Zprávy z bojiště: Na Ukrajině ve stále větší míře rozhoduje jediná zbraň

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Začněme text „průletem“ nad frontou, a to jako obvykle od severozápadního konce v oblastech kolem Charkova. V místech, kde obě armády stojí přímo na frontě, dochází k občasnému ostřelování, ovšem s poměrně nízkou intenzitou.

V oblasti Charkova ruské síly nadále drží malé předmostí na ukrajinské půdě. Přímo ho zajišťují minimálně z části špatně vybavené a motivované jednotky separatistických republik na ukrajinském území, které podporují pravidelné jednotky ruského dělostřelectva umístěné až na ruském území. Boje jsou poměrně málo intenzivní, obě strany se soustředí na jiné části bojiště.

Když se posuneme dále po frontě, v oblasti původně zamýšleného ruského obchvatu Donbasu, tedy kolem Izjumu, je poměrně klid. Velká část ruských jednotek byla z této části fronty odvelena jinam, takže tlak invazních sil v této oblasti polevil.

Jen o pár kilometrů východněji pak ruské síly postupně vytlačují ukrajinské jednotky z předmostí kolem města Lyman. To už je pevně v ruských rukou, obránci byly rozděleni do dvou menších oblastí. Na obě ruské síly v posledních dnech stále tlačily, ukrajinské jednotky se ovšem alespoň zatím stahují spořádaně, byť nepochybně ne zcela beze ztrát.

Pokud se stáhnou za Severní Doněc, nebude to z taktického hlediska zásadní změna, spíše vylepšení situace.

Největší změnou posledních dní je rychlý ústup ukrajinských sil z města Severodoněck. Nevíme přesně, proč se obránci nerozhodli vést boje ve městě, ale evidentně k tomu došlo. Nemáme žádné doklady o tom, že by tu docházelo k intenzivním střetům, nebo že by se ukrajinská obrana zhroutila. Šlo zřejmě o víceméně dobře provedený ústup, znovu nepochybně s určitými ztrátami.

Ukrajinské jednotky byly mezi 28. květnem a 1. červnem vytlačeny prakticky z celého Severodoněcku. Nejdéle se držely (a možná se někde ještě drží) v chemickém závodě na západním okraji města, nehodlají z něj evidentně ovšem udělat další Mariupol a Azovstal.

Proč, to se můžeme pouze dohadovat. V každém případě bylo zásobování jednotek ve městě komplikované. Rusům se také údajně podařilo vytvořit si silnou lokální převahu. Ukrajinské velení také mohlo vzít ohled na zhruba 12 tisíc obyvatel města, kteří v něm ještě zůstali, a které nebylo možné bezpečně evakuovat.

Přitom řada signálů naznačovala, že ukrajinské vedení má v plánu bránit město mnohem houževnatěji. Ukrajina i v kritických dnech, kdy nebylo jasné, jak se podaří zvládnout ruský postup v průlomu u Popasne, podle dostupných informací přesouvala do nejvzdálenějších částí donbaského výběžku další jednotky (zmínka v článku Kyiv Independent, naznačil to i náčelník luhanské oblasti). Zelenskij také volal v projevu ze 27. května po pokračování boje na Donbasu, včetně boje o Severodoněck.

Severodoněck je v každém případě pro tuto chvíli pro ukrajinskou stranu ztracený. Ukrajinské síly už nejsou přímo v samotném městě, není o co bojovat ani symbolicky.

Je velmi pravděpodobné, že obránci se od Severodoněcku postupně stáhnou až za Severní Doněc. Bude to vyžadovat čas, protože ze tří mostů v oblasti je údajně funkční pouze jeden, a i ten je poškozen.

Znovu jde ovšem o výhodné obranné postavení, protože západní (tj. v tuto chvíli pevně ukrajinský) břeh je výrazně vyšší a je z něj tedy dobrý rozhled na pozice ruských a proruských sil.

Jaké bude mít předpokládaný ústup politické důsledky, je jiná otázka.

Jižně od Severodoněcku v úseku u Popasne už je zhruba týden situace stabilní. Invazní jednotky byly mírně zatlačeny a žádné další změny pozic tedy z této oblasti nejsou hlášeny. Což neznamená, že tu nedochází k občasným pokusům o útok a především neustálému ostřelování.

Podobně statická je také situace v dalším úseku fronty jižně od města Záporoží.

V poslední úseku, u města Cherson, došlo v minulém týdnu k ukrajinskému útoku (psali jsme v předchozím textu). Od té doby se situace výrazně nezměnila. Ukrajinské síly překročily řeku Inhulec ještě na dalších místech, takže rozšířily své předmostí, ale do větší hloubky ruským silami drženého území se nedostaly.

Moskva přitom stále v oblasti nemá žádné silnější pozemní jednotky.

Ukrajinci útočí i na dalších místech chersonského úseku fronty, takže „sousední“ jednotky nemohou přispěchat na pomoc. Proto se alespoň prozatím zdá pravděpodobné, že ukrajinské jednotky předmostí udrží. V oblasti prostě nejsou dostatečně početné ruské síly, které by Ukrajince mohly vytlačit.

Ovšem útok se zatím nijak nerozvíjí. Především zřejmě proto, že Rusku stačí v tuto chvíli převaha v těžkých zbraní. Ukrajinskou ofenzívu zastavilo výhradně dělostřelectvo a v malé míře letectvo.

I když tedy ukrajinské jednotky de facto přímo nenarazily na nepřítele, zaznamenaly údajně poměrně výrazné ztráty a vypukla prý mezi nimi nespokojenost se „špatně připravenou ofenzívou“.

Řekněme rovnou, že zvenčí to jako tak špatně připravený útok nevypadalo: místo bylo vybráno dobře (obranu tu byla slabá), útoku předcházela (zřejmě velmi přesná) palba na ruské pozice u řeky Inhulec, jejíž překročení zvládly ukrajinské síly také dobře.

Protivníkovo dělostřelectvo není problém této konkrétní ukrajinské ofenzívy, je to normální stav. I ruské útoky se velmi často rozpadnou právě pod náporem ukrajinského dělostřelectva (viz extrémní příklad od Bilohorivky, kde byl útok velmi špatně připravený). Pozice ukrajinské strany v útoku je ještě komplikovanější, protože ruské dělostřelectvo je o tolik silnější.

Už jsme v minulosti několikrát zmiňovali, že na začátku války mělo Rusko několikanásobně více děl a raketometů než Ukrajina (cca 4700 kusů proti 1700), a průběh války tento poměr zásadně nezměnil. Svou roli hraje podle některých i technická úroveň vybavení. Ukrajinská děla za sebou mají v některých případech dlouhou službu a ztrácí přesnost, řekl pro NY Times ukrajinský vojenský historik a analytik Michail Žirokov.

Rusko také má ohromné zásoby munice, zatímco ukrajinské zásoby střeliva pro zbraně ze sovětské éry nebyly na tak intenzivní konflikt připraveny. Ruské dělostřelectvo tedy střílí „více“ než ukrajinské i při stejném počtu hlavní, protože střelivem nemusí nijak šetřit.

Pro ruské velení je dělostřelectvo klíčovou zbraní, patří k těm lépe vybaveným složkám armády. Ruské dělostřelecké oddíly jako jedny z mála používají zcela běžně bezpilotní letadla, tedy konkrétně stroje Orlan-10. (Každá baterie by měla mít svůj, který ji nikdo nemůže „vzít“.) To třeba ruská pěchota nemá žádné, a žádá o ně formou crowd-fundingu.

Ukrajina sice dokázala drony využívat velmi nápaditě, ale nemá rozhodně přebytek větších strojů s vydrží v řádu alespoň vyšších jednotek hodin, které mohou řídit dělostřeleckou palbu. To je přitom nezbytný prvek, který výrazně zvyšuje efektivitu nasazení této zbraně.