Zprávy z bojiště: Ruské síly unikly jedné pohromě a už jim hrozí další

Jak nepochybně víte, během víkendu ukrajinské jednotky dokončily svou ofenzívu u města Lyman. Město padlo do ukrajinských rukou během soboty, když je den předtím opustila velká většina ruských a proruských sil.

Ukrajinské jednotky město zcela neobklíčily, velká část ruských sil tedy dokázala uniknout. V médiích i na sociálních sítích se objevují záběry zničených vozidel a těl ruských vojáků zabitých během ústupu, vše ovšem nasvědčuje tomu, že většina okupačních jednotek se z prekérní situace dostala. Byť za sebou samozřejmě zanechaly část techniky a nějaké izolované menší skupiny či jednotlivce.

Proč nedošlo k úplnému obklíčení, není jasné. Je samozřejmě možné, že ukrajinské velení se chtělo vyhnout dobývání města a spokojilo se s ostřelováním kolon. Možná to ukrajinská armáda jednoduše nestihla, nebo neměla ve správnou chvíli na správném místě dost mužů.

Rusku se také povedla poměrně úspěšná „vyprošťovací operace“. Ruské velení do oblasti od severovýchodu vyslalo poměrně silné posily (zřejmě minimálně 503. mechanizovaný pluk 19. divize).

Původně se podle některých informací mělo jednat o posily přímo pro Lyman, do města se však tyto jednotky vůbec nedostaly. Z ruského hlediska bylo důležité, že zaměstnaly ukrajinské jednotky, které se pokoušely obklíčení uzavřít.

Z Lymanu zároveň nastoupil na cestu dlouhý ruský konvoj, který „zaměstnané“ ukrajinské jednotky nedokázaly zastavit. Ten tedy dokázal ustoupit do města Kreminna, které je nyní hlavní ruskou obrannou pozicí na nové linii východně od Lymanu.

Po víkendu panoval v oblasti relativní klid, alespoň tedy ve srovnání s tempem posledních dní. Během pondělí ukrajinské jednotky na Kreminnou podle ruských zdrojů nezaútočily. Je možné, že se ji pokusí spíše obejít.

Osvobozování nových území se ovšem u Lymanu nezastavilo. Ruské jednotky zřejmě od nedělní noci opouští oblast severně od tohoto města. Stáhly se především z Borove, tedy posledního opěrného bodu na řece Oskil. Ostatně pokud by to neudělaly, nevyhnutelně by skončily v obklíčení. Ukrajinské oddíly v tomto úseku během dne postupovaly velmi rychle, o několik kilometrů za hodinu. (V prostředí, kde můžete kdykoliv narazit na léčku nepřítele, pasti nebo miny, se nevyplatí spěchat.)

Zároveň ukrajinské síly v posledních dnech rozšiřovaly své předmostí ještě severněji, tedy u Kupjansku.

Ruské síly tedy podle všeho prakticky bez boje ustupují na linii Kreminna – Svatove – Nižnija Duvanka, tedy o dalších zhruba 30 kilometrů východně.

Střední část fronty se nedočkala žádných zásadních změn. Bojová aktivita ovšem spíše poklesla. Na ruské straně „vagnerovci“ stále pokračovali v útocích směrem na Soledar a především Bachmut. Už i ruští blogeři se ovšem ptají, proč se vyčerpávají při útocích na místa, která budou muset stejně opustit, pokud se něco nezmění.

Osud tohoto úseku fronty je z ruského pohledu velmi ošidný. Pokud ukrajinské jednotky budou pokračovat v postupu v Luhanské oblasti, tedy pokud dobydou Kreminnou a budou pokračovat na východ, Rusové budou muset oblast kolem Lysyčansku nejspíše stejně opustit. Jinak se dostanou pod tlak z několika stran a vystaví se zbytečným ztrátám a možná i hrozbě obklíčení.

Zajímavým detailem bylo, že během pondělního rána některé ruské informační kanály informovaly o údajném ukrajinském postupu směrem k Lysyčansku. Tedy městu, které ruské jednotky dobyly na začátku léta. Než se pustíme do hodnocení, bude lepší vyčkat na potvrzení. Zprávy o ukrajinských úspěších v této oblasti se již objevily třeba po průlomu před Kupjanskem, ale buď šlo čistě o ukrajinskou propagandu, nebo pouze malé výpady, které linii fronty nijak nezměnily.

Ukrajinský postup u Lymanu byl takříkajíc na spadnutí už určitou dobu, rozhodně od poloviny minulého týdne. Ovšem během víkendu ukrajinské síly zřejmě dosáhly v tomto případě nečekaného úspěchu na jižní části fronty.

Připomínám, že v této části fronty se ruské síly nachází v dosti nevýhodném postavení na pravém (tj. severním) břehu řeky Dněpr, který jinak ovládá Ukrajina. Jsou v podstatě na „ostrově“, jehož jižní hranici tvoří několik set metrů až kilometrů široká hladina Dněpru a přehrad na Dněpru a severní pak linie fronty a zčásti řeka Inhulec.

Protože všechny přechody přes Dněpr jsou v dostřelu raket systému HIMARS a M270, ruské zásobování této oblasti je dosti obtížné. Palivo se daří dodávat přes řeku s pomocí potrubí. Několik (snad tři) takových trubek je položeno přes železniční most u Chersonu, který je proti ostřelování velmi odolný. A možná existují i další v jiných místech.

Ovšem doprava munice, náhradních dílů či posil takto vyřešit nelze. A protože přechody přes řeku, včetně přívozů, jsou vděčným terčem ukrajinských útoků, ruští vojáci v této oblasti se podle dostupných informací potýkají s nedostatkem materiálu.

V oblasti začala na konci srpna ukrajinská ofenzíva, její vývoj byl zatím ovšem velmi odlišný od té severní (která ne náhodou začala zhruba o týden později než na jihu). Cílem jižního útoku není patrně ani tolik území, ale vojáci v této oblasti. Kolem Chersonu je totiž soustředěna velká část nejlepších dostupných ruských jednotek, včetně třeba „arktických“ oddílů, které mají bránit severní hranice Ruska a do války zatím prakticky nezasáhly. Kdyby se je ukrajinským silám podařilo připravit o techniku a mužstvo, významně by to oslabilo celkovou ruskou bojeschopnost.

Rusko v oblasti vybudovalo silnou a „hlubokou“ obranu s několika liniemi různých úkrytů, zákopů, minových polí, dokonce i betonových bunkrů. Ruských jednotek je také u Chersonu v poměru k délce fronty podstatně více než třeba kolem Lymanu. Z hlediska vývoje posledních dní je ovšem důležité, že většina těchto mužů je zřejmě v západní části chersonského předmostí.

V tomto prostředí ukrajinská ofenzíva probíhala pouze velmi pomalým tempem a nepochybně s citelnými ztrátami (zřejmě znatelně vyššími než třeba v případě kupjanské ofenzívy). Do velké míry šlo o statický boj, ve kterém se ukrajinské jednotky snažily protivníka především vyčerpat. Alespoň tedy do prvního říjnového víkendu.

V noci na 1. října zaútočily ukrajinské jednotky v severní části chersonského předmostí, v podstatě podél silnice T0403. Fronta probíhala někde zhruba mezi vesnicemi Ljubimivka, Ševčinkiva, Chrešenivka a Zolota Balka.

Z počátku to vypadalo na ukrajinský neúspěch. Ruské zdroje v prvních hodinách tvrdily, že jejich jednotkám se podařilo seskupení sil protivníka včas zpozorovat a s využitím dělostřelectva připravovaný útok odrazit. Ve skutečnosti však šlo pouze o první fázi bojů: ukázalo se, že ukrajinské velení připravilo v oblasti značné obrněné síly, možná až vyšší desítky tanků a velké množství pěchoty (tj. několik tankových a několik pěchotních praporů). Měli tak dost sil na delší střet.

Přes noc ukrajinské jednotky mírně postoupily, vytlačily zřejmě protivníka z obce Zolota Balka.

Po celonočních bojích ruské velení provedlo výměnu původních jednotek za čerstvé, ale to z nějakého důvodu vedlo z ruského hlediska k pohromě (podle některých zdrojů proto, že nově povolané rezervy neměly dost mužů). Ukrajinské jednotky zahájily další mohutný útok a ruská obrana se patrně v podstatě zhroutila.

Ruské jednotky se pravděpodobně – zprávy jsou stále útržkovité – stáhly k obci Dudčany. Přitom ještě během víkendu držely Michajlivku téměř přesně o 20 kilometrů severněji. Zábor Michajlivky je jasně potvrzený geolokalizovanými záběry, navíc záběry relativně pokojnými. Nezdá se, že by se jejich aktéři obávali nějakých útoků či ostřelování, linie fronty se tedy pravděpodobně nachází poměrně daleko od obce. Jak přesně, to ovšem nedokážeme určit.

Takto zhruba vypadal v pondělí nejlepší možný odhad situace na základě informací z otevřených zdrojů:

Během víkendu se i na ruských sociálních sítích šířily zprávy o ještě mnohem rychlejším postupu ukrajinských jednotek, dokonce až o 70 kilometrů. Ale to je v bojových podmínkách prakticky nemožné. Už třeba kvůli minovým polím, která bývají součástí obranných pozic obou armád. O něco takového se pokoušela ruská armáda v prvních dnech války při postupu na Kyjev a další města a výsledkem byly katastrofální ztráty.

Ukrajinská ofenzíva se zatím nezastavuje. Během pondělí ukrajinský útok údajně pokračoval směrem na Dudčany, tedy dále jihozápadním směrem podél Dněpru a hlouběji do Ruskem ovládaného území. Ruské dělostřelectvo se ho snažilo rozbít, do jaké míry uspělo či neuspělo, uvidíme později.

Někteří pesimisté na ruských sítích očekávají rychlý ústup až do Berislavu, tedy o dalších 40 kilometrů, ale to se zdá nepravděpodobné. Jak jsme uváděli, na chersonském předmostí mají ruské síly více mužů, a nejspíše tedy najdou rezervy, které ukrajinský útok zvládnou minimálně dočasně zastavit.

Zároveň podle řady zdrojů se ukrajinské síly minimálně shromažďují k útoku v dalších částech úseku chersonské fronty, severně od řeky Inhulec. Koncentrují se například u Davydiva Bridu, kde si Ukrajina vybudovala předmostí na přelomu srpna a září.

Hlavním cílem v dalších směrech bude patrně zabránit přesunu ruských posil na nejvytíženější místa fronty a „udržet“ ruské síly na místě. Ideální by bylo, kdyby se od Davydiva Bridu podařilo ukrajinským jednotkám postoupit směrem na jihozápad. Pak by hrozilo obklíčení mnoha jednotek a Rusové by se museli vyrovnat s ještě větší pohromou, než byla porážka u Lymanu.