Zprávy z bojiště: Postupující Rusové dorazili k poslední připravené linii

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zastavme se nejprve u letecké války, konkrétně úderů proti týlu z jedné i druhé strany.

Na začátku týdne Ukrajina zažila největší letecký útok od začátku celé války. Rusko poslalo na různé cíle, znovu z velké části spojené s energetikou, více než 230 dronů a řízených střel.

Velká část dronů i střel s plochou dráhou letu byla zřejmě sestřelena nebo jinak zastavena protivzdušnou obranou (včetně jednoho nejspíše velmi šťastného sestřelu řízené střely kulometem).

Ale jako obvykle, i v tomto případě prošla obranou většina balistických střel, které může zasáhnout jen malá část systémů protivzdušné obrany. Tyto zbraně přitom při dopadu díky kinetické energii i náloži napáchají značné škody.

Zajímavé je, že z pondělního útoku máme k dispozici jasné záběry ruské střely, která dopadla neškodně do vodní nádrže na Dněpru. To naznačuje, že Ukrajinci buď blokovali signál satelitní navigace, nebo ho upravovali („spoofing“) tak, aby dával nepřesné údaje. Navigační systém tedy mohl střele nahlásit, že je u cíle, nebo spoléhala na nepřesný záložní systém (inerciální navigaci).

Na druhou stranu je zjevné, že si útok kromě několika ztracených životů vyžádal škody na ukrajinských energetických zařízeních. Rusko se na mohutný útok nepochybně připravovalo delší dobu jak budováním zásoby munice, tak neustálým „zkoušením“ ukrajinské obrany. K tomu používalo útoky menšího počtu kamikadze dronů, které se v jednotkách či desítkách kusů objevují nad Ukrajinou každý den.

V noci na úterý pak Rusové podnikli menší útok s cca 70 kusy munice. To by mohlo naznačovat, že po dlouhých týdnech relativního klidu, kdy probíhaly jen zmíněné „průzkumné“ útoky dronů, může přijít znovu období silnějších úderů. Všeobecně se odhaduje, že ruské zásoby munice jsou poměrně vysoké a výroba prakticky všech typů, včetně řízených střel, se od invaze na Ukrajinu navýšila.

Určité úspěchy v letecké válce zaznamenala i protistrana. Po dlouhé přípravě a útocích na postavení protivzdušné obrany na Krymu se ukrajinským střelám podařilo zasáhnout důležitý přívoz pro dopravu paliva na Ruskem anektovaný poloostrov. A také velký sklad ropných paliv u Proletarsku, který i přes částečný úspěch ruských hasičů ani po týdnu nepřestává hořet.

Kyjev má za sebou také jeden z nejúspěšnějších útoků na ruskou leteckou základnu, konkrétně na Marinovku, kterou využívaly bombardéry k útokům na Ukrajinu. Škody se podle satelitních záběrů zdají být poměrně rozsáhlé, včetně zásahu skladu munice.

I když je základna vzdálena necelých 500 kilometrů od ukrajinských pozic a ruské letectvo tedy mělo na reakci pár hodin, došlo ke zničení několika letounů. To nicméně může mít různá vysvětlení: buď varování nepřišlo včas, takže nestačily odletět, nebo šlo o stroje neschopné letu. Mohly být v opravě, případně sloužily už jen jako zdroj náhradních dílů.

Zásahy těchto důležitých cílů (na Marinovku Ukrajinci zaútočili poněkolikáté) by mohly naznačovat, že ruská protivzdušná obrana je skutečně pod tlakem. Ačkoliv je mimořádné početná, ruské území je veliké a i Moskva přišla od začátku války o celou řadu zařízení, která zničily ukrajinské drony či střely.

V příštích týdnech uvidíme, zda je ruský „protivzdušný“ deštník skutečně o něco děravější, nebo šlo o náhodu. Možné je obojí.

Za poslední dny nemáme –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s výjimkou několika víceméně lokálních úspěchů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ potvrzené informace o významnějším ukrajinském postupu v ruské Kurské oblasti. Nejspíše je to dáno jak logistikou, které jsme se věnovali v předcházejícím textu, tak počtem vojáků, kteří jsou k dispozici.

Fronta je přitom stále poměrně řídce obsazená a mohou jí na jednu i druhou stranu procházet například speciální oddíly, které pak přepadají protivníkovy jednotky v týlu.

Je tedy velmi pravděpodobné, že oněch zřejmě několik tisíc mužů, kteří se akce účastní, má nyní z velké části jiné úkoly než postupovat dále. Například odrážet ruské snahy o protiútok, připravovat obranné pozice nebo likvidovat izolované ruské jednotky, které se ještě občas mohou skrývat někde za současnou linií bojů. Jde ale o pouze o odhad. Situace a cíle ofenzivy stále nejsou zcela jasné, byť vytvoření „nárazníkového pásma“ se rozhodně zdá jedním z nich být.

Ukrajinské jednotky se také stále snaží, alespoň v omezené míře, postupovat do oblasti západně od obsazených území v Kurské oblasti, kde jsou Rusové na pomyslném „ostrově“. Jak jsme už uváděli, oblast ze severu ohraničuje řeka Sejm. Přes ni vedly tři silniční mosty, z nichž některé byly zcela zničeny, jiné poškozeny tak vážně, že jsou pro nákladní dopravu nepoužitelné.

Rusové v posledním dnech připravují nové a nové pontonové mosty přes řeku (která má šířku pár desítek metrů, nepředstavuje tedy zásadní překážku). Podle některých výčtů jich za 10 dní vybudovali nejméně sedm, které následně zasáhly ukrajinské střely či dělostřelectvo. A to jsou jen mosty, o nichž víme, protože se Ukrajinci chtěli zásahy pochlubit.

V mnoha ohledech se tu v menším opakuje situace z Chersonu z let 2022 a především 2023. Rusko musí jednotky zásobovat přes řeku, která je v dostřelu ukrajinských sil. Jen tok je výrazně menší (i když přebrodit se nedá), stejně jako ruské síly (tisíce mužů místo desítek tisíc) a vše se odehrává na jeho, nikoliv ukrajinském území.

S analogiemi bychom to ovšem neměli přehánět. Vývoj událostí tentokrát může být jiný. Bude záležet na řadě okolností, třeba ruské schopnosti elektronického boje, protivzdušné obraně a také intenzitě bojů v „odříznuté“ oblasti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ čím prudší budou, tím více materiálu i vojáků se musí do oblasti přepravit, a tím snadnějším terčem bude ruská logistika pro ukrajinské zbraně.

Ruské velení do oblasti stále přesunuje další jednotky a postupně z nich zřejmě „lepí“ nějaký celek. Zatím tedy nedošlo k nějakému dobře organizovanému a silnému protiútoku, který by mohl ukrajinské pozice vážně ohrozit. Kreml se ale, obrazně řečeno, nezdá být ve velkém spěchu. Ukrajinské obsazení ruských území se do značné míry „normalizovalo“ a z politického hlediska zřejmě pro Moskvu nepředstavuje veliký problém.

Další části fronty tentokrát přejděme opravdu maximálně stručně. Přes napáchané škody, bolest, hrůzu a smrt na obou stranách tu nedošlo z vojenského hlediska k významnému vývoji. Invazní jednotky nijak výrazně nepokročily ani například v Časiv Jaru.

Ukrajinské útoky byly ojedinělé a lokálního významu. Objevily se také zprávy o útoku do Bělgorodské oblasti, tedy znovu přes mezinárodní hranici, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o akci podobného rozměru jako v Kursku. A spíše by tedy mohlo jít o snahu ruskou armádu jen „zaměstnat“ i v dalších úsecích a vyvolat nejistotu.

Největší změny na Ruskem okupovaných územích se opět odehrály v oblasti kolem města Pokrovsk. Tady i v posledních dnech pokračuje ruský postup, který navíc nijak nezpomaluje. Jednotky se dostaly prakticky před poslední linii opevnění kolem Pokrovsku a Myrnohradu.

Někteří pozorovatelé očekávali, že se postup zpomalí v obranných pozicích kolem vesnice Hrodivka, zatím však nic takového nepozorujeme. Ruské síly v této oblasti postupují prakticky každý den, a to v různých směrech (Rusové čelo útoků postupně rozšiřují útoky do stran, takže podle jejich terminologie „rozkvétá“). Pronikly například přes obranné pozici u nedaleké Novohrodivky, kde se už bojuje přímo ve vesnici. A pokud se vývoj zásadně nezmění, v brzké době bude dobyta. To by znamenalo, že pak Hrodivka bude ohrožena i z boku.

Přesné příčiny špatného výkonu ukrajinské obrany lze pochopitelně těžko určit. Půjde nepochybně o souhru několika faktorů.

Na ukrajinské straně je jedním určitě nedostatek (zkušených) vojáků. Plukovník Pavlo Fedosenko Economistu řekl, že řada vojáků je na předsunutých pozicích bez střídání velmi dlouho, někdy i 30 až 40 dní. Obvykle se přitom doporučuje rotace po několika málo dnech, protože vypětí na linii je ohromné. Další problém podle Fedosenka spočívá v „idiotských“ rozkazech, které vojáky dále demoralizují.

Zpravodaj agentury AP zase přinesl svědectví některých ukrajinských velitelů o mimořádně špatném výcviku nově mobilizovaných vojáků. Ti údajně neuměli střílet nebo číst v mapě. Někteří rekruti prostě nevěřili plánům svých velitelů a opouštěli připravené pozice. Voják ze 110. brigády pro článek tvrdí, že někteří muži ustupují jen po lehkém ostřelování jejich pozic. Část jednotek je kvalitou nových branců tak frustrovaná, že začaly provádět vlastní náborové kampaně. To je postup, který má v ukrajinské armádě svou tradici a některé známé jednotky ho využívají dlouhodobě.

Co je na tom pravdy, těžko říct. V situaci, kdy obrana zjevně selhává, velitelé nepochybně mají z lidského hlediska zcela pochopitelné důvody, proč hledat chybu u jiných. Zda a do jaké míry k neúspěchům přispěla jejich rozhodnutí či třeba špatné návyky, nedokážeme určit. To je otázka pro ukrajinské vrchní velení.

Ukrajinské jednotky z oblasti také tvrdí, že mají nedostatek dělostřelecké munice. Podle některých je ruská převaha 10:1. Rusové mají v oblasti jednotky, které dokázaly zvládnout taktiku útoků malými pěchotními skupinami.

Pro operátory dronů je obtížnější je sledovat a zaměřit. A při nedostatku dělostřelecké munice je někdy těžké ospravedlnit nasazení děl (levnějších minometů a munice pro ně, které by byly pro takový úkol vhodnější, má Ukrajina i kvůli nedostatečné výrobě nejen doma, ale i na Západě stále překvapivě málo). Situaci pak komplikují tradiční ruské silné stránky: letecké bombardování a elektronický boj.

V každém případě je jasné, že ukrajinské velení nemá mnoho šancí, aby nepříznivý vývoj alespoň zastavilo. Jak bylo řečeno, mezi ruskými pozicemi a Pokrovskem, který je důležitým dopravním uzlem v Doněcku, už mnoho obranných postavení nezbývá. A za Pokrovskem je ukrajinská obrana, alespoň co do počtu připravených pozic, mnohem otevřenější.

Kyjev nepochybně má důvody do obrany města nasadit všechny své rezervy. Otázkou je, kolik jich vlastně ještě zbývá, zda jsou k dispozici nějaké, které se neúčastní ofenzívy v Kursku.