Zprávy z bojiště: Ruské tanky se vytrácejí z bitev

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V lednu ruská armáda obsadila dle analytiků zhruba 330 km2 ukrajinského území. Loni v listopadu to bylo více než 750 km2, o měsíc později pak 451 km2.

Kde, proč a k jakým změnám docházelo, najdete v předchozím textu. V tomto se pojďme věnovat možným příčinám zpomalení ruského postupu. Co se na bojišti změnilo?

Jedním zjevným důvodem je, že v posledních týdnech došlo dle pravidelně zveřejňovaných ukrajinských statistik ke snížení počtu střetů na frontě. A to na nejnižší úroveň od začátku června 2024.

Stejné ukrajinské zdroje, jež obecně velmi dobře odpovídají tomu, co ukazují se zpožděním nezávislé analýzy záběrů z bojů, také uvádějí, že klesl počet padlých a zraněných na ruské straně. (Dodejme, že ztráty na vybavení, především u dělostřelectva a techniky, přitom zůstávají nad průměrem.)

Zdá se tedy, že intenzita bojů přece jen o něco poklesla, ale poměr sil na bojišti se výrazně nezměnil – a tak menší ruská snaha vede k menším výsledkům.

Roli ve vývoji posledních týdnů může hrát do jisté míry počasí. Na Ukrajině se v poslední době teploty drží několik stupňů nad dlouhodobým průměrem, takže půda nepromrzá. Během zimy je také častěji zatažená obloha a mlha, což omezuje možnosti nasazení letectva a dronů. To druhé mírně znevýhodňuje Ukrajinu, letectvo je zase velkou ruskou zbraní.

Dalším faktorem je stav půdy. Na Ukrajině panuje nezvyklé teplo, a tak povrch nezamrzá a mění se v bahno. Zatímco ruská pěchota dokáže v takovém terénu operovat, například děla se v takovém terénu pohybují hůře. Podmínky by tak mohly vysvětlovat stížnosti některých ruských blogerů na nedostatek dělostřelecké podpory například v okolí Pokrovsku.

Aktuální vývoj tedy spíše není předzvěstí absolutní nouze o personál na ruské straně. Mobilizační zprávy za období 30. ledna až 2. února 2025 a informace o vysokých počtech odvedených v Samaře, kde noví dobrovolníci dostávali rekordní odměny, dokládají, že zájemci se stále hlásí – pokud dostanou dostatečně zajímavé finanční pobídky (v Samaře to byly čtyři miliony rublů, tedy zhruba milion korun).

To ovšem na druhou stranu neznamená, že by ruská armáda nemohla mít potíže s průběžným náborem, výcvikem, vybavením nebo nějakou jinou částí složitého procesu udržování a průběžného obnovování bojeschopnosti svých jednotek.

Roli v nižší úspěšnosti ruské armády (které také stoupá počet ztracených mužů při jednom útoku) by mohlo hrát i to, že se z bojiště částečně vytrácí její těžká technika, zejména tanky a bojové transportéry.

Místo nich vojáci nyní čím dál více využívají lehčí stroje, často převzaté z civilního sektoru – například upravená SUV či nákladní vozy. Naznačují to pozorování vojáků na frontě sesbíraná ukrajinskými analytiky, údaje o vizuálně potvrzených ztrátách i ukrajinská hlášení. Je možné, že ruská armáda se rozhodla dát přednost rychlosti před pancířem (což pak vede k tomu, že ztráty v případě úspěšné zásahu ukrajinských zbraní jsou vyšší).

Tanky dnes dle ukrajinského velení tvoří jen zhruba pět procent ruské ztracené techniky místo 20 procent na začátku konfliktu; bojová vozidla pěchoty (tedy stroje, které mají pěchotu nejen vozit, ale přímo podpořit v intenzivním boji) odpovídají zhruba za 10 procent ruských ztrát místo téměř 50 procent na začátku konfliktu. A podíl různých dalších neobrněných vozidel, včetně civilních, na ruských ztrátách už je více než poloviční.

Je však třeba zdůraznit, že současná data neumožňují jednoznačně konstatovat, zda se jedná o skutečný nedostatek obrněných strojů, či jen o posun k taktice menších pěchotních útoků, kdy se vojáci opírají o lehčí a mobilnější vozidla.

Ruské velení také může těžkou techniku úmyslně šetřit na nějaké budoucí operace. Rozhodně tedy nelze jednoznačně tvrdit, že Rusku „dochází vojenská vozidla“.

Faktorem v může být i zlepšení výkonů ukrajinské armády. Nejde zatím o žádnou zásadní změnu: vývoj na bojišti v posledních dnech naznačuje, že Ukrajinci mají stále velký nedostatek vojáků, především v pěchotě a především u některých slabších či hůře vedených jednotek.

Ukrajinské armádě se ale postupně podařilo vyrovnat ruské armádě v intenzitě a efektivitě palby (viz například tvrzení analytiků z Frontelligence Insight). Dnes mají Ukrajinci k dispozici dostatek zbraní, aby – na rozdíl od začátku války či loňské zimy – mohli čelit ruskému dělostřelectvu a dalším zbraním víceméně rovnocennými prostředky.

Zásadní roli přitom sehrál pochopitelně i pokles schopností ruské armády, třeba relativní nedostatek munice proti období na začátku války. Ani tak ale nejde o to, že by se ukrajinské dělostřelectvo vyrovnalo počtem děl či vystřelených granátů - jde o kombinaci přesnosti, efektivního průzkumu a nových zbraní.

I když jsou drony důležité pro obě strany, na té ukrajinské je jejich význam ještě vyšší, a právě bezpilotní prostředky jsou hlavní způsob, jak Ukrajinci původní ruský náskok srazili. Dodejme, že to bylo do značné míry na základě dobrovolnických iniciativ, i těch českých.

Pokud se skutečně ukrajinská armáda ruské v tomto ohledu vyrovnala, bude hlavní příčinou neúspěchů poslední doby nejspíše stav ukrajinské pěchoty. O něm jsme mluvili mnohokrát a není třeba se příliš opakovat.

Stojí za to připomenout, že v řadě případů jde o problémy dané obecnými nedostatky, ne nějakou individuální chybu. Po skandálu se 155. brigádou, jež přišla během výcviku a před nasazením o velkou část mužů v důsledku útěků i rozhodnutí vrchního velení, byly v posledních týdnech velmi podobné problémy odhaleny také u  157. brigády. Tedy další z nových brigád s pořadovým číslem 150+, jež Kyjev vytvářel z nových rekrutů (místo, aby je prioritně posílal ke stávajícím jednotkám, jak řada pozorovatelů navrhovala).

Nově vytvořená 157. brigáda byla bez dostatečného výcviku (na úrovni vojáků i celých jednotek) okamžitě nasazena do bojů v Doněcké oblasti.

Vojáci, většinou mobilizovaní nováčci bez předchozí bojové zkušenosti, se museli potýkat s chaotickou organizaci a častými přesuny mezi jednotkami, které oslabovaly soudržnost útvarů. Řada vojáků i z této jednotky odmítla sloužit (alespoň dokud se situace nezlepší, tvrdí řada z nich).

Rozhořčení vyvolala i skutečnost, že rodiny vojáků neměly přístup k informacím o osudu svých příbuzných. Kyjev má přitom dlouhodobě potíže s důvěrou veřejnosti k armádě, jež je stále do velké míry „dědičkou“ sovětských pořádků. A dokud se to nezmění, nábor bude obtížnější, než by jinak musel být. Podobné případy přitom rozhodně nepomohou.

Možná je zlepšení otázkou času. Z ukrajinské armády totiž přicházejí i pozitivní signály. Na začátku tohoto týdne velení oznámilo krok, po němž řada pozorovatelů na Ukrajině i v západních zemích volala delší dobu: její největší jednotky budou ještě větší.

Co to znamená? V současné době je ukrajinská armáda založena na brigádách, tedy jednotkách, jež mají řádově jednotky tisíc mužů. Ty se měly ovšem postupně sloučit do několika tzv. armádních sborů. To je jednoduše název pro jednotné velení několika brigád. Informace podrobně rozebírá například Kyiv Post, my si shrneme jen základní body.

Reforma má zjednodušit velení a zlepšit efektivitu nasazení jednotek. Brigád má ukrajinská armáda desítky, takže na frontě je de facto řada malých štábů, které spolu musí neustále mluvit a často se v nich „dubluje“ práce, jež by se vlastně dala dělat na jednom místě efektivněji. Může se to zdát jako drobnost, ale i ve válce je dobrá organizace základem úspěchu.

Ve výsledku by také mělo ubýt lidí, kteří dělají práci v týlu, a uvolnit tím alespoň nějaké vojáky pro bojové jednotky, kde jich je nedostatek. Pochopitelně, že lidi ze štábů těžko půjde ve velké části jednoduše převelet k pěchotě, tak uvidíme, jaký bude skutečný dopad.

Vytvoření sborů by snad mělo pomoci vyřešit jiný problém současné ukrajinské armády. Dnes jsou brigády „rozdrobeny“ na různých místech zhruba tisíc kilometrů dlouhé fronty – jedna část brigády může bojovat v Kursku, jiná na Donbase. Což je zbytečná komplikace, která ztěžuje zásobování, dohodu mezi jednotkami i práci velitelů. Sbory by měly mít na starosti vždy konkrétní úsek fronty a jednotky z daného sboru by měly zůstat v něm. Znovu: je otázkou, jak se podaří pravidlo dodržovat v praxi.

Dle plánu bude vytvořeno přibližně šest armádních sborů, přičemž každý bude tvořit zhruba pět dnešních brigád. Každý armádní sbor by měl mít k dispozici 12–15 tisíc vojáků a 700–900 těžkých zbraní, včetně tanků, obrněných vozidel a dělostřelectva.

Základem sborů budou dle ukrajinského velení brigády a velitelé, kteří se v boji osvědčili. Mezi ně patří například 12. brigáda vzniklá z pluku Azov, 3. útočná brigáda (dodejme, že už dnes má téměř velikost sboru sama o sobě) nebo 92. mechanizovaná brigáda.

Změny má podpořit i rozhodnutí o převelení 50 tisíc mužů z jiných složek ozbrojených sil (tedy letectva atp.) k pozemním silám. Dle Ukrajinske pravdy je vrchní velení toho názoru, že armáda by jinak nemohla zavést systém pravidelného odpočinku (rotací) frontových jednotek.

Jinak řečeno, ukrajinská armáda nemá ani při současné mobilizaci dost mužů, aby si všichni mohli po boji nějakou dobu odpočinout, než se budou muset vrátit na frontu. Což, jak jsme už viděli, vede k vlně únavy a nedovolených opuštění armády (i když se velká část lidí po nějaké době vrátí).