Zprávy z bojiště: Ukrajina poprvé dokázala adekvátně reagovat na útok v týlu

Dramatické události se minulý týden odehrály nejen přímo na frontě, ale také na válečném nebi. Jednou bylo zatím otázkami obestřené sestřelení několika strojů ruského letectva během soboty 13. května. Tomu se věnujeme ve větším textu.

Rusko také pokračovalo ve vzdušných úderech na ukrajinské cíle. Velmi působivý efekt vyvolal útok na muniční sklad ve městě Chmelnyckyj. Údajně ho zasáhly bezpilotní drony íránského původu.

Jak velké škody zásah ve městě ležícím zhruba 500 kilometrů za frontou pro ukrajinské válečné snažení představuje, je těžké posoudit. Ukrajinské zdroje úspěch bagatelizují tím, že mělo jít z velké míry o starou leteckou munici, která se už nepoužívá.

Ruské naopak zveličují a některé hovořily o zničených „tisících tun“ západními státy dodané munice. Ať ve skladu bylo cokoliv, jisté je, že po tomto zásahu byla velká část skutečně srovnána se zemí.

V noci z 15. na 16. května pak následovala doslova vzdušná bitva nad ukrajinským hlavním městem. Rusko vystřelilo podle ukrajinských oficiálních míst na Kyjev 18 střel různých typů a také vyslalo několik bezpilotních letadel.

Neznáme pochopitelně podrobnosti, ovšem známé okolnosti nasvědčují tomu, že hlavním cílem nebylo ani tak město, ale systém protivzdušné obrany. Konkrétně snad baterie systému Patriot, kterou od zhruba posledního dubnového týdne Ukrajina k obraně města nasadila.

V době přípravy článku bylo ovšem informací stále málo. Záběry zničené baterie Patriotů (či třeba její části, třeba odpalovacího zařízení, protože baterie nebude stát celá pohromadě) se zatím neobjevily. Máme k dispozici video, které naznačuje, že mohlo dojít k výbuchu poblíž zařízení, ale také nemuselo. Záběry nejsou průkazné.

Zároveň v tuto chvíli nelze ani potvrdit tvrzení ukrajinské strany, že se podařilo sestřelit šest balistických hypersonických střel Kinžal. Ty patří k nejmodernější generaci ruských střel a mají být navrženy tak, aby dokázaly proniknout i velmi hustou protivzdušnou obranou. Budeme si tedy muset počkat na další informace.

U vzdušné války ještě chvíli ovšem zůstaňme. Minulý týden byl prvním, kdy Ukrajina mohla na ruské raketové údery v týlu odpovědět podobně.

Ve čtvrtek 11. května vláda Spojeného království potvrdila, že dodala Ukrajině řízené střely Storm Shadow. Následující den byly v Luhansku zaznamenány dva výbuchy ve Strojírenském závodě 100, který Rusové využívají jako logistický a opravárenský sklad.

Město se nachází zhruba 90 kilometrů od frontové linie a bylo tedy až doteď mimo reálný dosah ukrajinských zbraňových systémů (raketomety jako HIMARS by na něj teoreticky mohly dosáhnout, kdyby dojely až přímo na frontu). V minulosti do Luhansku jezdili například příslušníci ruské „věrchušky“, kteří chtěli dát najevo, že se účastní „speciální vojenské operace“, ale zároveň nechtěli příliš riskovat.

V sobotu 13. května ruské zdroje zveřejnily snímky fragmentů, které vypadaly jako zbytky řízené střely Storm Shadow vyzvednuté z místa úderu. V dalších dnech a po dalších úderech těchto důkazů přibylo. A v tuto chvíli je prakticky jisté, že Ukrajina opravdu nasadila nové zbraně, které mohou velmi výrazně poznamenat další průběh války.

V Luhansku byly nalezeny také zbytky střely AGM-160B MALD. To není přímo zbraň, ale v podstatě speciální „klamný cíl“, který se snaží tvářit jako protivníkovo letadlo nebo jiná zbraň. Nasazuje se společně s řízenými střelami, aby zmátl obranu protivníka a zvýšily se tak šance na úspěch.

Ukrajina podle fotografií z Luhansku nedostala nejnovější verze tohoto systému, přesto duo MALD-Storm Shadow umožňuje podle analytiků Kyjevu s velmi vysokou pravděpodobností zasahovat i dobře chráněné cíle.

Na začátek popisu vývoje bojů se zastavme u počasí. Tento týden by mělo být na celém území Ukrajiny velmi teplo (nad 20 °C) a bez deště. V brzké době by tedy bláto nemělo představovat prakticky žádný problém a obě strany by měly být schopné nasadit těžkou techniku bez omezení.

Frontové linie se v posledním týdnu měnily více než v týdnech předchozích, ale bylo to omezené jen na několik úseků. V severní části fronty, tedy v Charkovské a Luhanské oblasti, zůstaly beze změny. Na konci týdne podle ruských zdrojů Ukrajinci dosáhli menších územních zisků v blízkosti města Svatove, když se ruské síly stáhly z jedné pozice.

V oblasti se ukrajinskému dělostřelectvu údajně daří potlačovat ruské dělostřelectvo (tedy děla, ale třeba i minomety). To samozřejmě výrazně omezuje ruské útočné množnosti, protože na podporu těchto zbraní ruská armáda při útoku velmi spoléhá.

Ruské velení zase na oplátku v oblasti zřejmě navýšilo počty rušiček a dalších zařízení pro vedení elektronického boje, které mají omezit lety ukrajinských dronů a jejich spolupráci právě s dělostřelectvem. Bez „očí“ nad frontou je ostřelování výrazně méně efektivní.

Ukrajinské síly byly v Charkovské oblasti také poměrně aktivní, provedly několik menších útoků. Je možné, že se tedy v brzké době nebudou soustředit pouze na obranu. Ostatně je to logické, Kyjev nepochybně chce ruské velení udržovat v nejistotě ohledně směru jeho toužebně vyhlížené i obávané ofenzivy. Zatím ovšem žádné informace nenaznačují, že by některá strana v této severní části fronty shromažďovala síly na nějaké větší operace.

Nejvýraznější změny byly jako obvykle v Doněcké oblasti, kde se během minulého týdne situace dosti změnila. Vagnerovci, ale i další ruské jednotky postupovali přímo v Bachmutu, zároveň ovšem Rusové ztráceli pozice na křídlech. Ukrajinci začali také vyvíjet větší tlak na ruské pozice v dalších částech oblasti. Například podle odhadů analytiků z polské společnosti Rochan Consulting se zdá nepravděpodobné, že by Rusové dokázali zastavit ukrajinský postup.

Věnujme se znovu podrobněji pouze oblasti kolem Bachmutu, protože jinde k větším změnám nedošlo. Tam nejprve minulý týden ukrajinské síly provedly několik menších protiútoků v oblasti kolem silnice T0506, která spojuje Bachmut s městečkem Časiv Jar, a kterou Ukrajinci někdy označovali za „cestu života“ (a ruské zdroje zase často za „cestu smrti“). Ruské jednotky byly zatlačeny zhruba dva kilometry severovýchodním směrem, tedy od silnice, a ta už tedy není pod jejich přímou palbou.

Až po vydání aktualizace našeho seriálu ze sklonku týdne pak ruské jednotky ještě opustily území vodní nádrže Berchovske o rozloze zhruba 10 kilometrů čtverečních. A v následujícím dni ještě ukrajinské síly postoupily o několik set metrů severně od této pozice. Ruské jednotky se pak pokusily ve stejném místě o protiútok, zatím však nezaznamenaly větší úspěch.

Pravděpodobný průběh operace vystihuje poměrně dobře následující mapka, kterou připravil jeden z OSINT dobrovolníků věnující se mapování ukrajinského konfliktu Andrew Perpetua. Čísla u jednotlivých směrů útoků vyznačují chronologický průběh.

Přeskočme prozatím samotný Bachmut, kde je situace jiná než na křídlech. K ní se ještě vrátíme, a pokračuje jižně od Bachmutu. Tam v minulém týdnu ukrajinské síly osvobodily oblast o rozloze několika kilometrů čtverečních jižně od obce Ivanivske (tu nikdy ruské síly nedobyly).

Fronta se tu pohybuje do značné míry „po skocích“. Obě strany totiž v relativně otevřeném terénu drží především pásy stromů, v podstatě větrolamy, které poskytují nejlepší úkryt a možnost pro vybudování nějakého polního opevnění. Pokud tedy jedna taková pozice padne, fronta se prakticky okamžitě přesouvá až o stovky metrů jedním či druhým směrem. V otevřeném terénu mezi pásy stromů není ochrany proti dělostřelectvu a dalším zbraním.

Důležitou obrannou linií v místě byl i vodní kanál, který vede zhruba severojižním směrem, ovšem ukrajinským jednotkám se v první fázi tohoto konkrétního protiútoku podařilo překročit i ten. Po útocích od západu a severu vznikl jakýsi výběžek v lesnaté oblasti jihovýchodně od Ivanivskeho. Ten ukrajinské jednotky zlikvidovaly během víkendu. Podle některých zpráv většina ruských vojáků v oblasti padla, podle jiných se jim podařilo stáhnout.

V každém případě nyní ukrajinské jednotky posunuly linii o několik málo kilometrů dále od zásobovacích tras pro Bachmut. Fronta se přesunula k vyvýšeninám západně od vesničky Kliščivka, o kterou se bojovalo v únoru letošního roku.

Znovu si pomůžeme prohlédnout mapku Andrew Perpetua:

Nemáme pochopitelně zcela přesné informace o tom, co se na frontě a v které armádě stalo, z dostupných zdrojů se ovšem zdá, že ukrajinský úspěch by mohl mít několik příčin.

Jednou je špatná spolupráce různých ruských sil. Například spolupráce mezi vagnerovci a pravidelnou ruskou armádou údajně v mnoha ohledech vázne. To v průběhu války rozhodně neplatilo vždy a všude, na řadě míst obě složky úspěšně kooperovaly. Zároveň se ovšem šíří například zprávy o tom, že vagnerovci stříleli na ustupující ruské jednotky, což jistě ochotě ke spolupráci neprospěje. Stejně jako už dosti vyhrocený veřejný spor mezi šéfem a majitelem skupiny Jevgenijem Prigožinem a vedením ruského ministerstva obrany.

Podle části zdrojů také alespoň na některých místech ruské obrany byly nasazeny slabé, špatně vycvičené a vyzbrojené jednotky složené z nedávno mobilizovaných vojáků. Ukrajinští velitelé v oblasti si toho měli všimnout a naplánovat útoky právě na tyto pozice. Ty se pak velmi rychle zhroutily.

Z různých stran také zaznívá, že ukrajinské jednotky kolem Bachmutu už nijak netrpí nedostatkem materiálu, tedy především dělostřelecké munice. Především podle ruských zdrojů naopak mají dostatek střeliva, aby zahájily palbu na každou objevenou ruskou pozici.

Minulý týden CNN zveřejnila krátké video, které ukazuje boje u Bachmutu. Ukrajinský velitel v něm mimo jiné tvrdí, že počasí už umožňuje nasazení těžké techniky a také, že minimálně v jednom případě jako první opustili své pozice vagnerovci. Za druhé uvedl, že ofenzivu umožnilo nasazení střel z taktických raketometů (konkrétně zmiňuje HIMARS), které zasáhly připravené ruské zálohy. Jednotky na ruské linii tak nedostaly žádné posily a byly zničeny, nebo musely ustoupit.

Zároveň začíná být stále jasnější, že ukrajinské jednotky neútočily maximální silou (i když celkem bylo podle odhadů nasazeno zhruba 1000 mužů a několik desítek obrněných vozidel). Nenasadily ani své nově vytvořené jednotky, o jejichž existenci víme, na frontě se také stále neobjevilo západní vybavení z poslední várky dodávek, tedy především moderní tanky a další obrněná vozidla.

Ruské obranné pozice kolem Bachmutu se tedy nezdají zdaleka neproniknutelné a příliš dobře připravené. Pro ukrajinské síly je tedy vývoj bojů kolem Bachmutu v posledních dnech poměrně příznivý. A je velmi dobře možné, že ruské síly by mohly v dohledné době přijít i o další pozice, které vydobyly během velmi nákladné několikaměsíční ofenzivy.

Někteří ruští komentátoři tvrdili, že cílem ukrajinských protiútoků bylo pouze uvolnit tlak na pozemní komunikace, aby se ukrajinské jednotky mohly stáhnout z Bachmutu. To se ovšem nezdá příliš pravděpodobné. Ukrajinské jednotky dokázaly v posledních dnech zjevně najít slabá místa na ruské linii. Při pohledu zvenčí se spíše zdá, že příznivé výsledky by měly pro ukrajinské velení být spíše povzbuzením, aby pokračovalo v nasazeném kurzu. Tedy aby dále vázalo ruské síly v centru města a útočilo jinde, kde jsou invazní síly oslabené.

V samotném Bachmutu byl vývoj situace jiný než v okolí města: pozice ukrajinských sil se tu totiž zhoršila. Ruské jednotky prakticky celý týden pokračovaly v útocích na zbylé pozice obránců. Největší úspěchy zaznamenaly zřejmě 13. května, kdy se jim podařilo obsadit několik bloků ve středu ukrajinské linie.

V průběhu celého týdne vagnerovci postoupili odhadem zhruba o 500 metrů západním směrem. Jejich šéf Prigožin prohlásil, že kdyby se podařilo postoupit o dalších 600 metrů, už by se ruské síly dostaly na západní okraj Bachmutu. To je asi trochu nadsazené, třeba Rochan Consulting odhaduje, že do tohoto bodu chybí vagnerovcům spíše kolem kilometru.

Když jsme u vagnerovců, doplňme, že Jevgenij Prigožin si v průběhu týdne opět stěžoval na ruské ministerstvo obrany. Jeho jednotky údajně nedostaly slíbenou munici. Dostaly údajně pouze deset procent požadovaného množství. Na frontě ovšem ani z jedné strany žádný velký „hlad“ po munici není patrný a těžké zbraně stále působí drtivou většinu ztrát na obou stranách.

Ve zbytku Donbasu nebyly zaznamenány žádné významné změny na frontové linii, i když převážně ruské síly útočily na několika místech. Ukrajinská aktivita byla nižší, i když o několik útoků, například v okolí Vuhledaru, se podle všeho pokusili. Žádný významný úspěch zřejmě nenastal.

Změny nebyly hlášeny ani na jihu, frontová linie byla stabilní v Chersonské i Záporožské oblasti. Nicméně Rusové pokračovali v odsunu a evakuaci svého personálu z nejohroženějších částí obou regionů. Evakuovány jsou údajně i Ruskem dosazené správní orgány. To by mohlo být potvrzení nedůvěry ruského státu ve schopnost ruských ozbrojených sil odrazit ukrajinskou protiofenzivu a tím i životaschopnost ruské kontroly nad okupovanými územími.