Článek
Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.
Po krvavých bojích na začátku léta se v posledním týdnu intenzita střetů na ukrajinském bojišti obecně snížila. Došlo pouze k několika menším změnám, které ovšem minimálně v jednom případě možná mohou mít poměrně velký význam pro vývoj dalších dní.
Stále pokračuje ukrajinská kampaň útoků na ruské zázemí, byť v několika posledních dnech se zdá, že i v tomto případě došlo k jistému útlumu. Týká se to především muničních skladů, i když například ještě v pátek 15. července brzy ráno byl zasažen ruský muniční sklad v obci Kadijivka, která leží zhruba 35 kilometrů za donbaskou frontou. Zjevně obsahoval mimo jiné i rakety pro raketomety, jejichž motory se při následném požáru v některých případech zapálily a vynesly munici mimo prostor areálu.
Díky tomu, že zásahy do ruského týlu probíhají už několik týdnů, máme více informací o tom, jak probíhají. V prvním sledu na cíl ukrajinské jednotky v mnoha případech vystřelí nejprve méně přesnou munici, například střely Točka-U, nebo neřízené rakety ze systémů, jako je Uragan.
Muniční sklady bývají obvykle chráněny protivzdušnou obranou, například bateriemi střel S-300 a S-400, které by si minimálně na papíře měly s takovou salvou poradit. Ruská obrana také údajně proti první vlně alespoň v některých případech efektivně zasáhla (tvrdí tedy ruské zdroje na místě, a to nejen oficiální).
Brzy poté (s jakými odstupy, to nevíme přesně) následuje další salva, která v mnoha případech nemíří přímo proti samotnému muničnímu skladu, ale proti postavením protiletadlové obrany, která se odhalila zásahem proti první salvě. Po zničení protiletadlové obrany další útok směřuje už přímo na hlavní cíl.
Kombinovaná taktika zatím má zjevně velmi dobré výsledky. Před příchodem západních přesných raketometů ukrajinské Točky-U podobně chráněné cíle ničit spolehlivě nedokázaly. Byť už tehdy samozřejmě ruské sklady munice stály v jejich dosahu a Ukrajina o nich nepochybně věděla díky vlastním zdrojům či pomoci západních zpravodajců.
Nejlepší ruskou taktikou je tedy to, co jsme zmiňovali už několikrát – přizpůsobit se situaci a změnit své logistické návyky. Těžko pochybovat, že se o to alespoň nepokouší, nic jiného z jejího pohledu nemůže mít v tuto chvíli vyšší prioritu.
Na druhou stranu bude asi pro ni těžké se zbavit svého fungujícího systému. Z počátku války měly totiž ruské jednotky ohromné potíže s přesunem materiálu od železnice na frontové pozice. S přesunem těžiště bojů na Donbas během dubna s pomocí civilních dopravců vznikl nový systém, jak vše dostat od vlaků až do týlu jednotlivých divizí. Armádní jednotky pak vozí munici z těchto divizních skladů do menších skladů za postavením dělostřelectva. Odtud se konečně munice kyvadlově dopravuje k dělům.
Logistika ruského dělostřelectva je tedy závislá na vlacích a civilních vozidlech, která musí jezdit po běžných silnicích. Takže překladiště musí být blízko silnice a železnice. Navíc jsou na úrovni divize a brigády, těžko se maskují nebo brání a jen obtížně přemisťují.
I když o nich tedy ukrajinské velení vědělo, střely, které mělo k dispozici, nedokázaly obranu těchto cílů prolomit. S příchodem nových systémů se situace změnila. Zároveň ovšem bylo jasné, že ruské jednotky se nějakým způsobem přizpůsobí. Úbytek dokladů o zničení velkých skladů by celkem logicky mohl být důkazem toho, že už se tak konečně stalo. S definitivním závěrem bude však moudré počkat.
Méně pohybu
Co se týče bojů na frontě, prakticky po celé délce je vidět pokles jejich intenzity. Na severní části, v okolí Charkova, se linie prakticky nepohnula. Pokračovalo tedy především ostřelování z obou stran.
K malé, ale možná poměrně důležité změně došlo jižněji, na ijzumském předmostí. Z něj se ruské jednotky pokoušejí postupovat v různých směrech zhruba na jih, tedy do okolí města Slovjansk. V posledních týdnech soustředí útoky do východní části předpolí, k obcím Bohodorične a Dolina.
Tyto útoky končí obvykle neúspěchem, jejich hlavním cílem je vyčerpat ukrajinskou obranu a určit, kde se přesně nachází. K obsazení nových území vedou pak obvykle lépe připravené kombinované operace, při kterých jedna část jednotek obránce „zafixuje“ a jiné jednotky se zároveň pokusí o obchvat.
Něco podobného se možná (zprávy nemáme dokonalé) stalo už v minulém týdnu právě v jižní části tohoto úseku. Invazní síly totiž obsadily vesnici Kurulka asi 25 kilometrů jižně od Izjumu.
Obsazení této obce dává invazním silám možnost zaútočit na ukrajinské síly na vedlejších úsecích fronty z nového směru a tím zvyšovat tlak na obránce a zvyšuje šanci Rusů na úspěch. Ruská taktika v takových případech doporučuje tzv. „květ“, tedy z jediného bodu se pokusit rozvinout útok do všech možných směrů ve snaze najít nejslabší bod.
Kurulka také leží necelých deset kilometrů od důležité železnice ze západní části do Slovjansku. Tu ukrajinské síly v oblasti pochopitelně využívají k zásobování svých jednotek. Pokud by železnice byla mohutně ostřelována, či zničena, ukrajinskou logistiku by to zkomplikovalo.
Ukrajinské jednotky se podle dostupných informací pokoušely ty ruské z obce vytlačit, zatím však bez úspěchu.
Úspěch nutně neznamená, že právě tudy povede hlavní ruský útok na Slovjansk ze severu, ruské velení neustále hledá slabá místa v obraně a pokouší se jich využívat, pokud je objeví. Nepochybně bude i nadále hledat případné slabiny v ukrajinské obraně i jinde a útoky tedy budou pokračovat v jiných směrech.
I proto, že Rusko zase nemá tak dokonalé průzkumné prostředky. Je tedy často odkázáno na to, že musí sondovat sílu obrany s pomocí „průzkumu bojem“, kdy útočící jednotky mají za úkol hlavně nalákat palbu protivníka. Odhalené pozice se pak pokusí zničit dělostřelectvo – které ovšem většinou neuspěje, a tak se celý proces zase musí opakovat.
Obsazení Kurulky nemusí nakonec znamenat nic. Je to posun doslova jen o pár kilometrů, který dobře ilustruje, v jak malých geografických měřítkách každodenní boje probíhají. Ale také je možné, že se Rusům podaří využít; rozhodně nabízí nové možnosti. Také je příznakem toho, že ruská „operační pauza“ se netýkala všech oblastí fronty.
Pokračujme ovšem dále. V jiných částech izjumského výběžku byly změny minimální. Intenzivní boje nadále u již zmíněných obcí Bohodorične a Dolina. První z nich ruské jednotky zřejmě po několika týdnech obsadily úplně, ovšem nedokázaly obsadit vyvýšení jižně od ní. Ukrajinské jednotky tak jsou v poměrně výhodném postavení a další ruský útok v této oblasti se zatím nekoná.
Pokud ovšem ruské jednotky dokážou rozšířit svůj úspěch u Kurulky, ukrajinské jednotky se z těchto pozic budou muset kvůli hrozbě obklíčení časem stáhnout směrem ke Slovjansku.
Ústup, nebo dezinformace?
Relativní klid byl i ve východní části donbaské fronty, kam se fronta posunula po obsazení Lysyčansku. Terén v tomto místě není pro obránce úplně ideální, protože ruské jednotky je tlačí z vyvýšenin do údolí, kam by měli mít ruští dělostřelečtí pozorovatelé dobrý výhled. Ale zároveň jde o poměrně hustě zastavěnou oblast, ve které je tedy řada vhodných úkrytů, což zase útokům nepřeje.
V každém případě změny byly minimální. Co je pro vývoj války asi důležitější, než kdo obsadil kterou vesnici, intenzita bojů není příliš vysoká, alespoň tedy ve srovnání s předchozími týdny. I ztráty na obou stranách tedy zřejmě budou o to menší.
Oblast také nemá velkou strategickou hodnotu, takže kdyby bylo „opotřebení“ vysoké, ukrajinské velení by nejspíše zavelelo k ústupu na lepší pozice na hřebenech dále na západ. To je samozřejmě spekulace. Vychází ovšem z toho, že Ukrajina se zjevně v oblasti řídí strategií nechat protivníka postupovat, pokud by při obraně měli obránci zaplatit vysokou cenu.
Objevují se také prozatím nepotvrzené zprávy, zatím pouze z proruských zdrojů, podle kterých už se ukrajinské jednotky postupně stahují z oblasti kolem Siversku. Nejde o zdroje spolehlivé, často vysloveně propagandistické, ale protože Siversk bude kvůli jeho poloze v údolí nejspíše těžké ubránit, možná v tomto případě mají pravdu. Ale jasné důkazy ruské přítomnosti v Siversku k pátku k dispozici nebyly.
Minimální změny jinde
V dalších částech tohoto úseku fronty invazní jednotky zaznamenaly pouze malé úspěchy, případně nepostoupily vůbec. To se týká třeba okolí města Světlodarsk v jihovýchodní části donbaské fronty. Ukrajinské velení tam muselo pozice údajně vyztužit narychlo povoláním jedné výsadkové brigády, ale ke změně linie fronty nakonec nedošlo. Ovšem znovu opakujeme, že důležitější je v této fázi bojů to, co tak přesně sledovat nelze: Jaké ztráty která strana měla.
Dále po frontě, v okolí Doněcku, docházelo především k ostřelování, a to dosti intenzivnímu. Došlo i k pozemním útokům u města Avdijivka. Proruské síly tu nejprve po týdnech de facto statických bojů poněkud překvapivě postoupily přes první linii ukrajinské obrany. Protiútok je ovšem brzy vytlačil zpět.
Situace na dalších úsecích fronty, které nazýváme pro naše účely záporožský a chersonský, je jako obvykle poněkud méně přehledná. Je to otevřenější terén, ve kterém dochází k menším taktickým střetům. Kde obě armády nerozdělují větší vodní plochy, leží mezi nimi kilometry široké „šedé pásmo“, ve kterém probíhají střety menších jednotek. Speciální jednotky či malé průzkumné oddíly se pak vydávají i za ně, až na území protivníka.
I když je tedy těžké si udělat představu o tom, komu v danou chvíli „patří“ která vesnice, celkově nejsou hlášeny žádné velké změny oproti minulým týdnům. Víme jen tolik, že ruské jednotky do okolí Chersonu přesouvají posily a pokračují v opevňování oblasti. Zřejmě nepodceňují možnost ukrajinské ofenzívy. Zda na ní má Ukrajina dost sil a jakých (případně kdy by je mohla mít), a kam by mohl útok směřovat, to je v současné chvíli asi hlavní nezodpovězená otázka této fáze války.
