Zprávy z bojiště: HIMARS možná donutil Rusy změnit systém zásobování

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Boje na Ukrajině neustále pokračují a ztráty na obou stranách narůstají. Zároveň je ovšem jasné, že ruské útočné snahy v posledních dnech postrádají důraz a sílu. Prakticky všichni analytici a pozorovatelé ukrajinské války se v posledních dnech zabývají jedinou otázkou: Může za to HIMARS?

Prozraďme rovnou, že jasnou odpověď nemáme k dispozici. Minimálně některé ruské zdroje účinnost HIMARS potvrzují (a pak některé posty mažou jako tento z účtu spojeného s „vagnerovci“). Ukrajinské velení tvrdí, že HIMARS výrazně pomohl „stabilizovat frontu“.

Zajímavé, ovšem nepotvrzené, je prohlášení ukrajinského šéfa Luhanské oblastní vojenské správy Serhije Hajdaje. Ten na svém Telegramu tvrdí, že ruské síly mění logistické postupy. Munice stále putuje za frontu po železnici. Ovšem z ní se překládá rovnou na nákladní auta, která ji dopravují přímo na frontu.

Na pohled je to výrazně jednodušší než předchozí systém, který spoléhal na překladiště u železnice a pak ještě další sklady v týlu jednotlivých útvarů. Ovšem jednodušší neznamená nutně efektivnější.

Ruská logistika předtím přitom spoléhala na pomoc komerčních dopravců a jejich nákladních aut, která ovšem na dopravu munice po špatných cestách v blízkosti fronty nejsou stavěna. Pokud skutečně přešla ruská armáda na tento systém zásobování municí, musí výrazně větší díl práce odvést armádní nákladní vozy. Mají jich ruské síly dost? U Kyjeva to tak nevypadalo a od té doby jejich řady nejspíše jen prořídly.

Jde i o čas. Americký analytik, který provozuje twitterový účet DefMon3, vytvořil zajímavou mapu: jak dlouho by trvala doprava munice, pokud by místa, kde se munice vykládá z vlaků, přesunula do takové vzdálenosti, kam nedoletí rakety GMLRS systému HIMARS? Kontrolou mapy ruských železnic dospěl k závěru, že průměrná vzdálenost k frontové linii se oproti původnímu stavu přibližně zdvojnásobí.

Pokud by tedy ruské velení mělo k dispozici stejný počet vozidel a řidičů jako dosud, na frontu by se dostávala zhruba polovina munice co dosud. Dostupných vozů přitom může být méně, pokud už se nebude moci ruská armáda opřít o komerční dopravce z důvodů, které jsme uvedli výše. Ruské velení a jednotlivé jednotky budou nepochybně hledat způsob, jak systém zefektivnit, a jistě přijdou s řešeními, která nám „od stolu“ ujdou.

Pravdou je, že řada signálů naznačuje, že zatím se to úplně nepodařilo. Žádný z nich ovšem není úplně spolehlivý. Něco nám říká už to, že fronta je stabilizovaná: přitom dělostřelectvo bylo hlavní ruskou zbraní a umožňovalo její postup.

Když tedy invazní jednotky nepostupují, mohlo by to znamenat, že ruská děla nefungují tak jako dříve. Je však také možné, že to je důsledek v mnoha oblastech patrně extrémního podstavu ruských a proruských jednotek. Co když tedy ruští dělostřelci čekají na doplnění stavů pěchoty a zatím šetří municí?

Nižší aktivitu ruského dělostřelectva na první pohled dokládají i údaje satelitu FIRMS americké NASA, který je určen ke sledování požárů vegetace. Rozdíl v počtu požárů zachycených na donbaské frontě v těchto dnech a například před dvěma týdny je zásadní.

Měření FIRMS však také nejsou přesným odrazem skutečné situace. Záleží na počasí: signál blokují mraky, takže v zamračeném počasí je situace jiná. Záleží i na srážkách, protože vyschlá vegetace hoří mnohem ochotněji, a tak dělostřelecké údery v období sucha zanechají výraznější signál než po dešti. A porovnání v řádu měsíců komplikují i rozdíly dané cyklem ročních období; v březnu nemá na polích co hořet.

Faktem ovšem je, že ruský postup za poslední dny je prakticky nulový. A i když před třemi dny ruské velení oznámilo konec údajné „operační pauzy“, žádné navýšení aktivity jeho vojsk vidět není.

Pojďme si jen rychle frontu „projít“.

U Charkova dostaly ruské jednotky oficiálně úkol zatlačit ukrajinské jednotky dále od ruských hranic, ideálně až k Charkovu. Boje se z velké části omezily na ostřelování, byť ne výhradně.

Zajímavým detailem je, že obráncům se údajně podařilo především dělostřeleckou palbou zničit v této oblasti jednotku, ve které byli i členové speciálního oddílu ruské Severní flotily. To by měly být jednotky zvláštního nasazení určené k ochraně námořních základen vycvičené i pro boj pod vodou. To, že byli nasazeni na úkol vhodný spíše pro běžnou pěchotu, by mohlo být odrazem nouze ruské armády o personál.

Velmi podobný byl i vývoj jižněji, tedy v oblasti kolem Izjumu. Na sklonku minulého týdne se tu ruské síly už ani nepokoušely o své pravidelné útoky v „tradičních“ oblastech kolem obcí Bohodorične a Dolina. Obránci toho zřejmě využili k malým protiútokům, zřejmě především Bohodoričneho. Cílem bylo zřejmě pouze vytlačit ruské jednotky z obce, ta sama zůstává na území nikoho, a obě strany drží pozice ve výhodnějších postaveních na obou koncích Bohodoričneho.

K této oblasti ještě dovolte malou opravu k tvrzením z minulého textu. V něm jsme psali, že invazní síly obsadily vesnici Kurulka přibližně 25 kilometrů jižně od Izjumu. Jak se ukázalo, jejich postup do Kurulky byl pouze dočasný, patrně ji obratem znovu opustily.

Rusko drží ovšem vesničku Mazinivka severovýchodně od Kurulky, a z ní vysílá průzkumné oddíly, aby hledaly slabá místa v ukrajinské obraně, zatím však bez úspěchu. Ukrajinská linie v této oblasti podle všeho drží a obráncům v okolních sektorech zatím nehrozí, že by jim ruské jednotky mohly vpadnout do boku.

V oblasti fronty zhruba západně od Rusy obsazeného Lysyčansku také nejsou hlášeny žádné velké změny. Ruské zdroje na sklonku minulého týdne hlásily, že jejich jednotky postoupily zhruba o 10 kilometrů dále k Siversku a ukrajinské jednotky se z této oblasti stahují, ovšem nic takového nebylo v posledních dnech vidět.

Linie doteku obou armád má stejný průběh jako v posledních dvou týdnech, zhruba přes obce Verchnokamjanske, Spirne, Berestove. Boje probíhaly i v obci Bilohrivka, o které jsme se domnívali, že je nejspíše pevně v ruských rukou.

Fronta se nehnula ani v jižním úseku této fronty, kde v poslední době působí i větší kontingent „vagnerovců“, kteří dnes patří mezi hlavní útočné síly ruské armády. Igor Strelkov, jeden z hlavních viníků sestřelu malajsijského letounu MH17 z roku 2014, tvrdí, že ruské útoky na této části fronty jsou extrémně slabé kvůli nedostatku mužstva především u separatistických jednotek v této oblasti.

Ukrajinští obránci je obvykle údajně rozbijí pouze palbou dělostřelectva, aniž by se útočníci přiblížili k ukrajinským pozicím. Dodejme ovšem, že Strelkov (alias Igor Girkin) je velký kritik současného způsobu vedení boje z ruské strany, takže ruské snahy kritizuje prakticky neustále. (Není ovšem žádná holubice, volá po všeobecné mobilizaci a válce vedené s „maximální silou“.)

Stabilní je dlouhodobě linie fronty v okolí Doněcku, kde ukrajinské jednotky stále drží roky budované opevněné pozice. Jejich situace je v poslední době údajně podle některých zpráv „jednodušší“ než dříve. Ruské a separatistické jednotky z této části fronty byly v předchozích týdnech převeleny na sever k Lysyčansku a není za ně adekvátní náhrada.

Řešení problému s ukrajinskými opevněním se invazní síly snaží najít na jižním úseku této fronty, zhruba v oblasti kolem městečka Vuhledar. V této oblasti při zahájení invaze ruské jednotky dokázaly postoupit, terén je tu otevřený, a tedy i příhodnější pro útok. V oblasti probíhají z ruské strany především snahy o „průzkum bojem“, někdy přímo na obce, o které se obránci opírají. Zatím jde o operace v menším měřítku a bez výrazného úspěchu útočníků.

Stejně jako na jiných místech ale není důležité, kdo drží kterou vesnici, ale jaké má která strana ztráty. Pokud obránci utrpí velké, budou se muset stáhnout. A pak by hrozilo, že ukrajinské jednotky budou muset opustit i své pevné pozice u Doněcku kvůli nebezpečí útoku z boku či obklíčení. Ruské jednotky by však musely postoupit o desítky kilometrů. Zatím také nemáme informace o tom, že obránci v této oblasti byli výrazně „opotřebovaní“. Míru ztrát je ovšem na dálku těžké posoudit.

Na úseku kolem Chersonu probíhaly především malé taktické střety a také intenzivní ostřelování. Ruské jednotky pozice v okolí města opevňují, ukrajinské se (i s pomocí raketometů HIMARS) snaží ničit jejich zásobování, velitelská stanoviště i další infrastrukturu. Ukrajinská ofenzíva v oblasti neprobíhá, ale aktivita v oblasti rozhodně vzbuzuje dojem, že by v dohledné době mohla. Což samozřejmě může být záměrně falešný signál určený ruskému velení.