Zprávy z bojiště: Rusové i Ukrajinci hledají náhradní cíle k útokům

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V našem pravidelném textu se tentokrát budeme vývoji přímo na frontě věnovat pouze stručně. Projevují se trendy, které jsme probírali opakovaně, a situace se příliš rychle nevyvíjí. Hlavním tématem bude křehká dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou, která měla zastavit útoky na energetiku, a podíváme se, jak (ne)funguje v praxi.

I v souvislosti s jarním táním a blátivým terénem byla situace na frontě do značné míry statická. Boje rozhodně probíhaly, ale všeobecně jejich intenzita ještě poroste. Poměrně „klidné“ období z března, které by se dalo nazvat na většině částí fronty pauzou, a to především z ruské strany, zřejmě už skončilo.

Počty ukrajinskou stranou nahlášených střetů znovu rostou a s nimi porostou i ruské ztráty. V posledních dnech se pohybují počty útoků kolem hodnoty 150 denně. Přičemž ruské ztráty na jeden útok v průměru činí někde mezi pěti až osmi vojáky (včetně raněných, ne pouze mrtvých).

Zároveň se ovšem dá velmi pravděpodobně očekávat i zrychlení ruského postupu, který byl v posledních dnech spíše marginální. Bylo by velkým překvapením, kdyby tomu tak nebylo. Úspěch bude mít ovšem nejspíše určité zpoždění za zahájením předpokládané další ruské ofenzivy: Ruská taktika stále spočívá na pomalém „opotřebení“ a unavení obránců spíše než na průlomu obranných linií.

Oblastí nejintenzivnějších střetů je stále Doněcká oblast, především úsek kolem města Pokrovsk. Na ten připadá zhruba třetina střetů nahlášených ukrajinským generálním štábem. Územní změny byly ovšem malé.

Ruské síly se také snaží nadále vybudovat si lepší pozici kolem Kupjansku na severní frontě a také vylepšit si pozici k útoku na Lyman (tedy město, které už jednou dobyli a pak ztratili během ukrajinské ofenzivy v září 2022). Častější střety jsou hlášeny i ze Záporožské oblasti. Jak jsme už ovšem konstatovali, ruský postup byl minimální.

Dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou zprostředkovaná USA koncem března měla zastavit útoky na elektrárny, přenosové sítě, ropné rafinerie a zásobníky plynu. Otevřené zdroje a západní diplomaté uvádějí, že Ukrajina souhlasila s přerušením úderů drony a raketami dlouhého doletu na ruské rafinerie, sklady paliva a energetické uzly. Rusko se na oplátku zavázalo pozastavit vzdušné útoky na ukrajinskou energetickou síť a teplárny.

Hned po uzavření dohody se obě strany začaly obviňovat z jejího porušování. Kyjev hlásil, že ruské síly ostřelovaly Cherson 28. března a 1. dubna a zasáhly kritickou infrastrukturu v Poltavské oblasti. Moskva kontrovala tvrzením, že Ukrajinci útočili na energetická zařízení v Bělgorodské, Brjanské a Kurské oblasti. Obě strany se také vzájemně obvinily ze zničení plynové měřicí stanice Sudža na ukrajinsko-ruské hranici v Kurské oblasti. Nezávislé ověření těchto incidentů však chybí.

Zdá se tedy, že zatímco dohoda o neútočení na cíle hluboko v týlu prozatím do značné míry platí, energetická infrastruktura v blízkosti fronty zůstává nadále terčem úderů.

Zároveň ovšem nadále eskaluje dronová válka. Rusko v březnu podle dostupných údajů vypustilo 4198 kamikadze dronů Šáhid-136 (v Rusku označovaných jako Geraň-2). To je více než jedenáctinásobek oproti červenci 2024 a zároveň nejvyšší měsíční počet těchto dronů použitých od začátku války.

Ukrajinské zdroje odhadují, že Rusko loni vyrobilo přes deset tisíc těchto bezpilotních letounů a letos plánuje zvýšit produkci až na 15 tisíc. To by mu umožnilo pokračovat v masivních úderech po celý rok.

Ukrajina se brání kombinací raket, kulometů a systémů elektronického boje. V březnu její protivzdušná obrana sestřelila 58 procent útočících dronů a dalších 33 procent zneškodnily systémy elektronického boje, například rušení GPS signálu, kterým se drony při letu řídí.

Ukrajinská obrana je účinná, ale nedokonalá. Ukázal to dobře útok z 20. března. Ze 171 dronů, které tehdy Rusko vypustilo, jich 33 zasáhlo své cíle. Šlo tak o nejúspěšnější úder šáhidy od jejich prvního nasazení v září 2022. Naznačuje to, že ukrajinskou obranu lze „zaplavit“ takovým množstvím cílů, že se nakonec hráz protrhne – pokud tedy nepřítel útočí dostatečně velkým množstvím dronů najednou.

Incident také ukázal, že Ukrajina naléhavě potřebuje více cenově dostupných systémů pro ničení dronů, včetně rozšíření výroby vlastních protidronových systémů, jako jsou specializované malé „stíhací drony“. Je třeba dodat, že navzdory dohodě o energetické infrastruktuře Rusko dál útočilo i na obytné čtvrti a civilní cíle po celé Ukrajině.

Z ruského pohledu nejsou drony Geraň-2 cenné ani tak nějakou ohromnou ničivou silou, ale tím, že je možné je nasazovat levně a ve velkém počtu. I když obránci většinu zachytí, těch pár, které proklouznou, může napáchat určité škody. A hlavně přispívají svým dílem ke strategii opotřebování protivníka. Nutí Ukrajinu plýtvat drahocennými zdroji – municí i lidskými silami – na obranu.

Obě strany se snaží dohodu o neútočení na energetiku politicky využít. Ukrajina, která čelí ekonomickým potížím a jejíž energetika je poškozená, vidí příležitost k opravám a přípravě na další fáze války. Rusku zase dohoda poskytuje dočasnou úlevu od domácího nedostatku paliv a tlumí nespokojenost obyvatel kvůli útokům na důležité ekonomické cíle.

Dohoda o infrastruktuře tak v podstatě představuje zřejmě pouze dočasnou pauzu, nikoli zásadní změnu. Nabízí sice krátkodobou úlevu, ale nemění nic na příčinách konfliktu. Pokud by mírová jednání ztroskotala, zdá se, že obě strany jsou připravené údery na energetiku rychle obnovit, možná ještě s větší silou a přesností.

Obě strany přitom ani během období příměří nepolevují v letecké válce (kterou tedy nevedou ani tak pilotovaná letadla, jako spíše drony a v menší míře řízené střely). Cíle hledají ovšem jiné.

Rusko se snaží nadále zasahovat ukrajinský válečný průmysl, strategická stanoviště a podobně. A stejně jako mnohokrát v minulosti přitom demonstruje svůj nezájem o dodržování pravidel, která se snaží minimalizovat vedlejší škody – tedy především ztráty na životech civilních obyvatel.

Extrémním případem se stal útok balistickou střelou Iskander na rodné město ukrajinského prezidenta Zelenského, tedy Kryvyj Rih, v pátek 4. dubna. Deklarovaným cílem byl hotel, kde mělo podle ruské strany probíhat setkání ukrajinských důstojníků.

Na záběrech z kamery v hotelu, které zveřejnila ukrajinská strana, žádné takové shromáždění vidět ovšem není. Zdá se ovšem, že Rusko na cíl v husté městské zástavbě použilo střelu s kazetovou municí.

I kdyby šlo jinak o legitimní cíl, její použití ve městě bez dobrého důvodu je jednoduše válečný zločin. Kazetová munice totiž pokryje rozsáhlou plochu výbušnými šrapnely, a používá se tedy proti „živé síle“, řečeno chabým eufemismem z vojenské terminologie. Výsledkem bylo několik mrtvých dětí na nedalekém hřišti, z nichž nejmladšímu byly tři roky.

Útok je ovšem spíše výjimečným případem, který svými následky vybočuje z průměru. Ve většině případů obě strany míří na cíle, které mají za úkol poškodit protivníka vojensky či hospodářsky. Dobrým příkladem z posledních dní je ukrajinský útok na továrnu Optic Fiber Systems v ruském Saransku z noci na 5. dubna – a to i proto, že jejich dopad na průběh války se velmi těžko analyzuje či odhaduje, jak ještě uvidíme.

Jde o jediný podnik svého druhu v Rusku, který vyrábí optická vlákna. Ta v posledních měsících stále častěji nacházejí uplatnění ve vojenské technice, konkrétně v některých typech ruských útočných dronů. Vlákno slouží jako tenký kabel, kterým operátor dron řídí až do posledního okamžiku před zásahem cíle.

Výhodou tohoto řešení je odolnost vůči prostředkům elektronického boje – rušičky signálu, které Ukrajina hojně používá proti běžným FPV dronům řízeným rádiem, jsou v tomto případě neúčinné.

Podle ruskojazyčného webu The Insider zdokumentoval proruský projekt LostArmour mezi listopadem 2024 a dubnem 2025 více než 200 případů použití dronů typu KVN s optickým kabelem proti ukrajinské technice. Ještě častěji jsou tyto drony podle projektu nasazovány proti pěchotě, přesný počet těchto útoků ale není znám.

Zásah továrny v Saransku by tak mohl ruskou výrobu těchto specifických dronů zkomplikovat. Podle informací webu The Insider Rusko v současnosti vyrábí měsíčně okolo 50 tisíc dronů řízených optickým vláknem a plánuje výrobu dále navyšovat. To by mohlo vyžadovat až šest milionů kilometrů vlákna ročně – o třetinu více, než kolik činí celková současná ruská roční produkce. Přitom dovoz optických kabelů do Ruska podle celních dat setrvale klesá.

Samotná továrna Optic Fiber Systems podle svých údajů citovaných webem The Insider vyrobila v roce 2024 zhruba 1,1 milionu kilometrů vlákna. Celková spotřeba vlákna v Rusku byla loni podle firemní prezentace asi 4,5 milionu kilometrů. Domácí produkce ze Saransku tak kryla zhruba čtvrtinu až polovinu ruské poptávky, zbytek tvoří dovoz nebo kabely montované z dovezených vláken. Rusko je navíc stále závislé na dovozu klíčových polotovarů z Číny, ze kterých se vlákna vyrábějí.

Jak vážné škody útok napáchal? Vojenský analytik Leonid Dmitrijev pro The Insider uvedl, že i když vnější poškození budovy nemusí být velké (záběry ukazují zásah schodiště a chodby, nikoli výrobních hal), útok mohl poškodit citlivá zařízení v tzv. čistých prostorách, která vyžadují extrémní přesnost. Obnova plného provozu tak podle něj může trvat měsíce.

Co to bude znamenat pro frontu, ovšem stále není zcela jasné, protože se neví, jak moc budou postihnuty dodávky pro armádu. Ruské zdroje, například telegramový kanál „Informátor“, souhlasí, že obnova potrvá měsíce, ale dodávají, že útok by nemusel mít velký dopad na válečnou výrobu.

Většina výrobců dronů totiž údajně odebírá vlákna z Číny a saranský podnik má sloužit spíše jiným zákazníkům. Výpadek jediné domácí továrny může pro Rusko představovat dlouhodobější problém. Pochopitelně může ovšem jít o dezinformaci, kterou blogeři vypouští buď na základě nepřesných informací, nebo přímo na základě informací od ruských oficiálních představitelů.