Zprávy z bojiště: Postup Rusů zastavil protiútok vedený i z podzemí

Na rozdíl od Česka dorazila na Ukrajinu v posledních dnech tužší zima. Teploty klesly na některých místech v noci pod –10 °C. Půda tedy zamrzla či postupně zamrzá, což zjednodušuje pohyb těžké techniky.

Zatím toho ovšem ani jedna, ani druhá strana ve větším měřítku nevyužily. Možná je to proto, že teploty vydrží pod nulou pouze týden, a tak není mnoho času, než se zase nezpevněné cesty změní v bláto. Zásobování s pomocí běžných kolových vozidel pak bude zase těžší; především pokud mají dovézt munici a palivo mechanizovaným jednotkám, které se pokoušejí proniknout do hloubi protivníkovy obrany.

Další možností je, že armády obou stran (a jejich zásobování) příliš vyčerpávají současné boje. Ruské síly mají nepochybně poměrně velké ztráty především kolem Bachmutu, ale ani ukrajinské jednotky z nich jistě neodešly bez šrámů.

Podle některých pozorovatelů musely například při obraně tohoto úseku sáhnout poměrně hluboko do svých zásob munice, což samozřejmě omezuje jejich útočný potenciál.

Je také možné, že jedna nebo obě strany sbírají síly na další ofenzivu. Ruská armáda má ve výcviku část nově mobilizovaných. Ukrajina má podle analytiků v týlu desítky tisíc mužů v jednotkách, pro které není dostatek vybavení (tedy hlavně obrněných vozidel všeho druhu). Kyjev může čekat, až mu západní podporovatelé dodají pro tyto jednotky další techniku.

Pro ty, kdo nechtějí číst celý článek, můžeme tedy situaci shrnout tak, že zatím nadále pokračuje „vyčerpávající zima “.

Před jejím začátkem řada pozorovatelů (včetně některých z ruské strany) a také část především západní veřejnosti očekávaly, že Ukrajina bude nadále vyvíjet soustavný tlak na ruskou armádu, která byla po porážkách u Charkova a Chersonu zjevně oslabená.

To se ovšem tak úplně nestalo. Ukrajinské síly vyvíjely další tlak na ruské jednotky v části fronty, především v Luhanské oblasti. Ovšem ruské síly (ne nutně armáda, ale například žoldáci patřící k vagnerovcům) dokázaly Kyjevu v podstatě vnutit vyčerpávající boj u Bachmutu, ve kterém obě strany zjevně utrpěly nezanedbatelné ztráty, jejichž výši (ani relativní poměr) nelze přesně určit.

V posledních dnech v této oblasti ruské jednotky zaznamenaly jisté úspěchy. Samotný Bachmut není přímo ohrožen, ruské jednotky ovšem postoupily o několik kilometrů. V krátkodobém měřítku to neznamená žádnou změnu, zjevně to však ukazuje, že Rusko se i přes nepochybně vysoké ztráty nehodlá zbytku Doněcké oblasti vzdát bez boje.

Boje, ostřelování a další bojové činnosti probíhaly znovu po velké části fronty. Jako obvykle začneme popis v severní části bojiště, tedy v Luhanské oblasti.

V nejsevernější části fronty, zhruba tedy v úseku kolem města Svatove, nejsou hlášeny žádné velké změny. Obě strany se střídaly v lokálních útocích a protiútocích, nezdá se, že by jedna měla jasnou iniciativu či se snažila o významnější ofenzivu.

Intenzivnější boje probíhají kolem Kreminny, tedy města, na které ukrajinské síly v posledních týdnech tlačí soustavně. Jak jsme už uváděli minule, v posledních týdnech padla ruská předsunutá pozice v Dibrovem, několik kilometrů západně od samotné Kreminny, a tak je pro ukrajinské jednotky alespoň teoreticky možné zaútočit na město přímo.

To nepochybně není ideální řešení: ruská situace v Kreminně se zdá být pevná, do města doputovalo podle dostupných informací v posledních týdnech množství posil a přímé přístupy k městu jsou nepochybně pod dohledem dělostřelectva a hustě zaminovány. Bojuje se tedy intenzivně v okolí města.

Pokud ukrajinské velení v ofenzivě bude pokračovat, zřejmě půjde o snahu město obklíčit a odříznout od zásobování (nebo ho alespoň výrazně zkomplikovat). V posledních dnech se objevila řada záběrů bojů v lese jihozápadně od Kreminny. Je ovšem těžké si z nich vytvořit obrázek o tom, co přesně se v oblasti děje a jaké jsou cíle a (ne)úspěchy obou stran. Nadále nic nenasvědčuje tomu, že by ukrajinská armáda před sebou měla lehký boj či byla blízko velkému úspěchu.

Posuňme se dále na jih, za řeku Severní Doněc. Tady ruská armáda nadále pokračuje ve snaze obsadit zbytek Doněcké oblasti, což představuje jeden z hlavních deklarovaných cílů ruské snahy („osvobození“ celé takzvané Doněcké lidové republiky).

Nejvýznamnější střety znovu probíhaly kolem města Bachmut, konkrétně v severní části jeho obchvatu, tedy kolem před válkou zhruba desetitisícového městečka Soledar, známého mimo jiné svým velkým solným dolem, o kterém v tomto textu ještě bude řeč.

Ruské jednotky se pokoušejí o dobytí města od léta loňského roku a v posledních dnech, zřejmě během 5. ledna, se jim konečně podařilo v části města uchytit. Ruský úspěch byl do značné míry důsledkem jiného úspěchu ještě z loňského roku, totiž obsazení malé obce Jakovlivka severovýchodně od Soledaru a také přilehlých vyvýšenin.

O ni se bojovalo dlouhou dobu, nakonec ovšem v prosinci dokázaly ruské síly ukrajinské obránce z Jakovlivky vytlačit. Ukrajinské protiútoky selhaly, obec je dnes tedy podle všech dostupných informací pevně v ruských rukou.

Výškový rozdíl výšin kolem Jakovliky proti Soledaru je až kolem 80 metrů. Z vršků kolem vesnice je tedy dobrý výhled na město. Ruské tanky a další zbraně mohou snadno sledovat a relativně beztrestně napadat ukrajinské pozice v Soledaru.

V prvním lednovém týdnu dokázaly ruské jednotky tuto výhodu plně využít. Připravily podle všeho poměrně rozsáhlou operaci v několika směrech. Ruské útoky zafixovaly ukrajinské posádky v okolních obcích (Krasne Hore, Pidhornem) a ve východní části Soledaru (části, která přímo navazuje na obec Bachmutske). Zároveň k městu vyrazily útočné skupiny z dalších směrů, údajně od Jakovlivky a také od jihovýchodu.

Ve výsledku tak ruské jednotky úspěšně vstoupily do města a donutily ty ukrajinské k opuštění obce Bachmutske a celé východní části Soledaru. Město je totiž rozděleno v podstatě do tří částí. Východní, která přímo navazuje na již zmíněné Bachmutske, pak prostřední část, ve které jsou mimo jiné soustředěny výškové budovy, velkou část nejzápadnějšího dílu města potom tvoří průmyslová zóna.

Ruské jednotky během svého útoku postoupily až do střední části města, kam se obránci v obavě z obklíčení postupně stáhli. Do oblasti ovšem zároveň zamířily ukrajinské posily, a to jak v mužstvu, tak údajně i v dělostřelectvu.

Dostupné informace – které jsou ovšem nepochybně neúplné a výběrově „vypouštěné“ oběma stranami – naznačují, že ukrajinský protiútok zřejmě ruské síly vytlačil ze Soledaru. Údajně přitom ukrajinští obránci využívali i chodeb a skrytých východů z rozsáhlého podzemního komplexu solného dolu, aby ruským jednotkám vpadli do zad.

Je těžko představitelné, že by ukrajinský protiútok postoupil dále východním směrem k pozicím, které předtím byli Ukrajinci nuceni opustit. Alespoň tedy do chvíle, než by se podařilo vytlačit invazní síly z Jakovlivky a přilehlých vyvýšenin. Ukrajinské jednotky se údajně spíše znovu stahují do obranných pozic trochu hlouběji ve městě, kde je před ruským ostřelováním z okolních vyvýšenin alespoň částečně kryje zástavba.

Rusko také ve svém útoku nadále pokračovalo. Během 9. ledna přišel další útok, který byl i podle ukrajinských zdrojů „částečně úspěšný“. Situace je nepřehledná a obrana patrně ještě není stabilizovaná. Linie fronty se tak může poměrně rychle měnit a v tuto chvíli není jasné, zda se obráncům podaří Soledar udržet, či nikoliv.

Ruské síly přitom neútočí pouze na město. V posledních dnech podnikaly zatím spíše průzkumné akce k ukrajinským pozicím podle hlavních silnic do Soledaru (především severně od města). Pokud by se jim podařilo na některé z nich uchytit, další zásobování ukrajinských jednotek ve městě by se stalo velmi obtížným a kyjevské velení by patrně nařídilo další ústup i v případě, že by hlavní útok na město neuspěl. (Což je poměrně pravděpodobné, protože dobýt město pouze přímým útokem je velmi obtížné.)

Pokud by Soledar padl, samozřejmě by to zkomplikovalo obranu i samotného Bachmutu. Situace by zřejmě nebyla kritická, protože by zbyly ještě přístupové a zásobovací trasy ze západního směru, byla by ovšem znovu o něco složitější.

U samotného Bachmutu se také ruské jednotky pomalu vrací do pozic, ze kterých je ukrajinské protiútoky v posledních týdnech vyhnaly. V současné chvíli například znovu obsadily prakticky celou vesnici Opytne, která je v podstatě jihovýchodním předměstím města.

Na ostatních částech ukrajinského bojiště nedošlo k žádným výraznějším změnám. Spíše se zdá, že intenzita bojů a také ostřelování spíše poklesla oproti předchozím týdnům a měsícům.

Relativně klidná byla situace kolem Avdijivky, byť v jiných částech Doněcké oblasti (například u Marinky) se bojovalo poměrně tvrdě.

V Záporožské a Chersonské oblasti se obě strany znovu omezily spíše na dělostřelecké údery na protivníka. Ukrajinské raketomety HIMARS a další podobné systémy například nadále pokračovaly v úderech na místa shromáždění ruských vojáků, stejně jako během úderu v Makijivce. Podobně velké ztráty ruské síly už patrně nezaznamenaly.

V Chersonské oblasti se ukrajinské síly v minulém týdnu vylodily na ostrově v ústí delty Dněpru u Chersonu. Podle všeho ovšem nejde o snahu o osvobození levého břehu Dněpru, ale o lokální operaci, která má ruskému dělostřelectvu zkomplikovat ostřelování města Cherson.