Zprávy z bojiště: Ruské síly měly na dosah nevídaný úspěch

Ruské údery na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, tedy především rozvodny vysokého napětí a v menší míře elektrárny, v posledních dvou týdnech prakticky ustaly. Docházelo sice k ostřelování, ovšem především v částech Ukrajiny, které jsou v dosahu levnějších a dostupnějších zbraní (včetně v balistickém módu používaných protivzdušných raket systému S-300).

K velkým útokům s použitím vln několika desítek střel či klamných cílů ovšem od 9. března nedošlo. Někteří ukrajinští představitelé tvrdí, že ruské velení změnilo svou strategii, respektive výběr cílů pro své střely. Novými terči se stávají jak například místa soustředění ukrajinských vojsk, tak třeba sklady pohonných hmot či nějaké dopravní systémy důležité pro zásobování.

Útoky proti energetickým systémům asi nepřestanou zcela, protože způsobují přímo i nepřímo značné ekonomické škody. Brání například normálnímu rozjezdu ukrajinského průmyslu. Zároveň ovšem s koncem zimy nepředstavují tak silnou psychologickou zbraň.

Teploty na velké většině území Ukrajiny se už pohybují i v noci nad nulou a nadále pokračuje „blátivá sezona“ (rasputica). Na řadě míst fronty se tak bořily v posledních dnech a týdnech nejen terénní vozy, bahno na některých místech vážně omezovalo a omezuje i pohyb pásových vozidel. Zvláště některé typy sovětských tanků jsou údajně k uváznutí v bahně poměrně náchylné.

V jednom případě z února 2022 uvázla během cvičení ještě před zahájením invaze v bahně celá ruská tanková rota a bylo nutné zapojit běžné civilní bagry. To se pochopitelně stává i v boji, a pokud je to v blízkosti fronty, posádky taková vozidla rychle opouštějí, než se stanou cílem dělostřelectva nebo třeba dronů.

Bahno zřejmě na mnoha místech není tak hluboké jako v jiných letech, ale nepochybně ovlivňuje tempo a průběh akcí na bojišti. Boje ovšem nezastavilo, stejně jako to nedokázaly podzimní deště nebo zimní mráz.

Prakticky beze změn od poslední zprávy je linie dotyku obou armád v severní části bojiště, tedy v Luhanské oblasti. Ruské jednotky tady v posledních týdnech dokázaly zničit ukrajinské předmostí za řekou Oskil před obcí Dvorična.

Oblasti bezprostředně kolem řeky, například vesničku Hrjanivku, ovšem neovládají úplně, patrně kvůli příliš nebezpečné dělostřelecké palbě z ukrajinské strany. Na Rusy drženém břehu se tedy zřejmě rozkládá jakési území nikoho. Což možná ruskému velení stačí, protože podle některých analytiků cílem operace bylo prostě jen znemožnit ukrajinský nástup ze zmíněného předmostí za Oskilem.

Ruské útoky dále směrem na město Kupjansk zatím každopádně nikam nevedly – a také nejsou příliš silné. Kupjansk byl sice ukrajinskými úřady částečně evakuován už před několika týdny, fronta se mu ale zatím příliš nepřiblížila.

Podobně statická situace je i na dalších místech. Fronta tak probíhá zhruba kolem dálnice P66, dále na jihu pak po nejasné a proměnlivé linii v lesích u města Kreminna. Byť z našeho pohledu se fronta příliš nemění, situace přímo pro vojáky v první linii je zřejmě dosti dynamická.

Oblastí neprobíhají nějaké velké systémy zákopů jako z první světové války, byť samozřejmě ruská i ukrajinská pěchota tu pilně budují různá polní opevnění. Boje jsou dynamické, z obou stran probíhá nejen ostřelování, ale také průzkum bojem, útoky, ústupy z ohrožených pozic a pak protiútoky. Ani jedna ze stran už týdny, ba vlastně měsíce, nemá dostatek sil na to, aby druhou dokázala zatlačit.

Mimochodem, v tomto úseku došlo v posledních týdnech k zajímavé události, kdy ukrajinská armáda získala jen lehce poškozený nejmodernější do boje nasazený ruský tank T-90M. Jde o drobný detail, který samozřejmě na průběh války nemá žádný vliv, jen ilustruje, jak nebezpečné prostředí moderní války i pro zatím nejlepší obrněnce na bojišti vlastně je.

Ukrajinci se údajně zmocnili tanku jednoduše během přepadu malé ruské úderné skupiny sestávající jen z několika obrněných vozidel a pár desítek vojáků. Velkou část útoků vedou na obou stranách podobné formace. Údajně především proto, že větší skupiny jsou rychle odhaleny a stávají se lákavým terčem pro dělostřelectvo.

Ukrajinský přepad vyšel údajně dobře a pěchota se dostala do blízkosti tanku. Jeden z vojáků pak schválně v zorném poli posádky ruského obrněnce začal připravovat střelu Javelin.

Ruští tankisté pak stroj údajně rychle opustili. Nevěděli totiž, že šlo pouze o již prázdnou odpalovací trubici, ve které už samotná protitanková střela nebyla. Nevíme, do jaké míry jde o „vojenskou latinu“, zajetí tanku je ovšem vizuálně zdokumentováno a zdá se skutečně minimálně poškozený.

Historka, byť možná nepravdivá, dobře odpovídá tomu, co na bojišti můžeme vidět často a už jsme zmiňovali: že tanky jsou sice to nejodolnější, co se na bojišti vyskytuje, přesto je posádky často opustí, protože ani tyto stroje nemají šanci odolat dělostřelbě či protitankovým střelám. A to se bude týkat i moderních typů leopardů (míněn typ 2A6) nebo abramsů, které by se časem měly objevit v ukrajinských službách. Válka na Ukrajině je nesmírně intenzivní; techniku i lidi „požírá“ ohromným tempem.

Přesuňme se nyní do oblasti, která byla v posledních měsících předmětem asi největší pozornosti, tedy okolí města Bachmut. Ruská ofenziva proti tomuto městu začala de facto v létě, zhruba v červenci, po ruském obsazení Severodoněcku a Lysyčansku a v současné době třeba podle analytiků z ISW pravděpodobně „kulminuje“.

V samotném Bachmutu ruské jednotky podle ověřitelných informací pomalu obsazují blok po bloku centrální část města. Jejich postup je velmi pomalý a do značné míry ho komplikuje řeka Bachmutka, tekoucí středem města.

Boje ve městě bývají obvykle pro útočníka obtížné, navíc v tomto případě drží ukrajinské síly stále poměrně výhodné pozice, které pomáhá chránit jak zmíněný vodní tok, tak i přítomnost řady výškových budov s dobrým výhledem.

Pro obránce ovšem byla vždy nebezpečnější než přímý útok varianta, že ruské síly Bachmut obejdou a odříznou zásobovací a zároveň ústupové trasy. Ale tomuto pro Ukrajinu černému scénáři se prozatím zřejmě podařilo vyhnout.

Ruské jednotky stále nedokázaly přetnout menší silnici O0506, která vede z/do Bachmutu přes Chromove. Byla sice pochopitelně v dostřelu ruských zbraní (nejen děl či minometů, ale i protitankových střel) a podle záběrů z posledních dní ji lemuje minimálně několik kusů opuštěných a zničených vozidel, ale ukrajinské síly ji stále používají.

Podle některých zpráv – především samozřejmě ukrajinských a zatím ne jasně vizuálně potvrzených – se stala navíc v posledních dnech bezpečnější. Lokální ukrajinský protiútok vytlačil invazní jednotky alespoň z části pozic v blízkosti této komunikace.

Něco velmi podobného se stalo údajně i na jihu města, kolem dálnice T0504. I tady měly ukrajinské síly zatlačit ruské oddíly tak daleko od silnice, že ji je možné používat alespoň v omezené míře.

V přehledném terénu by to mělo znamenat, že ruské jednotky jsou od komunikací vzdáleny nejméně několik kilometrů. Nejnebezpečnější pro provoz byly totiž z ramene či stojanu odpalované protitankové střely. Ruští vojáci je nasazovali z pozic v hájích či pásech stromů mezi poli na dohled od silnice.

Ukrajinské jednotky proti těmto postavením údajně začaly s úspěchem nasazovat protitankové střely Javelin a další podobné typy naváděných zbraní. I díky tomu se mělo podařit udržet cesty do města prozatím otevřené a Bachmut je údajně dosažitelný po obou silnicích vyznačených na následující mapě:

Teoreticky mají ruské jednotky stále k narušení těchto cest velmi blízko. Ruská aktivita v posledních dnech ovšem poněkud opadla, a zatím se je tedy obráncům daří držet otevřené.

Neznamená to, že Bachmut nemůže padnout. Ostatně jak jsme uváděli, v centru města ruské síly doslova metr po metru postupují. Ukrajinské jednotky ve městě dále mohou vést ústupové boje a vyčerpávat ruské jednotky bez rizika obklíčení, alespoň tedy prozatím.

Největší změny v průběhu fronty se ovšem odehrály v posledních týdnech jinde než u Bachmutu, a to u opevněného města Avdijivka.

Ruské jednotky se pokoušejí toto průmyslové a roky opevňované město obejít jak ze severu, tak z jihu. Jak situace kolem města v současné době vypadá, naznačuje následující mapka:

Jižní křídlo obchvatu postupuje už měsíce pouze pomalu, na severním ovšem došlo v uplynulém týdnu k poměrně dramatickému vývoji.

Překvapením bylo už to, že se ruským silám podařilo na tomto místě v posledních týdnech prorazit ukrajinské obranné linie. Dostupné informace naznačují, že se jim tu podařilo soustředit značné síly, především mechanizované a obrněné síly, a obránce přečíslit.

Svou roli mohlo hrát i ruské letectvo, které v této části fronty bylo velmi aktivní. Podle některých analytiků dokonce možná mohlo dojít k lokálnímu potlačení velké části ukrajinské protiletadlové obrany a invazní síly díky tomu mohly nasadit i velké bombardéry Tu-22.

Ať už byla příčina jakákoliv, invazní jednotky tu postoupily během několika dní na poměry tohoto konfliktu překvapivě rychlým tempem a obsadily vesnici Krasnohorivku. Bylo to jen několik kilometrů za předchozími liniemi, v jinak dosti statické fázi této války šlo ovšem o výjimečnou událost.

Navíc 20. března se objevila informace, která naznačila, že ruské síly se dostaly až k vesnici Stepove ještě o několik kilometrů na západ od Krasnohorivky. Uváděly to nejen proruské zdroje, naznačovalo to i hlášení ukrajinského generálního štábu, takže situace se zdála pro obránce opravdu vážná.

Vypadalo to, že kleště okolo Avdijivky se svíraly nečekaně rychle, navíc ruské síly zřejmě dokázaly překročit i železniční násep mezi oběma vesnicemi. Ten přitom měl v rovinaté krajině představovat důležitý prvek ukrajinské obrany.

Nakonec se ovšem ukázalo, že alespoň prozatím se situaci podařilo stabilizovat. Do blízkosti Stepoveho se zřejmě dostala ruská skupina, kterou se podařilo zničit/vytlačit. Svou roli v tom patrně sehrálo i to, že byla oddělena od zbytku ruských sil zmíněným železničním náspem a její zásobování či posílení bylo o to problematičtější.

Ukrajinské velení v každém případě do oblasti muselo nasadit v hloubi připravené tankové zálohy. Zřejmě právě ty v kombinaci s dělostřelectvem dokázaly frontu prozatím stabilizovat.

Ruské síly také v oblasti v posledních dnech zřejmě utrpěly poměrně významné ztráty na obrněné technice i personálu. Zatím je ovšem brzy na to mluvit o tom, že by ruské snahy o útok v této části fronty zcela ustaly.

Boje pokračovaly i na řadě dalších míst fronty, například v Záporoží, kolem Marjinky a v menší míře i kolem Vuhledaru. Na žádném z těchto míst se ovšem situace nijak zásadně nezměnila. Obecně řečeno ovšem aktivita ruských sil – i třeba jejich množství použité dělostřelecké munice – spíše proti předchozím týdnům poklesla.