Článek
V posledních dnech roku (a po kratší přestávce) provedly ruské síly proti Ukrajině několik relativně silných útoků řízenými střelami a drony. V noci z 28. na 29. prosince nasadili íránské drony Shahed, kterých do Ruska podle oficiálně samozřejmě nepotvrzených zpráv dorazila v posledních týdnech nejméně jedna nová zásilka.
Většina dronů byla znovu sestřelena, ovšem několik jich proletělo sítí protiletadlové obrany a zasáhly trafostanici v Oděské oblasti. Zařízení je tak mimo provoz už několik týdnů, což značně komplikuje dodávky elektřiny v oblasti.
Ještě masivnější útok se odehrál ráno 29. prosince, kdy ruská letadla a zřejmě i lodě vypustily proti Ukrajině celkem údajně 69 řízených střel, menší počet íránských dronů a zřejmě také původně protiletadlové střely S-300, které mají sekundární schopnost působit proti pozemním cílům.
Reakce ukrajinské protivzdušné obrany byla jako obvykle poměrně masivní, ovšem ne stoprocentně účinná. Sestřelena byla většina ruských střel, ovšem ne všechny. Ve Lvovské oblasti sestřelila ukrajinská protivzdušná obrana čtyři ze šesti přilétajících raket. Zbylé dvě zasáhly rozvodnu elektřiny a vyřadily z provozu Lvov a asi 290 měst a vesnic v jeho okolí. V Kyjevě byla ze dvou okresů slyšet série detonací a Ukrajinci prohlásili, že bylo sestřeleno celkem 16 přilétajících střel, než vyšlo najevo, že byl zasažen nejméně jeden průmyslový objekt a několik prvků energetické sítě. I nad Oděskou oblastí proletěl obranou dostatečný počet ruských raket, aby bylo zasaženo podle oficiálních prohlášení „10 objektů kritické infrastruktury“.
Neutěšená situace v zásobování elektřinou, ale i teplem či pitnou vodou ve velké části země tak pokračuje a bude pokračovat. Součástí posledních vystřelených vln byly i střely vyrobené v nedávné době, Rusko jich tak patrně nemá velké zásoby, zároveň ovšem evidentně dokáže stavy doplňovat natolik, aby mohlo uskutečňovat podobně velké úseky s frekvencí několika týdnů.
Jako obvykle byl útok naplánován tak, aby střely přilétaly z nečekaných úhlů a pokusily se proklouznout protivzdušnou obranou. Minimálně jedna z nich byla například nasměrována přes běloruský vzdušný prostor, takže zasahující ukrajinská střela S-300, která minula svůj cíl, se zřítila u obce Harbacha v Bělorusku. Minsk to okamžitě prohlásil za „provokaci“. Nezdá se ovšem, že by běloruská armáda a ruské síly v Bělorusku v tuto chvíli měly dostatek sil k otevření nové fronty (třeba ve směru na Kyjev), zůstane tak patrně u slov.
Ruský hlad
Situaci na frontě v posledních dnech a týdnech ovlivňuje několik faktorů. Jedním je dosavadní teplý průběh zimy, díky kterému je terén stále rozmáčený, a tak těžko prostupný pro těžkou techniku (pásová vozidla jsou samozřejmě dotčena méně).
Tím druhým faktorem se v posledních dnech zdá být „hlad po dělostřelecké munici“ minimálně u části ruských sil. Jeho přesný rozsah není jasný, stížnosti se ovšem ozývají z různých stran, včetně „vagnerovců“. Podle svědectví některých ukrajinských vojáků je například ruské ostřelování u Bachmutu – tedy místu nejprudších střetů v posledních týdnech – nižší než u Chersonu během léta a podzimu.
Protože ruská armáda na využití dělostřelectva tolik spoléhá, nedostatek munice by měl mít na schopnosti značný vliv. Zároveň to ovšem neznamená, že by ruským vojskům došla munice. Nedostatek je relativní a minimálně částečně může být například důsledkem snahy o navýšení zásob střeliva například pro předpokládanou jarní ruskou ofenzivu postavenou na odvedencích, kteří ještě nejsou na frontě a procházejí výcvikem.
Jak už mnohokrát zaznělo nejen v tomto seriálu, Rusku se ovšem podařilo často vysmívanou mobilizací vyřešit jeho akutní problém s nedostatkem mužstva. Byť tedy na některých úsecích mohou chybět dělostřelecké granáty či jiná munice, ruské zákopy a další obranná postavení jsou poměrně silně obsazené. Ukrajinské snahy o útok tedy naráží i tak na poměrně tuhý odpor.
Nejlépe je to vidět na severním úseku fronty, v Luhanské oblasti, kde je iniciativa jasně na straně Kyjeva. Ukrajinské jednotky postoupily v posledních týdnech východním směrem u měst Svatove i Kreminna, ale postup se měřil na jednotky kilometrů. V řadě případů pak ruské protiútoky donutily ukrajinské síly z nových pozic ustoupit – a o některé pozice podobná „přetahovaná“ pokračuje už celé týdny.
Ruská taktická pozice se zdá zhoršovat v poslední době především kolem města Kreminna. Objevovaly se už informace o tom, že ruské jednotky ve městě ve velkém začaly rabovat a odvážet vše, co mohou, protože se připravují k ústupu z této pozice. I ukrajinské zdroje (alespoň ty seriózní) ovšem uvádí, že město ani není cílem přímého útoku, ani není odříznuté od zásobování. Ruský ústup z této příhodné obranné pozice tedy zatím nelze očekávat.
Doněck
Podobné taktické boje pokračují i v Doněcké oblasti, tedy dále na jih po linii fronty. V širší oblasti kolem města Bachmut se ruským silám podařilo podle všeho definitivně ovládnout výhodně položenou obec Jakovlivka v blízkosti městečka Soledar. Jde o vyvýšeninu, ze které by ruské jednotky měly mít lepší možnost rozvíjet útoky v severní části bachmutské fronty. Zatím v této oblasti ovšem ruské jednotky žádný úspěch nezaznamenaly.
Situace je v tuto chvíli podle dostupných informací relativně stabilní. Obě strany se střídají v držení některých pozic v okolí města. Což je dáno i podobou bojiště a systémem ukrajinské obrany. Ta je údajně na většině míst v této oblasti stavěna tak, že první obranná pozice bývá bráněna poměrně lehce, a obránci ji tváří v tvář silnějšímu útoku rychle opouštějí.
Je to do značné míry proto, že obranné pozice tu nejsou tak pevné jako v těch částech fronty, kde je obě strany budovaly od roku 2014. Obránci se tedy nemohou opřít o betonové bunkry, ale pouze vyhloubené zákopy, které neposkytují zdaleka tak dobrou míru ochrany a které by bylo sebevraždou držet proti odhodlanému útoku.
Ukrajinští vojáci tedy často své předsunuté pozice opouštějí a volají na pomoc dělostřelectvo, aby protivníka přibylo k zemi a útok rozrušilo. Pokud se to podaří, pokusí se obvykle nepřítele vytlačit protiútokem dříve, než se v nových pozicích dokáže pevně uchytit. Ne vždy to samozřejmě vyjde podle plánu, a proto se pozice fronty mění, byť obvykle pouze o stovky metrů.
V oblasti v posledních době podle některých zdrojů roste význam nočních bojů, tedy útoků dobře vybavených a vycvičených jednotek s přístroji pro noční vidění, a to jak na ukrajinské, tak na ruské frontě. Do jaké míry je to pravda, těžko soudit.
Rozhodně jde ovšem nadále především o bitvu dvou pěchot s podporou dělostřelectva. Těžká technika se v oblasti neprosazuje. Na obou stranách je množství relativně dobře zakopané pěchoty s protitankovými zbraněmi. Především ruské tanky a další techniku v oblasti v poslední době údajně velmi účinně zdecimovala dělostřelecká palba s využitím naváděné munice (tj. především M142).
I v dalších úsecích doněcké fronty se situace za poslední dva týdny příliš nezměnila. Pokračují boje u Avdijivky či Pavlivky, linie fronty se ovšem nezměnila. A ani jedna strana se nezdá být tak vysílena, aby byla donucena k ústupu nebo (v ruském případě) úplnému zastavení útočných akcí.
Záporoží a Cherson
Ukrajinský generální štáb oznámil, že jeho síly provedly sérii úderů na ruské velitelství a zásobovací sklady v Tokmaku a dalších lokalitách v (jižním) Záporoží. Na pohled se tak zdá, že v oblasti probíhá podobná snaha o narušení ruských logistických schopností a velení, jaké jsme byli svědky v posledních měsících v Chersonské oblasti. Ovšem Záporožská fronta je vyšší a ruské zásobování tu nemá „úzká hrdla“ v podobě mostů přes Dněpr, které byly opakovaným cílem úderů systémů HIMARS a později i dělostřelectva.
Ukrajinské ostřelování v Záporožské oblasti údajně výrazně narušilo železniční síť, takže ruské síly nemohou využívat svého oblíbeného dopravního prostředku. Záporoží má ovšem poměrně hustou silniční síť, a tak rozhodně nelze hovořit o tom, že by Rusové nemohli své jednotky zásobovat.
Zda jde o přípravu na nadcházející ofenzivu, běžnou součást denních bojů, nebo klamný manévr, který má Moskvu utvrdit v tom, že právě tady dojde k velkému ukrajinskému útoku, to si z pochopitelných důvodů netroufáme odhadovat.
Pokud ovšem v Záporoží dojde k nějakému většímu střetu, intenzita bojů bude nejspíše velmi vysoká. Kdyby se ukrajinským silám podařilo postoupit až k moři, například k Mariupolu, znamenalo by to s velkou pravděpodobností i pád Krymu. Tomu pochopitelně bude chtít Moskva za každou cenu zabránit.
Jak už jste také patrně slyšeli, otevřený a rovinatý terén v této oblasti se k útoku příliš nehodí. Ofenziva by vyžadovala nejspíše velké množství obrněné techniky, které je na obou stranách stále nedostatek. Mírná zima s rozbahněnou půdou útočným akcím také nepřeje (byť v mnoha jiných ohledech je pro Ukrajinu i Západ výhodná), a tak zatím žádný analytik neočekává, že by se situace v Záporožské oblasti změnila v příštích dnech či nejbližších týdnech.
V Chersonské oblasti se vojenské akce omezovaly téměř výhradně na ostřelování. Ruské granáty dopadají na nedávno osvobozené město pravidelně. Ukrajinské dělostřelectvo v poslední době spíše sporadicky útočí na cíle na „ruském“ břehu, soustředí se však spíše na jiné úseky fronty, například třeba Záporoží.
