Zprávy z bojiště: „Peklo na zemi“ nemá jasného vítěze

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Z ukrajinského hlediska je léto obtížné nejen kvůli rekordně vysokým teplotám. Ruské útoky na řadě míst stále pokračují a opakovaně vedou k úspěšnému postupu.

Hlavní důvod se zdá být stále stejný: Ukrajinská armáda nemá dost volných mužů, aby mohla na ruské útoky reagovat s dostatečnou razancí. A nemá ani tolik munice (a také protitankových střel), aby nedostatek mužů kompenzoval a útoky dokázaly vždy zastavit, než se dostanou k ukrajinským pozicím.

Zásobování municí je výrazně lepší než na jaře letošního roku, ale v současné situaci to zřejmě nestačí. I když v posledních dvou týdnech enormní vedra tempo bojů údajně přece jen trochu zpomalila, ruské jednotky obecně stále podnikají více útoků než v předcházejících měsících.

Problémem jsou prý i nevhodné nábojky, tedy „prach“ do děl, které nutí ukrajinské dělostřelectvo pohybovat se v blízkosti fronty, takže je zranitelnější vůči dronům či ruské palbě.

Hlavní ukrajinskou obranou zůstávají kamikadze drony. Analytik Konrad Muzyka, který navštívil v posledních týdnech frontu, uvádí, že obránci své drony obvykle zaměřují na ruskou logistiku a pozice za první linií, aby zabránili ruským jednotkám vůbec připravit útok. Pokud k němu dojde, slabě obsazené ukrajinské pozice se totiž těžko brání. Naopak ruské drony obvykle útočí přímo na první ukrajinské linie, aby usnadnily jejich obsazení.

V posledních týdnech tak ruský postup relativně zrychlil. Od „diverze“ u Charkova, která donutila ukrajinské velení nasadit zálohy, ruská armáda podle odhadů postupuje v průměru tempem zhruba pět km2 denně, což je zhruba dvojnásobek tempa z předchozích měsíců. Což z pohledu fronty dlouhé několik set kilometrů pochopitelně znamená jen velmi pomalý postup. Nelze ale hovořit o tom, že by fronta byla pevně stabilizovaná.

Zároveň se ovšem riziko nějaké náhlé změny nebo prolomení fronty zdá jen malé. Ruské jednotky také ve velké míře útočí v malých oddílech a s lehkou technikou (či do velké míry „po svých“). Malé jednotky bez obrněné techniky nemohou v útoku pokračovat přes dlouhé kilometry, obvykle tak útok skončí obsazením jedné pozice. Neustálý tlak na celé řadě míst fronty ale postupně vede k identifikaci slabých míst v ukrajinské obraně.

Ukrajinské vyhlídky, alespoň na příští týdny, nejsou pouze neradostné. Největší změnou je mobilizace, která údajně pokračuje poměrně uspokojivě.

Stále ne úplně jasnou otázkou je, jak velení s novými muži naloží. Pokud by skutečně primárně tvořili základ úplně nových jednotek, jejich nástup na frontu by se ještě nepochybně musel zdržet. Sestavit větší jednotku trvá delší dobu než nováčky poslat do existujících jednotek k doplnění stavu. Ve skutečnosti asi bude docházet k obojímu, otázkou je, v jakém poměru.

V Charkovské oblasti se situace výrazně nezměnila. Bojuje se na stejných místech jako před týdnem. Především ve Vovčansku se obě strany zřejmě střídají v obsazování stejných pozic, jinde je linie ještě statičtější. Ruské síly tedy nijak nepostupují, ale stále na sebe poutají dostatek ukrajinských jednotek, které pak chybí jinde.

Z hlediska Kremlu tedy operace nejspíše není neúspěšná, i přes vysoké ztráty a skutečnost, že ruská armáda nepostoupila tak blízko k Charkovu, aby ho mohla ostřelovat z děl. Což by město učinilo těžko obyvatelným a pro Ukrajinu by to byl vojensko-politický neúspěch.

V Luhanské oblasti se fronta také měnila minimálně. Z ukrajinského hlediska je ovšem nežádoucí, že ruské síly pevně drží svou pozici ve vesnici Pišane, kde pronikly několik kilometrů do ukrajinské obrany. Protáhla se tak frontová linie, což klade větší nároky na obránce.

V Doněcké oblasti, která je zřejmě hlavním směrem ruského postupu, probíhaly boje znovu na celé řadě míst, změny byly malé. U Časiv Jaru se ruské síly zatím stále nedokázaly dostat přes kanál, ale postupně rozšiřují držené území severně a jižně od města. Zároveň probíhá neúnavné bombardování části města pod ukrajinskou kontrolou.

Nejvýznamnější byly další útoky v oblasti severně od Avdijivky. Ruské síly nadále pomalu rozvíjely svůj průlom z dubna u vesnice Očeretyne.

V posledních dnech například ruské okupační jednotky plně obsadily malou vesnici Progres, která leží na důležité vyvýšenině. Jak k tomu uvádí ukrajinská skupina DeepState, Rusové uspěli ve chvíli, kdy se jednotky jedné z bránících se brigád musely stáhnout kvůli nedostatku pěchoty.

Ruské síly se snaží tlačit v dalších místech fronty, například směrem na Vuhledar, ale jejich drobné úspěchy v této oblasti zatím tuto důležitou pozici neudrží. Může se to změnit, záležet bude na tom, jak dlouho Rusko tempo útoků udrží, a jak se Ukrajině podaří doplňovat síly.

V posledním textu jsme pouze krátce zmínili oficiální informaci o stažení ukrajinských jednotek z okupovaného břehu Dněpru, tedy z okolí vesnice Krynky v Chersonské oblasti.

Ukrajinská námořní pěchota překročila Dněpr v říjnu roku 2023. Bylo to v době, kdy ruské velení zálohy z této oblasti přesunulo do Záporožské oblasti, aby tam definitivně zastavily zpomalující ukrajinskou ofenzivu. Břehy řeky tak bránily pouze slabé a špatně vybavené ruské jednotky.

První informace o přechodu přišly z ruských telegramových zdrojů, podle nichž se ukrajinské jednotky pokoušely vytvořit předmostí na několika místech za Dněprem. Ukrajinské zdroje mlčely, jelikož úspěch operace byl nejistý. Až v polovině listopadu ukrajinské ozbrojené síly oznámily, že vytvořily několik předmostí na východním břehu Dněpru.

Ve skutečnosti byla většina ukrajinských přechodů odražena. Předmostí se podařilo zřídit pouze v malé rybářské vesnici Krynky na přítoku Dněpru, která před válkou měla zhruba tisíc obyvatel. Ukrajinská námořní pěchota se zakopala (i když v bažinatém terénu to šlo obtížně) v pásu hlubokém jen 500 metrů.

Vesnice se pak stala dějištěm devítiměsíční opotřebovací války, při níž obě strany utrpěly značné ztráty. V prosinci ukrajinští vojáci popisovali přechod přes řeku jako sebevražednou misi a předmostí jako očistec.

Pro ukrajinský web Slidstvo vojáci popsali Krynky jako „peklo“. Podle Slidstva se podařilo evakuovat těla 262 mrtvých vojáků, přičemž dalších 788 osob zůstalo nezvěstných. Počet zraněných není znám, ale odhady naznačují, že je mnohonásobně vyšší.

Jsou to možná až zarážející čísla, ale to i proto, že je složité si představit i rozměr celé války. Tisíc mrtvých a raněných je v posledních týdnech naprosto běžný údaj. A to dokonce možná jen na ruské straně. Na ukrajinské straně jsou ztráty několikanásobně nižší, ale o kolik, nedokážeme kvalifikovaně říci. Snad někde v rozmezí 2–⁠⁠⁠⁠⁠⁠4:1.

Ukrajinské cíle na okupovaném břehu byly patrně z části politické: Kyjev tím ukazoval svým spojencům, že má na bojišti stále alespoň nějakou iniciativu.

Z vojenského hlediska měla operace zřejmě také své výhody. Rusko v bitvě ztratilo podle videozáznamů nejméně 271 kusů techniky proti 58 ukrajinským.

Počet mrtvých a zraněných Rusů není znám, ale ukrajinské zdroje pochopitelně tvrdí, že je několikanásobně vyšší než ukrajinské ztráty. Ověřit je to nemožné. Útoky na Krynky ale byly pro ruskou armádu nepochybně nákladné.

Vesnice leží v těžko dostupné lesnaté oblasti a pro vozidla je přístupná jen po několika cestách a silnicích, na kterých je těžké se skrýt. Ruská vozidla a pěchota na nich tak byly vděčným cílem ukrajinských děl a dronů.

Opakované útoky nasvědčují tomu, že pro Rusko se minimálně na určitou dobu zničení předmostí stalo politickým cílem, přestože to znamenalo vysoké ztráty. Jednotky, které „šturmovaly“ na Krynky, tak nemohly vyvinout tlak na důležitějších částech fronty.

Ale cíle se zřejmě změnily. A především v posledních dvou měsících už z oblasti nepřišly prakticky žádné záběry a zprávy o nových útocích.

Podle ukrajinských zdrojů je bitva o Krynky nyní u konce. Ukrajina ztratila většinu pozic na východním břehu Dněpru a námořní pěchota byla přesunuta do Charkova, aby bojovala proti nové ruské ofenzivě. Očekává se, že Rusko přesune většinu svých sil na podporu útoků na jiných frontách.

Obě strany se nepochybně budou prohlašovat za vítěze, ale jestli bitva nějakého měla, je v tuto chvíli těžké posoudit.