Zprávy z bojiště: Motorky místo tanků a drony ve velkých rojích

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válka na Ukrajině pokračuje v posledních týdnech ve vyjetých kolejích opotřebovávacího konfliktu, a i proto se v tomto díle Zpráv z bojiště nebudeme popisu samotné fronty věnovat příliš podrobně. Zaměříme se ale na analýzu krátkého velikonočního příměří a na vývoj v neustále se zrychlující dronové válce.

Situace na rozsáhlé ukrajinské frontě se v uplynulém týdnu měnila jen minimálně. Velké zvraty se nekonaly a v dohledné době je ostatně ani nikdo neočekává.

Obraz bojů zůstává velmi podobný jako v předchozích měsících: úmorné pěchotní střety o jednotlivé zákopy a pozice jsou čas od času přerušeny rozsáhlejšími ruskými „ztečemi“. Ty však, pokud nejsou pečlivě připravené a koordinované, většinou končí těžkými ztrátami útočníků bez valného úspěchu.

Co ovšem nelze přehlédnout, je sílící trend, který jsme zmiňovali už dříve: ruské nasazování motocyklů, a to i při velkých útočných operacích. Nejde už jen o ojedinělé případy.

Například při nedávném pokusu o útok, podle dostupných záběrů neúspěšný, ve směru na Pokrovsk u obce Myroljubivka ztratili útočníci podle ukrajinských zdrojů kromě nejméně desítek vojáků a více než dvaceti kusů obrněné techniky také neuvěřitelných 96 motocyklů (z celkem 150, které se měly útoku účastnit).

Motocykl je sice vzrušujícím dopravním prostředkem, ale zároveň jedním z nejnebezpečnějších. Pravděpodobnost úmrtí je na něm mnohonásobně vyšší než v autě. Motorkář, podobně jako cyklista, není téměř nijak chráněn. Přesto se tyto stroje na frontě objevují stále častěji.

Jedním z hlavních důvodů je zřejmě snaha najít způsob, jak co nejrychleji překonat otevřený terén „země nikoho“ mezi pozicemi obou armád. Boje často připomínají „závody“ o opuštěné zákopy po dělostřelecké přípravě. Útočníci se snaží dostat na místo dříve, než se tam stihnou vrátit obránci.

V situaci, kdy Rusko přišlo o značnou část svých obrněných vozidel pěchoty a nemusí jich mít na všech úsecích dostatek, se nabízí sázka na rychlost místo ochrany. Podobnou roli ostatně hrají i terénní čtyřkolky.

Dalším faktorem je bezpochyby masivní rozšíření malých FPV dronů, které se staly hlavní zbraní ukrajinských obránců proti postupující pěchotě i technice. Ani tyto drony ovšem nejsou všemocné. Jednou z mála obran proti nim je právě rychlost.

Ačkoliv jsou FPV drony stále rychlejší než motocykl (pohybují se kolem 100–150 km/h), rozdíl nemusí být tak propastný. Rychlý přesun na motorce může v některých případech skutečně umožnit vojákům dostat se do krytu dříve, než operátoři dronů stihnou zareagovat.

Dobré ruské jednotky se pochopitelně snaží extrémní riziko spojené s „motocyklovými útoky“ snížit. Akce probíhají v koordinaci s dělostřelectvem a vlastními drony, které mají potlačit ukrajinskou obranu a zvýšit šance jezdců na přežití.

Minimálně v některých případech ale buď narazí na příliš dobře připravenou obranu, nebo přípravu podcení – jako v polovině dubna u Pokrovsku –, a pak se nevýhody tohoto dopravního prostředku projeví naplno.

Nečekanou událostí uplynulého týdne bylo krátké „velikonoční příměří“, které ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil v sobotu 19. dubna. Trvat mělo 30 hodin, od pátečního večera do sobotní půlnoci moskevského času. Oznámení přišlo velmi náhle, pouhou hodinu před plánovaným začátkem klidu zbraní. To samo o sobě vyvolalo pochybnosti, zda se rozkaz o zastavení palby vůbec stihne včas dostat ke všem ruským jednotkám na frontě.

Ačkoliv se obě strany později vzájemně obviňovaly z porušování příměří podél frontové linie, jisté zklidnění situace bylo patrné. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj potvrdil, že během Velikonoční neděle (20. dubna) nebyly na Ukrajině vyhlášeny žádné letecké poplachy. K úplnému zastavení bojů sice nedošlo, ale intenzita střetů, alespoň v některých úsecích fronty, poklesla.

Obě strany využily krátké pauzy k činnostem, na které v prudkých bojích nebývá čas. Probíhala evakuace těl padlých vojáků, rotace personálu na pozicích a v některých oblastech i odminovávání. Například v lymanském směru ruské síly vytahovaly poškozenou ženijní techniku uvízlou u brodu přes řeku Žerebec.

Objevily se také zprávy, že Rusové přesouvali zálohy blíže k frontě, zatímco Ukrajinci se pod ochranou bílých vlajek pokoušeli obsadit některé pozice v „šedých zónách“. Převažovalo vzájemné ostřelování a dronové údery nad přímými útoky pěchoty. Nejpoklidnější situace panovala podle různých hlášení v Záporožské oblasti.

Nejvýraznějším pozitivním dopadem příměří byl dramatický pokles civilních obětí. Během oněch 30 hodin nebyla hlášena žádná civilní úmrtí. Kvůli ostřelování, dronovým útokům či výbuchům min bylo na obou stranách fronty zraněno sedm lidí. To je výrazně méně než denní průměr – například v březnu bylo denně zraněno či zabito průměrně 43 civilistů a v první polovině dubna dokonce 48.

Proč vlastně Putin toto příměří vyhlásil? Někteří analytici i ruští blogeři spekulovali, že šlo spíše o politické gesto než o skutečnou snahu o mír a cílem bylo zapůsobit na amerického prezidenta Donalda Trumpa a podpořit obraz Putina jako mírotvorce.

Tomu by nasvědčovala i reakce Kremlu na návrh ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského prodloužit příměří o 30 dní, aby se vytvořil prostor pro budování důvěry. To Rusko odmítlo.

Zatímco boje na zemi se posouvají jen pomalu, o to intenzivněji pokračuje válka ve vzduchu, nebo přesněji řečeno válka dronová. A i zde probíhají neustálé závody v inovacích.

Ukrajinské straně se v tomto ohledu podařil významný úder v noci na 22. dubna, kdy podle všeho zasáhla jeden z největších ruských muničních skladů – 51. arzenál hlavní raketové a dělostřelecké správy (GRAU) ve Vladimirské oblasti východně od Moskvy, a tedy více než 500 kilometrů od ukrajinských hranic.

Místní obyvatelé hlásili zvuky dronů následované sérií mohutných explozí, požárem a obrovským sloupem kouře viditelným na kilometry daleko. V oblasti byl vyhlášen stav nouze a proběhla evakuace. Ačkoliv Rusko jako obvykle označilo incident za nehodu, ta by v takto střeženém a důležitém vojenském zařízení měla být prakticky vyloučena.

V arzenálu u obce Barsovo mohlo být podle předběžných údajů uloženo až 105 tisíc tun munice různého typu – od dělostřeleckých granátů přes rakety po raketomety až po součásti systémů protivzdušné obrany a taktické rakety.

Nejde o první úspěšný ukrajinský úder tohoto typu. Už loni na podzim Ukrajina zasáhla jiný sklad GRAU a také sklad raket v Tverské oblasti. Podle západních hodnocení měly tyto údery znatelný dopad – například zásah skladu v Toropci údajně zničil 30 tisíc tun munice a přispěl ke snížení intenzity ruské dělostřelecké palby.

Ukrajinský vrchní velitel Oleksandr Syrskyj dokonce v lednu uvedl, že denní spotřeba ruských granátů klesla na polovinu. Ničení skladů také může omezit ruské raketové a dronové útoky a šetřit tak cenné zásoby ukrajinské protivzdušné obrany.

V inovacích a úderech ovšem pokračuje i ruská strana, která zjevně hodlá Ukrajinu i nadále vyčerpávat útoky na infrastrukturu. Příkladem může být změna taktiky nasazení íránských dronů Šáhid, v Rusku označovaných a vyráběných v licenci jako Geraň-2 („geraň“ je ruský název pro bylinu kakost).

Zatímco dříve létaly často nízko nad terénem, aby se vyhnuly radarům, v poslední době zřejmě v reakci na nedostatek střel pro ukrajinskou protivzdušnou obranu létají výše, mimo dosah pozemních kulometných týmů. Nad cílovou oblastí pak přecházejí do strmého střemhlavého letu.

Zjevným příkladem této změny byl nedávný útok na Oděsu. Zde Rusové podle zdrojů z obou stran předvedli novou, koordinovanější taktiku. Drony nejprve kroužily ve velké výšce nad městem a čekaly na přílet ostatních strojů. Několik dronů, zřejmě průzkumných, pak provedlo dodatečný průzkum cílů a možná i aktivně vyhledávalo a odhalovalo pozice ukrajinské obrany.

V této souvislosti se objevily neověřené zprávy o zásahu německého systému Gepard, který je jedním z mála hlavňových zbraní, jež mohou Šáhidy či Geraňe zasahovat i ve výškách kolem čtyř kilometrů, tedy na hranici maximálního dostupu.

Teprve poté, co Rusové potlačili nejnebezpečnější část ukrajinské protivzdušné obrany, následoval koordinovaný úder hlavní skupiny dronů, které na vybrané cíle zaútočily téměř současně a z různých směrů, aby obránci s méně výkonnými zbraněmi měli co nejméně času na reakci.

Někteří pozorovatelé hovořili o demonstraci schopnosti nasadit drony jako „roj“, tedy skupinu strojů operujících ve společném informačním poli a koordinujících svou činnost autonomně.

Analýza dostupných informací a trosek sestřelených dronů ovšem naznačuje spíše „jen“ velmi dobře naplánovanou a na dálku řízenou operaci. Například proto, že v troskách ruských dronů byly nalezeny modemy se SIM kartami pro připojení k ukrajinským mobilním sítím, což by umožňovalo přenos průzkumných dat a pokynů operátorům.

Ukrajinští experti také upozornili, že drony ve velké výšce mají přímé rádiové spojení s okupovaným Krymem na vzdálenost až 80 km, což by rovněž umožňovalo jejich řízení na dálku. Ať už šlo o skutečný roj, nebo „jen“ chytrou koordinaci, útok na Oděsu ukázal pokračující adaptabilitu ruských sil a přetrvávající výzvy pro ukrajinskou obranu.

Ta se nadále potýká s nedostatkem prostředků, zejména střel schopných zasahovat cíle ve větších výškách. Podle analytické společnosti Rochan Consulting klesla celková úspěšnost ukrajinské protivzdušné obrany pod 50 procent.

Ukrajina sice masivně investuje do domácí zbrojní výroby – podle šéfa rozvědky Kyryla Budanova už 40 % arzenálu pochází z domácích zdrojů a celková produkce se loni ztrojnásobila – u klíčových systémů protivzdušné obrany ale závislost na Západu trvá.

Snaha prezidenta Zelenského získat z USA alespoň deset systémů Patriot, třeba i na úvěr nebo formou licence, narazila na neochotu tamní administrativy. Trump řekl, že Zelenskyj „neustále shání rakety“, a dokonce obvinil Ukrajinu ze zahájení války. Zdá se tedy, že USA nejsou ochotny poskytnout Ukrajině potřebné vybavení v dostatečném množství ani za peněžní úhradu.