Zprávy z bojiště: Ruská vzdušná kampaň změnila cíle

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přehled změn na frontě tentokrát provedeme pouze stručně. Po předcházejících krvavých týdnech tam je relativní klid, a tak se budeme více věnovat situaci na nebi, kde se naplno rozběhla vlna ruských úderů proti ukrajinskému týlu.

Intenzita pozemních bojů nebyla na konci roku tak vysoká jako v předcházejících měsících. V těžišti ruských podzimních ofenzivních snah, u Avdijivky, počet ruských útoků během posledních dvou týdnů roku klesl prakticky na polovinu. Ale třeba u Bachmutu počet ruských útoků výrazně neklesl.

Není jasné, co relativní pokles aktivity znamená. Možná se ruské útočné možnosti alespoň prozatím vyčerpaly, možná jde pouze o krátkou pauzu pro reorganizaci jednotek – či něco zcela jiného. Nic z toho nelze s jistotou vyloučit.

Zároveň však nemáme indicie naznačující, že by se ruská armáda chtěla vzdát iniciativy nebo chystala zcela novou operaci. Nejpravděpodobnější se tak jeví, že bude nadále útočit na ukrajinské pozice stále ve stejných směrech jako v poslední době.

V Luhanské oblasti Rusové pokračovali v útocích na lymanském a kupjanském směru, nedošlo však k žádným významným změnám. Na několika místech obsadili nové pozice, ale ne takticky příliš významné a fronta se výrazněji neposunula.

Ruský tlak pokračoval i u Bachmutu, a to jak severně, tak jižně od města. Podle ukrajinských zdrojů Rusové do bojů nasadili nové zálohy, které komplikují situaci obránců. Zároveň se ale Ukrajině díky lepší technice daří potlačovat v této oblasti ruské dělostřelectvo, takže ruské síly svou převahu nedokázaly plně využít.

U Avdijivky Rusové stále pomalu rozšiřují především severní část „kleští“, kterými chtějí obklíčit město. Pomalu (velmi pomalu) postupují podél železniční trati severním směrem a obsazují i některé pozice těsně za ní západním směrem.

Zajímavé bylo, jak se k situaci v této oblasti během Vánoc vyjádřil vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil generál Valerij Zalužnyj. Uvedl, že za 2-3 měsíce může Avdijivku v důsledku ruských útoků potkat stejný osud jako Bachmut, tedy de facto úplné zničení. Zároveň dal najevo, že velení je ochotno město opustit, pokud takové rozhodnutí pomůže zachránit ukrajinské síly. To je rozdíl proti bitvě o Bachmut, kde ukrajinské síly bránily město dům od domu a intenzivně podnikaly protiútoky na ruské pozice severně a jižně od města. Výsledkem pak byly nezanedbatelné ztráty.

Na jižní frontě došlo v posledním týdnu pouze k marginálním změnám. Ruské jednotky pravděpodobně dále mírně postoupily u Robotyne, tedy v místě ukrajinské letní ofenzivy.

K významným změnám nedošlo ani na chersonském předmostí. Ukrajina má zřejmě stále problém podporovat a zásobovat své jednotky na Ruskem okupovaném břehu, ovšem navzdory ruským pozemním útokům a bombardování ukrajinské jednotky své pozice u vesnice Krynky nadále drží. Ruské a ukrajinské zdroje ale stejně jako v předchozích týdnech poskytly jen málo spolehlivých informací o tom, co se v oblasti děje.

V posledních třech měsících ruské síly používaly íránské bezpilotní letouny Šáhid (a licenčně vyráběnou verzi), aby „zmapovaly“ proti loňské zimě výrazně vylepšený a posílený ukrajinský systém protivzdušné obrany.

Intenzita tohoto sondování ukrajinské obrany se postupně zvyšovala. Nejintenzivnějším měsícem, co se útoků dronů týče, byl prosinec, kdy bylo při 26 útocích vypuštěno 552 dronů. V listopadu bylo vypuštěno 304 dronů při 19 útocích, v říjnu 226 a v září 396 dronů.

Proč Rusové drony obětovali? Ukrajina je velká země. Má radary, které pokrývají celý vzdušný prostor, ale nemá dostatek systémů protiraketové obrany, které by dokázaly totéž. Ochrana celé země by vyžadovala tisíce těchto systémů – a tolik jich spojenci Ukrajiny prostě nemají.

Ukrajina tak využívá své dostupné systémy k ochraně klíčových civilních a vojenských objektů a velkých měst, v první řadě Kyjeva. I zbylá velká města jsou chráněna podstatně hůře, protože především špičkových systémů, jako jsou baterie typu Patriot, je opravdu málo.

Ukrajinská protivzdušná obrana většinou funguje v režimu podobném partyzánské taktice. Většina jejích radarových a raketových stanovišť zřídka zapíná své radary a často mění polohu, aby se vyhnula odhalení ze strany Rusů.

Rusové se je snaží najít pomocí komunikace, elektronického zpravodajství a tradiční špionáže. Klíčovou roli přitom hrají právě prostředky elektronického průzkumu, protože radary jsou s jejich pomocí dobře odhalitelné, zhruba na vzdálenosti dvakrát převyšující jejich schopnost detekce vzdušných cílů. Takže radar, který „vidí“ na 100 kilometrů, lze takhle odhalit na více než 200 kilometrů.

Ruské síly tedy rozmístily své detekční systémy okolo hranic s Ukrajinou a pak vysílaly (a vysílají) do ukrajinského vzdušného prostoru drony. Následně monitorují a zaznamenávají reakce ukrajinské protivzdušné obrany a zjišťují, kde se nachází radary i odpalovací zařízení. A pak se snaží najít v této spleti trasy, při kterých by se části obrany vyhnuly.

Po zjištění ukrajinských obranných pozic Rusové vypouští řadu střel najednou nebo v krátkém časovém úseku, aby obranu „zahltili“. Důvod je prostý: každý obranný systém má nějak omezené možnosti.

V případě protivzdušné obrany například není možné navádět střely na neomezený počet cílů najednou; u starších typů dokonce je možné pálit najednou jen na jeden. Protivzdušné střely také nejsou k dispozici v neomezeném množství, a dané jednotce mohou prostě dojít.

Například baterie systému Buk-M1 mívá 16 střel. Když je vypálí (po maximálně čtyřech najednou), tak se musí řádově kratší desítky minut dobíjet. Takže pokud „průzkum“ najde nějaké alespoň zdánlivě slabší místo obrany, je výhodné nasměrovat právě na ně, aby protivzdušné baterie všechny cíle nestačily zasáhnout.

Právě tak probíhal i velký ruský úder z 2. ledna. Rusové nejprve vyslali drony Šáhid, aby pomohly odhalit či upřesnit pozice ukrajinské obrany. Ukrajina tvrdí, že všech 35 dronů sestřelila.

Poté, zhruba od šesté hodiny ranní, 16 ruských bombardérů vypustilo nejméně 70 řízených střel, které doplnily ještě řízené střely Kalibr vypuštěné z ponorky v Černém moři.

Kolem 7:30, když se střely s plochou dráhou letu přiblížily ke svým cílům, zaútočili Rusové rychlejší municí. Letadla (upravené stíhačky MiG-31) vypustila balistické střely Kinžal, z pozemních stanovišť byly odpáleny střely Iskander a S-300, spolu s protiradarovými střelami. Všechny se k cíli přiblíží řádově za minuty.

Během prvního lednového útoku byla hlavním cílem podle všeho Kyjevská oblast, kde střely způsobily většinu škod. Nejméně tři lidé byli zabiti a 27 zraněno, většinou v důsledku zásahů trosek sestřelených raket nebo obranných systémů do budov a domů.

Zdá se, že ruským cílem v tomto případě nejsou tak jako během minulé zimy energetické závody a rozvody. Podle zdrojů Economistu mezi ukrajinskými představiteli ruské střely mířily často na závody či jiné důležité cíle spojené s obranou a výrobou zbraní. Například v Kyjevě byly hlášeny škody v blízkosti závodu, který vyrábí raketové motory pro ukrajinské střely.

Ovšem přesné informace o zásazích takto citlivých vojenských cílů pochopitelně ukrajinská strana zveřejňovat nebude, takže údajů je málo. Rusko jako obvykle tvrdí, že třeba právě tento cíl byl zničen, ale jeho údaje jsou velmi nespolehlivé.

Zároveň také Rusko při úderech použilo munici, která prostě nemá reálnou naději přesně zasáhnout nějaký bodový cíl. Například původně protivzdušné střely pro systém S-300 nebo původně protilodní Ch-22. Oba typy munice nedokážou spolehlivě zasáhnout ani tak velký objekt, jako je velká průmyslová hala, zato jsou pro protivzdušnou obranu jen obtížně zasáhnutelné. Jejich význam tedy spočívá buď ve snaze zastrašit ukrajinské obyvatelstvo a/nebo ještě více zahltit protivzdušnou obranu.

Zatím není jasné, jak dobré výsledky ruská taktika silných úderů v několika vlnách má. Ani při jednom úderu ukrajinská obrana například nedokázala sestřelit všechny pomalejší střely s plochou dráhou letu. Zároveň je ovšem jasné, že rychlejší balistické střely (tedy hlavně relativně přesné Iskander a Kinžal) představují velký problém. Sestřelovat se je zatím daří v podstatě pouze nad Kyjevem, kde je soustředěno to nejlepší z ukrajinské protivzdušné obrany (tedy obvykle).

Ukrajinská obrana ale zatím funguje podle očekávání dobře, a Rusko nemůže spoléhat, že jeden či dva útoky napáchají nějaké významné škody. Nejdůležitějším parametrem tedy bude, kolik munice obě strany budou mít – jedna útočné, druhá obranné.

Ruská výroba střel se pohybovala v posledním čtvrtletí 2023 podle nejčastěji citovaných odhadů kolem 100 kusů všech typů měsíčně (příklad). A vzhledem k tomu, že Rusko několik posledních měsíců řízené střely používalo pouze sporadicky, mělo by mít řádově nejméně stovky kusů ve skladech.

Všeobecné očekávání tedy je, že údery budou ještě týdny pokračovat. Zda cíle budou nadále spíše obranné nebo se znovu Rusko vrátí ke snaze připravit obyvatele Ukrajiny o teplo a vodu, můžeme pouze hádat.