Zprávy z bojiště: Rusko identifikovalo největší slabinu Ukrajiny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V předcházejícím textu naší série popisu vývoje na frontě jsme zmiňovali, že ukrajinská armáda napravuje nedostatky posledních měsíců, například v dostupnosti dělostřelecké munice.

Hlavní problém, tedy nedostatek mužů, se jí ale stále nedaří vyřešit a změna ještě nějakou dobu potrvá.

Na frontě jsou důsledky tohoto stavu opakovaně vidět. V kombinaci s ruskou leteckou převahou je tak situace pro muže v ukrajinské uniformě na řadě míst fronty stále velmi obtížná –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a v příštích týdnech se to těžko změní.

Zásadní porážka ukrajinských sil se zdá nepravděpodobná. To byl před právě probíhajícím summitem NATO ve Washingtonu veřejně prezentovaný názor nejen západních představitelů, ale i řady analytiků.

Rusko na bojišti zjevně nemá absolutní převahu a jeho útoky probíhají v podstatě tempem pěšího vojáka. Strategie je ovšem stále ofenzivní a ruské ozbrojené síly mají dostatek mužů a munice, aby na začátku července mohly spustit další větší operaci u Doněcku na východě Ukrajiny.

Velké uskupení jednotek, z notné části předtím působících u Avdijivky, se přesunulo více k severu a zahájilo ofenzivu na město Toreck, ke které se ještě dostaneme.

Co se týče Charkovské oblasti, jde v podstatě o jedno z mála míst fronty, kde jsou Ukrajinci v posledních dnech aktivnější. Ruské velení v tuto chvíli do oblasti zřejmě neposílá další výrazné posily. Jak jsme už zmínili, priorita podle všeho leží jinde a u Charkova už z ruské strany neprobíhá žádná ofenziva, spíše jen poziční boje.

V západní části charkovského bojiště ukrajinské jednotky rozjely protiútok u obce Hlyboke, byť pouze s částečným úspěchem. Ve východnější části –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kolem a přímo ve Vovčansku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pak podnikly řadu výpadů s různou měrou úspěchu.

Byť jsou boje ve městě velmi nepřehledné, k vytlačení Rusů z Vovčansku zjevně nedošlo. Obecně se zdá mít mírně navrch ovšem ukrajinská armáda, která ve městě dobyla několik bloků.

Jednotky na obou stranách ve městě údajně pociťují nedostatek zásob. V dopravě materiálu, včetně třeba potravin nebo vody, mají větší než obvyklou roli hrát drony, ve vzácných případech zřejmě i dálkově ovládaná vozidla, se kterými se obecně na bojišti stále více experimentuje.

Vývoj u Charkova ovšem zřejmě směřuje k „zamrznutí pozic“ někde kolem současné linie fronty. Což byl zřejmě jeden z hlavních cílů zdejší ruské ofenzivy: protáhnout frontu a donutit ukrajinské velení, aby sáhlo hlouběji do rezerv.

Vývoj asi není optimální, Rusové by pravděpodobně bývali rádi postoupili blíže k Charkovu, ovšem zvýšení tempa ztrát ukrajinské armády pro ně má také vojenský význam.

V Luhanské oblasti došlo v posledním týdnu k řadě bojů, fronta se ale výrazně nezměnila. Jedinou výjimkou je drobný ruský postup u obce Makijivka, který situaci nijak nemění.

Podle ruského ministerstva obrany i ukrajinské armády obsadily ruské síly po několika měsících bojů celý mikroobvod Kanál na východním okraji Časiv Jaru. Tato malá oblast, která obsahuje výškové bytové domy a průmyslovou zónu, je od centra města oddělena kanálem Siverskij Doněc-Donbas.

Ruské armádě se podle některých zdrojů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například serveru Meduza –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ údajně podařilo vytvořit jedno či dvě malá předmostí na západním břehu kanálu. Především v místě jižně od města, kde je kanál sveden do potrubí. Stále se ale nezdá být v postavení, aby mohla na město zaútočit přímo.

Ukrajinské jednotky oblast vyklidily především proto, že byla naprosto neudržitelná. Intenzivní ruské (a v menší míře i ukrajinské) bombardování změnilo oblast Kanál v sutiny a trosky, kde se těžko hledá úkryt. Výškové budovy, které poskytují výhodu rozhledu a umožňují tak koordinaci útoků a palby přes kanál, jsou z velké části zničené či jsou jejich horní patra nepřístupná.

Jakékoliv zásobování či výměna jednotek byly velmi nebezpečnou činností. Vozidla překonávající kanál z ukrajinské strany mohla jen těžko uniknout ruské pozornosti, a tak se pravidelně stávala cílem střelby a dronů. Jako obvykle v této válce tu tak platilo, že právě doprava na a z pozice jsou nejnebezpečnějšími okamžiky vůbec.

Přímý ruský útok na centrum města z oblasti Kanál bude z podobných důvodů těžko proveditelný. Alespoň dokud si tu ruské síly nevybudují dostatečné předmostí a nepřepraví sem muže a zásoby. To může trvat poměrně dlouho, zvláště pokud ukrajinské dělostřelectvo nebude v příštích dnech a týdnech trpět nedostatkem střeliva.

Bitva o několik bloků, které tvoří oblast Kanál, trvala zhruba od konce května. Další boje o Časiv Jar se tedy mohou protáhnout na týdny či měsíce.

Zkušenosti z této války nicméně naznačují, že hlavní ruský nápor nebude směřovat přímo proti Časiv Jaru. S největší pravděpodobností se nyní ruské síly pokusí proniknout přes kanál jižně od města. Jak bylo zmíněno, v části těchto úseků je kanál veden potrubím, takže netvoří fyzickou překážku. Navíc jde o zalesněnou oblast, která je příhodná pro malé útoky pěchoty.

Rusové se zároveň patrně nevzdají snah o přímé útoky na město, či třeba jen „infiltraci“ malými jednotkami. Už jen proto, aby obránci nemohli přesunout své muže na ohroženější místa fronty.

Taktika Moskvy spoléhá na hledání „mezer“ a slabých míst v obraně neustálými drobnými útoky. Není důvod předpokládat, že by to se mělo změnit.

Nyní se dostáváme ke zmíněnému ruskému útoku u Torecka, kde se v posledních týdnech odehrávají pro ukrajinskou armádu nepříznivé události.

Fronta kolem města se dlouho neměnila – prakticky od roku 2014. Ukrajinská armáda tu měla pevné pozice, v průběhu letošního léta se ovšem oblast stala terčem intenzivního ostřelování a také pozornosti ruských jednotek.

Koncem června tu Rusové zřejmě využili nepovedeného střídání ukrajinských vojáků v kombinaci se silným bombardováním. Podařilo se jim obsadit některé vyprázdněné pozice a postoupit o několik kilometrů.

Na začátku července pak s pomocí podzemního tunelu překvapili ukrajinské obránce a postoupili znovu. Útok měla na svědomí údajně stejná jednotka, která vybudovala tunel u Avdijivky. Využití téhle „obléhací“ techniky jen ilustruje, jak obtížné a pomalé je obsadit nové území: rychlejší a účinnější je prokopat se pod zemí než zaútočit po zemi.

Ukrajinské pozice v tomto dlouho poklidném úseku byly zřejmě poměrně řídce obsazené, takže moment překvapení hrál zřejmě v obou případech poměrně velkou roli. V tomto ohledu jde téměř určitě o důsledek nedostatku mužů mezi obránci.

Mobilizace to může výrazně zlepšit, první muži ale dorazí k jednotkám nejspíše až v polovině léta – a není jasné, do jaké míry budou v té době připraveni do boje.

Přejděme ale k aktuální situaci: v posledním týdnu se ruským silám podařilo velmi podobně, zhruba o čtyři kilometry, postoupit v úzkém pásu směrem k obci Ňu-Jork (ano, to je přepis ukrajinského názvu obce pojmenované podle New Yorku).

Teoreticky jsou ruské jednotky zranitelné vůči protiútoku ze strany, na něj nejspíše ovšem ukrajinské jednotky nemají volné síly. Koridor se tak spíše rozšiřuje.

I v tomto případě probíhal ruský postup charakteristicky: těžké bombardování, po kterém následoval útok pěchoty na prakticky vyprázdněné ukrajinské pozice. Vozidla v útoku prakticky vidět nebylo.

Ukrajinské velení do oblasti Torecku nasadilo další posily (snad z výsadkářských brigád), ovšem vzhledem k ruské převaze v mužích a dělostřelectvu je těžko očekávat, že by se ztracené pozice podařilo znovu získat zpět.

Uvidíme, jak bude vypadat ukrajinská obrana v dalších pozicích. Lze ovšem předpokládat, že Ukrajinci povedou spíše obranné a ústupové boje s omezenými protiútoky, jaké je vidět například o něco jižněji v oblasti kolem Avdijivky.

Operace u Torecku by minimálně v hlavách ruských generálů mohla být součástí plánu na obklíčení Torecku od severu, tedy od Časiv Jaru, a z jihu přes Očeretyne u Avdijivky (kde Rusové prorazili první linii obrany v dubnu). Výsledkem by nejspíše mohlo být nucené vyklizení města obránci, kterým by jinak hrozilo obklíčení.

A proč v takovém případě útočit na Toreck? Takový útok by mohl přimět ukrajinské velení přesunout do města zálohy, čímž by oslabilo obranu na křídlech této opevněné oblasti. Obsazení Avdijivky letos v zimě bylo provedeno podobným způsobem.

Pokud by jednotky na posílení byly staženy z jiných částí fronty, Rusové by zase mohli využít oslabení tam. Ukrajina v tuto chvíli nemá větší slabinu než nedostatek mužů a ruské velení toho zjevně chce využít.

Západně od Avdijivky ruské síly během uplynulého týdne postoupily na několika místech řádově o stovky metrů. Ukrajinským silám se podařilo ruskou ofenzivu v této části fronty výrazně zpomalit, alespoň ve srovnání s jarem letošního roku. Na úplné zastavení ruského postupu ovšem v tuto chvíli zřejmě není dostatek sil.

Na jižní frontě se situace také prakticky nezměnila. Rusové nedokázali dobýt prakticky žádné území, které Ukrajina osvobodila během nepovedené loňské ofenzivy. Boje jsou tu ovšem méně intenzivní než v posledních měsících.

Ukrajinská námořní pěchota také stále drží předmostí kolem vesnice Krynky na okupovaném břehu Dněpru. Pokud lze soudit z dostupných informací, v oblasti probíhá ovšem především téměř výhradně ostřelování a dronové útoky z obou stran.