloží na palubu letadel nebo pokusů o vraždu představitelů zbrojního průmyslu), třeba útoky na kritickou infrastrukturu, jako jsou podmořské internetové kabely.

To vše jsou zatím ovšem pouze odhady a spekulace, veřejně pochopitelně Rusové o takovém typu odvety mluvit nebudou.

Rusové se na dlouho avizované nasazení amerických střel v každém případě už delší dobu připravují. Analytici z ukrajinské společnosti Frontelligence Insight v posledních dnech zveřejnili satelitní snímky ruských protiopatření, která mohou účinnost ATACMS dále omezit. Například minimálně na jednom letišti v Kurské oblasti, které je v dosahu těchto střel, vznikly od začátku října nové ochranné bariéry. Práce zvýšily kapacitu letiště a zároveň vedly ke zvýšení ochrany proti útokům řízenými střelami.

Tyto nové konstrukce, i když nabízejí omezenou ochranu, mohou minimalizovat škody způsobené střepinami a tlakovou vlnou z blízkých výbuchů. Přítomnost betonových bloků naznačuje pokračující snahu dále posilovat tyto obranné prvky. Není však jasné, zda budou přidána i střešní krytí, nebo zda se Rusové omezí na zesílení stěn. Cílem prací v tomto případě je minimalizovat riziko větších škod, ideálně do té míry, aby protivník na cíl raději „neplýtval“ municí.

Frontelligence Insight zatím stopy budování obranných konstrukcí zachytila pouze na dvou ruských letištích v blízkosti ukrajinské hranice. Je tedy možné, že jde v podstatě o lokální iniciativu některých velitelů, ale rozhodně to není jediná možná – a ani nejpravděpodobnější – varianta. Dá se předpokládat, že podobná opatření se budou postupně realizovat i na dalších základnách.

Celkově se tedy zdá, že i když použití ATACMS představuje pro Ukrajinu významný taktický přínos, neočekává se, že by samo o sobě výrazně změnilo průběh války. Spíše může vést k postupným taktickým ziskům než k okamžitým či rozhodujícím operačním nebo strategickým výsledkům. Ukrajina bude muset pečlivě plánovat své kroky a využít nové schopnosti co nejefektivněji, zatímco Rusko bude pravděpodobně pokračovat v adaptaci svých obranných opatření, aby hrozbu minimalizovalo.