Zprávy z bojiště: Otazníky okolo útoku na velitele ruské armády

V tomto přehledu situace na ukrajinském bojišti se budeme věnovat především oblasti kolem Izjumu, kam se v posledních dnech a týdnech ruský nápor soustředil. Začneme ovšem na severozápadním okraji fronty, v okolí Charkova.

V těchto místech jsou iniciativnější ukrajinské síly, které se snaží invazní jednotky zatlačit směrem na východ. To by ukrajinské straně umožnilo ohrožovat zásobovací trasy sloužící vojskům právě v okolí již zmíněného Izjumu. I přes některé ukrajinské úspěchy a mírný postup v některých směrech je k něčemu takovému ovšem daleko.

Ruské síly se aktivně brání a podnikly několik útoků ve snaze znovu obsadit již ztracená území, byť se střídavým úspěchem. Z dostupných informací se zdá, že se připravují na možnost většího ukrajinského protiútoku a připravují obranné pozice i za současnou linií dotyku obou armád. Analytici se v tuto chvíli neshodnou, jestli je ukrajinská armáda takového útoku schopna, ale z ruského hlediska by jistě bylo (další) katastrofou situaci podcenit.

Ve směrech hlavního ruského útoku jižně od Izjumu to vypadá, že mají obránci navrch nad útočníky. Ruský postup se během víkendu nikam výrazně neposunul, invazní síly v podstatě stojí na místě.

Přibývá také informací o tom, jak průběh bojů v této oblasti vypadá. Místní terén není tak lesnatý jako na dnes již bývalém bojišti u Kyjeva, také se ovšem nejedná o otevřené volné stepi jako v řadě míst jižní fronty (v úseku před Záporožím), kde se obránci mohou opřít prakticky výhradně o vesnice a městečka. V okolí Izjumu je terén mírně zvlněný, vyvýšeniny se ovšem objevují. Vyskytují se tu také strže a hřebínky, obvykle porostlé hájky či přímo lesy. (Ukázka na mapách).

I ve směru ruského útoku z Izjumu samozřejmě ukrajinské síly využívají jednotlivé budovy či celé vesnice jako opěrné body a opevnění. Zároveň ovšem provádí útoky v týlu ruských frontových sil s pomocí malých skupinek vojáků schopných pohybovat se terénem. Jde o týmy tvořené někdy pouze jednotkami vojáků, které jsou vybaveny terénními vozidly, velmi často zřejmě čtyřkolkami.

Útočné skupiny jsou často vybaveny raketami proti odolným cílům, včetně tanků. Obvykle jde zřejmě o ukrajinské střely Stugna-P, které se montují přímo na menší terénní „buginy“. Systém vychází se starších, ještě sovětských modelů po laserovém paprsku naváděných střel 9K116/9M117, dočkal se ovšem pochopitelně řady vylepšení.

Je dobře vidět na následujících snímcích. Jeden ukazuje ukrajinskou „buginu“ během statické ukázky. Na snímku vlevo je vidět jeden takový stroj zničený ruskými silami jižně od Izjumu (nejlépe je vidět proti horizontu raketová výstroj, ze stroje zbyla pouze kovová kostra).

Ruské síly se soustřeďují kolem silnic v oblasti a ve vesničkách. Nejsou tak silné, aby celou oblast svého předpolí pevně uzavřely a vytvořily pevnou frontu. Boje tedy probíhají i za pomyslnou čárou fronty. Podle některých svědectví se malé, pohyblivé ukrajinské jednotky, někdy tvořené několika mála muži, dostaly až 20 kilometrů za frontovou linii.

Ukrajinské týmy přepadávají ruské konvoje a pozice zřejmě ze vzdálenosti přesahující dosah běžných ručních zbraní. Využívají zmíněných raketových střel Stugna-P, které mají dosah až kolem pěti kilometrů. Případně pak oznamují pozice vlastnímu dělostřelectvu, pokud to je v dosahu.

Rusko proti této formě guerillové války bojuje primárně zřejmě s využitím jednotek zvláštního určení (Specnaz). V oblasti kolem Izjumu pravděpodobně slouží 24. brigáda jednotek zvláštního nasazení (běžně z Irkutsku) a možná i další jednotky. Jejím úkolem je malé ukrajinské týmy najít, obvykle pak obklíčit a na jejich pozice přivolat dělostřelecký úder.

Ruské síly také s velkou pravděpodobností zaznamenaly významné ztráty velitelských kádrů. Ukrajinské síly 30. dubna pravděpodobně provedly dva údery proti velitelským stanovištím invazních sil v oblasti: proti velitelství ruských vzdušných výsadkových sil (VDV) a velitelství 2. kombinované armády.

Podle ukrajinských vládních zdrojů mohl být při úderu zabit generálmajor Andrej Simonov (velitel vojsk elektronického boje Západního vojenského okruhu), náčelník štábu výsadkových sil a další ruští důstojníci a vojáci. Zabito či zraněno mělo být nakonec 100 až 300 příslušníků ruských sil.

Podle některých zpráv měl být při útoku zraněn i náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerij Gerasimov. Nejmenovaní představitelé ukrajinských a amerických ozbrojených sil ovšem pro list NY Times shodně uvedli, že nejvýše postavený muž ruské armády na velitelství v okamžiku útoku nebyl.

I to dokresluje, jak je celá řada okolností nejasných. Nemáme potvrzené zprávy ani o počtu obětí, ani o tom, jak události proběhly. Ukrajinské síly zveřejnily záběry, které zřejmě zachycují úder na obec Zabavne severně od Izjumu (konkrétně přesně na tuto pozici). První zásah se zdá být velmi přesný, velmi pravděpodobně byl veden naváděnou municí.

Ovšem podle zdrojů NY Times Gerasimov navštívil jiné velitelství přímo ve městě Izjumu, které sídlí konkrétně v budově jedné z tamních škol (přesná pozice).

Nejjednodušším vysvětlením tedy je, že údery byly dva na dva různé cíle. Ukrajina zveřejnila záběry pouze z jednoho například proto, že nechce ukazovat, jak její armáda útočí na budovy školy uprostřed městské zástavby. Ovšem nejjednodušší vysvětlení nemusí být správné, obzvláště v situaci, kdy lhaním lze mnohé získat. Rusko zatím zprávy o provedeném útoku nepopřelo a případné ztráty samozřejmě neupřesnilo.

Je ovšem nepravděpodobné, že by Gerasimov v Izjumu byl proto, aby převzal přímé velení nad útokem v oblasti, jak se spekulovalo. Je možné, že prováděl „kolečko“ po bojišti, aby se přesněji seznámil se stavem fronty a jednotek. Na tom není nic neobvyklého, jde v podstatě o běžnou inspekční cestu.

Jak uvádí ve svém přehledu situace na bojišti analytická skupina ISW, Gerasimov například na místě mohl řešit otázku, zda nenapnout ruské síly jinam. Východně od izjumského předmostí totiž invazní jednotky v posledních dnech slavily o něco větší úspěchy. Dodejme ovšem, že jde o část fronty, která na rozdíl od izjumského předmostí leží na severním břehu řeky Severní Doněc. Obránci tedy mají de facto připravenou ještě další výhodnou obrannou linii.

V této části bojiště se zřejmě ruské síly chystají na útok na městečko Lyman. Před několika dny tu podle všeho obsadily malou vesnici Jampol a přitom zřejmě z části zničily a zajaly část příslušníků ukrajinské 79. paradesantní brigády. Svědectví těchto mužů o údajném zběhnutí důstojníků, špatné morálce a zásobování ukrajinských vojsk se pak objevila v řadě proruských médií a na sociálních sítích. Co na nich je pravdy, nedokážeme samozřejmě posoudit.

Ukrajinská obrana jako celek však rozhodně tak rozloženým dojmem nepůsobí. V jiných částech donbaského výběžku v posledních dnech drží. Rusko zaznamenalo minimální územní zisky: snaží se například stále dokončit obsazení městečka Rubižne, které je v podstatě „satelitem“ Severodoněcku. Ukrajinské síly se stále zřejmě drží v malém cípu města a blokují postup proruských sil (v oblasti působí údajně prakticky výhradně jednotky separatistické Doněcké lidové republiky). Přímo u samotného Severdoněcku ruský tlak k žádným výsledkům nevedl.

O něco jižněji nadále pokračují boje o důležité městečko Popasna, které by mělo být do značné míry obklíčeno ruskými a proruskými jednotkami. Všechny přístupové cesty jsou údajně v dostřelu ruských sil, a tak je zásobování města možné pouze v noci. Pro zajímavost, v této části fronty jsou nasazeni údajně i „Vagnerovci“, tedy z velké části ze zahraničí svolaní žoldnéři.

V jižní části fronty se během posledních několika dní situace příliš nezměnila. V obléhaném komplexu Azovstal začala evakuace (zatím zřejmě malé) části civilistů do Ukrajinou stále ovládaných oblastí.

Během víkendu, tedy před zahájením zmíněných evakuací, ještě pokračovalo bombardování a ostřelování areálu. Především se však smyčka okolo obránců komplexu zatím stále stahuje. Proruské síly systematicky obsazovaly prostor kolem samotné továrny, takže ukrajinské jednotky mají čím dál menší manévrovací prostor. Zároveň to zkracuje linii, kterou musí invazní síly střežit. Bude tedy pro ně jednodušší celý prostor uzavřít a zabránit případným pokusům ukrajinských jednotek probít se z obklíčení, pokud k nim vůbec dojde.

Ruské a proruské úřady zdánlivě dělají vše pro to, aby se situace vrátila víceméně k normálu. Jejich představitelé vyhlásili začátek „Velké rekonstrukce“ města, která má probíhat samozřejmě za podpory Ruska a s využitím vojenských jednotek.

V dalších částech jižní linie doteků byla situace spíše klidná. V otevřené oblasti okolo Záporoží ruské síly mírně postoupily. Z tohoto regionu by se teoreticky mohla Moskva vést ofenzívu s cílem obklíčit v podstatě celou východní frontu. Ruský postup byl ovšem pouze o několik kilometrů a nic nenasvědčuje nějakému dramatickému průlomu.

V západnějších částech fronty panoval relativní klid, především pokračovalo ostřelování z obou stran. Ruské síly v oblasti se zdánlivě připravují na útok směrem na sever. S poměrně vysokou pravděpodobností jde ovšem spíše o snahu udržet ukrajinské síly v oblasti a znemožnit jim, aby posílily jiné části fronty.