Zprávy z bojiště: Ruské síly už nespěchají vstříc zničení, jsou metodické

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou uvedeny obvykle prokliky v textu. Tím nejvýznamnějším jsou pravidelné zprávy amerického Institute for the Study of War (ISW), což je spíše konzervativní nezisková organizace (více na Wikipedii), která publikuje pravidelné situační zprávy o stavu ukrajinského bojiště.

Na rozdíl od první, únorové a březnové fáze války nyní Rusové na východě Ukrajiny méně spoléhají na postup nechráněných a nepodporovaných obrněných formací. I když ruské síly rozhodně nefungují perfektně, změna ruské taktiky je pro ukrajinské obránce nepříjemnou zprávou.

Vojenští analytici z washingtonského think-tanku ISW ve svém nedávném hodnocení průběhu bojů uvedli, že „ruské síly přijaly rozumnější vzorec operačního pohybu na východní Ukrajině“. Ruské jednotky už nepostupují v dlouhých kolonách, ale pohybují se tak, aby se mohly vzájemně podporovat.

V rámci jediného útoku se tedy vyskytuje několik takových kolon jedoucích víceméně paralelně stejným směrem. Pokud je jedna kolona napadena, další je v takové pozici, že může obráncům vpadnout do zad či do boku, a odlehčit tak napadené jednotce. Nejde samozřejmě o unikátní či revoluční taktiku, ruské síly ale především zkraje války toto základní pravidlo opakovaně nedokázaly dodržet a stávaly se snadným cílem ukrajinských útoků.

Změna se týká především jednotek na severní části donbaské fronty, přibližně tedy v oblasti mezi městy Izjum a Rubižne. V této oblasti ruské síly od zahájení „druhé fáze“ války pomalu, ovšem poměrně vytrvale postupují vpřed. I když Rusko stále nemá v oblasti úplnou leteckou převahu, jeho síly při postupu vpřed využívají jak spolupráce s letectvem, tak patrně především s dělostřelectvem, na které ruská vojenská doktrína tradičně spoléhá.

Při útoku od Izjumu na jih mají také útočníci výhodu, že ukrajinská obrana není tak dobře připravena jako v podstatě léta budované a rozmýšlené obranné pozice na východní části donbaského výběžku (například v Severodoněcku, Popasně či Avdijivce). Útoky na východě tak přinášejí ruským a proruským silám jen velmi omezené úspěchy. A pokud Rusové postoupí, často za cenu značných ztrát, ukrajinské síly se podle svědectví z fronty často mohou stáhnout do dalších, stejně dobře připravených postavení.

V oblasti kolem Izjumu ruské pozemní síly pokračují podle ukrajinského generálního štábu v první řadě v postupu směrem kopírujícím dvě paralelní silnice směřující ke dvojici strategických měst Barvinkove (přímo na jih) a Slovjansk (jihovýchodně od Izjumu).

Zároveň vyvíjejí snahy o postup směrem na západ od Izjumu do ukrajinského vnitrozemí, kde i podle ukrajinských informací obsadily například vesnici Zavodie, u níž byly v posledních dnech nejméně jednou odraženy. Tyto síly se mohou stočit patrně na jih po nedaleké silnici, aby podporovaly postup směrem na Barvinkove a pomohly obejít ukrajinskou obranu kolem silnice T2122, ale to je samozřejmě v tuto chvíli pouze dohad.

Jednoznačně určit cíle ruské ofenzivy je tedy v tuto chvíli nemožné. Zjevným cílem se tak zdá být odříznutí obránců na východní části ukrajinské fronty.

Stále ale není jasné, jak velkou „kapsu“ chtějí ruské síly vytvořit. Ta může být větší, pokud hlavní útok bude veden na jih, případně menší, pokud to bude na jihovýchod.

Také možná nemusí být vůbec rozhodnuto: Rusko většinu svých sil na Donbase do bojů stále ještě nenasadilo a může plány přizpůsobovat situaci na bojišti. Například během 27. dubna byly do bojů kolem Izjumu poprvé nasazeny dvě praporně-taktické skupiny z ruské 76. výsadkové divize, které během února operovaly v oblasti Kyjeva. V záloze jsou ještě další oddíly, byť některé z nich jsou nepochybně poškozeny z předchozích bojů.

Jak jsme již uváděli, v oblasti na východě je situace i přes těžké boje statičtější. Ukrajinská obrana z velké části drží, byť ruské a proruské síly slaví určité úspěchy, například západně od Rubižného, kde obsadily obec Zarične.

Hlavní otázkou je, jak velké jsou ztráty na obou stranách. Boje jsou intenzivní, opotřebování obou sil bude patrně značné. Rusko nemůže stále spoléhat na jasnou leteckou převahu, ale má stále převahu v dělostřelectvu a patrně i v další technice. Kombinace silné dělostřelecké přípravy a útoků obrněných kolon zjevně přináší určité výsledky.

V Mariupolu náměstek starosty Petro Andrjuščenko a velitel ukrajinské 36. brigády námořní pěchoty oznámili, že ruské síly pokračovaly v útocích na areál Azovstalu. Neznamená to, že by útočníci pronikali přímo do tunelů pod komplexem, spíše se soustředí na obsazení a vyčištění všech objektů na hranici areálu a možná i přímo v něm. Kromě dělostřeleckého ostřelování bylo nasazeno letectvo, údajně včetně bombardérů Tu-22M3.

Na jiných částech jižní fronty se alespoň zdánlivě schyluje k otevření dalšího směru útoku na sever, možná ve směru na Kryvyj Rih, uvádí ukrajinské velení.

Mluvčí ukrajinského ministerstva obrany Oleksandr Motuzyanyk uvedl, že ruské jednotky podél linie dotyku posilují své předsunuté pozice a doplňují munici pro další operace. Ruské síly údajně také zesílily letecký průzkum v oblasti.

V okolí Chersonu na samotném západě fronty se ruské a ukrajinské síly vystřídaly v obsazení a ústupech z několika sídel v oblasti. Zatím se zdá, že ukrajinské jednotky podnikají v této oblasti primárně především spíše lokální protiútoky, jejichž cílem je narušit ruské soustředění sil. Soustavnou snahu o obsazení Chersonu ukrajinské jednotky nevyvíjejí.

Situace také eskaluje v oblasti Podněstří, kde došlo k vyhlášení nejvyššího stupně pohotovosti a zavedení kontrol na hranicích i na důležitých komunikacích, údajně jako reakce na ukrajinské provokace.

Zatím nedošlo na žádné vojenské akce.