Zprávy z bojiště: Neúspěšná „elitní“ tanková armáda je znovu na frontě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ani minulý týden nepřinesl na ukrajinském bojišti žádné zásadní změny. Nemá smysl se pouštět do příliš podrobných rozborů jednotlivých částí fronty, a tak na začátek shrneme hlavní faktory, které v posledních dnech ovlivňovaly vývoj bojů.

Ruské útočné operace probíhaly především v severní části fronty, tedy v Charkovské a Luhanské oblasti, kde Moskva pokračovala v tlaku na ukrajinské obranné linie. Rusové rovněž zahájili omezené pozemní útoky v Doněcké oblasti, i když ty nevedly k žádnému spolehlivě potvrzenému úspěchu.

Na druhé straně se ukrajinské jednotky nadále ofenzivně soustředily na Záporožskou oblast a okolí Bachmutu. V Charkovské a Luhanské oblasti byla jejich prioritou obrana, do které spadají i případné lokální protiútoky v místech, kde ruské jednotky získaly nějaké území.

Ukrajinské jednotky také zřejmě byly vytlačeny z předmostí v okolí vesnice Kozači Lageri na levém břehu Dněpru v Chersonské oblasti, které jsme zmiňovali v předcházejícím textu. Skeptické předpovědi se ukázaly v tomto případě přesnější, udržet pozice za řekou je bez pozemního spojení nepochybně náročné.

Ani jedné armádě se nepodařilo dosáhnout průlomu a změny v podobě frontové linie byly minimální, počítané maximálně v kilometrech čtverečních. Obě strany se zjevně soustředily na vedení pozemních operací v dalších částech fronty. Ukrajinské těžiště je na jihu, zatímco ruské na severu.

Obě strany se také nacházejí v rozdílných fázích svých ofenziv. Ukrajinské síly udržují především na jihu vysoké tempo pozemních útoků už více než dva měsíce a do boje zřejmě kvůli udržení tempa nasadily i další nové jednotky (o tom více dále).

Naopak ruský útok v severní části fronty se zdá být teprve ve své první fází. Což samozřejmě mimo jiného znamená, že ke skutečně mohutné ofenzivě v této oblasti vůbec nedojde, například pokud se situace na jihu pro ruské síly výrazně zhorší. Do určité míry tedy předbíháme událostem a situace se může ještě změnit.

Ukrajinští představitelé v posledních týdnech opakovaně varovali, že ruské velení rozmístilo v Charkovské a Luhanské oblasti celkem 100 tisíc mužů s množstvím techniky. Údaj je to do jisté míry matoucí, protože nejde o novou, čerstvou armádu, a v počtu jsou zahrnuty i jednotky, které jsou v této části bojiště nasazeny již delší dobu.

Počet nových můžu pro předpokládaný útok je tedy výrazně menší, ukrajinské velení zřejmě ovšem i tak znepokojuje. Velitel ukrajinských pozemních sil, generálplukovník Oleksandr Syrskyj, údajně minulý týden strávil několik dní u jednotek v oblasti kolem Kupjansku. Hlavním bodem měla být příprava obrany na tomto úseku fronty.

Současná situace je každopádně poněkud nepřehledná. Okupační síly jsou rozhodně aktivnější a zřejmě dosáhly určitých úspěchů. Ve většině případů ovšem vůbec není jasné, zda své pozice dokázaly udržet či ve kterých případech šlo spíše o „průzkum bojem“.

Představitelé ukrajinské armády v každém případě oficiálně potvrdili, že situace v oblasti se zhoršila. A také to, že kyjevské velení tu nasadilo další zálohy, aby frontu zacelilo a mělo i nařídit vytvoření hluboké obrany v několika liniích kolem města. To znamená v principu podobný systém zákopů a pozic, s jakým se ukrajinské jednotky tak obtížně potýkají na jižní frontě.

Podívejte se, jak se kvůli intenzivnímu ruskému ostřelování evakuují lidé z okolí Kupjansku.

V souvislosti s ruskými údery je zajímavé, že součástí útoku je podle všeho i 1. gardová tanková armáda, jež se těšila pověsti elitního uskupení. V minulosti se od ní očekávalo, že zlomí vaz obrněným silám NATO ve východní a střední Evropě, si v průběhu války vedla nevalně. Před válkou ji tvořilo 30 tisíc mužů, 520 tanků a 885 bojových obrněných vozidel (alespoň tedy podle ruských údajů, které však hlavně v počtu mužů nejsou spolehlivé, protože v ruské armádě zjevně existovaly „mrtvé duše“, za které zřejmě velitelé inkasovali plat).

Řada jednotek z tohoto uskupení byla de facto úplně zničena a musela být postavena znovu. Proto byla 1. tanková armáda zařazena do operační zálohy a již několik měsíců se věnuje výcviku. Postupně jsou ovšem do boje nasazovány její součásti (například 1. a 13. tankový pluk v okolí Svatove), což je další doklad toho, že ruská armáda má i přes to, že všeobecná mobilizace se nekonala, k dispozici dostatek mužů na doplnění bojem prořídlých řad svých oddílů.

Analytici budou nepochybně během následujících týdnů také sledovat, s jakými typy obrněnců se další jednotky tohoto uskupení objeví na bojišti, a jaká je tedy situace ruské armády, co se týče nahrazování zničené techniky.

V oblasti kolem Bachmutu nedošlo k velikým změnám: ruské protiútoky z minulého týdne nedokázaly zřejmě ukrajinské jednotky vystrnadit z nedávno obsazených pozic. Zároveň ovšem ukrajinské útoky nevedly k žádnému významnému postupu.

Do hlavní oblasti letní ukrajinské ofenzivy zase kyjevské velení povolalo čerstvé síly. S největší pravděpodobností proto, aby si ukrajinský generální štáb udržel iniciativu, nasadil do bojů v oblasti jižně od Orichivu 82. výsadkovou útočnou brigádu.

Jednotka je vybavena bojovými vozidly pěchoty Marder německé výroby a bojovými obrněnými vozidly Stryker a disponuje také tanky Challenger 2 dodanými z Velké Británie. Jak Mardery, tak Strykery byly nasazeny do boje a je zřejmě jen otázkou času, kdy se v něm objeví i Challengery.

Někteří analytici, například Konrad Muzyka, se obávají, že to do jisté míry znamená, že ukrajinská ofenziva se v dohledné době vyčerpá. Velká část jednotek, které vznikly právě pro tuto operaci, už byla z bojů stažena. A to nejspíše jednoduše proto, že byly příliš vyčerpané, přišly tedy o nezanedbatelné množství mužstva i techniky.

To ale neznamená, že by jednotky přišly o posledního vojáka a poslední kus techniky. I ztráty (tedy mrtví a ranění) kolem 30 procent z celkového počtu znamenají, že jednotka nemusí být schopna účinně pokračovat v boji, a to i proto, že ztráty se pochopitelně soustředí především v těch oddílech, které jsou určeny přímo k boji a stojí v první linii. Štábní důstojníci mívají podstatně menší ztráty než pěchota.

Na druhou stranu máme historické příklady, kdy i jednotky, které přišly o více než polovinu mužstva, dál pokračovaly v boji (viz například toto PDF v angličtině). Rozptyl je tedy poměrně veliký.

Abychom se vrátili k situaci na frontě: ukrajinský generální štáb zřejmě vyčleňuje operační zálohy, aby udržel tempo ofenzivy. Otázkou je, jak dlouho mohou nové jednotky pro tento úkol stačit. Ztráty jsou nevyhnutelné. Při současném tempu ztrát si nové oddíly udrží plnou bojeschopnost pouze omezenou dobu, zmíněný Muzyka odhaduje maximálně dva až tři týdny.

Pokud to tak opravdu bude, není jasné, co se bude dít dále. Podaří se alespoň doplnit stavy jednotek, které ofenzivu zahájily? Najde kyjevské velení nové zálohy? Nebo se soustředí na obranu třeba hlavně v severní části fronty? Na tyto a řadu dalších otázek v tuto chvíli nelze kvalifikovaně odpovědět.

Zdá se ovšem čím dále nepravděpodobnější, že by se v dohledné době, třeba právě v příštích několika týdnech, podařilo ukrajinským jednotkám ruskou obranu nějakým rozhodným způsobem prolomit. Jak jsme už mnohokrát uváděli, ukrajinská armáda se po neúspěchu prvních pokusů o větší obrněné útoky z mnoha důvodů de facto uchýlila k válce, ve které hrají hlavní roli malé pěchotní oddíly s podporou houfnic či třeba osvědčených raketometů HIMARS a M270.

Většina vojenských komentátorů (ne všichni) se shoduje, že cílem je nejspíše ruské síly postupně vyčerpat. Ukrajinské síly se tak soustředily především na boj proti ruskému dělostřelectvu. Jeho ztráty jsou skutečně poměrně vysoké, a ukrajinská děla mají nad ruskými právě na jihu poměrně zjevnou převahu. Ale ani to nevede k jednoznačné převaze Ukrajinců, protože ruská armáda relativní slabost v dělostřelectvu kompenzuje nasazováním jiných zbraní, především dronů, bojových vrtulníků či letadel.

Ve výsledku se tedy zatím nezdá, že by ukrajinská armáda dokázala ruské jednotky „vyčerpávat“ dostatečně rychle. Na již zmiňované ose jižně od Orichivu, kde nově působí ukrajinská 82. brigáda, čelí ukrajinské síly až na výjimky především ruským oddílům složeným z nedávno mobilizovaných mužů.

Některé z nich (1430. pluk) byly od začátku června z bojů už staženy, jejich stav doplněn, a pak znovu nasazeny. Znovu to ukazuje, že ruská armáda netrpí takovým nedostatkem mužstva jako například v loňském roce touto dobou.

Zároveň se zdá, že hlavní tíhu ruské obrany na sobě nesou jednotky, které rozhodně nelze považovat za „elitní“, i když jsou samozřejmě podporovány týmy specialistů, kteří například řídí drony či obsluhují protitankové střely či jiné specializované zbraně. Naznačuje to, že největší ztráty v ruské armádě v současnosti připadají na vrub oddílů, které nemají největší vojenskou hodnotu.

Na závěr přehledu vývoje pozemních bojů se zastavme v Chersonské oblasti. Jak jsme uvedli v minulém textu, ukrajinské jednotky se v tomto regionu v minulých týdnech dostaly přes řeku v další oblasti kromě Antonovského mostu. U něj drží podle všeho malé předmostí více než měsíc.

Nové předmostí vzniklé v oblasti kolem obce Kozači Lageri ovšem nemělo dlouhého trvání. Dne 16. srpna se objevily z několika ruských zdrojů zprávy, že předmostí bylo zlikvidováno, údajně především díky práci dělostřelectva.

Ruské zdroje hovořily o tom, že ukrajinská armáda přišla až o 150 mužů, takové ztráty ovšem zveřejněné záběry ani v nejmenším nepotvrzují. Je tedy spíše pravděpodobné, že situace se stala pro ukrajinské síly neudržitelnou, a tak se z velké části stáhly za řeku. S jakými ztrátami a kdy přesně, to nelze přesně určit.

V tomto případě tedy zjevně měly pravdu pesimistické hlasy, které upozorňovaly na obtížnost podobné operace přes několik set metrů široký Dněpr a pásmo mokřadů a bažin na velkých říčních ostrovech. Sice se objevily zprávy o pontonových mostech ukrajinské armády v této oblasti, ale ty pocházely z nespolehlivých zdrojů. Je nejisté, zda by v bojových podmínkách vůbec její ženijní oddíly byly podobného úkolu schopné.

Ruské údery proti ukrajinským cílům pokračovaly spíše s nižší intenzitou. Mezi cíli byla znovu i ukrajinská infrastruktura pro export obilí. Konkrétně 17. srpna zaútočily kamikadze drony na přístavy na jihu Ukrajiny, včetně Izmajlu na hranici s Rumunskem. Většina dronů byla údajně sestřelena, ale alespoň několik jich dosáhlo cíle a zničilo několik tisíc až několik desítek tisíc tun připravených plodin.

Pokračovaly také ukrajinské snahy zasáhnout cíle v Rusku s pomocí dronů vyvinutých domácím průmyslem. Zajímavým úspěchem v tomto ohledu byl útok na základu Solcy-2 19. srpna. Ukrajinským dronům se podařilo podle zveřejněných záběrů zřejmě zničit minimálně jeden bombardér Tu-22M3, tedy stroje, které se jinak pohybují mimo dosah ukrajinských zbraní.

Základna se nachází zhruba 600 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle neověřených (a neověřitelných) informací z ruských sociálních sítí byla její protivzdušná obrana výrazně redukována. Většina systémů byla údajně přesunuta do Moskvy, která se stala v posledních týdnech také terčem několika dronových úderů.

Ukrajinské snahy ovšem stále nesnesou srovnání s ruskými možnostmi udeřit na ukrajinský týl. Jejich vliv byl minimálně doposud spíše psychologický. Na druhou stranu náklady na podobné údery nejsou příliš vysoké a pravděpodobnost úspěchu poměrně veliká.