Zprávy z bojiště: Válka je zřejmě nejintenzivnější, co kdy byla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V poslední týdnu a trochu šířeji v celé druhé polovině září jsou boje velmi intenzivní. V polovině měsíce aktivita dočasně klesla kvůli pravděpodobné rotaci ruských jednotek na některých místech fronty, ale situace pak znovu rychle eskalovala.

V některých ohledech jsou boje dokonce v podstatě nejintenzivnější od začátku ruské invaze. Dne 19. září se podle ukrajinského generálního štábu uskutečnilo 226 pozemních střetů, což je nejvyšší hodnota za celou válku. Značné jsou i ztráty techniky, které v posledním týdnu dosahují nejvyšších hodnot za rok 2024.

Úspěšné ukrajinské údery na ruské muniční sklady, jako ten v Toporci, zatím nevedly k viditelnému oslabení ruských bojových schopností. Ruská armáda, přinejmenším některé jednotky, je schopna podnikat nejen běžné pěchotní útoky malými oddíly, ale občas také poměrně velké mechanizované útoky, při kterých nasazuje desítky kusů techniky.

Zároveň máme hned několik případů, kdy tyto útoky skončily ruským úspěchem (i přes určité ztráty). Zdá se, že v tomto ohledu se buď zlepšily ruské schopnosti koordinace jednotek, nebo ukrajinská obrana častěji nemá zdroje, aby na ně mohla adekvátně reagovat.

Zda jde jen o iluzi vyvolanou tím, že nemáme kompletní údaje, nevíme. V každém případě stále platí, že ruské jednotky postupují a ukrajinská obrana byla znovu na několika místech fronty nucena ustoupit.

Ruským silám se pochopitelně nevede vždy, jak naznačuje i poněkud kuriózní případ zjevně podroušeného ruského velitele, který oslovil vojáky ukrajinské 63. brigády na otevřeném kanálu, aby jí vyhrožoval válečnými zločiny za „všechno, co udělala“ (originál, s anglickým překladem).

V ruské Kurské oblasti charakterizují situaci útočné operace na obou stranách hranice, přičemž boje probíhají jak na ruském, tak i na ukrajinském území. Hlavním ohniskem tohoto konfliktu je oblast západně od města Sudža, kde se střetává ruská ofenziva s ukrajinskou snahou o protiútok.

Rusko před zhruba dvěma týdny od západu zahájilo protiofenzivu. Jeho postup ovšem zpomalil ukrajinský protiútok z jihu, přes mezinárodní hranici, směrem na obec Gluškovo. Ukrajinské jednotky zde na krátkou dobu obsadily území na ruské straně hranice, poté se stáhly, avšak podnikly další útoky na jiných místech fronty.

I když ukrajinské protiútoky nejspíše nepronikly tak hluboko, jak by si velení představovalo a jak by bylo zapotřebí k tomu, aby ruské síly donutily k ústupu z území kolem Gluškova, nějaký výsledek tyto protiútoky měly: přinutily ruské síly reagovat. Ruské velení na místo povolalo zálohy, které byly původně velmi pravděpodobně určeny právě pro pokračování ruské ofenzivy.

Obě strany se pokoušejí prolomit druhou linii obrany svého protivníka, avšak zatím bez rozhodujícího úspěchu. Ruská armáda je na tom zřejmě o něco lépe, protože už více než týden podniká útoky na vesnici Ljubimovka. Ztráta této vesnice by mohla výrazně ovlivnit schopnost Ukrajiny zásobovat své jednotky na kurské frontě západně od Sudži, ale zatím ukrajinská armáda pozice v obci podle všeho drží.

Ruské jednotky mají tu nevýhodu, že jejich výchozí pozice pro útok jsou velmi daleko od Ljubimovky, zhruba 15 kilometrů. Nejen, že útoky mohou obránci včas zaznamenat, vzdálenost také klade velké nároky na ruské dělostřelectvo a operátory dronů, kteří operují doslova na hranici svých schopností (tedy dostřelu i doletu velké části dronů). To může ovlivnit efektivitu těchto zbraní a další vývoj situace.

Z našeho pohledu by asi nebylo velkým překvapením, kdyby se ruské síly pokusily ukrajinským oplatit překvapení a zaútočit přes hranici na ukrajinské zásobovací trasy do Sudži a okolí. Ale zda k tomu dojde, nebudeme předvídat, záleží to na faktorech, které neznáme (například počtu mužů na obou stranách, stavu obrany na hranici).

V současné době tedy na kurské frontě panuje patová situace, kdy obě strany čekají, která z nich jako první prolomí protivníkovu obranu.

V Charkovské oblasti došlo k minimálním změnám. Ruské velení směru zjevně v současnosti nepřikládá velkou důležitost, a tak je tlak malý. Ukrajinští vojáci zjevně „vyčistili“ celý Vovčansk od ruských sil. Ale město, které ještě v květnu bylo prakticky nedotčené, je teď prakticky celé srovnané se zemí. Z většiny budov nezbylo během necelých pěti měsíců prakticky nic.

Na frontě zhruba mezi městy Kupjansk na severu a Kreminna na jihu došlo k poměrně malým změnám, ovšem spíše znovu v ruský prospěch. Tím největším byl postup o několik kilometrů v úzkém pásu směrem na vesnici Nevske. Rusko se tak přiblížilo řece či spíše říčce Žerebec.

Rozhodně to není pro Ukrajinu příznivý vývoj, situace tu ovšem není tak dynamická jako na jiných částech bojiště. Fronta, která leží na území Charkovské, Luhanské a Doněcké oblasti je ovšem obecně trochu stranou zájmu a boje tu nejsou tak těžké jako například kolem Pokrovsku.

V mnoha ohledech podobná je také situace u Časiv Jaru. Ruské velení odtud zřejmě část jednotek převelelo do Kurské oblasti, takže ruská převaha není tak výrazná jako v minulosti. Postup tedy také není příliš rychlý a zatím nemáme spolehlivě doloženo, že by se ruské jednotky dokázaly dostat přes kanál, který tvoří už měsíce linii fronty na většině tohoto úseku.

Boje nadále probíhají i v Torecku. Ruský postup se tu nepodařilo zcela zastavit, byť není nijak rychlý.

Nadále velmi nepřiznivá situace je kolem Pokrovsku. V severní části výběžku, tedy přímo směrem na Pokrovsk a Myrnohrad, probíhala zřejmě výměna ruských jednotek za čerstvé a ruský pokrok byl zřejmě proto zanedbatelný.

V posledních dnech ovšem výměna měla být dokončena a alespoň podle ruských zdrojů už invazní síly překročily de facto poslední obranné linie před městem. Jde ovšem zatím o nepotvrzené zprávy. V každém případě se přesun bojů na okraje obou měst při pokračování současného trendu zdá být otázkou poměrně krátké doby.

Ruské síly se však v posledním týdnu soustředily především na jižní část svého výběžku do ukrajinské obrany v této oblasti. Pokoušejí se podle všeho obejít dobře chráněnou obec Selydove od jihu, a to s relativním úspěchem.

Jejich cílem se zdá být dosažení železničního náspu jižně od Selydoveho, tedy na trati mezi Cukurynem a Višněvem (v oblasti prováděli Rusové velmi intenzivní dělostřeleckou a leteckou „přípravu“, tedy bombardování).

Podél železničního náspu ruské síly úspěšně postupovaly ukrajinskou obranou po dubnovém obsazení vesnice Očeretyne a je tedy téměř jisté, že by postup chtěly zopakovat a dostat se obráncům Selydova do zad. Na této části fronty ovšem v těchto dnech zřejmě probíhá výměna ruských jednotek za čerstvé síly.

Rusové také podnikají intenzivní útoky směrem na ještě jižněji ležící Kurachove. Město je klíčovou složkou ukrajinské obrany v oblasti, ovšem většina opevnění v něm míří směrem k jihu. Ukrajinské síly se nejen tady, ale i v dalších částech tohoto úseku snaží vybudovat nová obranná postavení, ale hlavní otázka stále je, zda mají dost mužů, aby je adekvátně obsadily.

Nakonec ještě krátce věnujme pozornost městu Vuhledar, tedy dnes už bývalého hornického města (a vlastně vůbec bývalého města) v jihovýchodní části současné fronty. Před válkou ho obývalo zhruba 14 tisíc lidí, nyní je prakticky opuštěné a téměř všechny budovy zničené nebo nenávratně poškozené.

Oblast byla svědkem řady marných ruských snah. Vuhledar (a také nedaleká výsypka místního uhelného dolu) totiž představuje zajímavou lokální dominantu. Panelové domy, které tvoří velkou část tamní zástavby, patří mezi nejvyšší body v celé rovinaté oblasti. Obec tak poskytuje – či spíše poskytovala – dostatek vhodných pozorovacích míst a zároveň i úkrytů.

Na začátku roku 2022 se tu odehrála řada bojů, které skončily rozhodnou porážkou ruských sil a zničením například 155. brigády námořní pěchoty, která přišla zřejmě o většinu svých mužů.

Vzhledem k taktickému významu města Rusové své snahy nikdy nevzdali. Pokud by se ruské jednotky dostaly do Vuhledaru a ovládly ho, mohly by ukrajinskou obranu zatlačit o kilometry severozápadním směrem. V blízkém okolí totiž jiné příhodné obranné pozice nejsou.

Postupně se ovšem Rusové soustředili spíše na útoky z východního směru než z jižního, odkud vedli většinu útoků během zmíněné neúspěšné ofenzivy v roce 2022. Ruský postup byl poměrně draze vykoupený, v posledních týdnech ovšem začalo být naprosto zjevné, že město bude nemožné udržet.

Ukrajinské síly tak zřejmě začaly město vyklízet. Naznačuje to rychlý ruský postup, zřejmě do prakticky prázdného prostoru. Během jediného dne tak překonali volné pláně před městem, na kterých v předchozích letech krvavě skončila celá řada ruských útoků, a v současnosti už boje probíhají přímo ve městě. Vzhledem k jeho malé velikosti je v podstatě jisté, že nebudou mít dlouhého trvání.