Hlavní obsah

Zprávy z bojiště: Nová ruská ofenziva vede údajně k rekordním ztrátám

Foto: Generální štáb ukrajinské armády/Facebook

Ukrajinští vojáci (ilustrační snímek).

Po relativně rychlém postupu v prvních dnech nová ruská ofenziva v Charkovské oblasti zpomalila. Situace ale zatím není stabilizovaná, byť k tomu pravděpodobně směřuje.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud máme věřit údajům ukrajinského generálního štábu, poslední dny přinesly na ukrajinském bojišti největší ztráty na životech od začátku celé války.

Ruské denní ztráty – tedy počet raněných, zajatých a zabitých – se v průměru za sedm dní od 7. do 13. května pohybovaly okolo 1200 mužů. A 13. května měla ruská armáda přijít o 1740 mužů.

Je prakticky jisté, že tento údaj je nadsazený. O kolik přesně, je dobrá otázka, obecně se odhaduje, že o několik desítek procent, snad zhruba o třetinu. Celkem jasně ovšem ilustruje, že válka rozhodně neutichá, ba naopak. Především ruské vedení nejen na bojišti, ale i změnami ve vedení státu, které akcentují navýšení vojenské výroby, celkem jasně dává najevo, že je připraveno v boji pokračovat v dosavadním ničivém tempu.

Největší vojenskou událostí uplynulého týdne bylo otevření nové fronty, a to v oblasti severně od Charkova. Ruské jednotky začaly v regionu útočit 10. května velmi brzy ráno, kolem páté hodiny.

Ruský postup je rozdělen do dvou zřetelně oddělených směrů. Celkově Rusové obsadili od pátku do pondělí zhruba 100 kilometrů čtverečních ukrajinského území. Postup útoku je dobře vidět na následující mapce přebrané z podkladů, které připravuje tým kolem Andrewa Perpetuy.

Foto: Andrew Perpetua (ukrdailyupdate.com)

Situace v oblasti nového ruského útoku v Charkovské oblasti k 13. květnu 2024. Světle červenou jsou Ruskem nově okupované oblasti, žlutá barva vyznačuje území nikoho mezi liniemi obou armád.

Rusko tak přešlo přes hranici s Ukrajinou na místě, odkud se ruské síly stáhly v roce 2022. V západnější oblasti se bojuje v poměrně otevřené krajině s několika menšími vesnicemi. Ve východnější části se asi v dohledné době budou jednotky soustředit kolem města Vovčansk, které je administrativním centrem regionu.

Ruské síly se dostaly během prvních několika dní zhruba pět kilometrů do nitra ukrajinského území, někde pochopitelně více, někde méně. Jde zjevně o mnohem rozsáhlejší operaci než například malé vpády jednotek složených ze zahraničních bojovníků z ukrajinského území do Ruska, jaké jsme viděli v roce 2023 i v roce letošním.

Ruské velení do útoku posílá postupně další a další připravené jednotky. Ty zatím nasazené by mohly mít dohromady zhruba deset tisíc bojeschopných mužů. Ale Rusko pochopitelně může povolat do boje nové jednotky, případně nasadit pouze jejich části, takže tyto počty jsou jen orientační.

Ukrajinská situace je nepochybně složitá, k tomu se ještě dostaneme. Předem je ovšem zapotřebí říci, že víkendový vývoj nutně nepředznamenává vývoj dní následujících. Postup o pět kilometrů za tři dny je v parametrech této války poměrně rychlý.

Během pondělí se ovšem na velké části fronty (ne všude) postup ruských sil zpomalil. Týká se to především východnějšího útočného směru, v západním Rusové na několika místech postoupili dále směrem k Charkovu (řádově ovšem zřejmě o stovky metrů či nízké jednotky kilometrů).

Zpomalení souvisí patrně jak s příchodem ukrajinských posil, tak i s tím, že Rusové se pomalu dostávají k hlavní linii ukrajinských opevnění v oblasti.

Obránci totiž nestavěli hlavní obranné linie blízko hranice, kde by byly velmi zranitelné, nýbrž hlouběji na svém území. Například u Vovčansku leží hlavní obranné linie jižně od města, tedy ještě několik málo kilometrů od současné linie bojů. Dá se tedy předpokládat, že ruský postup spíše zvolní, jak se boje přesunou do oblasti, která je lépe připravena na obranu.

Výměna v Rusku

Sergej Šojgu po 12 letech skončil ve funkci ministra obrany. Co jeho výměna vypovídá o přístupu Vladimira Putina k vedení války?

Zároveň ovšem není zcela jasné, v jakém stavu ukrajinská opevnění v oblasti jsou. Podle některých zpráv se v prvních dnech ukázalo, že některé pozice – a i jednotky v sektoru – nebyly dobře připravené, přestože Rusko ofenzivu v podstatě poměrně jasně ohlásilo dopředu. Například na řadě přístupových cest údajně nebyla minová pole, která by postup útočníků zkomplikovala.

Situace v žádném případě tedy není „stabilizovaná“, i když to vypadá, že se vývoj tímto směrem ubírá. Ruské síly stále nasazují nové a nové muže, ukrajinské velení pak nasazuje také další a další síly.

Pomalý pochod

Ruské velení v oblasti používá z velké části pěchotní jednotky, obvykle s podporou několika mála vozidel nebo vůbec žádných. Někdy se také objevily záběry ruských vozidel, která byla doslova „nacpána“ větším počtem vojáků, než na který byla zkonstruována.

To může, ale nemusí nasvědčovat tomu, že Rusko má nedostatek vozidel, rozhodně to ovšem určuje průběh bojů. Postup invazních jednotek není rychlý a příliš překvapivý.

Hlavním problémem obránců je ovšem zřejmě nedostatek materiálu (munice) a pak mužů pro obsazení všech obranných pozic. Často tak postup relativně zranitelné ruské pěchoty nedokážou zřejmě včas zastavit – i když jí zřejmě způsobují poměrně vážné ztráty, pokud na začátku zmíněné oficiální ukrajinské údaje nelžou.

Válka se nevede jen na frontě: Obě strany také útočí na logistiku nepřítele. Rusko v oblasti zničilo několik mostů. Některé stihly ukrajinské síly zase opravit, ovšem je jen otázkou času, kdy ruské bomby zaútočí znovu.

Ukrajinské jednotky v regionu zřejmě nemají mnoho dělostřelecké munice, jak nasvědčují záběry ruské pěchoty pochodující v otevřeném terénu. Nasazují především velké množství dronů na frontě i hlouběji za ní, kde mají narušit dopravu dalších mužů a zásob do oblasti bojů.

Stále přitom platí, že zatím nasazené ruské síly rozhodně nestačí na dobytí samotného Charkova. Pokud ovšem okupanti postoupí blíže k Charkovu, město se znovu ocitne v dostřelu jejich těžkého dělostřelectva, především tedy raketometů. Pro obyvatele druhého největšího ukrajinského města tedy velmi špatná zpráva, protože ruské velení tyto zbraně s relativně nízkou přesností nasazuje i proti cílům v obydlených oblastech (případně přímo proti nim).

V tuto chvíli ovšem stále vše nasvědčuje tomu, že hlavním cílem ruského velení je mnohem spíše přimět ukrajinské velení, aby k obraně nedostatečně obsazené hranice povolalo další muže z jiných částí fronty.

Ukrajinská armáda má v současné době nedostatek mužstva, který se během příštích několika měsíců zásadně nezlepší. Kyjev tedy nemá v záloze velké rezervy, které by na novou frontu mohl poslat. V bojích na charkovské frontě se tak už objevují části jednotek (3. brigády například), které jsou rozhodně aktivní i jinde.

Je tedy velmi pravděpodobné, že ukrajinská obrana na jiných úsecích bude oslabena. Třeba tím, že v případě ohrožení nějakého úseku na Doněcku už nebudou k dispozici rezervy, které by na místo mohly být povolány.

Ukrajinská armáda už do míst, kde se bojuje, posílá nové jednotky, třeba právě zmíněné části 3. brigády, ale i další zkušené útvary (Kraken). Podle dostupných informací je ovšem obrana nezvykle dlouhých úseků fronty postavena na útvarech „teritoriální obrany“, tedy domobrany. Což jsou obecně méně zkušené a také hůře vybavené jednotky než oddíly pravidelné ukrajinské armády, které mimoto mívají i méně důležitou těžkou techniku, jako je dělostřelectvo či obrněná vozidla.

Vývoj dalších dní je tedy těžké předvídat. Nejpravděpodobnější se jeví předpověď, že postup fronty v Charkovské oblasti se v příštích dnech zpomalí či zcela zastaví. Bude ovšem záležet hlavně na tom, kolik lidí a materiálu velení obou stran nasadí. Tedy kolik mužů budou chtít nasadit Rusové a kolik jednotek si dovolí do oblasti poslat s ohledem na napjatou situaci jinde kyjevské velení.

V souvislosti s tím se mohou měnit i cíle obou stran. Ruské velení může ofenzivu zastavit, nebo naopak posílit podle toho, jak velký (ne)úspěch v oblasti zaznamená. Útok se tak může změnit z „pomocného“, jehož cílem je jen ulehčit ofenzivu jinde, například v pokus obejít ukrajinskou obranu v severní části Luhanské oblasti. Ale může také zůstat u malého lokálního útoku, který má v podstatě „jen“ natáhnout frontu a tím další ukrajinské síly.

Nemusí přitom zůstat u jednoho. Ukrajinští představitelé mluví o ruských přípravách na útok v okolí města Sumy, tedy dále západním směrem, kde se také shromažďují ruské jednotky. Například podle vyjádření šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyryla Budanova pro The New York Times by se útok dal očekávat už během několika příštích dní.

Zbytek fronty

Jak naznačují i výše zmíněné odhady počtu ztrát na ruské straně, boje neutichaly ani na dalších místech fronty. Nikde ovšem nedošlo k zásadním či významným změnám.

V Luhanské a na severu Doněcké oblasti se ruské síly pokusily několikrát o útok například v oblasti kolem Kreminny, úspěchy však byly zanedbatelné. Obrana v této oblasti zdá se pracuje v posledních měsících velmi dobře.

Větší změny nebyly zaznamenány ani kolem Bachmutu, kde ruské síly stále bojují spíše na přístupových cestách k Časiv Jaru než přímo o samotné město. Stále se nedostaly ve větším počtu k vodnímu kanálu, který tvoří hlavní obrannou linii.

Kolem Avdijivky ruské síly nedokázaly proniknout hlouběji do ukrajinské obrany v místě svého úspěchu u vesnice Očeretyne. Postupně ovšem konsolidují a rozšiřují své pozice v této oblasti.

Podobná je situace i na jižní frontě. Ruský tlak pokračuje, byť jeho síla se mění, jak jednotlivým jednotkám dochází energie a přichází (či nepřichází) jim posily a noví rekruti. Ruské jednotky ovšem pomalu postupují kvůli postupné „degradaci“ ukrajinské obrany – tedy s pomocí bombardování a opakovaných útoků, které postupně obránce vyčerpají a jejich pozice učiní neudržitelnými.

Strategické bombardování

Obě strany také v uplynulém týdnu pokračovaly v úderech drony a střelami proti cílům daleko v týlu protivníka. Rusko nadále pokračovalo v úderech na důležité hospodářské cíle, především energetiku.

Ukrajinské drony napadaly jak další ruské rafinerie, tak například elektrické rozvodny na okupovaných územích i v Rusku. Ty jsou klíčové i pro ruskou logistiku, protože doprava většiny materiálu na frontu probíhá po železnici, v Rusku z drtivé většiny elektrifikované.

Doporučované