Zprávy z bojiště: Ruská rozvědka zaspala a letectvo přišlo o 20 vrtulníků

Uplynulý týden nepřinesl na Ukrajině žádné výrazné změny. Obě strany pokračovaly v útocích ve svých klíčových oblastech. Ukrajinci dosáhli několika okrajových zisků v jižním směru a provedli útok přes řeku Dněpr.

Na druhé straně Rusové pokračovali v útocích v severních částech luhanského směru a pokračovali v pokusech o obklíčení Avdijivky v Doněcké oblasti. Tyto snahy nepřinesly žádné potvrzené změny na frontě.

Ruská armáda při těchto útocích ukázala, že zjevně má k dispozici další rezervy a nejspíše se připravuje na další podzimní či zimní ofenzivu, podobně jako na přelomu let 2022 a 2023. Zároveň ale také předvedla, že se příliš nepoučila. Ruské útoky vedly k velkým vlastním ztrátám a minimálnímu výsledku.

K zajímavému vývoji došlo ve vzdušné válce. Ukrajinci minulý týden poprvé použili střely ATACMS, o jejichž dodání žádali už prakticky od začátku invaze. I když šlo v podstatě o velmi starou variantu těchto zbraní, výsledek prvního nasazení byl podle dostupných satelitních záběrů skutečně působivý. Ruské letectvo zažilo velmi černou noc a na zemi přišlo o řadu strojů. Ale jako obvykle se věnujme nejprve situaci na frontě.

Už na začátku týdne ukrajinské velení uvedlo, že situace na severní frontě, konkrétně především kolem Kupjansku (na severní části tohoto úseku fronty) a Lymanu (naopak na jihu) se výrazně vyostřila. Ruské síly v oblasti údajně dokázaly nahradit ztráty utrpěné během posledních dvou měsíců a zahájily útoky v několika směrech. Podle Ukrajinců je hlavním cílem Rusů prorazit ukrajinskou obranu, obklíčit Kupjansk a dosáhnout řeky Oskil.

Rusové podle Kyjeva denně provádějí desítky výpadů útočných skupin podporovaných obrněnými vozidly a silnou minometnou a dělostřeleckou palbou. Navzdory tomu podle něj ukrajinské jednotky nadále drží pozice. I když v průběhu týdne mohlo dojít k malým změnám na frontové linii, Rusové skutečně nedosáhli žádných spolehlivě potvrzených zisků (a ani jejich propaganda velké úspěchy nehlásí).

Ruská taktika od léta podle ukrajinských velitelů v oblasti přešla od útoků větších formací k útokům malých jednotek podporovaných jen několika málo kusy těžké techniky – což je obecně taktika na Ukrajině dnes zřejmě nejpoužívanější.

Ukrajinské zdroje z oblasti ale – pochopitelně s povděkem – obecně konstatují (jeden příklad), že ruské síly nemívají při útocích příliš silnou dělostřeleckou podporu. Rusové zřejmě skutečně šetří municí, což Ukrajinci obecně vysvětlují nízkým stavem ruských zásob.

Situaci z ruského hlediska nepochybně mohou zlepšit postupně dodávky ze Severní Koreje, obecně se ovšem předpokládá, že jejich dělostřelecká palba v dohledné době ani zdaleka nedosáhne stejné intenzity jako v roce 2022. Tehdy ruské síly za rok vypálily zhruba 10-15 milionů kusů dělostřelecké munice. V roce 2023 by to mohlo být zhruba 7 milionů, odhadl nedávno analytik Jack Watling. A v roce 2024 snad kolem 5 milionů, přičemž to už by mohla být pro Rusko dlouhodobě udržitelná hodnota.

Další zajímavým ukrajinským tvrzením je, že ruské útoky v oblasti obvykle končí ještě dávno před tím, než dosáhnou ukrajinské obranné linie – a to hlavně proto, že je odhalí drony. Spolu s děním u Avdijivky, ke kterému se dostaneme, odkud máme celou řadu záběru „práce“ ukrajinských dronů, to naznačuje, že ruský elektronický boj není příliš účinný.

Pokud to tak opravdu je, možných příčin může být řada. Je možné, že ukrajinští operátoři se s ruskými protiopatřeními dokážou lépe vyrovnat, nebo mají jednoduše k dispozici více strojů než v minulosti a mohou tedy snést větší ztráty. A pochopitelně je možné i to, že ruské ztráty vybavení a specialistů jsou už tak vysoké, že jejich schopnosti vedení elektronického boje jsou narušené. V každém případě ale vývoj jen znovu dokazuje, že boj proti dronům a jejich využití pro vlastní účely by pro všechny moderní armády mělo být klíčovou otázkou.

Nejdůležitější událostí minulého týdne na doněckém směru bylo pokračování ruských útoků u Avdijivky. I přesto však Rusové v oblasti nedosáhli žádných úspěchů a frontová linie v oblasti se nezměnila.

Žádné výrazné posuny nebyly zaznamenány ani na velmi živé frontě jižně od Bachmutu. Obě strany se tu střídají v útocích a protiútocích, obecně řečeno se Ukrajinci stále snaží o postup východním směrem. Tempo jejich postupu je ovšem velmi pomalé. V posledních dnech stále například probíhaly boje o některá místa železničního náspu, který v této oblasti tvoří bojovou linii, a ve kterém si obě strany vytvořily řadu obranných bodů.

Ukrajinským silám se podařilo zřejmě vylepšit pozici u vesnice Kurďjumivka na jižní části tohoto frontového úseku. Ale celou vesnici, která má dobrou polohu pro případné další útoky východním směrem, rozhodně neobsadili. Na základě předchozích zkušeností se dá očekávat, že se o ni povedou boje trvající nejspíše celé týdny.

Těžké boje pokračovaly také v blízkosti Avdijivky, kde ruské síly vlastně už od začátku října zvýšily aktivitu a kde se už dřív několikrát pokusily prolomit ukrajinskou obranu s pomocí velkých kolon těžké techniky. Po prvních neúspěších, které vedly ke značným ruským ztrátám, a jen velmi omezenému postupu, nastal především na některých částech tohoto úseku relativní klid.

Celý týden ovšem nevydržel. Ruské síly pokračovaly jak v útocích menšími pěšími jednotkami, tak i s pomocí velkých kolon. Ve velké míře znovu na stejných místech fronty jako v předcházejícím týdnu.

Kombinace dronů, dělostřelectva a min ovšem podle dostupných informací vedla k zastavení většiny ruských pokusů. Mimochodem, ukrajinští obránci v úseku využili k rychlému obnovení a kladení nových minových polí podle všeho i na dálku ovládané pozemní „drony“, tedy robotická vozítka.

Ruský postup byl pouze omezený, na většině míst zřejmě došlo spíše jen k rozšíření „území nikoho“ mezi stálými pozicemi armád než přímo k ruskému útoku. Snahy kremelských vojsk ovšem zjevně nekončí a vytrvalý tlak může stále přinést výsledky. I první fáze bitvy o Bachmut se pro Rusko vyvíjely velmi nepříznivě, přesto nakonec ruské síly svého cíle dosáhly. Výsledkem přitom nebylo jen prázdné propagandistické vítězství, ale v důsledku také ruským postupem vynucené nasazení části ukrajinských záloh, které se pak nemohly připravovat na letní ukrajinskou ofenzívu.

Boje probíhaly i v dalších částech Doněcké oblasti. Obecně byla aktivnější ruská strana, ale objevují se i zprávy o lokálních ukrajinských úspěších, například u Vuhledaru.

V oblastech hlavního směru ukrajinské ofenzívy se situace prakticky nezměnila. Ruské jednotky údajně obsadily několik ukrajinských pozic u Verboveho, které se pak Ukrajincům při protiútoku nepodařilo získat zpět.

Z oblasti tedy přicházejí zprávy o vysloveně taktických bojích o jednotlivé pozice v malém měřítku. A byť ukrajinský tlak zřejmě stále neustává, je podle všeho výrazně méně intenzivní než v letních měsících. Podle některých zdrojů má ukrajinské velení v oblasti rezervy, které ale v posledním týdnů nenasadilo do bojů. To by mohlo znamenat, že ofenziva už není hlavní prioritou kyjevského velení. Nebo může jít pochopitelně pouze o dočasný útlum aktivity v tomto směru.

Naopak nezvykle aktivní byly ukrajinské síly v Chersonské oblasti, konkrétně při útocích přes řeku Dněpr. V pondělí 16. a v úterý 17. října se na levém břehu Dněpru vylodilo několik skupin či skupinek ukrajinských vojáků.

Přepravily se přes Dněpr, zaútočily a v některých případech snad i dočasně obsadily některé vesnice na invazními silami okupovaném břehu. Bojovalo se například v Poimě či Pidstepnem. Útokům předcházely údery systému HIMARS i hlavňového dělostřelectva na ruské pozice. Přesto byly ukrajinské útoky odraženy.

Rozsah útoku je nejasný. Některé zdroje tvrdily, že ukrajinská 36. námořní brigáda, která je toho času nasazena v Chersonské oblasti, připravovala k nasazení až 300 mužů, dostupné záběry ale ukazují jen opravdu malé skupiny několika osob.

Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by šlo o nějaký masivní pokus o překročení řeky. Navíc se zřejmě ukrajinské síly v polovině týdny minimálně z velké části z obsazených území stáhly.

Ruské raketové údery nebyly příliš intenzivní. Ruské síly nasadily výrazné méně kamikadze dronů než v předcházejících týdnech. Zhruba tři čtvrtiny z nich zničila ukrajinská obrana, zbylé nezpůsobily vážné škody.

Ruské síly také odpálily zhruba 20 střel, z nich ovšem pouze čtyři Ukrajina podle vlastních vyjádření sestřelila. Bylo to dáno tím, že Rusové v tomto případě použili ve zvýšené míře střely, proti kterým běžné systémy protivzdušné obrany zasáhnout nemohou (třeba balistické Iskandery). Údery také nemířily proti Kyjevu či jiným významným cílům a Ukrajina nemá (a nikdy mít nebude) dost špičkových systémů Patriot, aby dokázala pokrýt celé své území.

Ve vzdušné válce došlo také k jedné „premiéře“. Minulý týden Ukrajinci poprvé využili několik střel ATACMS, konkrétně ve variantě M39 s kazetovou municí a dostřelem kolem 160 kilometrů. Cílem se staly ruské letecké základny v Berďansku a Luhansku (jedna tedy na jižní frontě, druhá na východní).

Satelitní snímky v následujících dnech ukázaly, že v důsledku těchto úderů přišli Rusové o nezanedbatelné množství vrtulníků. Podle některých záběrů může být zničených a poškozených strojů až 21. Některé byly zcela zničeny, primárně v důsledku výbuchu munice na palubě po zásahu. Jiné byly „jen“ provrtány malými „bombičkami“ z hlavice střel a na dálku lze jen těžko určit, zda jsou opravitelné či nikoliv.

Není jasné, kolik raket Ukrajina obdržela a jak často se podobné údery mohou opakovat. Především letiště v Berďansku bylo ovšem dlouho trnem v oku ukrajinskému velení. Odtamtud působící vrtulníky (především Ka-52) hodně komplikovaly působení ukrajinské techniky na jižní frontě.

Rusové se hrozbě nepochybně přizpůsobí. Jistě, úspěšné útoky na letecké základny poukázaly na pravděpodobné nedostatky ruské rozvědky při shromažďování informací o silách protivníka, na jeho neschopnost předvídat a reagovat na hrozbu nových zbraňových systémů. Podobná situace nastala při zavedení systému HIMARS, postupně se ovšem ruská logistika změnila a přizpůsobila.

Se zajímavým postřehem, že příchod střel ATACMS by mohl být předzvěstí nové fáze konfliktu, přišel polský analytik Konrad Muzyka. Střely se totiž dostaly ke slovu ve chvíli, kdy se tempo ukrajinských útoků snížilo, zhoršily se povětrnostní podmínky a Rusové připravují své síly na předpokládané podzimní a zimní útoky.

Kyjev může být v příštích měsících v nevýhodě. Ukrajinskému velení by výrazně pomohlo, kdyby mělo možnost zpomalovat přesun ruských sil z týlu směrem na frontu. Systémy ATACMS a další systémy dlouhého dosahu by v tomto mohly ohledu hrát zásadní roli: mohou narušovat zásobování a ničit ruské posily předtím, než se vůbec dostanou do boje.

Velké naděje Ukrajina v tomto směru vkládá do zavádění systému GLSDB, což jsou vlastně letecké pumy, které k cíli nasměruje motor z raket používaných systémem HIMARS. Výhodou by proti ATACMS měla být hlavně cena a dostupnost, nikoliv nutně lepší výkony.