Článek
Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.
Dnešní díl našeho přehledu situace na bojišti začneme krátkou rekapitulací situace na frontě, jako obvykle od severu. Ta tentokrát nebude dlouhá, protože od ústupu ukrajinských obránců z Lysyčansku se pozice obou armád změnily pouze minimálně.
Na všech úsecích fronty probíhalo vzájemné ostřelování a případně i malé taktické boje, ale ne větší operace. Jako obvykle platí, že v této „opotřebovávací“ války je spíše než změna průběhu fronty důležité to, jak velké škody obě strany utrpí.
V okolí Charkova ruské jednotky nevyvíjely tak veliký tlak jako v posledních týdnech. Pozice se posunuly pouze na několika místech fronty a doslova pouze o stovky metrů. Totéž lze říci i o oblasti jižně od Izjumu, i když v tomto úseku byla ruská armáda obecně aktivnější.
V posledních dnech probíhaly pokusy o útok na stejné opěrné body, o něž se bojuje už zhruba dva týdny. Ve všech případech se podle dostupných informacích jednalo o frontální útoky, které se podařilo obráncům odrazit.
Skutečně nebezpečné by pro ukrajinské jednotky bylo, kdyby ruské síly stejně jako třeba u Popasne prováděly kombinované operace: tedy zaútočily přímo, aby obránce „zafixovaly“ na místě, a jiné jednotky se zároveň pokusily o obchvat. V tuto chvíli zřejmě ovšem nemají invazní jednotky v oblasti dost sil, aby se o něco takového pokusily. Zatím tedy průběžně „zkouší“ obranu a snaží se ji oslabit.
O něco dále na jihovýchod, v oblasti u dnes již Ruskem ovládaného Lysyčansku, je fronta možná poněkud překvapivě stále zhruba na stejném místě. Ukrajinské jednotky neustoupily ze svých pozic na výšinách západně od Lysyčansku a stále se bojuje ve stejných obcích jako před týdnem: Verchnokamjanskeho, Spirneho, Berestoveho.
Intenzita bojů je údajně o něco nižší než minulý víkend, ovšem v ruském zájmu je rozhodně vytlačit obránce z tohoto vyvýšeného terénu směrem na západ. Ukrajinští obránci by pak museli zaujmout méně výhodné pozice v údolí, které se táhne severojižním směrem mezi městy Siversk a Bachmut. Nebo případně ustoupit ještě o několik kilometrů dále na západ do výhodnější obranné pozice na další hřeben. Rusko by tak ukrojilo zase několik kilometrů z ukrajinského území.
Obě strany také uvádí, že velká část ruských jednotek byla z tohoto úseku stažena za frontu, kde doplňuje stavy techniky a mužstva. Je možné, že během několika dní tedy znovu ruský tlak zesílí.
Ruské jednotky útočily i v jižní části donbaské fronty, kde drží ukrajinská strana malý výběžek až k severnímu okraji města Světlodarsk. Až do čtvrtečního odpoledne neznamenaly tyto snahy žádný výraznější úspěch. V posledních hodinách se objevují informace, že tu došlo k určitému posunu, ale nejsou k dispozici podrobnosti a už vůbec ne potvrzené.
U města Doněck se střety omezily z velké části na ostřelování. Ani jedna strana v této oblasti nemá sil nazbyt, ovšem iniciativa se zdá být spíše na ukrajinské straně. Její jednotky mírně posunuly malé úseky fronty směrem na východ, možná i díky tomu, že mají v oblasti nečekaně dělostřeleckou převahu (o tom více dále).
V úseku u města Záporoží probíhaly jen drobné taktické boje a samozřejmě ostřelování. Na jihozápadním cípu linie doteku u města Cherson, kde se Ukrajina snaží vyvinout tlak, se také neodehrály žádné velké potvrzené teritoriální změny. Ale informací z této části fronty je asi vůbec nejméně a jsou velmi rozporuplné, takže se nebudeme pokoušet situaci jasně hodnotit.
I když fronta je poměrně statická, neznamená to, že by se na bojišti nic neměnilo. Novinkou posledních týdnů a dní je především soustavná ukrajinská snaha o útoky na logistická centra ruské armády desítky kilometrů v ruském týlu, která už zřejmě začíná mít dopady na dění přímo na frontě.
Aby nebylo čím střílet
Ukrajinská armáda v posledních týdnech systematicky ničí ruské sklady munice v blízkosti fronty. Kyjevské velení soustředilo údery především na donbaské bojiště, k několika došlo ovšem i na jižní části bojiště, například u Chersonu.
Někdy při nich bylo použito západních děl se 40kilometrovým dostřelem (M777, PzH 2000 i polský Krab), především však s pomocí raketových systémů HIMARS a také ještě sovětských raket Točka-U (nasazovaných někdy společně s HIMARS) ukrajinské dělostřelectvo zničilo v posledních týdnech několik velkých skladů munice. Ukrajinský generální štáb na Telegramu zveřejnil seznam 16 cílů v zázemí zasažených jen od 28. června do 6. července. Nejvzdálenější se nacházely zhruba 80 kilometrů od linie fronty.
V zásadě nejde o nic nového, ukrajinské a ruské síly si od 23. února, kdy Rusko rozšířilo svou válku proti Ukrajině, logistickou infrastrukturu ničí vzájemně neustále. V posledních týdnech však Ukrajinci své nálety zintenzivnili – a jsou také přesnější, protože na frontové linie přichází stále více raket západní výroby.
První čtyři Američany vyrobené vysoce mobilní dělostřelecké raketové systémy – odpalovací zařízení na nákladních automobilech se šesti náboji pro rakety s dosahem v ideálních podmínkách více než 80 kilometrů a GPS naváděnými raketami – dorazily na východní frontu poslední týden v červnu. V červenci dorazily další, a tak k 7. červenci měla Ukrajina k dispozici údajně celkem devět systémů HIMARS a M270 (což je v základu stejný systém na pásovém podvozku místo kolového).
Když jsme u počtu systémů: ruské ministerstvo obrany tvrdí, že se jeho silám podařilo dva systémy HIMARS zlikvidovat. To samozřejmě nelze vyloučit, ovšem záběry, které mají ztrátu dokládat, jsou velmi nepřesvědčivé. Bude tedy lepší počkat na nějaké případné další potvrzení.
Na novou zbraň nebyla ruská armáda připravena a ukrajinské velení se toho zřejmě rozhodlo využít proti dělostřelectvu, které je na ukrajinském bojišti jednoznačně rozhodující složkou. Zřejmě i proto, že tyto raketomety byly nasazeny pouze čtyři a primárně necílily proti samotným dělům a jejich posádkám. Těch má za prvé Rusko podél fronty rozmístěné tisíce, za druhé jde o pohyblivější cíle než sklady munice.
Ruské logistické uzly, vzdálené 50 a více kilometrů od fronty, které donedávna byly relativně v bezpečí před ukrajinským útokem, náhle přestávají být bezpečné. Čtyři rychle se přesunující a z velké části v noci působící HIMARSy díky tomu mají zřejmě větší vliv, než by jejich počet naznačoval.
Nezanedbatelnou roli hraje i nehmotná podpora západních zemí: informace. Spojené státy od začátku války významně rozšířily a také velmi zrychlily zpravodajskou spolupráci s Ukrajinou. Relevantní informace o možných cílech (minimálně těch na území Ukrajiny) údajně plynou k ukrajinskému velení bez velkého zdržování a umožňují podobné útoky plánovat s efektivitou, které by sama Ukrajina ve většině případů těžko mohla dosáhnout.
V oblasti kolem Doněcku, kde bylo zničeno několik skladů munice, získalo například podle známého proruského blogera Sladkova ukrajinské dělostřelectvo v posledních dnech převahu. Zřejmě právě z toho důvodu, že ruským dělům chybí munice, což je pro ně zcela nový problém (s výjimkou nedostatku munice ráže 122 milimetrů, kterou hlavně síly obou separatistických republik v posledních týdnech právě proto do značné míry údajně opouští).
Malé množství do jisté míry kompenzuje fakt, že na rozdíl o starší generace raketometů (Grad, Smerč i většina verzí systému Uragan) se HIMARS nakládají mechanizovaně po blocích: celá operace trvá doslova pár minut a není zapotřebí žádného personálu navíc. Proti tomu nakládání takového systému Smerč s raketami podobného dostřelu je těžká dřina, která i sehranému týmu trvá dlouhé desítky minut. I zaměřování je automatické, zatímco u většiny starších raketometů obvykle ještě sovětské provenience na ukrajinské i ruské straně probíhá ručně (příklad systému Uragan).
Pokud tedy má HIMARS či M270 dostatek střeliva, může zasáhnout do boje s výrazně vyšší frekvencí než starší raketomety. A na velkém úseku fronty, protože stroj je schopný rychlých přesunů (HIMARS je zkratka výrazu „high mobility artillery rocket system“, tedy „vysoce pohyblivý raketový dělostřelecký systém“).
Kdo bude přesnější
I Rusko má samozřejmě zbraně, které mohou zasáhnout cíle za frontou, a to i podstatně dále za frontou, než to zvládnou Ukrajině dodané rakety pro systém HIMARS. Ukrajinská armáda si ovšem bolestivě musela zvykat na to, aby neposkytovala nepříteli příliš lákavé cíle (částečně už před válkou), a tak ruské zbraně dalekého dosahu nemají v posledních týdnech tak veliký vliv. Navíc Rusku se zdají chybět zbraně s podobnou přesností jako například GPS naváděné střely systému HIMARS.
Otázkou, o které se dlouho spekuluje, také je, kolik moderních střel dlouhého doletu Rusko vlastně ještě má. Například při známém zásahu obchodního centra v Kremenčuku na jihu Ukrajiny byla podle záběrů z místa zřejmě použita protilodní střela Kh-32 (možná i ještě starší Kh-22), která je schopná v omezené míře zasahovat i pozemní cíle.
Střela je velmi zjednodušeně postavena tak, aby vyhledávala a zasahovala cíle, které z pohledu jejího řídícího systému připomínají moderní lodě: tedy velké ocelové konstrukce v cílové oblasti. Na moři může k mýlce dojít těžko, v případě pozemního cíle je ovšem záměna velmi dobře možná. V Kremenčuku se nacházejí průmyslové a logistické objekty, které mají vojenskou hodnotu – a také podobnou ocelovou konstrukci jako zasažené obchodní centrum.
Ruské útoky do ukrajinského týlu se stávají tedy stále méně přesnými, zatímco ty ukrajinské – byť mají menší dosah – jsou naopak výrazně přesnější a účinnější. To samozřejmě může ovlivnit průběh ruských operací, především právě na Donbasu, kde jsou zmíněné západní raketové systémy nasazeny zřejmě přednostně.
Ruská armáda spoléhá v logistice do značné míry na železnice, ale ta je podobnými zbraněmi snadno zranitelná. „Poslední míli“ musí prakticky vždy střelivo a další zásoby urazit po silnici. Pokud se ale logistická centra ruské armády budou nucena posunout na 70–80 kilometrů od fronty, zdá se pravděpodobné, že to zásobování může dosti zásadně zkomplikovat.
Ovšem nepředbíhejme, ruská armáda se nepochybně nové situaci pokusí přizpůsobit; nikde ovšem není psáno, že toto přizpůsobení nebude bolet a ve výsledku bude stejně efektivní jako dosavadní systém. A pokud by Rusové přišli jen o část své dělostřelecké převahy, jejich na Donbasu zatím úspěšná taktika založená na velké dělostřelecké převaze by se stala méně efektivní.
Logistika je v moderní válce extrémně důležitá. Ostatně nezapomínejme, že pokus ruské armády obklíčit Kyjev již v únoru a březnu zhatilo právě to, že ukrajinské jednotky přerušily ruské zásobovací trasy. Ukrajinci, kteří se zaměřili na sklady munice hluboko uvnitř území ovládaného Ruskem, zjevně doufají, že tuto vítěznou strategii zopakují i v létě.
Oprava: Článek uváděl nepřesně název německé houfnice PzH 2000. Za chybu se omlouváme.
