Zprávy z bojiště: Rusové využívají nezvyklé počasí a útočí na maximum

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rusko v posledních týdnech vypouští proti Ukrajině rekordní počty klouzavých bomb – i přes 150 denně. Jde v podstatě o klasickou bombu starší výroby modernizovanou s pomocí speciální „soupravy“, která obsahuje křidélka a naváděcí systém. Ve výsledku ji tak lze vypouštět z letadla desítky kilometrů od cíle.

Tyto „soupravy“ začalo Rusko vyrábět zřejmě až po invazi z února 2022. Počty v současnosti nasazených bomb naznačují, že až v poslední době se produkce stala skutečně masovou (a jak jsme už psali, není důvod, aby se nezvyšovala dále).

Ve stejné chvíli, kdy na ukrajinské pozice dopadá více bomb než kdykoliv předtím, Ukrajina hlásí rekordně vysoké počty sestřelených ruských bombardérů, konkrétně typu Su-34. Ve většině případů ovšem nejsou k dispozici žádné záběry či jiné doklady, z nichž by bylo možné tvrzení Kyjeva ověřit.

Dokud k tomu nedojde nebo se například neobjeví záběry zničených strojů, ukrajinská čísla nelze brát vážně.

Ruské síly momentálně do útoku nasazují maximum prostředků. Mají k tomu několik dobrých důvodů: Na tuto část roku nezvykle teplé a suché počasí přeje pohybu v terénu, Ukrajina se stále ještě potýká s nedostatkem munice pro děla (byť situace se snad mírně lepší, jak tvrdí některé zdroje) a Moskva také může využít nedávného úspěchu u Avdijivky.

Roli patrně hraje i to, že Rusko čekají prezidentské volby a úspěch ve „speciální vojenské operaci“ by se dal propagandisticky využít.

Na severní frontě ruské síly dál útočí ve směrech, které dávají tušit, že jejich cílem je město Kupjansk. Za poslední týden se ovšem situace prakticky nezměnila. A pokud došlo ke změnám, tak zcela minimálním.

O něco jižněji – v okolí Kreminny (na ruské straně fronty) a Lymanu (na ukrajinské) – podle ukrajinských zdrojů poslední týden probíhala výměna ruských jednotek za čerstvé. Boje tedy byly relativně málo intenzivní, v příštích dnech se ale očekává jejich nárůst.

V okolí Bachmutu se zatím ruské síly jen snaží uchytit na vyvýšeninách, a to jižně kolem vesnice Ivanivske. To by jim umožnilo zaútočit ze dvou stran na městečko Časiv Jar, ležící západně, které je hlavním centrem ukrajinské obrany v oblasti a blokuje ruský postup západním směrem. I když tu Rusové v předchozích týdnech zaznamenali určité úspěchy a obsadili některé nové pozice, za poslední dny se jejich situace příliš nevylepšila. Boje o vesnice pokračují jako obvykle s většími ztrátami pro útočníka.

V okolí Avdijivky je situace zatím v křehké rovnováze. Navzdory některým očekáváním se postup ruských sil výrazně zpomalil. A to i přesto, že ukrajinská obranná linie této oblasti zjevně nebyla dobře připravena.

Obrana tedy spoléhá na relativně jednoduchá opevnění, která ovšem dobře neodolávají leteckému bombardování, a pak na těžkou techniku, která slouží jako „mobilní bunkry“. Nasazení těžké techniky je v řadě případů účinné, zvláště když velká část ruské pěchoty není vybavena zbraněmi, které by mohly obrněnce ohrozit, případně není k jejich používání vycvičena.

Zároveň se ale ukrajinské stroje dostávají do nebezpečné zóny kolem fronty, která je stále více zaplněna kamikadze drony. Výsledkem jsou pochopitelně ztráty techniky, kterou je těžké nahradit. V posledních dvou týdnech byly v této oblasti zničeny podle dostupných videozáběrů tři z celkem 31 dodaných amerických tanků Abrams.

Dlouhodobě je taková situace zřejmě neudržitelná. A jelikož přímo v boji nelze skutečně dobrou obranu vybudovat a ruský tlak zatím neopadá, dá se očekávat, že ukrajinské jednotky nakonec ustoupí do pozic, které by se měly v současné době připravovat.

Nejbližší vhodnou lokalitou je pás nádrží a vyvýšený terén, od kterého první ruské vojáky dělí někde řádově stovky metrů, jinde jednotky kilometrů. Bude ale záležet, jak silně budou invazní jednotky útočit a kolik času tak ukrajinské straně poskytnou k budování pozic.

Případ Avdijivky přitom není zcela výjimečný. Na rozdíl od ruských sil ty ukrajinské nemají tolik specialistů na budování opevnění. Ukrajinské ženijní vojsko bylo před rokem 2014 z velké části rozpuštěno. Budování opevnění nakonec přešlo do pravomoci velitelů jednotlivých brigád, kteří ovšem zároveň nedostali k dispozici prostředky k jeho realizaci.

Největší pozornost se tak věnuje budování pozic frontových. Na záložní linie se ale v řadě případů podle svědectví z Ukrajiny příliš – či vůbec – nedbá. Od Nového roku se to začalo viditelně měnit a centrální vláda věnuje otázce větší pozornost, byť ne s tak velkou urgencí, jak by bylo zapotřebí. Akce se navíc rozběhla spíš na základě osobních iniciativ některých ministrů než vlády jako celku.

Ukrajinská armáda chce letos vybudovat tisíce nových „opěrných bodů“. Stále statičtější charakter války a slabost Ukrajinců v budování opevnění vedou mimo jiné k tomu, že jednotky dnes kromě finanční pomoci na nákup dronů či jiného vojenského materiálu prosí dárce i o příspěvek například na malé bagry. Právě kvůli budování opevnění, která jsou nejlepší ochranou proti ruskému dělostřelectvu, dronům i letectvu.

Proti „Surovikinově linii“ na straně ruské tak postupně vzniká „Donbaská linie“ na straně ukrajinské. V okolí Avdijivky se stále staví, byť s příliš velkým zpožděním, a i proto je v současné době těžké přesně určit, kde by se v dohledné době fronta mohla nejspíše zastavit.

Z ukrajinského hlediska je důležité, že výsledek v podstatě odpovídá očekáváním: Ruský úspěch nepřinesl průlom obrany. Nejasné ovšem je, jak vysokou cenu ukrajinská armáda zaplatila za stažení z Avdijivky (pravděpodobně ne ideálně načasované) a laxní přístup ke stavbě záložních opevněných linií.

V Doněcké oblasti stojí nepochybně za zaznamenání pokračování už měsíce trvajících bojů o vesnici Novomychajlivka. Ruské síly se po intenzivním bombardování (a velkých ztrátách během řady útoků) ve vesnici zřejmě dosti pevně uchytily, tvrdí to i některé ukrajinské zdroje (DeepState).

Jako v případě Avdijivky i pád Novomychajlivky nebude mít téměř určitě za následek žádný průlom. Obranné linie se ovšem v takovém případě budou muset posunout na západ a může dojít k problémům v obraně města Vuhledar, které je hlavním cílem ruské snahy v této oblasti.

V Záporožské oblasti probíhaly další boje kolem místa neúspěšné ukrajinské letní ofenzivy, především u vesnice Robotyne. Když tu ruské jednotky v druhé polovině února zahájily útok, podařilo se jim do vesnice proniknout. Posléze z ní ale byly vytlačeny.

Boje byly pro obě strany velmi intenzivní a vyčerpávající, prozatím ovšem invazní vojska nezaznamenala v sektoru prakticky žádné úspěchy. Na chersonské frontě zřejmě nenastaly velké změny. Na většině fronty dochází jen k ostřelování a výpadům speciálních jednotek přes řeku.

Ruské jednotky se také zatím stále marně pokoušejí zničit ukrajinské předmostí ve vesnici Krynky, ale vojenský význam této operace ani nadále není zásadní. Ukrajinské jednotky mají podle všeho za úkol jen držet pozici a vyčerpávat ruské síly stejně jako v posledních měsících.