Zprávy z bojiště: Ruská děla znovu drtí Donbas a HIMARS jim v tom nezabrání

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Předcházející text této rubriky vyšel před dvěma týdny. Spekulovali jsme v něm, jaký přesně vliv budou mít na bojišti raketomety HIMARS na ruský způsob vedení boje, a do jaké míry ruské velení dokáže zareagovat. Nyní už je situace jasnější: tyto zbraně situaci na bojišti pomohly vyrovnat, ovšem ruská armáda se dokázala přizpůsobit.

Cena, kterou za to zaplatila, byla nepochybně vysoká. Raketomety HIMARS a také jejich nově dodaná pásová obdoba M270 brání Rusku používat do nedávna zaběhnutý logistický systém, nedonutily ovšem Moskvu zásadně změnit dosavadní taktiku. Vývoj posledních dní ukazuje, že ruské dělostřelectvo je na bojišti stále dominantní.

Dokáže si pořád vynutit v některých úsecích fronty převahu. Jedním faktorem nepochybně bude pokračující výrazná kvantitativní převaha – Rusko má prostě stále mnohem více děl než Ukrajina.

Druhým faktorem bude i kvalita: ruské raketomety i houfnice sice nemají přesnost západních zbraní, ale mají k dispozici kvalitní, byť jednoduchý systém pro rychlou koordinaci palby s pomocí dronů (konkrétně velmi jednoduchého, ale efektivního Orlan-10). A stále mají převahu v elektronické válce. Ukrajinská armáda v tomto ohledu jednoduše nemá dostatek prostředků.

Ruská armáda se také zjevně dokáže poměrně efektivně vyrovnávat se škodami na dopravní infrastruktuře, které nové ukrajinské zbraně napáchají. Například na jižním úseku fronty bude ukrajinská armáda nejspíše do značné míry spoléhat na zničení dopravních tepen přes řeky Don a Inhulec.

Jenomže zničit dobře postavený most v týlu protivníka je obtížný úkol i pro HIMARS. Dokáže ho účinně poničit, učinit na určitou dobu nesjízdným. Pokud ale opravdu není narušena konstrukce mostu, ve válečných podmínkách je oprava záležitostí dní spíše než týdnů.

Vyřazení velkého mostu z provozu trvale je spíše práce pro těžké letecké bomby. Ukrajinské letectvo ve spolupráci s protivzdušnou obranou přitom dokáže poměrně efektivně bránit svůj vzdušný prostor, nad ruským územím ovšem účinně působit nedokáže.

Pro Rusko jsou klíčové především mosty železniční, protože většinu munice a zásob dopravuje právě po kolejích. Pro tyto účely má vyčleněné speciální jednotky železničního vojska, které minimálně na papíře mají mít téměř 30 tisíc mužů. Jednou jejich specialitou mají být právě rychlé opravy poničených spojů a mostů.

Byť tedy výsledky prvních týdnů nasazení HIMARS byly doslova spektakulární a nepochybně pomohly změnit rozložení sil, jejich práce zdaleka nekončí. Mosty, logistické uzly a další cíle bude zapotřebí zasahovat v ideálním případě rychleji, než je ruské jednotky dokážou opravovat, znovu a znovu proti stále se učícímu protivníkovi a jeho protivzdušné obraně.

Ukrajina proto bude především potřebovat pokračující spolupráci při identifikaci vhodných cílů, náhradu za případně zničené odpalovací komplexy (ale to zatím není problém, Rusko doložitelně nezničilo ani jediný) a především dostatečné zásoby munice. „Zázračné zbraně“ vyhrávají válku pouze v propagandistických vizích, ve skutečnosti půjde o vyčerpávající a dlouhodobý souboj. A nyní se již věnujme přehledu stavu fronty.

V severnějších oblastech linie doteku obou vojsk jsou změny v posledních týdnech malé. Na charkovském úseku dokonce zcela minimální, i když stále dochází k ostřelování i leteckým útokům jak fronty, tak i samotného města.

Pozemní operace jsou menšího rozsahu, jde spíše o průzkum než skutečné útoky. Ruské velení má podle dostupných informací k dispozici nově zformované dobrovolnické oddíly, které zatím z velké části zůstávají za hranicemi, tedy na ruském území, ale již zřejmě připravené (tedy alespoň na ruské poměry).

Pokud v nejbližších dnech dojde k jejich nasazení, obránci se musí připravit na mnohem intenzivnější boje. Ale nezdá se příliš pravděpodobné, že by se fronta zásadně posunula, nových jednotek by nemělo být tolik, a toto bojiště není ani pro jednu stranu prioritní.

Něco podobného platí i pro boje na předmostí u města Izjum. Ruská aktivita v této oblasti v posledních dnech a vlastně již týdnech znatelně poklesla. Iniciativu v některých místech přebraly ukrajinské jednotky, které přešly zřejmě i do malých, lokálních protiútoků. Například v oblasti kolem vesnice Bohodorične, o kterou obě strany bojovaly celé týdny.

Nejtěžší boje v posledních dnech probíhají na donbaské frontě. Relativně „nejklidnější“ byl severní úsek přímo západně od města Lysyčansk. Tedy zhruba v úseku mezi obcemi Verchnokamjanske a Berestove (o první z nich se stále bojuje, druhá je obsazena invazními jednotkami). Na ten ruské jednotky tlačily poslední týdny bez úspěchu, a i přes intenzivní ostřelování a řadu útoku se nesetkala snaha s velkým úspěchem. Zato je celá oblast naprosto zničená, a například právě Berestove je doslova neobyvatelnou sbírkou trosek a ruin:

Nyní se zdá, že ruské velení přesunulo snahy spíše více na jih. Cílem by mohlo být postoupit jižně od tohoto úseku, tedy jižně od Berestoveho, a tak donutit i obránce na severnějším úseku fronty k ústupu hrozbou útoku z boku.

V tomto jižnějším úseku fronty v oblasti kolem opevněného města Bachmut ruské síly v posledních dvou týdnech postoupily výrazněji. Stále se jedná o vzdálenosti řádově v jednotkách kilometrů, přesto ovšem výraznější než na severním úseku. Boje v současné době probíhají zřejmě na předměstí či přímo ve městě Soledar.

To je velmi silně opevněná pozice s výhodnou geografickou polohou: Rusové musí útočit z jihovýchodu, přičemž celé město je právě v tomto směru velmi protáhlé. Navíc je to město průmyslové s řadou výhodných obranných bodů (nejvýznamnějším závodem v oblasti byl Artemsil, největší ukrajinský producent soli). Boje v této oblasti budou tedy nejspíše probíhat delší dobu.

Na poměry donbaské fronty byl v posledních dnech významný i postup ruských sil jižně od Bachmutu, v oblasti kolem Svitlodarsku. Invazní jednotky v této oblasti postupně vypudily ukrajinské obránce z areálu tamní uhelné elektrárny a postoupily o několik kilometrů na západ směrem k Bachmutu (tedy tentokrát spíše z jižního směru). Boje zřejmě v tuto chvíli probíhají o obce Kodema a Zajceve.

Ruská aktivita se výrazně zvýšila i v oblasti kolem Doněcku. V této oblasti byla linie doteku na většině míst stabilní od let 2014–15. Ruské dělostřelectvo ovšem zhruba před týdnem v oblasti zahájilo opravdu velmi intenzivní přípravu na útoky.

Těžké bombardování probíhá například v oblasti kolem města Avdiijivka. Jde o velmi silně opevněné industriální město s velkým uhelným dolem. Ruské raketomety a děla se poslední dny snaží metodicky a postupně ničit obranná postavení, která ukrajinští obránci během posledních osmi let v oblasti připravili.

Útoky pěchoty probíhají podle dostupných informací spíše v omezeném měřítku, snahou je zatím doslova srovnat ukrajinské pozice se zemí. Je tu vidět nejen to, že ruské jednotky dokázaly do značné míry obnovit zásobování municí, ale také že stále mají velmi výraznou převahu v počtu dělostřeleckých kusů, když už ne kvalitě. Podle jednoho svědectví ukrajinského vojáka byla převaha ruských děl v této oblasti v prvních dnech nové ofenzívy naprosto drtivá.

Podobný proces probíhá i na dalších místech donbaské fronty, například u obcí Pisky, nebo Marinka. V těchto oblastech proběhly i alespoň z části úspěšné ruské pěchotní útoky, které pronikly první a zřejmě i druhou linií ukrajinských zákopů. Minimálně u Pisků ruský postup zastavilo až povolání záloh. Které zahrnovaly jak pozemní jednotky, tak dělostřelectvo.

Na dalším úseku fronty, jižně od Záporoží, byla situace poněkud klidnější. Do boje tu obě strany nasadily menší množství mužů i techniky. Podobně to bylo i v Chersonské oblasti. Tady stále probíhají lokální taktické střety a především neustálé dělostřelecké duely, ne však větší pozemní operace.

Ruské velení do této oblasti přesunulo další jednotky (řádově tisíce mužů a stovky kusů techniky), jeho úmysly jsou zatím ovšem nejasné. Nedokážeme odhadovat, zda jejich hlavním úkolem bude příprava obrany proti mnohými očekávané ofenzívě ukrajinských jednotek proti Chersonu, nebo se pokusí o vlastní útok. Jeho cílem by mohlo být třeba vytvořit „nárazníkové pásmo“ u Chersonu, aby se situace ve městě poněkud stabilizovala. A aby mohlo například proběhnout takzvané „referendum“ o připojení k Rusku.

Posílení zároveň signalizuje, že ruští generálové nepovažují tuto pozici za tak zranitelnou, jak by se na papíře mohlo zdát. Proč to tak můžou vidět, jsme vysvětlovali v úvodu článku.