Zprávy z bojiště: Obrat u Bachmutu. Ukrajince možná bitva stojí víc než Rusy

Válka, kterou Rusko rozpoutalo útokem na Ukrajinu v únoru loňského roku, se nachází v jakési přechodné fázi. Na mnoha místech fronty se obě armády soustředí spíše na obranu, zřejmě v předtuše, že se blíží další období intenzivnějších bojů.

Tolik diskutovaná, obávaná i vyhlížená ukrajinská ofenziva totiž tane na mysli všem pozorovatelům a nejspíše i účastníkům bojů. Na intenzitě pozbyla i letecká válka: poslední velký ruský úder na ukrajinské cíle v týlu se odehrál 9. března.

Ruské útoky sice probíhají a v posledních týdnech i s pomocí nové zbraně, totiž účinných klouzavých bomb, ale soustředí se především na vojenské cíle v relativní blízkosti fronty. Útočníci také prakticky nepoužívají řízené střely. Možná proto, aby měli dostatek munice pro údery na zásobovací trasy či shromaždiště ukrajinských útočných brigád, možná se už ruské sklady skutečně povážlivě vyprázdnily – vysvětlení si můžete zvolit, jaké chcete, ve skutečnosti jednoduše odpověď neznáme.

Ukrajinská ofenziva ovšem nejspíše ještě není na pořadu dne, a to navzdory nepotvrzeným informacím, že Ukrajinci zaujali u Chersonu pozice na levém břehu Dněpru. Teploty jsou už opravdu jarní, ale i tento týden má podle předpovědi na řadě míst poměrně intenzivně pršet a půda je – a bude – stále ještě promáčená.

Skutečně tvrdé a intenzivní boje s nasazením většího počtu personálu na obou stranách tak probíhaly pouze kolem Bachmutu. Kde pomalu, tempem dva kroky kupředu a jeden a půl zpět, pokračuje ruský postup.

Začneme s popisem situace na frontě jako obvykle od severu. V Luhanské oblasti proběhlo několik ruských útoků, které ovšem patrně k velkým změnám nevedly. Třeba u Kreminny ruské jednotky mohly postoupit možná až o nízké jednotky kilometrů, ale není jisté, zda své pozice udržely.

Ve velké části luhanské fronty si obě strany za poslední měsíce postupně vybudovaly poměrně silnou obranu s řadou minových polí. Bez nasazení značného množství sil a také nejspíše ženijní techniky jsou další změny spíše nepravděpodobné.

Když se přesuneme na jih, do Doněcké oblasti, obrázek není o mnoho jiný s jednou výjimkou: ruské síly pokračovaly v postupu Bachmutem a jeho okolím, ovšem jejich útoky v jiných částech Doněcké oblasti byly během minulého týdne neúspěšné. I to ukazuje, že útočný potenciál vagnerovců a dalších ruských jednotek v této oblasti není vyčerpán a stále představují bojeschopnou sílu.

Pokud jde o Bachmut, celková situace ukrajinských obránců se za minulý týden zhoršila. Zvláště znepokojivé události se odehrály v polovině týdne v okolí Chromova, tedy „satelitu“ na severozápadě města. Ruské jednotky podle mnohých zpráv vytlačily Ukrajince z jejich pozic u silnice 0506, spojující Bachmut s městem Časiv Jar. Silnice se zřejmě k zásobování používala v poslední době pouze sporadicky, protože ji ruské síly pravidelně ostřelovaly (a zničily na ní řadu ukrajinských vozidel, jak dokládá fotodokumentace).

Ruský úspěch neměl dlouhého trvání; ukrajinský protiútok zatlačil Rusy zpět ze získaných pozic. Bylo to nicméně poprvé, kdy silnice byla fyzicky přerušena, a ruské síly měly dosud nejblíže k obklíčení ukrajinských jednotek v Bachmutu. Kdyby se totiž invazní jednotky na této vyvýšené pozici udržely, získaly by výhled na polní cesty jižně od zmíněné silnice – a právě ty ukrajinské velení nejspíše v současnosti využívá k zásobování města.

V tuto chvíli není jasné, jak přesně a proč se ruský útok podařil. Zda došlo k přesunu některých sil od Bachmutu, zda mělo ruské velení v záloze čerstvé síly, které tu nasadilo, nebo třeba jen ukrajinská obrana prostě nevydržela dlouhodobou zátěž.

Když už jsme u tohoto důležitého silničního úseku, finský analytik Emil Kastehelmi zveřejnil zajímavé satelitní snímky, které ukazují různá ukrajinská obranná opatření k obraně silnice. Jde o rozsáhlou síť zákopů, které mají poskytovat jak ochranu před dělostřelectvem, tak umožnit ukrajinským jednotkám v zákopech, aby se navzájem podporovaly palbou.

Na záběrech jsou vidět následky intenzivní ruské dělostřelecké palby na tuto část obrany. Zjevně tu byly nasazeny zbraně prakticky všeho druhu.

Ruským silám se údajně podařilo zmocnit pouze levého dlouhého zákopu na snímku, ale pozice nedokázaly kvůli protivníkově palbě posílit a udržet. Nakonec ukrajinské síly podnikly protiútok, při kterém nejprve tanky a další vozidla palbou přibily ruské jednotky v zákopech k zemi. Pak nastoupila ukrajinská pěchota, která zákopy systematicky dobyla.

Zdá se, že ruští vojáci z velké části padli, protože ústupové cesty byly pod ukrajinskou palbou. Celkové ztráty při boji o tento malý kousek země na obou stranách dosáhly během minulého týdne nepochybně desítek a velmi pravděpodobně řádově stovek mužů.

V samotném městě také probíhaly zuřivé boje. Ruské síly ovládají nějakých 70–80 procent města, ukrajinské jednotky méně než 20 procent. Ve městě také zřejmě existují území nikoho, ve kterých se pěchota nemůže udržet, protože prakticky všechny budovy byly srovnány se zemí a není se kde skrýt. To se týká hlavně čtvrtí s rodinnými domky.

Více stále útočí ruské jednotky, které nadále zjevně nemají nedostatek mužů. Ukrajinská obrana ale není statická, dochází k celé řadě protiútoků. Například v severní části města, kolem bývalého Domu kultury, po ukrajinské řízené demolici zcela srovnaného se zemí, předminulý týden postoupily ruské jednotky zhruba o několik bloků. Pak přišel ukrajinský protiútok, který Rusy zatlačil zhruba o dva bloky zpět. A o víkendu 22.–23. dubna ruské síly toto území znovu ovládly.

Boje pokračovaly i v okolí nádraží a na jihu, kde se ruské síly už několik týdnů marně snaží překročit jedinou ulici. Celé jižní křídlo ukrajinské obrany kolem Bachmutu se v posledním týdnu prakticky nehnulo. Ruské útoky v této oblasti byly výrazně slabší než na severu a zcela neúspěšné.

Pro posouzení významu současných bojů ovšem není nejdůležitější, kdo právě ovládá kterou ulici či zákop. V bitvě jde nyní zřejmě v první řadě o vyčerpání sil protivníka, je to cíl jak ukrajinské, tak i ruské strany.

Kyjev se patrně snaží udržet pozornost Moskvy upřenou právě na Bachmut a minimálně odložit okamžik, kdy dojde k převelení ruských oddílů z tohoto úseku na jiná místa fronty, která by se mohla stát cílem plánované ukrajinské ofenzivy. Ruské cíle jsou nejasné, Bachmut ovšem nepochybně i pro ruskou stranu získal symbolickou hodnotu, a v tuto chvíli se tedy patrně bojuje primárně o propagandistické vítězství.

Z hlediska obou stran je tedy důležité, kolik sil na bitvu vydají. Dlouhou dobu zřejmě v tomto ohledu měly navrch ukrajinské jednotky, nyní je situace podstatně nepřehlednější. Odhadovat ztráty při bojích v uzavřeném městě, kde obě strany mají silnou podporu dělostřelectva, je obtížné. Svou roli například může hrát to, že obránci už mají k dispozici poměrně malou část města, a ruské dělostřelectvo tak má snazší úlohu. A také to, že město bylo velmi intenzivně bombardováno a velká část možných úkrytů už tedy byla zničena.

Poměr ztrát je v současné době tedy pro Ukrajinu velmi pravděpodobně méně příznivý než v předchozích fázích bitvy o Bachmut. Polští analytici ze společnosti Rochan Consulting uvádí ve své zprávě o stavu konfliktu (přístup je pouze pro předplatitele), že podle jejich zdrojů na místě činí v současnosti 1 : 1, a možná dokonce 2 : 1 v neprospěch ukrajinských sil.

I když jde o informaci z obecně velmi seriózního zdroje, nelze ji považovat automaticky za pravdivou. Přesné počty padlých se dozvíme až s odstupem doby, možná dlouhých let. V každém případě se v posledním týdnu ukrajinská strategie urputné obrany města nijak nezměnila. A neustaly ani ruské útoky, což zjevně dokazuje, že v této části fronty mají ruské síly stále dostatek mužů. Což jinde rozhodně neplatí.

V okolí Avdijivky se totiž ruské útočné síly zdají být v současné době zcela vyčerpány. Podle ruských a ukrajinských zpráv ruské útoky za poslední týden nezaznamenaly prakticky žádný úspěch. A ve všech případech šlo o útoky poměrně malých skupin, žádné „vlny“. Avdijivka, které během února a března hrozila proměna v nový Bachmut, tedy v současnosti není přímo ohrožena.

Rusové se také snažili vytlačit Ukrajince ze západních částí Marjinky a přilehlé Pobědy. Útoky z křídel, přímé útoky a pokračující letecké a dělostřelecké údery nepřinesly žádné výsledky. Město je v podstatě srovnané se zemí, poskytuje řadu možností pro přepad, ale málo pevných bodů, kde by se útočníci mohli uchytit a udržet.

V okolí Vuhledaru ruské útoky už několik týdnů prakticky neprobíhají. Některé zdroje tvrdí, že se v oblasti shromažďují další ruské jednotky k útoku, to se ovšem zdá spíše nepravděpodobné. Ruská armáda na většině míst přechází spíše do defenzivy a u Vuhledaru nezaznamenala zatím vůbec žádné úspěchy, takže není jasné, proč v této oblasti by to mělo být jinak.

V Záporožské oblasti se objevují zprávy o zvýšeném počtu ukrajinských útoků v blízkosti fronty. Nejde o žádnou ofenzivu, z velké části jde o průzkum, případně průzkum bojem. Ruské jednotky v oblasti jsou spíše pasivní a údajně se přeskupují, aby se připravily na ukrajinskou ofenzivu. Na řadě míst také nadále budují opevnění.

Podle některých zpráv je ruské dělostřelectvo v této části fronty extrémně slabé. Mohl by to být důkaz toho, že ukrajinský důraz na ničení ruského dělostřelectva v této oblasti přinesl ovoce. Nebo naopak ruské dělostřelectvo šetří munici před předpokládaným ukrajinským útokem. Případně prostě zpráva může být mylná, založená pouze na dojmech.

Z Chersonské oblasti v posledních dnech přišly zprávy, že ukrajinské jednotky překročily Dněpr a zaujaly pozice na levém (tj. v tomto místě jižním) břehu u města Olešky, které leží v podstatě naproti přes řeku od Chersonu.

Minimálně v tuto chvíli ovšem nejde o přípravu na nějaké překročení řeky ve větším měřítku. Ukrajinské jednotky se vylodily v nepřehledném a bažinatém terénu, ze kterého mají pramalou šanci rozvinout další útok. S největší pravděpodobností jde tedy o větší akci speciálních jednotek a součást psychologické ofenzivy před zahájením skutečného útoku.