Rusko postupuje. Ukrajinu trápí dezerce, od Vuhledaru odešly stovky pěšáků

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

I když na ukrajinské frontě stále nedochází k výrazným taktickým nebo operačním posunům či událostem, Rusové pokračují v postupu všude tam, kde jim to podmínky dovolí. Jejich přístup zůstává stejný: využívají „hrubé síly“, tedy své převahy především v počtu mužů, ale také například v bombardovacím letectvu.

Z taktického hlediska se podle místních podmínek střídají pokusy o průniky větších či menších mechanizovaných kolon s postupnou „infiltrací“ malých pěchotních jednotek. Tato kombinace sice nepřináší dramatické změny, ale vytváří neustálý tlak na ukrajinskou obranu.

Trajektorie posledních měsíců se tak zatím nijak nemění. Již na konci léta se zdálo, že se situace vyvíjí směrem, který bude pro Ukrajinu čím dál obtížnější. Zejména v srpnu se ruské zisky ukázaly být relativně velké a bylo zřejmé, že ukrajinská ofenzíva v ruské Kurské oblasti nebude mít sílu výrazně zpomalit ruský postup.

Na podzim pak Rusko kromě pokračujícího postupu na Ukrajině provedlo také několik protiútoků v Kurské oblasti, čímž ukrajinské síly ztratily západní část výběžku i některé pozice na východě.

Mezi zářím a listopadem se Ukrajině nepodařilo v oblasti dosáhnout žádného výrazného pokroku.

Hlavním cílem ruské ofenzívy v letošním podzimu byla oblast Pokrovsku a Kurachove. Po ztrátě Vuhledaru v listopadu se Rusům podařilo rychle postoupit až k Velyke Novosilce. V současnosti jsou největší změny na frontě soustředěny do tohoto zhruba 150 kilometrů dlouhého úseku Doněcké oblasti. Rusové vyvíjejí tlak i na dalších místech, ale jejich zisky v jiných směrech se nezdají být tak výrazné.

V podstatě právě takový obrázek nabízelo bojiště i v minulém týdnu. Kdybychom měli situaci pospat jako obvykle od severu k jihu, tak ruská ofenzíva v Kurské oblasti ani v posledním týdnu nezaznamenala žádný významný úspěch. Ukrajinské pozice na území Ruské federace zatím relativně dobře drží. Znovu se tu nejspíše ukazuje, že ukrajinské síly v této oblasti jsou poměrně silné a linie není tak propustná jako jinde. Navíc jde o jednotky zkušené a poměrně dobře vybavené.

V Charkovské oblasti nadále dochází k bojům výrazně menšího rozsahu. U Kupjansku, tedy na pomezí Luhanské a Charkovské oblasti, se Rusové stále drží u řeky Oskil, což ukrajinskou přítomnost v oblasti rozdělilo na dvě části. Ruské síly se dokonce dokázaly dostat přes (poměrně malou) řeku Oskil a udržet se v malém úseku na protilehlém břehu. I tady zjevně ukrajinské armádě chybí pěchota, která by dokázala provést protiútok i proti relativně slabé ruské pozici.

Ovšem tento úsek lze v tuto chvíli považovat spíše za vedlejší frontu a nezdá se, že by pro průběh války byl zásadní - ať už se ruské síly nacházejí na jednom či druhém břehu. Situace se pochopitelně může změnit, ale to by vyžadovalo, aby tu ruské velení soustředilo další síly – a to se zatím nestalo.

Ukrajincům se i nadále daří poměrně dobře držet směr Toreck - Časiv Jar - Siversk a bránit tak Rusům v dalším postupu na severu Doněcké oblasti. U Časiv Jaru se Rusové jen pomalu a obtížně snaží usadit za kanálem, který oblast protíná, v Torecku se stále bojuje i několik měsíců poté, co Rusové pronikli do města.

V Doněcké oblasti Rusové stále rozvíjejí útok kolem města Kurachove, které se snaží obejít ze dvou stran. Situace pro jeho obránce zatím není kritická, ale ruský postup se také nepodařilo zastavit. A vše nasvědčuje tomu, že tato důležitá pozice v příštích týdnech padne.

Stále se zhoršuje i v oblasti kolem Velyke Novosilky. Během letní ofenzivy v roce 2023 trvalo Ukrajincům šest měsíců, než se probojovali na jih od Neskučného ke Staromajorsku, Rusové tuto oblast mají šanci obsadit zhruba během šesti týdnů.

Hlavním problémem se jeví především nedostatek mužů na ukrajinské straně. Ruské oddíly, které v oblasti útočí, se nezdají být (alespoň podle dostupných videozáběrů a svědectví) příliš impozantní silou. Ukrajinská armáda zřejmě ovšem nemá k dispozici dostatek mužů, aby linii mohla adekvátně obsadit.

Fronta v Záporožské oblasti během podzimu nevykazovala výraznější změny a minulý týden tomu nebylo jinak.

Boje jsou nadále velmi intenzivní a ruské ztráty vysoké. Podle oficiálních ukrajinských údajů (zveřejněných například zde) se dokonce ruské ztráty techniky a mužstva neustále zvyšují.

To je pochopitelně důvod k opatrnosti, nebo by spíše měl být. Zejména proto, že ztráty bojové techniky, zejména obrněných vozidel, které hlásí ukrajinský generální štáb, v posledních měsících velmi dobře odpovídají nezávislým údajům. Tedy hlavně číslům, která získávají analytici třetích stran sledováním zveřejněných záběrů z bojů.

Jak vidno na následujícím grafu jednoho takového týmu – skupiny kolem Andrewa Perpetuy – statistiky velmi dobře odpovídají tomu, co hlásí ukrajinské nejvyšší velení.

Tempo ztrát je přitom i proti předchozím letům války velmi intenzivní.

Pro představu: během posledních 100 dní napočítal Perpetuův tým 360 zničených tanků, zhruba 1000 zničených vozidel pro pěchotu (obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty) a 2000 nákladních a osobních vozů všeho druhu, které se používají hlavně pro dopravu zásob v okolí fronty. Tato vozidla jsou na obou stranách jedním z hlavních cílů dronů, protože bez zásob žádná armáda fungovat nemůže, a přitom jde o poměrně „měkké“ cíle.

Shoda údajů se zdá být skutečně mimořádná, což naznačuje, že ukrajinská hlášení jsou v těchto kategoriích spolehlivá. Dodejme, že se to týká hlavně techniky používané v blízkosti fronty.

Výrazně obtížnější je ověřit údaje o lidských ztrátách a ztrátách techniky dále za linií bojů. Tady bývá k dispozici méně obrazových dokladů a také není jasné, jak přesně Kyjev především k určení výše ruských ztrát (tj. mrtvých a raněných) vlastně dospěl.

Přestože vysoká přesnost údajů o ruských ztrátách techniky z fronty mírně zvyšuje důvěryhodnost ukrajinských hlášení, nemůžeme to považovat za jednoznačný důkaz správnosti všech ukrajinských údajů.

Ale i nejlepší dostupné analýzy založené na jiných údajích celkem jasně naznačují, že ruské ztráty jsou vyšší než kdykoliv v předchozím průběhu války.

Vysoké ruské ztráty však pro Kreml zatím nejsou nepřekonatelnou překážkou. Důležité z vojenského hlediska je, že ruská armáda je stále schopna tyto ztráty nahrazovat.

Moskva přitom využívá různých mobilizačních metod. Kromě výrazných finančních odměn či snah o přilákání cizinců (včetně severokorejských vojáků) se Kreml uchyluje i k silovějším praktikám. Tyto metody zahrnují náborové akce vedené pod značným tlakem, někdy i násilím, a to i ve velkých městech, jako je Moskva.

Tlak se ale obvykle soustředí na marginalizované skupiny, od imigrantů až po vězně. „Novinkou“ pak byly v posledních dnech razie v několika populárních nočních klubech v Moskvě spojovaných s LGBT. Podle svědectví účastníků byly během dlouhé hodiny trvající akce ženy legitimizovány, zapsány a po kontrole dokladů propuštěny. Muže ovšem odvedli na vojenskou správu.

Oficiálně byly tyto zásahy zdůvodněny porušováním ruské legislativy, jako je například zákon proti „LGBT propagandě“. Ovšem zaměření v první řadě na muže naznačuje, že roli hrála i možnost mobilizace nových vojáků. Příklad ukazuje, že Kreml nevyčerpal všechny dostupné prostředky, aby zajistil dostatek mužů pro pokračující konflikt.

Naproti tomu ukrajinské vládě se její mobilizační snahy stále nedaří. Na rozdíl od Kremlu nemůže Kyjev sahat ani k tvrdým opatřením, ani k tak štědrým odměnám. Ukrajinské síly tak do velké míry stále stojí na dobrovolnících, kteří do armády nastoupili po ruské invazi v roce 2022. Nábor mužů, kteří by je mohli alespoň vystřídat nebo zcela nahradit, jde jen pomalu – a na morálce ukrajinských oddílů se to projevuje.

Ukrajinští prokurátoři otevřeli v roce 2024 více než 60 tisíc případů proti vojákům, kteří opustili své pozice, což je dvakrát více než za oba předchozí roky války.

Jedním z nejvýraznějších případů byl masový odchod stovek pěšáků z 123. brigády koncem října, kteří opustili své pozice ve Vuhledaru a vrátili se domů do Mykolajivské oblasti, kde někteří z nich uspořádali veřejný protest (popisoval ho ukrajinský web Suspilne i Financial Times).

Muži se dožadovali lepších zbraní a výcviku. „Přijeli jsme do Vuhledaru jen s automatickými puškami. Řekli, že tu bude 150 tanků, ale bylo jich jen 20…,“ uvedl pro FT důstojník 123. brigády, který si přál zůstat v anonymitě.

Zástupci jednotky také poukazovali na nedostatek možností odpočinout si od bojů. Stejný důstojník 123. brigády uvedl, že jeho jednotka neměla za tři roky války ani jednu rotaci, což by normálně zahrnovalo čtyři týdny odpočinku, tréninku a opravy vybavení.

Únavu a frustraci vojáků sdílí podle reportérů FT i desítky dalších můžu z Mykolajivské a Záporožské oblasti, kteří uvedli, že trpí vyčerpáním a problémy s duševním zdravím. Většina dezertérů jsou příslušníci pěchoty a útočných jednotek.

Problém je tak veliký, že ukrajinský parlament schválil 21. listopadu novou legislativu, která umožňuje stáhnout obvinění proti těm, kteří se dobrovolně vrátí ke svým jednotkám. Jedna brigáda uvedla, že po zavedení chatbota, přes který se dezertéři mohli vrátit do služby, obdržela několik set odpovědí.

Armáda také zavádí některé další změny, které mají umožnit brancům, aby si vybrali, u které jednotky budou sloužit, a zastaví jakékoliv nátlakové akce včetně „přepadových“ v prostředcích hromadné dopravy. Tato opatření ovšem těžko zaberou přes noc. A i proto se nedá v dohledné době očekávat zásadní změna trajektorie války. Ukrajinu čekají další těžké týdny.